29 Co 462/2024-594 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na zdržení se šíření nepravdivých informací o žalobkyni a) a žalobci b), že berou a využívají ve svůj prospěch peníze od spolku , právnická osoba, určené pro postižené (výroky I a VI); zamítl žalobu každého z žalobců na odstranění článku s názvem: „, Anonymizováno, “ ze dne 1. 10. 2021 z internetových stránek , www, (výroky II a VII); zamítl žalobu každého za žalobců na omluvu (výroky III a VIII); zamítl nároky každého z žalobců na zaplacení zadostiučinění ve výši 50 000 Kč (výroky IV a IX) a každému z žalobců uložil povinnost zaplatit žalované vyčíslenou náhradu nákladů řízení (výroky V a X).2. Takto rozhodl o jednotlivých nárocích uplatněných žalobci z titulu ochrany osobnosti, když do jejich osobnostních práv dle jejich tvrzení mělo dojít k zásahu uveřejněním článku „, Anonymizováno, “ ze dne 1. 10. 2021 uveřejněném na internetových stránkách , www, Žalobci namítali, že uvedený článek obsahuje řadu nepravdivých a pravdu zkreslujících informací (viz jejich konkrétní specifikace v bodě 3 napadeného rozsudku).3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Namítala, že výše uvedeným článkem nemohlo dojít k zásahu do cti ani jiných osobnostních práv žalobců. I pokud by k zásahu došlo, nejednalo se o zásah neoprávněný a v takové intenzitě, aby zakládal jakýkoliv nárok žalobců. Článek pojednával výlučně o otázkách veřejného zájmu, žalobci jsou osoby veřejně činné, již v minulosti byli subjektem mediálního zájmu v souvislosti s netransparentním financováním konferencí na , právnická osoba, (dále jen „, právnická osoba, ) ze strany , stát, . Žaloba byla dále podána téměř rok po uveřejnění sporného článku.4. Soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování. Svá skutková zjištění popsal v bodech 12 až 40 napadeného rozsudku. Odvolací soud z jeho zjištění vychází a pro stručnost na ně odkazuje.5. Po právní stránce pak soud I. stupně odkázal na § 82 odst. 1 a § 2951 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ustálenou judikaturu v oblasti ochrany osobnosti (v podrobnostech viz bod 41 napadeného rozsudku).6. V poměrech posuzovaného případu pak uzavřel, že hlavně žalobce b), ale i žalobkyně a), byť ta v menší míře, jsou osoby veřejně činné a jsou povinny snášet vyšší míru kritiky. Článek se týkal skutečností veřejného zájmu, nikoliv soukromí žalobců. Byl ve vztahu k nim sice velmi kritický, nebyl však samoúčelný, s cílem žalobce poškodit. Jednalo se nicméně o kritiku oprávněnou, která neporušovala zákon. V bodech 46 až 58 napadeného rozsudku pak rozebral všech 13 sporných výroků. Všechny vytýkané výroky mají dle soudu I. stupně pravdivý základ. Nemohlo tedy jimi dojít k zásahu do osobnostních práv žalobců. Je přitom třeba dát přednost právu na svobodu projevu před ochranou osobnostních práv. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).7. Proti tomuto rozsudku, každý proti výrokům, které se jich týkaly, podali žalobci včasné odvolání. Namítali nesprávné, jednostranné a neobjektivní hodnocení provedených důkazů, nesprávné právní posouzení, nesprávnou aplikaci relevantní judikatury, nepřezkoumatelnost rozsudku z důvodu, že jeho právní i skutkové závěry nemají oporu v provedeném dokazování. Žalovaná neprokázala pravdivost nebo alespoň pravdivý skutkový základ napadených výroků, naopak bylo prokázáno, že jsou nepravdivé. Dále namítali, že některá (soudem I. stupně uváděná rozhodnutí vyšších soudů) nejsou aplikovatelná v poměrech posuzované věci. Pokud soud I. stupně poukazuje na rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , ve skutkově shodné věci jen jiného žalobce (fyzické osoby), rozhodoval také Nejvyšší soud pod sp. zn. , spisová značka, , kdy nároku žalobce vyhověl a vysvětlil, co je ještě možné požadovat za oprávněnou kritiku. Za oprávněnou kritiku nelze považovat kritiku s úmyslem kritizovanou osobu znevážit či urazit; pak je kritika nepřiměřená, způsobilá zasáhnout do osobnostních práv kritizované osoby. Žalobci také nesouhlasili s tím, že by byly osobami veřejně činnými, resp. osobami veřejného zájmu. Namítali, že cílem vytýkaného článku bylo je jen znevážit a poškodit. Dle žalobců žalovaná neunesla důkazní břemeno stran pravdivosti vytýkaných výroků, což vyplývá i z formulací používaných soudem I. stupně, který např. uváděl, že žalovaná s větší či menší mírou úspěšnosti prokázala pravdivý základ sporných výroků. Soud I. stupně nehodnotil celkové vyznění vytýkaného článku a motivaci autora, který byl autorem celé řady vůči žalobcům negativně vyznívajících článků. Žalobci nesouhlasili také s tím, že autor sporného článku musel text upravovat, aby vyhověl novinovému formátu, když článek vyšel v internetovém vydání. Soudu I. stupně také vytkli nekritický přístup k investigativní žurnalistice. Vyjádřili se pak k jednotlivým 13 sporným výrokům a jejich hodnocení soudem I. stupně. Závěrem navrhli, aby bylo napadené rozhodnutí změněno a žalobě v plném rozsahu vyhověno.8. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání navrhla naopak potvrdit napadený rozsudek jako věcně správný. Souhlasila zcela se skutkovými a právními závěry soudu I. stupně, pokud jde o věc samu. Vyjadřovala se pak jednotlivě k hodnocení 13 sporných výroků, s tím, že žádné ze sporných tvrzení není způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobců. Ti jsou osobami veřejného zájmu a jsou povinni snášet vyšší míru kritiky. Argumentovala také, že sporné výroky nemohly mít žalobci tvrzený dopad na jejich zdravotní stav. Navrhla proto potvrzení rozsudku soudu I. stupně, pokud jde o věc samu.9. Žalovaná se však odvolala do výroku o nákladech řízení, přičemž požadovala přiznání náhrady za více úkonů, u některých pak ve vyšší sazbě.10. Žalobci se k odvolání žalované vyjádřili v tom smyslu, že některé účtované úkony považovali za neúčelné.11. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a § 212a odst. 5 a 6 o. s. ř. včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a po konaném jednání shledal odvolání žalobkyně a) nedůvodným, odvolání žalobce b) důvodným jen ve velmi malé míře, odvolání žalované do nákladů řízení pak částečně důvodné bylo.12. Soud I. stupně zjistil skutkový stav v míře dostatečné pro své rozhodnutí a v zásadě, s výhradou dále uvedeného, věc správně právně posoudil.13. Odvolací soud doplnil skutková zjištění soudu I. stupně jen o skutečnost, že na žalobce bylo ze strany , právnická osoba, (dále jen „, právnická osoba, “) podáno trestní oznámení pro majetkovou trestnou činnost, a to v únoru 2020, po prověření věci bylo však toto trestní oznámení odloženo, což též plyne z rozhodnutí o zamítnutí stížnosti do odložení věci ze dne 27. 1. 2023, č. j. , spisová značka14. Odvolací soud konstatuje ve světle nálezu Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, , že sporné výroky jsou převážně skutkovými tvrzeními, mapujícími oblast veřejného působení žalobců, i s ohledem na dřívější kauzu, která se jich týkala, případně se může jednat o tzv. hybridní výroky. Žalobci jsou osoby veřejného zájmu, byť žalobkyně a) v menší míře, neboť ta není politicky angažovaná, alespoň ze sporného článku to nevyplývá a ona to též ve své výpovědi neuvádí. Přednášela však na , právnická osoba, a je činná v dobročinném spolku , právnická osoba, (dále též „spolek“), jehož se článek týká. Autor článku , jméno FO, se o činnost žalobců a , právnická osoba, dlouhodobě zajímá v souvislosti s jejich působením na , právnická osoba, , a to právě v souvislosti s dřívější kauzou financování konferencí na této , orgán, ze strany , orgán, . V této kauze předcházející spornému článku došlo ze strany , právnická osoba, i k podání trestního oznámení na žalobce. Ve sporném článku se , jméno FO, opět zabývá otázkou financování projektů, nyní z veřejných zdrojů, a jejich účelným využitím. Sporný článek tedy pojednává o otázkách veřejného zájmu, není nijak vulgární, je však k žalobcům značně kritický. Obecně vyjadřuje pochybnosti, zda je vše v pořádku v rámci jejich činnosti a využívání veřejných zdrojů a zda žalobci, resp. tedy žalobce b), nevyužívají při získávání financí na projekty, ve kterých působí, právě své napojení na politickou stranu (, právnická osoba, ). Tento kritický tón v otázkách veřejného zájmu je však zcela v pořádku. O tom, zda všechny vytýkané výroky jsou pravdivé nebo vycházejí z pravdivého základu, bude pojednáno v následujících odstavcích.15. Pokud jde o pravdivost jednotlivých sporných výroků, dle odvolacího soudu převážně skutkových tvrzení, je stanovisko odvolacího soudu k nim následující:16. Výrok 1) Z pověření dlouholeté šéfky správní rady , Jméno žalobce A, teď spolek rozšířil svůj záběr o akademické bádání. Loni žádal o grant na výzkum, „jak zvýšit odolnost ohrožených skupin při výpadku zdravotních a sociálních služeb“. Spolu s partnerskou firmou na to dostal od státu tři miliony korun, 1,7 milionu půjde , právnická osoba, . Jedná se o samotný text článku, nikoliv o nadpis jeho dílčí pasáže. Soud I. stupně uvedl, že z