29 Co 335/2024-95 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně výše uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I.). Žalobkyni uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.).2. Soud I. stupně shledal smlouvu investičního životního pojištění, uzavřenou účastníky řízení dne , datum, pod č. , hodnota, absolutně neplatnou a nárok žalobkyně oprávněným. Vyšel z pojistné smlouvy ze dne , datum, , informací pro klienty a ze , název, . Nárok žalobkyně posoudil dle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., (dále jen obč. zák.), v souladu s přechodnými ustanoveními § 3028 a § 3036 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Dospěl k závěru, že smlouva neobsahuje konkrétní, dostatečně určitá ujednání o výši rizikového pojistného, počátečních a správních nákladů, ani konkrétní, dostatečně určité ujednání o pojistném plnění. Pojistné plnění je vymezeno pomocí aktuální hodnoty podílového účtu, ale v pojistné smlouvě není definováno, jakou částku pojistník alokuje do počátečních podílových jednotek, ani z ní nevyplývá, jaká část běžného pojistného bude určena na investici. Dále soud I. stupně k námitce žalované uzavřel, že dle ust. § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčuje za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, a dle ust. § 107 odst. 2 obč. zák. se právo na plnění z bezdůvodného obohacení promlčuje nejpozději za tři roky, přičemž u každé jednotlivé platby pojistného běží samostatná promlčecí lhůta. Počátek subjektivní dvouleté promlčecí lhůty soud I. stupně ohledně každé platby pojistného spojil s jeho zaplacením. Uvedl, že žalobkyně ke dni podpisu pojistné smlouvy znala obsah pojistné smlouvy, znala rozhodné skutkové okolnosti a měla možnost zjistit, že se žalovaná na její úkor bezdůvodně obohatila a začala jí tak běžet promlčecí lhůta. Zdůraznil, že žalobkyně je advokátkou, která se problematikou životního pojištění zabývá. Proto žalobkyně mohla a měla vědět o neplatnosti pojistné smlouvy v okamžiku podpisu jejího uzavření. Vrácení vzájemných plnění omezil promlčením, které namítla žalovaná. Vzhledem k tomu, že součet žalovanou zaplacených částek (, částka, a , částka, jako částečný odkup životního pojištění) převyšuje nepromlčenou část žalobkyní uplatněného nároku, soud I. stupně žalobu v celém rozsahu zamítl. S ohledem na neúspěch v řízení uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení.3. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání. Ztotožnila se se závěrem soudu I. stupně, kterým konstatoval absolutní neplatnost pojistné smlouvy z důvodu neurčitosti ujednání o výši rizikového pojistného, počátečních a správních nákladů a z důvodu neurčitosti ujednání o rozsahu pojistného plnění.4. Nesouhlasila však se způsobem vypořádání bezdůvodného obohacení z neplatné pojistné smlouvy pouze v rámci dosud nepromlčených plnění. Označila jej jako rozporný s ust. § 457 obč. zák. a s judikaturou Nejvyššího soudu ČR reprezentovanou rozsudkem ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyně uhradila žalované v souvislosti s pojistnou smlouvou celkem , částka, a žalovaná uhradila žalobkyni celkem , částka, . Ustanovení § 457 obč. zák. je založeno na principu navrácení v předchozí stav a jeho obecným smyslem je stanovit vzájemnou podmíněnost závazků obou stran, aby si jedna strana nemohla ponechat plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy a nadto ještě vymoci po druhé straně vrácení plnění, které na základě takové smlouvy druhé straně poskytla (srov. stanovisko , tituly před jménem, , jméno FO, k nálezu ÚS ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 383/05).5. Soud I. stupně nejprve posoudil jednotlivá plnění smluvních stran z hlediska promlčení dle § 107 a násl. obč. zák. a následně vypořádal pouze plnění poskytnutá v období dvou let před podáním žaloby, tj. v nepromlčené době. K vypořádání vzájemných plnění podle ust. § 457 obč. zák. dochází formálně k okamžiku, kdy nárok na vydání bezdůvodného obohacení vznikl. V okamžiku vzniku nárok nemůže být promlčen. Není podstatné, kdy soud zúčtování provádí, neboť vzájemné pohledávky se vypořádávají k okamžiku, kdy vznikly, tedy k okamžiku, kdy promlčeny nebyly. Uvedený postup vypořádání bezdůvodného obohacení opakovaně aplikoval Obvodní soud pro , adresa, i Městský soud v Praze jako soud odvolací např. v řízení sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v usnesení ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, .6. Podle žalobkyně je nutno peněžitá plnění z neplatné pojistné smlouvy vzájemně zúčtovat. Poslední ze vzájemně zúčtovatelných pohledávek se setkaly k datu , datum, . Žalobkyně plnila více než žalovaná, proto žalobkyni vzniklo právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu vzájemných peněžitých plnění, tj. ve výši , částka, . Teprve vůči takto zjištěnému rozdílu lze účinně uplatnit námitku promlčení. Žalobkyně uhradila poslední pojistné dne , datum, a nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnila u soudu dne , datum, .7. Žalobkyně je přesvědčena, že námitku promlčení může žalovaná uplatnit pouze vůči saldu zjištěnému jako rozdílu všech vzájemných plnění smluvních stran, tedy k částce , částka, , a vůči tomuto saldu je námitka nedůvodná. Soud I. stupně podle žalobkyně nesprávně dovodil, že objektivní i subjektivní promlčecí doba začaly běžet v jeden okamžik, a to při zaplacení každého jednotlivého pojistného, neboť žalobkyně věděla o neplatnosti pojistné smlouvy v okamžiku jejího uzavření. Žalobkyně zásadně nesouhlasí se závěrem, že věděla o neplatnosti pojistné smlouvy k datu uzavření pojistné smlouvy z toho důvodu, že jako advokátka (později) zastupovala klienty pojišťoven v obdobných sporech. Takový závěr spočívá na předpokládané, nikoliv prokázané vědomosti, jak to vyžaduje zákon a judikatura. Soud I. stupně nezohlednil, že žalobkyně pravidelně měsíčně hradila 18 let od roku 2005 pojistné, nejprve ve výši , částka, a následně ve výši , částka, . Tato skutečnost svědčí o tom, že žalobkyně o neplatnosti pojistné smlouvy nevěděla, neboť se podle smlouvy chovala. Pro počátek subjektivní promlčecí doby k uplatnění práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení je rozhodující subjektivní moment, kdy se oprávněný dozví všechny takové okolnosti, které jsou relevantní pro uplatnění jeho práva u soudu, a není přitom rozhodné, že již měl dříve možnost dozvědět se skutečnosti, na jejichž základě si mohl úsudek o vzniku bezdůvodného obohacení a jeho výši učinit. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Podle žalobkyně nezáleží na tom, zda se oprávněný o svém právu nedozvěděl vlastním zaviněním, zda se o svém právu mohl anebo měl dozvědět při vynaložení potřebné péče. Vědomost oprávněného o tom, že se na jeho úkor někdo obohatil, a o tom, v čí prospěch k tomuto obohacení došlo, musí být skutečná a prokázaná, nikoliv jen předpokládaná (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení Městského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Také v případě, kdy má spotřebitel právnické vzdělání, musí být subjektivní vědomost o neplatnosti smlouvy prokazována, a nelze ji odvodit jen z objektivní skutečnosti, že má právnické vzdělání. Upozornila též na nález Ústavního soudu dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 2127/21. K námitce, že se žalobkyně o stavu svého investičního pojištění dozvěděla na základě výpisů z podílového účtu, sdělila, že v řízení nebylo prokázáno, že jí tyto výpisy byly doručeny. Soud I. stupně neuvedl, z jakých konkrétních údajů obsažených ve výpisech z podílového účtu měla žalobkyně zjistit důvody neplatnosti pojistné smlouvy. Žalobkyně nabyla vědomost o neplatnosti pojistné smlouvy teprve v okamžiku vyčíslení odkupného, tj. dne , datum, . Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tedy podle ní není v subjektivní promlčecí době promlčen.8. Žalobkyně je přesvědčena, že v daném případě se objektivní promlčecí doba dle § 107 odst. 2 obč. zák. neaplikuje, neboť pojistná smlouva obsahuje nepřiměřená smluvní ujednání ve smyslu Směrnice a aplikace promlčecí doby by byla v rozporu se zásadou efektivity, jak ji definuje , název, (dále jen „Směrnice“). Odkázala na Pokyny k výkladu a uplatňování směrnice Rady 93/13/EHS o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách) uveřejněné dne , datum, a judikaturu SDEU (rozsudek ve věci , číslo, ze dne , datum, ). Povinnost vnitrostátních soudů vypořádat se s existencí nepřiměřených smluvních ujednání z úřední povinnosti (tedy dokonce i tehdy, když spotřebitel na zneužívají