29 Co 432/2024-259 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnosti zaplatit žalobci částku 6 979 262,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 23. 7. 2022 do zaplacení (výrok I), co do částky 7 869 897,69 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).2. Takto rozhodl o nároku žalobce na zaplacení smluvní pokuty. Tento nárok žalobce odvozuje od smlouvy o dílo ze dne 14. 9. 2020 na modernizaci silnice , adresa, v režimu veřejné zakázky. Předmětem sjednané smlouvy byla jednak samotná stavba a jednak zaměření stavby a zajištění návrhu oddělovacího geometrického plánu ověřeného katastrálním úřadem. V rámci obchodních podmínek si strany sjednaly smluvní pokutu za prodlení. Žalovaná dne 17. 5. 2021 předala stavbu a následně měla do 90 dnů doložit shora popsanou dokumentaci. Geometrický plán byl však předán až 17. 12. 2021. Žalovaná byla tak 123 dní v prodlení. Žalobce požadoval smluvní pokutu ve výši 0,2% za 123 dní z ceny díla ve výši 60 350 247,06 Kč. K otázce možné moderace pak namítal, že v souladu s judikátem Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, by nemělo být možné smluvní pokutu moderovat, neboť by tím soud de facto zasáhl do podmínek veřejné soutěže.3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítala, že k předání díla došlo dne 17. 5. 2021, kdy byla předána stavba, a na zbývající plnění se smluvní pokuta nevztahuje. Dále žalovaná argumentovala tím, že v průběhu stavby docházelo ke změnám záborů a pro zajištění vytyčení museli být svoláváni vlastníci, což vedlo k prodloužení doby vyhotovení geometrických plánů. Argumentovala rovněž tím, že smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, když dílo bylo možné užívat a cena zbývající dokumentace byla zhruba 53 750 Kč. Dále žalovaná namítala, že je ve smlouvě uvedeno, že má být předán „návrh“ oddělovacího geometrického plánu ověřený katastrálním úřadem, což je ze své podstaty nemožné plnění, když ověřen katastrálním úřadem může být jedině konečný geometrický plán. Poukazovala rovněž na to, že stavba probíhala v době pandemie a došlo tak k prodlení v důsledku pandemické situace. Konečně žalovaná namítala, že smlouva byla uzavírána s dvěma objednateli, a žalobce se tak nemůže domáhat plné smluvní pokuty nad rámec svého dílu. Pro případ, že by soud shledal nárok na smluvní pokutu, žalovaná žádala o moderaci smluvní pokuty na nižší částku.4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění popsaných v bodech 5 až 19 napadeného rozsudku. Odvolací soud z těchto zjištění též vychází a pro stručnost na ně odkazuje. V bodě 20 napadeného rozsudku pak soud I. stupně učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobce a obec , adresa, uzavřeli se žalovanou smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla rekonstrukce silnice , adresa, , kterou platila žalobkyně, a výstavba kanalizace v obci , adresa, , kterou platila obec , adresa, . Součástí díla bylo i předání specifikované dokumentace, která měla být předána do 90 dnů od předání stavby. Dokumentace byla však předána až o 123 dnů později. Smlouva a rozsah díla byly v průběhu práce v letech 2020 a 2021 opakovaně měněny, když byly uzavírány dodatky ke smlouvě. Termín dodání dokumentace se však ve vztahu k termínu předání stavby neměnil.5. Soud I. stupně také skutkově vyhodnotil smlouvu o dílo tak, že předání dokumentace je součástí díla, přičemž samotné provedení stavby je jenom jednou z vyjmenovaných složek díla, stejně jako předání dokumentace.6. Soud I. stupně nevzal za prokázanou mimořádnou okolnost na stavbě, která by zapříčinila prodloužení lhůt pro dodání dokumentace. Uvedl, že strany průběžně smlouvu upravovaly, avšak i po úpravách lhůta k dodání dokumentace zůstala stejná. Z dokazování ani nevyplynulo, že by žalovaná o prodloužení této lhůty v průběhu zhotovování díla žádala. Nevzal také za prokázané, že by byly dány objektivní překážky bránící v dodání smluvní dokumentace v kontextu s pandemií, když žalovaná pouze v obecné rovině argumentovala pandemickou situací, zcela konkrétní důvody však neuvedla.7. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil dle § 2586 o. z. a § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.”). V poměrech projednávaného případu uzavřel, že samotné zhotovené dílo bylo předáno včas, nicméně sjednaná dokumentace byla předána se 123 denním zpožděním. Nesouhlasil s tím, že se smluvní pokuta má vztahovat jen na stavební práce. Také neshledal plnění ve smlouvě o dílo nemožným, neboť pokud bylo ve smlouvě o dílo hovořeno o návrhu geometrického plánu schváleného katastrálním úřadem, je zřejmé, že šlo o geometrický plán schválený katastrálním úřadem. Obě strany věděly, o co se jedná, námitka je tak ryze účelová. Naopak důvodná je námitka žalované, že smluvní pokuta má být počítána z plnění pro žalobkyni, nikoliv i z části plnění pro obec , adresa, . Žalobkyně se týkala část ceny díla ve výši 56 717 579,76 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,2% denně z dlužné částky při 123 dnech prodlení tak činí 13 952 524,62 Kč.8. Soud I. stupně následně odkázal na § 2051 o. z. upravující moderaci smluvní pokuty a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022. Konstatoval, že pro posouzení nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty je třeba dovodit, jakou funkci měla daná smluvní pokuta, a podle toho následně posoudit přiměřenost. Z obsahu smlouvy je patrné, že smluvní pokuta v daném případě plnila funkci preventivní a sankční, když měla zejména motivovat žalovanou k tomu, aby dostála svým povinnostem řádně a včas. Nešlo o smluvní pokutu, která by měla de facto představovat hrazení náhrady škody. Vzhledem k tomu, že silnice byla způsobilá k užívání a byla užívána včas, jevila se soudu I. stupně smluvní pokuta jako nepřiměřeně vysoká. K tomu uvedl, že byť se žalované nepodařilo prokázat objektivní důvody zpoždění, je třeba rovněž připustit, že situace v době pandemie byla obtížnější pro veškerý obchodní a veřejnoprávní styk, tedy i pro zajišťování dokladů. Na druhou stranu se soud I. stupně neztotožnil s argumentací žalované, která poukazovala na nízkou cenu zpracování geometrických plánů, tedy 53 750 Kč. Pro žalobce nebylo v podstatě významné, kolik přesně stojí zpracování geometrických plánů, bylo však pro něj významné je mít včas. Smluvní pokuta měla žalovanou reálně motivovat, nikoliv kompenzovat náklady na vyhotovení geometrických plánů. Soud I. stupně proto dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že silnice byla používána, zároveň ale nebyla předána dokumentace, je namístě smluvní pokutu moderovat na polovinu, přičemž nelze bagatelizovat význam předání dokumentace, zejména za situace, kdy šlo o dokumentaci významnou pro veřejnou zakázku. Skutečnost, že šlo o veřejnou zakázku pak dle soudu I. stupně nebrání možnosti moderace smluvní pokuty, neboť odkazované rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 436/2011 řešilo jinou skutkovou situaci. V posuzovaném případě snížením smluvní pokuty nedošlo k zásahu do podmínek veřejné soutěže. Soud I. stupně proto žalobě po provedené moderaci vyhověl jen částečně včetně příslušenství. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).9. Proti výroku I a III podala žalovaná včasné odvolání. Namítala nesprávná skutková zjištění, nesprávné právní posouzení a i nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Podrobně argumentovala, proč se sjednaná smluvní pokuta nevztahuje na odevzdání geometrického plánu, ale jen na předání díla. Popsala, jak do tvorby geometrického plánu zasáhla pandemie Covidu, když k vytýčení všech bodů nových hranic muselo dojít v součinnosti s majiteli dotčených pozemků. V důsledku pandemie byly vytyčovací protokoly vypracovány až 14. 10. 2021. Zopakovala argumentaci neurčitosti vymezení plnění, a to odevzdání návrhu geometrického plánu ověřeného katastrálním úřadem, když návrh geometrického plánu nemůže být ověřen katastrálním úřadem. Argumentovala také neurčitostí úvahy soudu I. stupně při stanovení výše smluvní pokuty (před moderací), s tím, že úvaha se nemůže odvíjet jen od poměru, v jakém měla obec , adresa, a žalobkyně platit kupní cenu. Namítala také nepřezkoumatelnost úvahy o moderaci smluvní pokuty, přičemž uvedla, že žalobci žádná škoda nevznikla a hodnota vyhotovení geometrického plánu v částce 53 750,93 Kč byla zcela marginální k hodnotě zhotovovaného díla. Odkázala dále i na rozhodnutí shodného prvostupňového soudu v obdobné věci, č. j. , číslo, , kdy smluvní pokuta byla stanovena ve výši 264 450 Kč. Navrhla proto změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby.10. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání stručně v zásadě v souladu s napadeným rozsudkem vyvracela argumentaci žalované. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.11. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v rozsahu napadených výroků včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a po konaném jednání dospěl k závěru, že odvolání je z velké části důvodné.12. Soud I. stupně zjistil skutkový stav v míře dostatečné pro své rozhodnutí a odvolací soud