29 Co 116/2025-63 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti zaplatit žalobci částku 200 000 Kč s příslušenstvím a na omluvu učiněnou přípisem a také zveřejněnou na stránkách www.justice.cz, a to ve znění uvedeném ve výroku I napadeného rozsudku. Výrokem II pak uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč.2. Takto rozhodl o nároku žalobce na omluvu a přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení vedeného před soudem I. stupně pod sp. zn. , spisová značka, (dále též „posuzované řízení“). Žalobce argumentoval, že žalovaná sice poté, co u ní žalobce uplatnil nárok, konstatovala ve svém stanovisku z 6. 1. 2025 nepřiměřenou délku posuzovaného řízení a poskytla mu omluvu, peněžitou satisfakci však v rozporu se závěry konstantní judikatury odmítla. Žalobce navíc nepovažoval za dostatečné ani znění ani formu omluvy, kdy nebylo dostatečně zohledněno, že posuzované řízení probíhalo též před Ústavním soudem. Žádal pak zveřejnění omluvy i na stránkách žalované.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že posuzované řízení bylo sice již nepřiměřeně dlouhé, jeho délka, tři roky a tři měsíce však byla významně prodloužena v důsledku podání ústavní stížnosti a z důvodu následné kasace původního rozhodnutí odvolacího soudu Ústavním soudem ve výroku o náhradě nákladů řízení. Zopakovala, že žalobci poskytla zadostiučinění formou konstatování nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce posuzovaného řízení a písemně se mu již omluvila. Tuto formu kompenzace považovala za dostačující. Poukázala zejména na to, že posuzované řízení v jednotlivých fázích probíhalo rychle a bez prodlev, jediného pochybení se dopustil pouze odvolací soud při rozhodování o nákladovém výroku, což si vyžádalo potřebu rozhodnout o něm znovu. Tuto fázi řízení však žalovaná považovala za objektivně méně významnou, než je rozhodování ve věci samé. Požadavek žalobce na konkrétní znění a formu zveřejnění omluvy pokládala za nadbytečný.4. Soud I. stupně činil skutková zjištění v bodech 6 až 11 napadeného rozsudku. Odvolací soud na tato jeho skutková zjištění pro stručnost odkazuje.5. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále jen „Úmluva“), podle § 5 písm. a) a b), § 13 odst. 1, § 31a odst. 1 až 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“. Odkázal také na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Délku posuzovaného řízení shledal již nepřiměřenou právě s ohledem na řízení před Ústavním soudem v otázce nákladů odvolacího řízení. Hodnotil poté jednotlivá kritéria § 31a odst. 3 o. s. ř. (viz body 25 až 28 napadeného rozsudku). Neshledal přiléhavým rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a požadavek na peněžitou satisfakci a další omluvu neshledal důvodným (viz body 30 až 34 napadeného rozsudku). O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Namítal nesprávné posouzení věci v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu. Soudu I. stupně vyčítal aktivismus, což je v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu, která žalobce v odvolání vyjmenoval. Soud I. stupně nesprávně dovodil nízký význam posuzovaného řízení, aniž by to tvrdila žalovaná. Pokud předmětem řízení před Ústavním soudem byla náhrada nákladů řízení ve výši cca 12 000 Kč a na jistině byla předtím žalobci přiznána částka 30 000 Kč, nejedná se tedy o bagatelní položku. Pokud jde o omluvu, poskytnutá písemná omluva neobsahuje sp. zn. řízení před Ústavním soudem, je tedy nedostatečná a odporuje požadavku na přesnou specifikaci vyjádřenému např. v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2070/2023. Žalovaná omluvy běžně zveřejňuje, požadavek veřejné omluvy byl v tomto řízení adekvátní. Žalobce proto navrhl změnu napadeného rozsudku a vyhovění žalobě.7. K odvolání žalobce se vyjádřila žalovaná, která navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedla, že sama poukázala na snížený význam řízení již ve vyjádření před soudem I. stupně. Soud I. stupně tedy nepřekročil své pravomoci a nejednal nad rámec tvrzení účastníků. Nepřiměřená délka řízení byla způsobena především ústavní stížností žalobce, jež se týkala pouze nákladového nároku, nikoliv merita věci. Meritorní rozhodnutí nabylo právní moci cca po roce a pozice žalobce se v této otázce nemohla zhoršit. Požadavek na zveřejnění omluvy a uvedení sp. zn. Ústavního soudu považuje žalovaná za nepřiměřený až šikanózní. Žalobci bylo konstatováno ve Stanovisku žalované porušení práva a byla mu poskytnuta řádná písemná omluva. Tyto skutečnosti považuje žalovaná za dostatečnou formu satisfakce. Žalobce pak podle jejího názoru dezinterpretuje judikaturu Nejvyššího soudu.8. V replice žalobce tvrdil, že ústavní stížnost byla úspěšná pouze v otázce nákladů řízení, nicméně se jí domáhal i přezkumu přiznané výše zadostiučinění. V tom mu Ústavní soud nevyhověl. Výsledek řízení však není rozhodující, tím je období nejistoty. Žalovaná nikde výslovně netvrdila nižší význam řízení pro žalobce.9. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. a po konaném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.10. Soud I. stupně zjistil skutkový stav v míře v zásadě dostatečné pro své rozhodnutí a jeho rozhodnutí je věcně správné, byť odvolací soud dospívá k zamítnutí žaloby z poněkud jiných důvodů, které budou níže uvedeny.11. Odvolací soud jen částečně doplňuje zjištěný skutkový stav s ohledem na argumentaci žalobce v replice takto: Z rozhodnutí Ústavního soudu v posuzovaném řízení, ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. , spisová značka, mj. vyplývá, že ústavní stížnost byla podána i do rozhodnutí o věci samé, nikoliv jen do výroku o náhradě nákladů řízení. Zrušen byl však jen nákladový výrok, ve zbytku byla ústavní stížnost odmítnuta.12. Žalobce ohraničuje dobu trvání posuzovaného řízení uplatněním nároku na náhradu újmy u žalované dne 23. 8. 2021 a posuzované řízení považuje na národní úrovni za skončené dne 8. 11. 2024. Jde tedy skutečně o dobu téměř tří let a tří měsíců. Odvolací soud rekapituluje skutečnosti známé oběma stranám z obsahu spisu týkajícího se posuzovaného řízení. Žaloba ve věci následně vedené pod sp. zn. , spisová značka, byla podána dne 23. 2. 2022, soud I. stupně rozhodl dne 15. 11. 2022, kdy žalobě částečně vyhověl, odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil dne 22. 3. 2023, dovolání žalobce bylo odmítnuto Nejvyšším soudem dne 28. 7. 2023. Dne 17. 8. 2023 podal žalobce ústavní stížnost. Ústavní soud rozhodl dne 28. 8. 2024. Nález byl vyhlášen dne 11. 9. 2024 a věc byla vrácena soudu I. stupně dne 13. 9. 2024. Ten ji dne 19. 9. 2024 předložil odvolacímu soudu. Odvolací soud rozhodl dne 25. 10. 2024. Jeho rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 11. 2024.13. Za výše popsaného skutkového stavu má odvolací soud za to, že řešení odškodnění za nezákonné trestní stíhání v posuzovaném řízení včetně doby od uplatnění nároku u žalované po dobu tří let a tří měsíců, avšak před soudy všech stupňů obecné soudní soustavy, tedy před Obvodním soudem pro , adresa, , Městským soudem v , adresa, i Nejvyšším soudem, a dále též před Ústavním soudem, přičemž obecné soudy rozhodly na třech instancích během roku a půl, resp. během dvou let od uplatnění nároku u žalované, odpovídá době potřebné pro řízení před vyjmenovanými instancemi a za situace, kdy nedošlo k průtahům a jen bylo nesprávně odvolacím soudem rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, přičemž po zrušujícím rozhodnutí Ústavního soudu byla tato otázka dořešena do tří měsíců, lze učinit závěr, že posuzované řízení sp. zn. , spisová značka, bylo ještě přiměřeně dlouhé. Žalobce tedy nemůže úspěšně požadovat odškodnění dle OdpŠk, a to bez ohledu na skutečnost, že žalovaná před tímto soudním řízením žalobce dobrovolně odškodnila ve formě konstatování a omluvy.14. Z těchto důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř., včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. nárok na náhradu tří paušálních náhrad po 300 Kč za vyjádření ve věci, přípravu a účast na jednání odvolacího soudu, celkem tedy 900 Kč.