30 Co 128/2025-128 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 44.583 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 12. 12. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 9.974 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 44.583 Kč s příslušenstvím na základě tvrzení, že účastnice byly od roku 2019 až do 6. 8. 2024 spoluvlastníky nemovitostí: pozemku parc. č. st. , číslo, , zastavěná plocha a nádvoří o výměře 72 m², jehož součástí je budova č. ev. , číslo, , jiná stavba a pozemku parc. č. , číslo, , lesní pozemek o výměře 1097 m², vše v k. ú. a obci , adresa, , zapsáno na LV č. , číslo, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , územě samosprávný celek, , Katastrální pracoviště , místo, („dále jen nemovitosti“). Okresní soud v , místo, rozsudkem ze dne 19. 6. 2024 č. j. , spisová značka, spoluvlastnictví účastnic zrušil. Rozsudek nabyl právní moci dne 6. 8. 2024. Velikost spoluvlastnického podílu žalobkyně činila 1/6, velikost spoluvlastnického podílu žalované 5/6. Spoluvlastníci mohou (dohodou nebo většinovým rozhodnutím) nebo soud rozhodnout o hospodaření se společnou věcí tak, že některého ze spoluvlastníků z fyzického užívání věci zcela nebo zčásti vyloučí; v takovém případě logicky užívá některý ze spoluvlastníků věc nad rámec jeho podílu. Jde však o omezení práva dovolené zákonem, za které spoluvlastníkovi náleží (nedohodl-li se s ostatními spoluvlastníky jinak) náhrada ve výši odpovídající rozsahu jeho újmy. Žalovaná oznámila dne 27. 8. 2021 žalobkyni, že tehdejší většinové spoluvlastnice nemovitostí (žalovaná a paní , jméno FO, , matka účastnic) rozhodly o tom, že vylučují žalobkyni z možnosti užívání uvedených nemovitostí. Velikost spoluvlastnického podílu žalobkyně činila 1/6, její nárok na náhradu tak činí 44.583 Kč, který žalovaná vypočetla dle znaleckého posudku.3. Žalovaná se v řízení nevyjádřila.4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastnice byly zapsané jako vlastnice pozemku parc. č. st. , číslo, , zastavěná plocha a nádvoří o výměře 72 m², jehož součástí je budova č. ev. , číslo, , jiná stavba a pozemku parc. č. , číslo, , lesní pozemek o výměře 1097 m², vše v k. ú. a obci , adresa, , zapsáno na LV č. , číslo, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , územě samosprávný celek, , Katastrální pracoviště , místo, . Velikost spoluvlastnického podílu k nemovitostem činila u žalobkyně 1/6 a u žalované 5/6. Většinová vlastnice (žalovaná) vyloučila žalobkyni z užívání nemovitostí. Podílové spoluvlastnictví účastnic k nemovitostem bylo zrušeno a nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalované ke dni 6. 8. 2024, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v , místo, ze dne 19. 6. 2024 č. j. , spisová značka, . Tržní nájemné v období od 9/2021 do 12/2021 činilo 7.300 Kč za měsíc, tj. 29.200 Kč za toto období. Tržní nájemné v období od 1/2022 do 12/2022 činilo 7.900 Kč za měsíc, tj. 94.800 Kč za toto období. Tržní nájemné v období od 1/2023 do 12/2023 činilo 7.900 Kč za měsíc, tj. 94.800 Kč za toto období. Tržní nájemné v období od 1/2024 do 7/2024 činilo 8.000 Kč za měsíc, tj. 56.000 Kč za toto období, kdy výše nájemného byla prokázána znaleckým posudkem č. , číslo, ze dne 15. 7. 2024 znalce , jméno FO, .5. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc podle § 1122 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a § 2991 o. z. Obvodní soud měl za prokázané, že žalobkyně a žalovaná byly spoluvlastnicemi nemovitostí až do vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhodnutím soudu, tj. ke dni 6. 8. 2024, kdy rozhodnutí nabylo právní moci. Žalobkyně byla do dne rozhodnutí o vypořádání podílového spoluvlastnictví vlastnicí 1/6 k celku. Právo každého ze spoluvlastníků věc užívat je omezeno stejným právem ostatních užívat věc podle velikosti podílu. Žalovaná vyloučila z užívání nemovitostí žalobkyni a té tedy náleží za toto vyloučení náhrada.6. Právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, je dáno zákonem a vyplývá z práva spoluvlastníka podílet se na užívání společné věci v míře odpovídající jeho podílu. Rozsah tohoto užívacího práva ke společné věci (stejně jako výše spoluvlastnického podílu) nemůže být proti vůli spoluvlastníka rozhodnutím spoluvlastníků modifikován. Neumožňují-li existující poměry nebo rozhodnutí, popřípadě dohoda spoluvlastníků některému spoluvlastníku plnou realizaci tohoto práva, náleží mu za to (jestliže se ovšem strany nedohodly jinak) odpovídající náhrada. Jde o náhradu za omezení spoluvlastnického práva. Výše této náhrady byla prokázána znaleckým posudkem, a soud prvního stupně ji vypočetl takto: v období od 10/2021 do 12/2021 celkem 21.900 Kč (3 x 7.300 Kč). V období od 1/2022 do 12/2022 celkem 94.800 Kč (12 x 7.900 Kč). V období od 1/2023 do 12/2023 celkem 94.800 Kč (12 x 7.900 Kč). V období od 1/2024 do 7/2024 celkem 56.000 Kč (7 x 8.000 Kč). Celkem tedy 267.500 Kč (21.900 Kč + 94.800 Kč + 94.800 Kč + 56.000 Kč), z tohoto 1/6 činí 44.583 Kč. Tuto částku přiznal prvostupňový soud žalobkyni jako náhradu za omezení práva užívat nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví. Příslušenství pohledávky bylo přiznáno podle § 1970 a násl. o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., právo na náhradu nákladů řízení bylo přiznáno úspěšné žalobkyni.7. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání. Žalovaná se o podané žalobě dozvěděla až 3. 2. 2025, kdy nalezla ve své domovní schránce napadený rozsudek, který byl do schránky vhozen dne 30. 1. 2025. Z obálky rozsudku přitom žalovaná zjistila, že rozsudek jí byl doručován dne 14. 1. 2025, kdy byla zásilka současně uložena na , právnická osoba, . Žádné oznámení o uložení zásilky však žalovaná ve schránce nenalezla, přestože dům na adrese trvalého bydliště žalované nepřetržitě obývá matka žalovaná a žalovaná ji pravidelně navštěvuje. Jak současně plyne z obálky zásilky, poštovní doručovatel vhodil obálku s rozsudkem do poštovní schránky žalované až dne 30. 1. 2025, ačkoliv lhůta 10 dnů pro uložení zásilky uplynula 24. 1. 2025 a zásilka měla být žalované vhozena do schránky již 25. 1. 2025. Podle žalované poštovní doručovatel zcela ignoruje své povinnosti při doručování písemností. Jen tak lze vysvětlit, že žalované nebyla doručena ani žaloba s výzvou k vyjádření se, ani předvolání k jednání. Podle žalované při doručování soudních písemností nebyla dodržena pravidla pro jejich doručování, a to na straně doručujícího orgánu. První zásilkou podanou k poštovní přepravě měla být doručována žaloba s výzvou k vyjádření. Podle neotevřené obálky, jež byla vrácena do soudního spisu, proběhl neúspěšný pokus o doručení dne 29. 10. 2024, kdy neměla být žalovaná zastižena a zásilka tak byla připravena k vyzvednutí na pobočce pošty. Pokus o doručení dne 29. 10. 2024 vůbec neproběhl. Na adrese , adresa, , nepřetržitě bydlí matka žalované, paní , jméno FO, , která byla dne 29. 10. 2024 celý den doma, avšak poštovní doručovatel se toho dne vůbec nedostavil. V poštovní schránce žalované pak měla být ponechána výzva k vyzvednutí zásilky. Žádná výzva ve schránce zanechána nebyla, a tedy doručení nemůže být účinné. Současně žalovaná poukázala na pochybení doručovatele při doručování zásilky. Na rubu obálky je totiž otištěno razítko „Nezastižen, oznámeno, uložit do“ s ručně vepsaným datem „11. 11.“ Vzhledem k tomu, že zásilka mohla být uložena maximálně na 10 dní, mohla být uložena nejpozději do 8. 11. 2024, nikoliv do 11. 11. 2024. Z toho vyplývá, že poštovní doručovatel postupoval chybně i v tomto ohledu, což potvrzuje přesvědčení žalované, že pochybil při samotném oznamování o tom, že je nějaká zásilka doručována. Druhou zásilku zasílal obvodní soud žalované počátkem prosince 2024; jde o usnesení č. j. , spisová značka, ze dne 25. 11. 2024, přičemž na stejnopisu tohoto usnesení je připojena oddělitelná část poštovní zásilky, která měla obsahovat „vz. 73 + vz. 69 + žaloba“. Zde se mělo jednat o doručení postupem dle § 49 odst. 4 o. s. ř., tj. s uložením na dobu 10 dnů a poté vhozením zásilky do poštovní schránky adresáta. Z oddělitelné části zásilky vyplývá, že pokus o doručení byl učiněn dne 2. 12. 2024, avšak ve skutečnosti neproběhl. Po celý den byla přítomna matka žalované, avšak poštovní doručovatel se ani v tomto případě nedostavil, tedy ani nezanechal oznámení o doručení zásilky v poštovní schránce. I zde žalovaná upozornila na pochybení doručujícího orgánu, neboť zásilka měla být uložena dne 2. 12. 2024 na dobu 10 dnů, tj. do 12. 12. 2024 a poté měla být vhozena do schránky žalované. Dle vyznačeného potvrzení však byla údajně vhozena do schránky žalované až 18. 12. 2024, tj. 6 dní po uplynutí lhůty. I tato skutečnost nasvědčuje pochybení poš