30 Co 113/2025-110 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 12.500.000 Kč a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení 1.800 Kč. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7.500.000 Kč jako škody a částky 5.000.000 Kč jako nemajetkové újmy. Žalobkyně tvrdila, že nezákonnými rozhodnutími a nesprávným úředním postupem došlo k tomu, že na základě návrhu soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, (dále „soudní exekutor“) v rámci exekuce vedené proti jejímu manželovi byly dne 5. 11. 2014 žalovanou zablokovány její pozemky č. parc. , číslo, a , číslo, v kat. území , adresa, zapsané na LV , číslo, (dále „předmětné nemovitosti“), tyto nemovitosti nebyly odblokovány, ačkoliv „exekuce byla uhrazena“, po dobu dalších 9 let nedošlo k jejich odblokování a žalobkyně proto nemohla tyto nemovitosti prodat a získat jejich prodejem částku 7.500.000 Kč, což byla sjednaná kupní cena smlouvou o smlouvě budoucí. Žalobkyně nemohla získané finanční prostředky využít ve prospěch své rodiny, čímž došlo k psychickému a emočnímu strádání její a její rodiny, proto požaduje náhradu nemajetkové újmy 5.000.000 Kč. Žalovaná namítla, že žádné z jejích rozhodnutí (o přerušení vkladových řízení) nebylo pro nezákonnost zrušeno, ani změněno, žalobkyně si proti nim ani odvolání nepodala. Celá nežádoucí situace „zablokování“ , spisová značka, byl zvolen postup, že rozhodnutím ze dne 21. 3. 2023 bylo rozhodnuto pouze o části návrhu, jednalo se o řešení velmi výjimečné situace v souvislosti s šetřením veřejného ochránce práv.2. Soud prvního stupně z předložených listin zjistil, že ve věci , spisová značka, na dotaz žalované žalobkyně i její manžel nesouhlasili s pokračováním řízení, dokud nebudou všechny soudní spory pravomocně ukončeny. Dne 31. 10. 2014 uzavřela žalobkyně se společností , společnost, smlouvu o smlouvě budoucí, jejímž předmětem byl závazek sjednat kupní smlouvu na prodej předmětných nemovitostí, přičemž v článku II. odst. 3 si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 750.000 Kč, pokud některá ze stran zmaří uzavření kupní smlouvy. V období od 5. 3. 2015 do 30. 5. 2015 uhradila žalobkyně společnosti , právnická osoba, smluvní pokutu ve výši 750.000 Kč. Dne 4. 11. 2014 vydal soudní exekutor ve věci exekuce vedené proti manželu žalobkyně exekuční příkaz č. j. , spisová značka, zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitosti zapsané na LV č. , číslo, a na LV , číslo, . Žalovaná usnesením ze dne 5. 11. 2014 č. j. , spisová značka, přerušila řízení o povolení vkladu exekutorského zástavního práva. Žalobkyně se snažila o vymazání exekutorského zástavního práva dopisy 12. 11. 2014 a 26. 5. 2015, žalovaná jí sdělila dopisem ze dne 22. 6. 2015, že postupuje v souladu s právem, když čeká na odstranění první plomby na nemovitostech postihnutých exekutorským zástavním právem, a to v řízení z roku 1998. Dále sdělila, že 27. 4. 2015 doručil soudní exekutor žalované tzv. zrušení, kterým oznámil, že důvody pro zápis exekučního příkazu ze dne 4. 1. 2014 pominuly. Dne 11. 10. 2021 uzavřela žalobkyně s , jméno FO, a , jméno FO, kupní smlouvu na koupi mimo jiné předmětných nemovitostí za kupní cenu 3.000.000 Kč, dne 12. 10. 2021 byl podán účastníky kupní smlouvy návrh na vklad práva do katastru nemovitostí, usnesením ze dne 5. 11. 2021 č. j. , spisová značka, žalovaná vkladové řízení přerušila do ukončení všech předcházejících řízení (včetně řízení , spisová značka, ). Dne 21. 3. 2023 rozhodla žalovaná v řízení o vkladu exekutorského zástavního práva usnesením č. j. , spisová značka, tak, že se návrh zamítá, a to na základě přehodnocení svého právního názoru, neboť ve věci bylo možné částečně rozhodnout ohledně předmětných nemovitostí, když to umožňovala povaha vkladové listiny a bylo vyloučeno, že se manžel žalobkyně stane na základě předcházejících přerušených řízení vlastníkem předmětných nemovitostí. Dne 21. 8. 2023 se ve věci vyjádřil veřejný ochránce práv, a to na popud manželů , jméno FO, . Veřejný ochránce práv shledal postup žalované po právu.3. Na základě těchto skutečností soud prvního stupně uzavřel, že nejsou dány podmínky pro odpovědnost žalované podle § 8 zák. č. 82/1998 Sb. (dále „OdpŠk“), neboť žalobkyní namítaná rozhodnutí o přerušení řízení nebyla pro nezákonnost zrušena či změněna. Předmětné nemovitosti byly navázány na řízení probíhající od roku 1998, přičemž se tak stalo veřejnou listinou soudního exekutora. Není dána ani odpovědnost za nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 OdpŠk, neboť žalovaná neporušila povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, neboť souladně v řízeních postupovala tak, že rozhodla o přerušení řízení. Nad rámec uvedeného soud prvního stupě dodal, že žalobkyni škoda nevznikla, případně nižší, neboť pokud se jí nepodařilo prodat nemovitosti, zůstaly jí ve vlastnictví nemovitosti v hodnotě, za kterou je prodávala. Nemajetkovou újmu žalobkyně řádně nekonkretizovala. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že jí bylo upřeno právo na majetek a volné nakládání s ním po dobu 9 let. V této době žalovaná vydávala rozhodnutí odmítající uvolnit předmětné nemovitosti, přičemž na těchto nevázly jiné zápisy než zřízení exekutorského zástavního práva, které však bylo po uhrazení exekuce soudním exekutorem zrušeno. Teprve v roce 2023 dospěla žalovaná k závěru, že lze předmětné nemovitosti projednávat odděleně, tj. očistit je od dalších nemovitostí. S odkazem na nález Ústavního soudu vydaný ve věci Svědkové Jehovovi proti České republice má žalobkyně za to, že rozhodnutí žalované obsahují prvky libovůle, svévole, překvapivosti, nepředvídatelnosti či přílišného formalismu. Pokud soud prvního stupně vytýká žalobkyni, že nepředložila rozhodnutí , spisová značka, , pak si měl soud toto vyžádat od žalované. Soud prvního stupně neprovedl navrhované důkazy ke způsobené škodě (první skupina svědků) a k nemajetkové újmě (druhá skupina svědků). Pokud by žalovaná zaujala stejné stanovisko v roce 2014, jako učinila v roce 2023, pak žalobkyně mohla prodat předmětné nemovitosti za částku 7,5 až 10 milionů Kč, a pokud by tuto částku investovala, což by soud seznal z první skupiny svědků, mohla žalobkyně nakoupit minimálně 5 nemovitostí – bytů, za které by při jejich prodeji v roce 2024 utržila 35.000.000 Kč. Podle žalobkyně bylo rozhodnutí žalované zrušeno i změněno, ale v žádném není uveden důvod, pro který se tak stalo, zda to je pro nezákonnost či je to projev libovůle nebo svévole byrokratického aparátu. Není správný závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně nevyužila všech možností brojit proti rozhodnutím. Připomněla ustálenou judikaturu, podle které nikdo není povinen předvídat nezákonné jednání druhého. Dále žalobkyně popisovala nároky, které situace kladla na její rodinu. Za příčinu vzniklé škody shledala nesprávný postup žalované při provázání předmětných nemovitostí (nemovitosti , adresa, ) s dalšími nemovitostmi (nemovitost , název, ) a při výmazu zápisů u předmětných nemovitostí. Soud neodpověděl na otázky, proč žalovaná zaujímala zamítavé stanovisko vůči výmazu záznamů u předmětných nemovitostí a proč změnila své stanovisko v roce 2023. Navrhla zrušení napadeného rozsudku.5. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. K rozhodnutím o přerušení řízení uvedla, že žádné z nich nebylo pro nezákonnost zrušeno, žalobkyně vůči nim ani nepodala odvolání. Pokud žalobkyně zmiňuje rozhodnutí , spisová značka, , nejedná se o správní rozhodnutí, ale o přípis , správní orgán, ze dne 27. 5. 2022 adresovaný kanceláři , nezávislý orgán, . Přerušení vkladového řízení , spisová značka, vychází ze zásady pořadí zápisů do katastru ve smyslu § 9 odst. 2 katastrálního zákona, které nelze porušit, ani když různé zápisy týkající se týchž nemovitostí spolu věcně nesouvisí a nijak si nekonkurují. Poukázala také na to, že žalobkyně nesouhlasila s pokračováním vkladového řízení sp. zn. , spisová značka, a že si proti rozhodnutí o zamítnutí vkladu exekutorského zástavního práva podala žalobu, což lze považovat za účelový krok, neboť žalobkyni musí být známo, že se domáhá zápisu exekutorského zástavního práva, které nejpozději v roce 2015 zaniklo a že katastrální úřad vede řízení o jeho výmazu (, spisová značka, ).6. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání. Věc odvolací soud projednal v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce, neboť byť oba byli řádně předvoláni, k jednání se bez důvodné omluvy nedostavili (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Zástupce žalobkyně den před jednáním zaslal soudu sice žádost o odročení jednání „ze zdravotních důvodů“, tyto zdravotní důvody jakkoliv nekonkretizoval a jakkoliv je nedoložil. Právnímu zástupci žalobkyně je přitom potřeba doložení důvodu pro odročení známa, neboť sám tak při předchozí žádosti o