29 Co 362/2024-82 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozsudkem označeným v záhlaví zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku , částka, (výrok I.). Žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Žalobce je od roku 2013 je dle svého tvrzení členem Církve adventistů sedmého dne. V letech 2020 až 2023 vykonával trest odnětí svobody ve Věznici , adresa, . V době od listopadu 2020 do dubna 2021 mu nebyla zajištěna duchovní péče. Žalobou požaduje odškodnění nemajetkové újmy za to, že mu v době výkonu trestu nebyl umožněn pravidelný kontakt s duchovním jeho církve v rozporu s ust. § 20 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu. Spatřuje v tom nesprávný úřední postup dle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen odškodňovací zákon nebo OdšZ).3. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru o skutkovém stavu. Měl za podstatné, že žalobce jako člen Církve adventistů sedmého dne ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici , adresa, byl na své náklady v kontaktu s duchovním. V letech 2021 a 2023 žalobce navštívil předseda duchovenské péče GŘVS , jméno, a přispěl k tomu, aby se žalobci duchovní péče dostávalo. Žalobce byl v roce 2022 v kontaktu s dobrovolníkem , jméno FO, působícím ve Věznici , adresa, . Online hovory s ním věznice žalobci umožnila prostřednictvím aplikace Skype v rozsahu 20 minut měsíčně. Dále jej navštívil kazatel jeho církve , právnická osoba, , a to v dubnu, květnu a červnu 2023, každá návštěva trvala 2,5 hodiny. Žalovaná v rámci předběžného šetření ani soud v popsaném postupu věznice nesprávný úřední postup neshledaly.4. Po právní stránce soud I. stupně posoudil nárok žalobce podle OdšZ a § 20 odst. 1 zákona č. 166/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody, který navazuje na čl. 15 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zaručující svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Věznice na základě zákona o výkonu trestu jsou povinny vytvářet prostor pro jejich uplatnění. Soud I. stupně však odmítl vykládat citovaný zákon tak, že by věznice byla povinna zajišťovat pro vězně duchovního podle jeho požadavků. Věznice je ve vztahu k duchovním toliko dle § 20 odst. 6 in fine zákona o výkonu trestu odnětí svobody povinna vyrozumět církví pověřenou osobu, jestliže odsouzený požádá o umožnění návštěvy takové konkrétní osoby. Z citovaného ustanovení plyne, že návštěvy duchovního vyžadují aktivní přístup odsouzeného. Žalobce podle nevyvráceného tvrzení žalované žádnou aktivitu ve snaze zajistit si návštěvy duchovního Církve adventistů sedmého dne nevyvinul.5. Především protože nebyl prokázán odpovědnostní titul, soud I. stupně žalobu zamítl. Žalobci uložil nahradit žalované náhradu nákladů řízení dle ust. § 142 odst. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a ve výši upravené vyhláškou č. 254/2015 Sb.6. Žalobce podal proti rozsudku prostřednictvím svého právního zástupce včasné odvolání. Uvedl v něm, že trest odnětí svobody vykonával od listopadu 2020 ve věznici v , město, , od října 2023 ve věznici , adresa, a od srpna 2024 ve věznici , adresa, . V době pobytu ve věznici , adresa, mu nebyl umožněn pravidelný kontakt s duchovními jeho církve. Žalobce byl podle svého přesvědčení diskriminován, neboť věřící římskokatolické církve měli ve stejné věznici bohoslužby každý týden. Žalobce potřebuje duchovní péči, aby v církvi našel podporu svých kladných postojů a aby v ní mohl najít oporu po propuštění na svobodu. Soud I. stupně se nesprávně ztotožnil s odůvodněním rozhodnutí o stížnostech žalobce na neposkytování duchovních služeb. Soud se nevypořádal s důkazem, podle nějž věznice , adresa, nevyhověla žádosti žalobce ze dne , datum, o Skype hovor s duchovním. Navrhl, aby odvolací soud postupem dle ust. § 219a odst. 2 o. s. ř. napadený rozsudek zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, neboť ke zjištění skutkového stavu je třeba provést další žalobcem navržené důkazy.7. Žalovaná k odvolání uvedla, že napadený rozsudek považuje za věcně správný, a navrhla jej potvrdit. Souhlasila s projednáním odvolání v její nepřítomnosti, svou neúčast při jednání odvolacího soudu omluvila.8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je neopodstatněné.9. Právní zástupce žalobce byl k jednání odvolacího soudu předvolán dne , datum, . Podáním ze dne , datum, žalobce požádal odvolací soud o zajištění své účasti na jednání prostřednictvím videokonference. S ohledem na krátkou dobu do nařízeného jednání odvolací soud již nemohl videokonferenci zajistit, neboť disponuje jen omezeným množstvím technických prostředků pro její provedení a veškerá zařízení i příslušné prostory takový postup umožňující již byly na daný termín obsazeny. Za situace, kdy žalobce byl v řízení před soudem I. stupně vyslechnut a právní zástupce žalobce se jednání odvolacího soudu zúčastnil, nebyla překážka v podobě nemožnosti zajistit videokonferenci důvodem pro odročení jednání.10. Odvolací soud má rozsah dokazování provedený soudem I. stupně za dostatečný, jeho skutkový závěr vyjádřený v odst. 12 rozsudku poskytuje základ pro náležité právní posouzení žalobcova nároku. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal existenci nesprávného úředního postupu, bylo nadbytečné jej poučit, že ani neuplatnil dostatečná tvrzení o vzniklé nemajetkové újmě a jejím rozsahu ve vztahu k požadované výši peněžitého odškodnění, ačkoli žalobce v tomto řízení tíží důkazní břemeno i ohledně ní. Účastníci byli soudem I. stupně poučeni o koncentraci řízení.11. Žalobce v průběhu řízení navrhl důkaz výslechem dobrovolníka Církve adventistů sedmého dne , jméno FO, , působícího ve věznici v , adresa, , a dále písemným hodnocením žalobce ze strany věznice , adresa, , kde se pravidelně účastnil bohoslužeb katolické církve, nebo hodnocením přímo od kaplana , jméno FO, z této věznice, dále navrhl důkaz osobním spisem, který na něj vedla věznice , adresa, . Soud I. stupně tyto důkazy jako nadbytečné neprovedl, žalobci to ústně odůvodnil při jednání dne , datum, . V odůvodnění rozsudku informace o důvodech nevyhovění těmto důkazním návrhům chybí. Ani odvolací soud nepovažuje provedení dalších důkazů za hospodárné. Rozsah skutečně poskytované duchovní péče nebyl mezi účastníky řízení sporný. Potřebu setkání a rozhovorů žalobce s duchovními není zapotřebí prokazovat, soud o ní nepochybuje. Navržené důkazy však nesměřují ke konkrétnímu tvrzení, které by soud vedlo k úvaze o nesprávném úředním postupu. Žalobce totiž netvrdil, že by mu v konkrétních případech byla odepřena návštěva duchovního nebo online kontakt s konkrétním duchovním, který měl předem sjednán. Za této situace nepředstavuje procesní postup soudu I. stupně spočívající v nedostatečném odůvodnění zamítnutí důkazních návrhů vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí.12. K odvolací výhradě žalobce je nutno uvážit, že limitace jeho online kontaktů s duchovním prostřednictvím aplikace Skype nebyla svévolná. Pro realizaci Skype rozhovorů disponuje věznice limitovaným počtem elektronických zařízení, a proto není možné vyhovět každému odsouzenému v rozsahu, jaký by si představoval. K důkazu provedená žádost žalobce o umožnění Skype hovorů datovaná , datum, , jíž nebylo vyhověno, proto sama o sobě neprokazuje nesprávný úřední postup ze strany věznice. Stížnosti žalobce, vyjadřující nespokojenost žalobce se zajištěním duchovních služeb, byly prošetřeny , podezřelý výraz, v , město, s negativním výsledkem. K situaci žalobce lze dále uvést, že Věznice , adresa, zajišťovala odsouzeným duchovní služby svým zaměstnancem, duchovním římskokatolické církve. Jeho služeb žalobce nevyužil.13. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu I. stupně, že žalobce neprokázal existenci nesprávného úředního postupu. Z ust. § 20 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody plyne právo odsouzeného na poskytování duchovních a dalších obdobných služeb sledujících humanitární cíle v rozsahu vyplývajícím ze zvláštních právních předpisů. Citované zákonné ustanovení předpokládá, že informaci o poskytování duchovní péče obsahuje vnitřní řád věznice. Zvláštním předpisem se rozumí zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 4/2003 Sb. Podle ust. § 7 odst. 1, písm. b) mohou pouze registrované církve a náboženské společnosti (mimo jiné) pověřit osoby vykonávající duchovenskou činnost k výkonu duchovenské služby v ozbrojených silách České republiky, v místech, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, zabezpečovací detence, ochranné lé