29 Co 382/2024-69 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I). Co do částky , částka, a úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 14,75% ročně od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 14,75% ročně za den , datum, žalobu zamítl (výrok II). Výrokem III uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši , částka, k rukám jeho advokáta.2. Takto soud I. stupně rozhodl o nároku žalobce na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, (dále též „posuzované řízení“). Žalobce se domáhal zadostiučinění za dobu od , datum, do , datum, , tj. 7 let a 11 měsíců. V posuzovaném řízení žalobce požadoval informace za období od , datum, do , datum, , kdy požadované dokumenty pro něj měly význam zejména v uvedené době. Částku zadostiučinění požadoval zvýšit o inflaci, tudíž základní částka by měla být pro výpočet přiměřeného zadostiučinění okolo , částka, za jeden rok řízení. Žalobce se v rámci předběžného uplatnění u žalované domáhal částky , částka, , žalovaná však žalobci přiznala pouze , částka, .3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť vyplacenou částku přiměřeného zadostiučinění považovala za dostatečnou.4. Soud I. stupně činil skutková zjištění v bodech 5 až 7 napadeného rozsudku. Odvolací soud na tato skutková zjištění pro stručnost odkazuje a z těchto zjištění vychází. Jen tedy shrnuje, že posuzované řízení trvalo od , datum, do , datum, , probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Pokud jde rozhodování o věci samé, dvakrát rozhodoval soud I. stupně, třikrát odvolací soud a jednou Nejvyšší soud.5. Po právní stránce soud I. stupně odkázal na § 1, § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 až 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „OdpŠk“), odkázal také na čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu včetně stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“).6. V poměrech posuzovaného případu soud I. stupně dovodil, že délka posuzovaného řízení od , datum, do , datum, byla již nepřiměřená, a je třeba poskytnou přiměřené zadostiučinění v penězích.7. V rámci hodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk soud I. stupně uzavřel, že po hmotněprávní stránce byla věc velmi složitá, neboť důvodem pro zrušení rozhodnutí soudů bylo posuzování složité právní otázky spočívající v aplikaci přechodných ustanovení zákona o obchodních korporací. Po skutkové stránce byla věc jednoduchá, neboť k provedení veškerého dokazování postačilo jediné nařízené jednání. Po procesněprávní stránce byla věc také jednoduchá, byť bylo třeba rozhodnout o námitce podjatosti. Rovněž je nutné přihlédnout k faktu, že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, byť je třeba poznamenat, že opravné prostředky účastníků byly ve všech případech až na jeden důvodné.8. Žalobce se na celkové délce původního řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti.9. Význam řízení shledal soud I. stupně standardním. Žalobce žádnou konkrétní újmu, která by mu vznikla v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením a která by umocňovala zásah do jeho života, netvrdil.10. Pokud jde o postup soudů, soud I. stupně konstatoval, že v posuzovaném řízení shledal několik průtahů, respektive období nečinnosti, které činily téměř 4 roky. K tomu byla vydána tři nepřezkoumatelná rozhodnutí. Nečinnost orgánů veřejné moci v původním řízení soud shledává natolik závažným, že je k tomuto třeba přihlédnout i v rámci modifikace celkové částky zadostiučinění.11. V souladu se Stanoviskem soud I. stupně nejprve stanovil základní částku pro přiměřené zadostiučinění za 1 rok řízení, při rozmezí mezi , částka, až , částka, , na částku , částka, ročně, když posuzované řízení považoval za násobně delší, než bylo s ohledem na okolnosti případu možné očekávat. Zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , na druhou stranu, řízení netrvalo extrémně dlouho, např. desítky let, proto nepřistoupil k sazbě nejvyšší, tj. , částka, . Základní částku , částka, (6 x , částka, a 11 x , částka, ) dále modifikoval dle kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk. Ve vztahu ke složitosti řízení soud snížil základní částku o 20%. Ve vztahu k zavinění žalobce základní částku nikterak nemodifikoval. Ohledně významu řízení neshledal zvýšený význam řízení pro žalobce, proto základní částku nikterak nemodifikoval. Ve vztahu k postupu orgánů veřejné moci soud zvýšil základní částku zadostiučinění o 20%. Výsledná částka tedy činí , částka, . Soud I. stupně s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nenavýšil částku o inflaci (viz bod 28 napadeného rozsudku).12. S ohledem na to, že žalovaná přiznala žalobci v rámci předběžného projednání nároku dne , datum, částku , částka, , soud shledal jako důvodnou navíc částku , částka, . Co se týče úroku z prodlení, vyšel soud I. stupně z § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., občanský zákoník, kdy žalobci s ohledem na výše uvedené náleží úrok z prodlení z nevyplacené částky zadostiučinění ve výši , částka, ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovaná v prodlení s vyplacením uvedené částky, tedy ode dne , datum, , neboť dne , datum, žalobce podal žalobu a žalovaná po celou dobu řízení dávala najevo, že již žalobce více odškodnit nehodlá nad rámec jí vyplacené částky , částka, . Nelze tedy přiznat žalobcem požadovaný úrok z prodlení již ode dne podání žaloby (tedy , datum, ), ale až ode dne následujícího. Soud I. stupně proto žalobu v části, ve které se žalobce po žalované domáhal částky , částka, a úroku z prodlení z této částky ve výši 14,75% ročně od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 14,75% ročně za den , datum, , zamítl, a jinak žalobě v části, ve které žalobce požadoval částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, vyhověl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).13. Proti tomuto rozsudku, a to proti výrokům I a III, podala odvolání žalovaná, která namítala, že jí vyplacená částka je dostatečným přiměřeným zadostiučiněním, které odpovídá okolnostem případu i judikatuře. Nesouhlasila především s přiznáním základní částky přiměřeného zadostiučinění , částka, ročně za řízení trvající necelých 8 let. To neodpovídá ustálené rozhodovací praxi, dle které se přiznává částka vyšší než , částka, u řízení přesahujících 10 až 11 let. Délku sedmi let a jedenácti měsíců nelze považovat za extrémně dlouhou ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010, za situace, kdy soud I. stupně zvýšil základní částku o 20% i z důvodu kritéria postupu soudů (viz níže). Dále žalovaná argumentovala, že není důvod zvyšovat základní částku zadostiučinění o 20% za postup soudu, byť se v řízení vyskytly průtahy a rozhodnutí soudu I. stupně v posuzovaném řízení byla zrušena pro nepřezkoumatelnost. Žalovaná namítla, že tato skutečnost je obsažena již v samotném závěru o nepřiměřenosti délky řízení a nemůže být dále podruhé zohledňována při posuzování jednotlivých kritérií (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Tento přístup znamená porušení zásady ne bis in idem a ve svém důsledku i to, že žalobci je poskytováno dvojí peněžité odškodnění. Žalovaná namítá, že doba nečinnosti nečinila téměř 4 roky, jak uvádí soud. Soud I. stupně do této doby zřejmě zahrnul i dobu rozhodování odvolacího soudu o odvolání proti prvnímu rozsudku, která trvala 2 roky. Odvolací soudy však obvykle rozhodují 6 až 12 měsíců o meritorních věcech, průtah odvolacího soudu tak činí spíše okolo jednoho roku. Soud I. stupně dále v hodnocení postupu soudů uvedl, že byla vydána 3 nepřezkoumatelná rozhodnutí. Žalovaná má za to, že takový závěr je zavádějící. Rozsudek odvolacího soud byl zrušen Nejvyšším soudem z důvodu jiného právního závěru, respektive posouzení, v návaznosti na uvedené byl zrušen odvolacím soudem první rozsudek soudu I. stupně. Žalovaná má za to, že uvedené nelze bez dalšího přičítat soudům k tíži (viz sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010). Druhý rozsudek soudu I. stupně byl zrušen odvolacím soudem z důvodu nerespektování závazného právního názoru, což lze přičíst soudu I. stupně k tíži. S ohledem na uvedené má žalovaná za to, že průtahy a negativní postup soudů nebyl tak závažný, aby to odůvodnilo i zvýšení základní částky, natož o 20%. Dále žalovaná ještě zmínila, že rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. 1