29 Co 383/2024-93 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I). Co do částky , částka, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky , částka, od , datum, do , datum, a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky , částka, od , datum, do zaplacení žalobu zamítl (výrok II). Výrokem III uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, k rukám jejího advokáta.2. Takto rozhodl o nároku žalobkyně na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále též „posuzované řízení“), které nebylo ke dni rozhodování soudu I. stupně pravomocně skončeno. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne , datum, . V rámci tohoto uplatnění požadovala částku , částka, , na základě stanoviska žalované ze dne , datum, jí byla vyplacena dne , datum, pouze částka , částka, .3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť vyplacenou částku přiměřeného zadostiučinění považovala za dostatečnou.4. Soud I. stupně činil skutková zjištění v bodech 4 až 8 napadeného rozsudku. Odvolací soud na tato skutková zjištění pro stručnost odkazuje a z těchto zjištění vychází. Pouze shrnuje, že posuzované řízení není zatím pravomocně skončeno a dosud bylo ve věci samé vždy dvakrát rozhodováno na soudu I. a II. stupně, žalobkyně se stala účastnicí až v průběhu řízení.5. Po právní stránce soud I. stupně odkázal na § 1, § 2, § 13 odst. 1, § 15 a § 31a odst. 1 až 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, odkázal také na čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu včetně stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“).6. V poměrech posuzovaného případu věc uzavřel, že rozhodné období ve vztahu k žalované začalo běžet dne , datum, a ke dni vydání rozhodnutí soudu I. stupně nebylo pravomocně skončeno. Posuzované řízení tak trvalo přibližně 11 let a 6 měsíců. Ve vztahu k žalobkyni nicméně rozhodné období začalo běžet až s právní mocí rozhodnutí o procesním nástupnictví, tj. , datum, . Žalobkyně se stala účastnicí řízení na základě postoupení pohledávky, tj. singulární sukcese. Celková délka rozhodné období tak ve vztahu k žalobkyni byla přibližně 8 let a 2 měsíce. Zde soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a Stanovisko. Soud I. stupně uvedl, že za předchozí období ani žalobkyni presumovaná újma vznikat nemohla, když tato se do rozhodnutí o procesním nástupnictví jednání neúčastnila, nebyla ani vyslechnuta. Dotčené pozemky pak na ni byly postoupeny až v roce 2015. Sama přitom neměla povědomí o jeho dosavadním průběhu a odkazovala spíše na restituční spory.7. Posuzované řízení bylo dle soudu I. stupně obtížnější jak po stránce skutkové, tak po stránce právního hodnocení. V řízení byli vyslechnuti svědci, znalci, byly zpracovány dva znalecké posudky a provedeno dokazování listinami, což svědčí pro skutkovou náročnost věci. Rovněž i po stránce právního posouzení byla věc částečně obtížnější, neboť se soud musel vypořádat s posouzením uplatněného nároku na vydání bezdůvodné obohacení za užívání nemovitosti žalovanými stojící na pozemku žalobců a také s námitkou rozporuplnosti s dobrými mravy stran požadavku žalobců na plnění, kterou v rámci řízení vznesli žalovaní. Soud I. stupně rovněž považoval posuzované řízení za složitější po stránce procesněprávní, když muselo být rozhodováno o procesním nástupnictví, jednání bylo opakovaně odročováno z důvodu žádosti účastníků řízení, soud opakovaně ustanovoval znalce a rozhodoval o jeho odměně. V souhrnu tedy hodnotil posuzované řízení jako složitější (obtížnější).8. Žalobkyně se podle názoru soudu I. stupně na délce řízení nepodílela.9. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobkyni shledal soud I. stupně zvýšený jen z hlediska věku žalobkyně, který byl v době jeho rozhodování vyšší než 75 let.10. Pokud jde o postup orgánu veřejné moci, zde soud I. stupně shledal opakované průtahy, a to v období od , datum, do , datum, (to však ještě žalobkyně nebyla účastnicí posuzovaného řízení – poznámka odvolacího soudu), od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, , a jednak se dalšího pochybení dopustil soud I. stupně tím, že jeho rozhodnutí bylo dvakrát zrušeno z důvodu částečné nepřezkoumatelnosti (viz stanovisko NS Cpjn 206/2010). Soud I. stupně také shledal postup soudu I. stupně v posuzovaném řízení jako značně nekoncentrovaný; spíše rozvleklý, kdy soud I. stupně mohl např. činit vždy rozsáhlejší dokazování v rámci jednoho nařízeného ústního jednání. Soud I. stupně také řádně nevykonával dohledovou (dozorovou) činnost nad znalkyní, neboť spis byl znalkyni soudem odeslán dne , datum, , přičemž až do data , datum, se soud nijak o průběh znaleckého zkoumání, tedy vypracování znaleckého posudku nezajímal, znalkyni nedotazoval na průběh jeho vypracování, popř. ji neurgoval o jeho zaslání (zde odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu , spisová značka, ). Zohlednil také, že v průběhu řízení dne , datum, zemřela žalobkyně a), aniž by tuto skutečnost soud reflektoval přerušením řízení do pravomocného skončení dědického řízení, a rozhodl o procesním nástupnictví po této žalobkyni až dne , datum, . Nečinnost soudu v popsaném období, pokud neměla oporu ve vydaném rozhodnutí o přerušení řízení, je třeba vnímat jako průtah.11. Soud I. stupně tedy dospěl k závěru, že délka řízení byla již nepřiměřená a žalobkyni vznikla presumovaná nemajetková újma, kterou je nutné odškodnit v penězích, a to částkou , částka, . Při stanovení dané částky soud vycházel ze Stanoviska. Stanovil sazbu , částka, za každý rok řízení (tj. za 8 let řízení , částka, ) a dále , částka, za každý další měsíc řízení (tj. , částka, za další 2 měsíce řízení).12. Obvodní soud zdůraznil, že s ohledem na délku posuzovaného řízení nepřipadalo v úvahu přiznání vyšší základní částky, neboť původní řízení nebylo extrémně dlouhé, resp. původní řízení nebylo násobně delší, než bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat (a to zejména s ohledem na počet instancích, kterými byla věc v původním řízení projednávána). Na druhou stranu nelze přehlédnout, že podstatná část řízení se konala před soudem I. stupně, přičemž tento soud zatížil řízení opakovanými průtahy a nekoncentrovaným postupem. Podle názoru soudu tak nebylo namístě volit nižší základní částku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud I. stupně rovněž uvedl, že domáhá-li se právní nástupce původního účastníka řízení odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, není vůči němu důvod hodnotit první dva roky řízení částkou poloviční, vstoupil-li do řízení po více než dvou letech od jeho zahájení, a že uvedené krácení není navázáno na osobu poškozeného či účastníka řízení, ale na řízení samotné. Zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a prejudikaturu. Proto první dva roky nekrátil.13. Vypočtenou základní částku ve výši , částka, soud I. stupně snížil o 30% z důvodu složitosti původního řízení. Dále ji snížil o 10% z důvodu sdílené újmy žalobkyně. Zde odkázal na ustálenou judikaturu v této otázce a uvedl, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že účastníci posuzovaného řízení jsou osoby příbuzné (sourozenci), přičemž v rámci posuzovaného řízení jsou zastoupeni stejným právním zástupcem a v řízení postupují koordinovaně. Je proto na místně krátit vypočtenou základní částku z důvodu sdílené újmy.14. Soud I. stupně naopak navýšil vypočtenou částku o 25% z důvodu podílu soudu na délce původního řízení. K tomu uvedl, že nevolil vyšší navýšení v rámci kritéria podílu soudu, neboť je sice pravda, že původní řízení bylo stiženo průtahy a nekoncentrovaným postupem, avšak odškodňuje se celková délka řízení, tedy i období, v němž k průtahům či nečinnosti nedochází. Dále navýšil vypočtenou základní částku o 5%, a to z důvodu vyššího významu původního řízení pro žalobkyni z důvodu jejího vyššího věku.15. Soud I. stupně tedy dospěl k částce přiměřeného zadostiučinění ve výši , částka, . S ohledem na to, že sama žalovaná dobrovolně plnila žalobkyni částku , částka, , soud výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni zbývající částku , částka, a ve zbytku žalobu výrokem II. zamítl.16. K otázce úroků z prodlení soud I. stupně uvedl opět s odkazem na ustálenou judikaturu, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané v