29 Co 55/2025-188 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozsudkem označeným v záhlaví zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I). Žalobci pak uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a České republice – Obvodnímu soudu pro , adresa, na nákladech řízení vzniklých v souvislosti s uhrazením znalečného ve stejné lhůtě částku 4 320,90 Kč (výrok III).2. Předmětem žaloby podané dne 12. 2. 2024 byla náhrada nemajetkové újmy způsobené podle žalobce nesprávným úředním postupem , orgán, , když tato nezajistila bezpečnost žalobce v průběhu vazby. Žalobce tvrdil, že byl předmětem opakovaného fyzického nátlaku ze strany , funkce, , orgán, přibližně ve dnech 30. 4. 2022 a dne 4. 5. 2022. Utrpěl zranění na hlavě, na horní polovině těla a na levé holeni, která si nemohl způsobit sám ani je nemohli způsobit spoluvězni, protože s nimi žalobce v inkriminovanou dobu nebyl v kontaktu. , orgán, , oddělení , adresa, , se nepodařilo zjistit kdy, kým a za jakých okolností byla žalobci zranění způsobena (srov. usnesení o odložení věci ze dne 28. 3. 2023, č. j. , číslo, ). Krajské státní zastupitelství v , adresa, dne 27. 4. 2023 pod č. j. , spisová značka, stížnost žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítlo. Ani Vrchní státní zastupitelství neshledalo v řízení žádná pochybení, žalobce o tom vyrozumělo dne 11. 7. 2023.3. Žalobce spatřuje nesprávný úřední postup v tom, že byl ve vazbě opakovaně fyzicky napaden, aniž by následně bylo zjištěno, kdo je za napadení odpovědný. Pokud by , orgán, ve Vazební věznici , adresa, řádně plnila své povinnosti, žalobci by nemohlo být ve vazbě (kýmkoli) opakovaně ublíženo na zdraví. Nárok na náhradu peněžitého zadostiučinění ve výši 200 000 Kč uplatnil žalobce u žalované dne 5. 10. 2023. Žalovaná požadavku nevyhověla a ve stanovisku ze dne 5. 1. 2024 konstatovala, že v daném případě není dána existence odpovědnostního titulu. Na tomto stanovisku setrvala i v průběhu soudního řízení.4. Nalézací soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že k napadení žalobce dne 30. 4. 2022 ani v následující dny až do 4. 5. 2022 do vstupní zdravotní prohlídky žalobce absolvované u , tituly před jménem, , jméno FO, s největší pravděpodobností nedošlo. Soud I. stupně postavil svůj skutkový závěr na následujících úvahách: Pokud by k napadení došlo s popsanými následky, personál vazební věznice by si následků všiml. Krve na rtu, zádech či trička od krve by si pravděpodobně všiml vychovatel, který každý den ráno vykonával tzv. raport, kdy se ptal jednotlivých vězněných osob, zda něco nepotřebují. Předmětných zranění by si všimla zdravotní sestra, která dne 2. 5. 2022 vyplňovala se žalobcem ošetřovatelskou anamnézu, do které uvedla, že žalobce spolupracuje, je klidný, změřila mu tlak, zaznamenala jeho váhu 56,4 kg, výšku 170 cm. Dále žalobce prohlédla a do anamnézy zachytila změny na kůži žalobce, a to tetováž na vnitřní straně levého předloktí, na levé dolní končetině a na pravé ruce a drobnou jizvu na hlavě. Následků zranění by si všiml kaplan, který se žalobcem hovořil dne 3. 5. 2022, a psycholožka , tituly před jménem, , jméno FO, , která se žalobcem hovořila u okénka cely dne 4. 5. 2022. Poranění žalobce či krví znečištěného trička by si musela všimnout , tituly před jménem, , jméno FO, při vstupní zdravotní prohlídce žalobce dne 4. 5. 2022, při níž byl žalobce detailně prohlédnut. , tituly před jménem, , jméno FO, vypověděla, že žalobce dne 4. 5. 2022 žádné známky poruchy zdraví nevykazoval. Skvrn na oblečení žalobce si všimla dne 9. 5. 2022, kdy měl žalobce na sobě tričko, na kterém byly v oblasti beder skvrny. Podle názoru soudu by na následky napadení upozornil i další personál vazební věznice, zejména dozorci. Je značně nepravděpodobně, že by všechny shora jmenované osoby jednaly ve shodě s cílem krýt protiprávní jednání několika dozorců. Fotodokumentací byly ke dni 9. 5. 2022 prokázány následky tvrzeného napadení, a to strup na rtu, strupy v bederní oblasti a tričko se zaschlými krevními stopami.5. Dále soud I. stupně vyšel z toho, že , funkce, , orgán, , jméno FO, a , jméno FO, při svém výslechu napadení žalobce popřeli. Svědek , jméno FO, se žalobcem sdílel od 5. 5. 2022 vazební celu. Při výslechu uvedl, že mu žalobce sdělil, že se mu zranění stalo na schodišti pod prvním patrem, kudy se jde na vycházky, a že mu to udělali 3 dozorci. Hematom na levém spánku a odřeniny na boku měly žalobci vzniknout až v důsledku druhého napadení dne 4. 5. 2022. Svědek , jméno FO, uvedl, že mu žalobce řekl o jednom napadení na tomto místě.6. Závěr o neprokázání napadení ze dne 30. 4. 2022 by podle soudu I. stupně nezvrátil ani navrhovaný účastnický výslech žalobce, proto jej soud I. stupně shledal nadbytečným. Na základě provedeného dokazování měl soud I. stupně za to, že ani napadení ze dne 4. 5. 2022 nebylo prokázáno. Žalobce tvrdil, že byl napaden , funkce, , orgán, bezprostředně po vstupní zdravotní prohlídce, která se uskutečnila na zdravotním oddělení. , funkce, , orgán, , jméno FO, popřel, že žalobce napadl.7. V řízení bylo prokázáno, že vězněné osoby mohly být v určitých prostorách vazební věznice bez stálého dozoru , funkce, , orgán, samy v přítomnosti dalších vězněných osob, konkrétně v kulturní místnosti, v posilovně a při koupání ve sprchách. Žalobce nebyl dne 4. 5. 2022 označen za možný objekt násilí (, nazev, ). Osobám s tímto označením je poskytována ve vztahu k jiným vězňům zvláštní ochrana. Za možný objekt násilí byl žalobce označen až po zjištění předmětných zranění. Podle soudu I. stupně nelze vyloučit, že žalobce byl v uvedených prostorách napaden spoluvězni. , jméno FO, byl ve vazební věznici rovněž pro mravnostní delikt, byl obviněn z pohlavního zneužití, a byl rovněž napaden. Možnost napadení jinou vězněnou osobou nebyla vyloučena ani znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , která dospěla k závěrům, že veškeré zjištěné úrazové změny mohly vzniknout během jednoho úrazového děje, přímým působením tupého násilí malé intenzity proti příslušným tělesným partiím. Mechanismem vzniku úrazových změn byl kontakt příslušných partií těla poškozeného s pevným, nepoddajným předmětem, například úder pěstí, úder dlaní, kopnutí či dupnutí, pád poškozeného a kontakt příslušných partií jeho těla s předměty v jeho okolí či s pevnou podložkou či zemí.8. Soud I. stupně nevyloučil, že byl žalobce napaden , funkce, , orgán, , nicméně jeho tvrzení nebylo v řízení spolehlivě prokázáno. Zároveň však nebylo prokázáno, že žalobce nebyl objektem napadení jinou vězněnou osobou. Soudu I. stupně se jevilo nepravděpodobné, že k napadení došlo po vstupní prohlídce dne 4. 5. 2022 v situaci, kdy žalobce absolvoval následující den na zdravotním oddělení odběr krve a vyšetření EKG, při němž by si zdravotní sestra minimálně některých zranění žalobce či jeho znečištěného trička všimla. , orgán, nelze vytknout, že nezajistila, aby žalobce nebyl předmětem fyzického nátlaku, když napadení nebylo v řízení prokázáno. Nebyla tak prokázána existence žalobcem tvrzeného nesprávného úředního postupu. Proto soud I. stupně neposuzoval, zda žalobci vznikla tvrzená nemajetková újma, a žalobu výrokem I. zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci.9. Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání. Vytkl soudu I. stupně nesprávné právní uchopení uplatněného nároku. Žalobce svůj nárok opřel o nesplnění povinnosti, k jejímuž plnění se Česká republika mezinárodně zavázala, odkázal přitom na nesplnění zcela konkrétních ustanovení zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby ze strany , orgán, . Tato organizační složka , orgán, se dopustila nesprávného úředního postup, když umožnila, že byl žadatel ve vazbě opakovaně fyzicky napaden, aniž by následně bylo vyšetřeno, kdo je za napadení odpovědný. Tím mu vznikla nemajetková újma. Žalobce odkázal na Listinu základních práv a svobod, na Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni, vydaná Hospodářskou a sociální radou OSN v roce 1958 a na Rezoluci k vyšetřovací vazbě přijatou 8. kongresem OSN o prevenci zločinu a zacházení s pachateli z roku 1990. Součástí mezinárodních závazků je požadavek, aby vězněná osoba nebyla vystavena mučení a jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání a byla před ním chráněna. Evropský soud pro lidská práva vykládá článek 3 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách v tom smyslu, že tento článek se vztahuje i na vězněné osoby. Odkázal na rozsudek ESLP ve věci D.F. proti Lotyšsku (č. 11160/07). V případě žalobce se jedná o zcela konkrétní pozitivní závazek státu zajistit osobám umístěným ve vazební věznici bezpečí a ochranu před násilím a dalším nelidským zacházením.10. Žalobce popřel, že by si zranění způsobil sám. Ve vazební věznici byl vystaven násilí, s největší pravděpodobností kvůli domnělé trestné činnosti, pro kterou s ním bylo vedeno trestní řízení, a byla mu způsobena zranění. V žalobě