29 Co 157/2025-53 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozsudkem označeným v záhlaví zastavil řízení se co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 33 100 Kč (výrok I). Žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 90 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 123 100 Kč od 11. 11. 2024 do 8. 1. 2025, z částky 113 100 Kč od 9. 1. 2025 do 13. 1. 2025, z částky 108 100 Kč od 14. 1. 2025 do 15. 1. 2025, z částky 103 100 Kč od 16. 1. 2025 do 17. 1. 2025, z částky 95 000 Kč od 18. 1. 2025 do 27. 1. 2025, z částky 90 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). Dále žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 39 493,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok III). Žalobkyni vrátil část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 655 Kč (výrok IV).2. Žalovaný podal proti výrokům II. a III. rozsudku včasné odvolání. Namítl, že před vydáním rozsudku uhradil žalobkyni 2 x 5 000 Kč, tj. celkem 10 000 Kč, správný zůstatek pohledávky je 80 000 Kč a příslušenství. Své tvrzení doložil výpisy z bankovního účtu. Nesouhlasil s výší náhrady nákladů řízení přiznaných žalobkyni. Připomněl, že v lednu 2025 marně žádal žalobkyni o smírné vyřešení a úhradu dluhu formou splátek, a avizoval, že se o to znovu pokusí.3. Výroky I. a IV. nebyly odvoláním dotčeny, nabyly proto samostatně právní moci.4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je neopodstatněné.5. Žalobkyně souhlasila s projednáním odvolání v její nepřítomnosti. Podáním ze dne 25. 6. 2025 navrhla rozsudek soudu I. stupně potvrdit jako věcně správný. Pokud žalovaný po jeho vydání uhradil žalobkyni další částky, budou žalobkyní (případně exekutorem) zohledněny. Žalobkyně má právo určit, zda je započte na příslušenství nebo jistinu.6. Žalovaný svou neúčast na jednání odvolacího soudu omluvil dne 25. 6. 2025 v nočních hodinách, a to z důvodu velké pracovní vytíženosti. Sdělil současně, že poslední platbu zaslal žalobkyni dne 20. 6. 2025 ve výši 5 000 Kč, k datu 25. 6. 2025 činí jeho dluh 70 000 Kč, hodlá jej dále splácet.7. Odvolací soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků. Ztotožnil se skutkovými závěry soudu I. stupně, jak jsou formulovány v odst. 10 odůvodnění rozsudku. Mezi účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy, žalobkyně uhradila na kupní cenu částku 123 000 Kč, žalovaný objednaný nábytek ani částečně nedodal, žalobkyně od smlouvy odstoupila a právem se domáhá vydání bezdůvodně uhrazené zálohy na kupní cenu. Žalovaný nárok nepopřel, částečným plněním jej uznal.8. Odvolací soud proto souhlasí i s právním posouzením žalobou uplatněného nároku, jak k němu dospěl soud I. stupně. Jediným relevantním odvolacím argumentem bylo tvrzení, že žalovaný před rozhodnutím odvolacího soudu na předmětnou pohledávku žalobkyně plnil. Také odvolací soud musí rozhodovat podle stavu věcí v době rozhodnutí. Dle ust. § 154 odst. 1 o. s. ř. platí, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Tato zásada se s ohledem na § 211 o. s. ř. uplatní i v řízení i v řízení odvolacím (srov. NS 29 Cdo 1083/2004). Žalovaný však žádnou z dalších plateb na předmětnou pohledávku neprokázal. Ani žalobkyně existenci konkrétních plateb nepotvrdila. Za těchto okolností byl pro odvolací soud rozhodující skutkový stav, o jakém rozhodl soud I. stupně.9. Odvolání žalovaného neumožnilo odvolacímu soudu dospět k jinému právnímu náhledu na věc, než jaký zaujal soud I. stupně. Podle § 2002 odst. 1 platí, že poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podle § 2004 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.10. Ani nekonkretizované námitce odvolatele proti výši přiznané náhrady nákladů řízení před sudem I. stupně odvolací soud nevyhověl, neboť přiznaná náhrada odpovídá obecně platné právní úpravě a je řádně odůvodněna ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a vyhláškou č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.11. Nárok žalobkyně včetně příslušenství uplatněného v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. shledal odvolací soud oprávněným a rozhodnutí soudu I. stupně věcně správným.12. Nad rámec tohoto rozhodnutí odvolací soud poznamenává, že platby, které žalovaný uhradil na předmětný dluh (a řádně je v tomto smyslu označil), je nutno zohlednit při vypořádání závazků a pohledávek mezi účastníky a rovněž při případném exekučním řízení.13. Proto odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, ale žádné účelně vynaložené náklady v odvolacím řízení neprokázala (ani neuplatnila). Podání, které obsahovalo omluvu neúčasti na jednání odvolacího soudu a stručné vyjádření k odvolání, odvolací soud neposoudil jako účelně vynaložený výdaj na hlavní úkon právní pomoci. Bylo tomu tak nejen proto, že vyjádření neobsahovalo žádnou jinou argumentaci než tu, kterou žalobkyně uplatnila v řízení před soudem I. stupně, ale také pro minimální časovou rezervu mezi doručením tohoto podání a jednáním odvolacího soudu. Zvolený čas pro toto podání neumožnil, aby bylo podání doručení odvolateli, ani aby jeho obsah vzal odvolací soud v úvahu při poradě senátu a přípravě na jednání.