ECLI: ECLI:CZ:MSPH:2025:30.Co.127.2025.200 Datum: 2025-05-27 Předmět: o určení podle § 339a zákoníku práce Ustanovení: ["§ 9 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 12 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 51a vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 339a vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 132 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 148 z. č. 99/1963 Sb ["skončení pracovního poměru""patent""odstupné""rodičovská dovolená""ručení""výpověď z pracovního poměru""duševní vlastnictví""přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů""svědečné""pracovněprávní vztahy""smlouva pracovní"]
O co šlo: o určení podle § 339a zákoníku práce (["§ 9 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 12 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 51a vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 339a vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 132 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. )
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že k rozvázání pracovního poměru žalobkyně a), b) a c) se žalovanou výpověďmi ze dne 18. 1. 2023 došlo z důvodu podstatného zhoršení pracovních podmínek v souvislosti s přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů nebo přechodem výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů (výrok I.). Dále rozhodl o povinnosti žalobkyň zaplatit žalované na nákladech řízení 52.695,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované (výrok II.). Výrokem III. žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 7 na náhradu nákladů řízení státu (uhrazené svědečné) 443,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Soud prvního stupně v daném řízení provedl dokazování, jehož dílčí skutková zjištění dopodrobna rozebral v písemném odůvodnění rozsudku. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně byly původně zaměstnankyněmi , tituly před jménem, , jméno FO, – členky sdružení , název, . Toto sdružení zaniklo k , datum, úmrtím pana , tituly za jménem, , jméno FO, . Od 1. 1. 2023 se žalobkyně staly zaměstnankyněmi žalované v důsledku přechodu práv a povinností z původního pracovněprávního vztahu na žalovanou. Zde pro ně byly vytvořeny takové podmínky, aby mohly vykonávat shodnou práci za stejných mzdových podmínek. Nic se neměnilo ani na tom, jakým způsobem si budou práci organizovat. Žalobkyně již dříve pracovaly jako samostatné referentky a takto měly pracovat i nadále. Dne 17. 1. 2023 došlo v kanceláři žalované k určitému rozkolu, když nedošlo k dohodě bývalých společníků sdružení. Někteří z nich z rozhodnutí , tituly před jménem, , jméno FO, již neměli nadále na pracovišti působit a neměli tak ani pokračovat jako patentoví zástupci. Den poté v ranních hodinách daly žalobkyně výpovědi z pracovního poměru.3. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle ustanovení § 339a odst. 1 zákoníku práce, tedy zákona č. 262/2006 Sb. (dále jen ZP). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebyly zjištěny zhoršené pracovní podmínky žalobkyň poté, co tyto přestaly být zaměstnankyněmi , tituly před jménem, , jméno FO, a od 1. 1. 2023 se staly zaměstnankyněmi žalované, a to ani v důsledku toho, že někteří patentoví zástupci (konkrétně , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, ) nebudou se žalovanou po 17. 1. 2023 spojeni. Soud prvního stupně měl zároveň za to, že k tomu v podstatě ani objektivně nemohlo dojít, neboť případná změna se ani pro krátkost termínu nemohla projevit. Soud prvního stupně proto žalobu všech tří žalobkyň zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. O nákladech státu pak bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř.4. Rozsudek soudu prvního stupně byl napaden včasným odvoláním žalobkyň. Žalobkyně soudu prvního stupně vytýkaly nedostatečnost odůvodnění rozsudku, z čehož dovozovaly i nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí. Soud prvního stupně sice cituje z výpovědí svědků a žalobkyň, nicméně úvahy, které ve výsledku vedly soud k daným závěrům, zůstávají podle žalobkyň do značné míry nejasné. Není zřejmé, na základě jakého klíče soud prvního stupně některé aspekty zmiňuje a jiné zcela pomíjí. Argumentace žalobkyň ponechal z valné většiny bez jakékoliv reakce. Soud prvního stupně se omezil pouze na závěr, že podle jeho mínění se o podstatné zhoršení pracovních podmínek nejednalo. Dále žalobkyně namítaly nesprávná skutková zjištění, když nesouhlasily se soudem prvního stupně o tom, že nedošlo ke změně podstatných podmínek na pracovišti. Podle žalobkyň soud prvního stupně bagatelizuje dění na pracovišti, pomíjí původní koncept pracoviště, které bylo vybudováno na rodinné atmosféře. Ve firmě byly od ledna 2023 očekávány pouze neformální změny. Namísto toho došlo k situaci, že se žalobkyně ocitly bez dosavadního odborného vedení ze strany , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , s nimiž , tituly před jménem, , jméno FO, již nadále nechtěla spolupracovat. Žalobkyně nesouhlasily se závěrem soudu prvního stupně o samostatnosti jejich práce s tím, že do určité míry bylo odborné vedení potřebné. To jim poskytovali právě , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Pokud jde o další patentové zástupce, , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , tito se primárně věnovali překladům. Není pravdou, že by odborné vedení, kterého se žalobkyním dostávalo od , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , mohli zastat a nahradit. Pro žalobkyně bylo stresující, že věc byla předána inženýru, který například o spise nic nevěděl. Nevěděl, zda se stihne udělat slovenská verze, zadávání úkolů bylo chaotické. Skutečnost, že , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, odešli, byla pro žalobkyně nemilým překvapením. Ve firmě zavládla napjatá atmosféra. Podle žalobkyň šlo o podstatné zhoršení jejich pracovních podmínek. Navíc nebylo svobodným rozhodnutím , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, z firmy odejít. Pro patentové oddělení byla tato skutečnost zcela šokující. Dále pak odvolatelky namítaly, že pojem „podstatné zhoršení pracovních podmínek“ podle znění zákona nevylučuje podmínky budoucí. I takové podmínky mohou být motivací žalobkyň k podání výpovědi. Soud prvního stupně nereagoval dostatečně na to, že nejdůležitější změny se odehrály 17. 1. 2023. Došlo k rozpadu týmu, ztrátě důvěry, chybělo odborné vedení a byly zaváděny korporátní struktury. Soud prvního stupně pominul zhoršení mezilidských vztahů, kdy 17. 1. 2023 se ujímá vedení již jen , tituly před jménem, , jméno FO, . S takovým vývojem nikdo nepočítal. Na bázi existující důvěry předpokládali , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, zachování své účasti na chodu kanceláře, to se však nestalo. Naopak ztratili přístup do svých počítačů. Žalobkyně vnímaly tento postup jako nečestný. Soud prvního stupně nabourání důvěry a z něj plynoucí zhoršení mezilidských vztahů zcela pominul. Bagatelizoval subjektivní pocit žalobkyň. Žalobkyně ztratily nejbližší spolupracovníky, došlo k rozpadu pracovního týmu. Žalobkyním se 17. 1. 2023 nečekaně představil nový provozní ředitel , tituly před jménem, , jméno FO, . Tento nemá žádné vzdělání v oblasti duševního vlastnictví. Od tohoto data se na pracovišti vyskytoval také pan , jméno FO, jako daňový poradce, a to podle výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, ; podle jiných šlo o investora – viz výpověď , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Uvedený krok byl plánován, v řízení bylo prokázáno, že jednatelka žalované , tituly před jménem, , jméno FO, se na , tituly před jménem, , jméno FO, , coby výkonného ředitele nově založené firmy žalované, obrátila již v prosinci 2022. Vztahy na pracovišti založené na odbornosti a dlouhodobé spolupráci tak byly nahrazovány vztahy ekonomickými, případně rovnou investičními. Žalovaná, která se stala novým zaměstnavatelem žalobkyň, byla pro ně méně věrohodným subjektem, nejen co do personálního složení, ale také co do schopnosti plnit své závazky. Žalobkyně se obávaly zhoršení vymahatelnosti eventuálních pohledávek vůči zaměstnavateli i spolehlivosti žalované v obecné rovině. Žalobkyně soudu prvního stupně vytýkaly nesprávné hodnocení důkazů, neboť soud prvního stupně nepřikládal provedeným výpovědím stejnou váhu. Nezohlednil, že celá řada svědků vypovídala pod vlivem jednatelky žalované, zejména jde o svědky, kteří jsou nyní zaměstnanci žalované a jsou jí přímo podřízeni. Jsou jimi svědkyně , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, . Dále pak jde o blízké spolupracovníky , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, . , jméno FO, , kteří jsou s žalovanou ve smluvním vztahu a jsou také příbuznými jednatelky žalované. Rovněž , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, . , jméno FO, jsou stále zaměstnanci žalované. Soud prvního stupně navíc vycházel ze zjištění od osob z odlišného pracoviště s odlišnou pracovní agendou. Taková zjištění nemohou být ve vztahu k problematice, která je předmětem daného soudního sporu, relevantní (viz výpovědi , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ). V závěru pak žalobkyně namítaly nesprávné právní posouzení věci, když soud prvního stupně posuzoval pojem „podstatné zhoršení pracovních podmínek“ velmi úzce. Žalobkyně zmínily rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1448/2021, kde krom jiného dovolací soud uvedl, že pod rozhodnými podmínkami musí být všechny podmínky a okolnosti, které zaměstnanec vnímá, které na něj působí při výkonu práce podle pracovní smlouvy; zdůrazňuje tedy subjektivní pojetí tohoto pojmu. Dále pak poukazovaly na to, že ustanovení § 339a ZP je transpozicí unijního práva, mimo jiné Směrnice 2001/23/ES, jejímž cílem je zajistit zachování práv zaměstnanců v případě změny vedení podniku tím,