29 Co 420/2024-258 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozsudkem označeným v záhlaví rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 141 135 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 48 209 Kč za období od 26. 5. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 50 011 Kč za období od 19. 11. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 42 915 Kč za období od 1. 3. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Co se týče požadavku žalobkyně na uhrazení částky 31 656,84 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 10 182,84 Kč za období od 26. 5. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 10 289 Kč za období od 19. 11. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 11 185 Kč za období od 1. 3. 2024 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II). Žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 118 965 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok III) a na účet ČR – Obvodního soudu pro , adresa, zaplatit do tří dnů od právní moci rozhodnutí náklady státu (výrok IV), jejichž výši 900 Kč stanovil později usnesením ze dne 15. července 2024, č. j. , spisová značka, .2. Soud I. stupně rozhodoval pouze o výši nároku, neboť jeho mezitímní rozsudek o oprávněnosti nároku ze dne 13. 4. 2023, č. j. , spisová značka, nabyl ve spojení s rozsudkem zdejšího odvolacího soudu ze dne 18. 1. 2024, č. j. , spisová značka, , právní moci. Své rozhodnutí soud I. stupně opřel o znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 19. 4. 2024, č. , číslo, . Žalobkyni přiznal dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.3. Žalobkyně podala proti zamítavému výroku II. a souvisejícímu výroku III. o nákladech řízení rozsudku včasné odvolání. Namítla, že soud I. stupně neprovedl všechny navržené důkazy. Znalecký posudek o výši nároku, který v řízení předložil k důkazu žalovaný, není podle žalobkyně správný. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , který je jeho zpracovatelem, vyhotovil pro žalovaného od roku 2019 celkem 95 znaleckých posudků. To je dokladem jeho dlouhodobé spolupráce se žalovaným. Ke srovnání cen znalec užil vybrané obchody žalovaného s pozemky. Žalobkyně vyjádřila pochybnost, zda nejde o obchody výhodné právě pro žalovaného, a současně pochybnost o nestrannosti znalce. Žalobkyně ovšem nedisponuje konkrétním důkazem podjatosti znalce nebo jeho znaleckého posudku. Citovala z nálezu Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, , podle nějž musí být vyvráceny pochybnosti o nestrannosti dotčené osoby. Mimo to vyjádřila žalobkyně věcné výhrady vůči předmětnému znaleckému posudku. Podle ní měl znalec vycházet z toho, že jde o nezastavěný pozemek, neboť neoprávněná stavba žalovaného jej znehodnocuje do té míry, že s ním prakticky nelze nakládat. Je zapotřebí odhadnout, za jakou cenu by si žalovaný musel nezastavěný pozemek pronajmout, aby jej mohl zastavět. Za bezpředmětnou označila skutečnost, že předmětný pozemek je určen ke stavbě komunikace. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek tak, že jí přizná další částku 31 656,84 Kč s příslušenstvím a plnou náhradu nákladů řízení včetně řízení odvolacího.4. Žalovaný podal k odvolání písemné stanovisko. Podle něj je posudek zpracován postupem soudy uznávaným, znalec jej před soudem obhájil. Nebylo hospodárné nařizovat revizní znalecký posudek, jak to navrhla žalobkyně. Odkázal na rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu ze dne 8. 6. 2023, č. j. , číslo, , potvrzené usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2024, č. j. , spisová značka, . Ústavní stížnost v citovaném řízení byla odmítnuta dne 17. 7. 2024 pod sp. zn. , spisová značka, . Námitky podjatosti znalce označil za nepodložené. Počet posudků, které uvedený znalec pro žalovaného zpracoval, je v porovnání s počtem posudků, které žalovaný zadává, i s počtem posudků, které znalec zpracovává, marginální. Znalec zpracoval za rok 2023 a část roku 2024 celkem 157 posudků, z toho pro žalovaného pouze přibližně 18.5. Proti věcné výhradě k posudku týkající se zastavěnosti pozemku uvedl žalovaný, že žalobkyně si při nabytí pozemku musela být vědoma, že jde o pozemek zastavěný, tudíž nemohla očekávat, že jej pronajme jako nezastavěný. Soud I. stupně se metodikou znalce podrobně zabýval. Co se týče případů, které znalec užil ke srovnání, uvedl žalovaný, že převod pozemků zastavěných veřejně užívanou komunikací je specifický, účastníkem takových převodů je ve velké většině právě žalovaný. Žalobkyně nabyla předmětný pozemek za cenu 321 Kč/m2, tedy za cenu ještě nižší, než kterou znalec uvažoval. Závěrem žalovaný navrhl napadený rozsudek potvrdit jako věcně správný.6. Vyhovující výrok o věci samé I. zůstal odvoláním nenapaden, proto nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.)..7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je neopodstatněné.8. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a vyvodil z něj náležité skutkové závěry. V odst. 20 a 21 se soud I. stupně vypořádal s důkazy, které pro své rozhodnutí nevyužil i s rozhodnutím další důkazy neprovádět.9. Velmi podrobně se soud zabýval zejména znaleckým posudkem o obvyklé ceně nájmu za užívání části předmětného pozemku za žalobou postižená období (odst. 17 a 18 rozsudku). V rámci právního posouzení vyšel z ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a z řady relevantních soudních rozhodnutí, která se zabývala také způsobem určení výše náhrady za bezesmluvní užívání zastavěného pozemku. Dospěl ke správnému závěru, že nelze automaticky vyjít z cenového věstníku , orgán, (srov. NS 28 Cdo 4543/2016), neboť ten upravuje maximální výši nájemného z pozemků nesloužících k podnikání. Toto nájemné regulují výměry , orgán, vydávané na základě § 10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, což ovšem bez dalšího neznamená, že v konkrétním případě nemůže být obvyklé nájemné nižší než regulované. Soudní rozhodování o tomto druhu nároku a jeho výši je po delším vývoji zcela ustáleno (srov. NS 28 Cdo 3090/2018, 28 Cdo 1787/2020). Judikatura dovolacího soudu, jež reflektuje právní úpravu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 a násl. obč. zák. a která je se zřetelem k obdobnému znění ustanovení § 2991 a násl. o. z. použitelná i v poměrech účinné občanskoprávní úpravy (srovnej k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2113/2016, ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1836/2017, nebo ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 129/2019), se ustálila v názoru, že bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) představuje (mimosmluvní) závazek, jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, a jí korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení. Jinými slovy, o obohacení jde tehdy, jestliže se plněním dostalo majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku se to projevilo buď zvýšením jeho aktiv, nebo snížením jeho pasiv (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4514/2007, ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2262/2009, a ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1321/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1530/2019). K předpokladům vzniku závazku z bezdůvodného obohacení nepatří protiprávní jednání obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává (cit. rozsudek NS ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 26 Cdo 426/2024). Soud I. stupně provedl náležitý důkaz ke zjištění obvyklé ceny nájmu předmětného pozemku, důkladně rozebral metodu i závěry užitého znaleckého posudku. V odst. 30 až 40 rozsudku se vypořádal s veškerými výhradami žalobkyně proti znalecky zjištěné výši náhrady.10. Na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně lze beze zbytku odkázat jako na precizní a komplexní.11. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení, v němž jednak zohlednil skutečnost, že výše přiznaného nároku záležela na odborném posouzení a úvaze soudu, proto částečný neúspěch ve věci pro žalobkyni neznamenal krácení náhrady. Odvolací soud rovněž souhlasí s tím, že soud I. stupně přiznal náhradu jen za účelně vynaložené úkony právní pomoci.12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.13. Žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný, proto má právo na náhradu nákladů za tři úkony – vyjádření k odvolání, příprava na jednání a účast na jednání odvolacího soudu, a to v paušální výši 300 Kč za úkon podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem ve výši 900 Kč. Dle u