ECLI: ECLI:CZ:MSPH:2025:30.Co.173.2025.76 Datum: 2025-06-17 Předmět: o zaplacení 21.000 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2 vyhl. č. 254/2015 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 151 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 212 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 212a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 219 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 220 ["zadostiučinění / satisfakce""nemajetková újma""peněžité plnění""náhrada nemajetkové újmy""zastavení řízení"]
O co šlo: o zaplacení 21.000 Kč s příslušenstvím (["§ 2 vyhl. č. 254/2015 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 151 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 212 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 212a z. č. 99/1963 )
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 21.000 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 85.750 Kč od 25. 10. 2024 do 26. 10. 2024 a s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 21.000 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení (výrok I.) a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě podané k soudu dne 14. 10. 2024, kterou se žalobce původně domáhal po žalované zadostiučinění v částce 85.750 Kč za vzniklou nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“).3. Podáním ze dne 8. 11. 2024 vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně částky 64.750 Kč, neboť tato částka mu byla žalovanou uhrazena dne 25. 10. 2024. Soud prvního stupně pak usnesením ze dne 18. 12. 2024 č. j. , spisová značka, rozhodl o částečném zastavení řízení co do částky 64.750 Kč.4. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce svůj nárok u žalované uplatnil žádostí doručenou žalované dne 24. 4. 2024, mimosoudní projednání žádosti žalobce o náhradu nemajetkové újmy žalovaná ukončila stanoviskem ze dne 22. 10. 2024, kterým uvedené žádosti vyhověla plně co do nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 64.750 Kč. Stanovisko bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne 24. 10. 2024. Podanou žalobou se žalobce domáhá vyšší částky, než která byla předmětem mimosoudního projednání, kdy mimosoudně žalobce za přiměřené zadostiučinění označil částku 64.750 Kč, kterou žalovaná stanoviskem ze dne 22. 10. 2024 prohlásila za důvodnou a dne 25. 10. 2024 ji žalobci vyplatila, ovšem žalobou se žalobce domáhá částky 85.750 Kč. Rozdíl, tj. částka 21.000 Kč, nikdy nebyla předmětem mimosoudního projednání. V této části považovala žalovaná nárok za promlčený, proto navrhovala zamítnutí žaloby.5. Soud prvního stupně v napadaném rozsudku vyšel zejména ze zjištění, že žalobce byl v posuzovaném řízení pravomocně zproštěn obžaloby dne 18. 1. 2024, kdy bylo usnesením Krajského soudu v , adresa, zamítnuto odvolání státního zástupce. Žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil dne 24. 4. 2024, a to v částce 64.750 Kč, kterou žalovaná žalobci vyplatila dne 25. 10. 2024. V žádosti ze dne 24. 4. 2024 žalobce uvedl, že posuzované trestní řízení trvalo 4 roky a 11 dní. Tomu odpovídal i žalobcem provedený výpočet s odkazem na Stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, kdy žalobce dospěl k částce 64.750 Kč představující náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky posuzovaného trestního řízení. Žalovaná v rámci stanoviska ze dne 22. 10. 2024 žalobci sdělila, že k požadovanému zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 64.750 Kč dospěl žalobce výpočtem, se kterým se žalovaná zcela neztotožnila; svým vlastním nicméně dospěla k závěru, že tento požadavek je plně důvodný. Nesprávnost při výpočtu je pak při správnosti celkového výsledku podružná. Žalovaná proto nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 64.750 Kč plně vyhověla. Stanovisko bylo doručeno právnímu zástupci žalobce dne 24. 10. 2024, dne 25. 10. 2024 byla na účet právního zástupce žalobce připsána částka 64.750 Kč.6. Soud prvního stupně pak věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Žalovaná vznesla ve vztahu k uplatněnému nároku námitku promlčení, a to konkrétně co do částky 21.000 Kč, která nebyla u žalované uplatněna. Soud prvního stupně se proto nejprve zabýval důvodností této námitky promlčení.7. Rozhodnou skutečností pro určení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty ve smyslu § 32 odst. 3 OdpŠk je v tomto případě den, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. 18. 1. 2024. Subjektivní promlčecí lhůta na náhradu nemajetkové újmy tak počala běžet fakticky dnem 19. 1. 2024. Žalobce následně dne 24. 4. 2024 svůj nárok z nepřiměřené délky řízení uplatnil u žalované v částce 64.750 Kč, kdy zbývající částku 21.000 Kč uplatnil až žalobou doručenou žalované prostřednictvím soudu dne 7. 11. 2024. Žaloba podaná dne 14. 10. 2024 v rozsahu částky 21.000 Kč tak byla podána po uplynutí promlčecí lhůty a nárok uplatněný žalobcem je v částce 21.000 Kč promlčen.8. Obvodní soud dále odkázal na ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk, z něhož vyplývá, že žalobce je povinen ve své žádosti uplatněné u žalované uvést částku, kterou požaduje, neboť v případě, že by tomu tak nebylo, nešlo by rozpoznat, zda nárok žalobce byl zcela odškodněn. Zákon sice nepředepisuje náležitosti podání, kterým se poškozený na příslušný úřad obrací, a je proto třeba vycházet z toho, že z něj musí být zřejmé skutkové vylíčení důvodů uplatnění nároku, tj. alespoň stručný popis nesprávného úředního postupu či označení nezákonného rozhodnutí, tak aby nebyl zaměnitelný s jiným, specifikace způsobené újmy a tvrzení o vztahu příčinné souvislosti. Poškozený musí vyčíslit výši náhrady, aby bylo zřejmé, jakou částku požaduje (viz Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání, Praha: C. H. Beck, 2017, s. 181). Na této skutečnosti pak ničeho nemůže změnit ani skutečnost, že žalobce se měl dopustit, jak tvrdí ve svých podáních, matematické chyby, neboť by bylo nelogické, aby žalovaná přiznala žalobci vyšší částku, než kterou žalobce uvedl ve své žádosti. Argumentace žalobce ohledně toho, že odvolací soud má možnost měnit částky v souladu s ustanovením § 31a OdpŠk je nepřiléhavá, a to s ohledem na skutečnost, že i odvolací soud je vázán žalobním petitem a nemůže přiznat částku vyšší, než která byla uplatněna žalobou.9. Soud prvního stupně pak žalobci nepřiznal ani úrok z prodlení z prodlení z částky 64.750 Kč, neboť z ustanovení § 15 OdpŠK vyplývá závěr, že šestiměsíční lhůta počítaná od uplatnění nároku poškozeným slouží žalované k tomu, aby věc projednala a rozhodla o tom, zda škodu (újmu) nahradí. Žalovaná v daném případě nárok žalobce posoudila a zcela jej uspokojila, o čemž žalobce informovala stanoviskem doručeným právnímu zástupci žalobce dne 24. 10. 2024, tedy v poslední den šestiměsíční lhůty. Na tom pak nemůže z pohledu soudu ničeho změnit skutečnost, že finanční prostředky ve výši 64.750 Kč byly žalobci vyplaceny až následující den, tj. 25. 10. 2024, a to toliko z administrativně-technických důvodů spojených s vyplacením finančních prostředků ze státního rozpočtu, když bylo zřejmé, že žalovaná tyto finanční prostředky žalobci vyplatí. Uplatnění námitky promlčení pak prvostupňový soud nepovažoval za rozporné s dobrými mravy.10. Soud prvního stupně proto žalobu v celém zbývajícím rozsahu zamítl a o nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.11. Proti zamítavému rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Argumentoval v něm tím, že u organizační složky státu uplatnil písemnou formou dne 24. 4. 2024 svůj nárok ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk. Uplatnění nároku u příslušného orgánu podle § 14 OdpŠk nemá podobu správního řízení, daný orgán o nároku poškozeného závazně nerozhoduje. Podoba uplatnění nároku tedy není nikde stanovena, když žalobce přes vyjádření žalované byl utvrzen v tom, že jeho uplatnění bylo přijato s poučením, že po dobu šesti měsíců běží lhůta k mimosoudnímu projednání, k čemuž vinou liknavosti žalované nedošlo, kdy až den po uplynutí lhůty k mimosoudnímu projednání nároku a poté, kdy již žaloba byla podána k místně a věcně příslušnému soudu, došlo ze strany žalované dne 25. 10. 2024 k úhradě částky ve výši 64.750 Kč, tedy částky mimosoudně přiznané náhrady, když výše plnění je závislá na úvaze, nikoli taxativně stanovena. K nyní napadenému rozhodnutí zcela přiléhavě judikoval již Městský soud v , adresa, ve věci sp. zn. , spisová značka, tak, že nelze odhlédnout od toho, že i kdyby před podáním žaloby žalobce svůj nárok u žalované neuplatnil, uplatnění nároku nastává v okamžiku doručení podané žaloby žalované, kdy jí začíná běžet lhůta k vypořádání se s uplatněným nárokem. To však není nyní projednávaný případ, neboť k uplatnění nároku došlo dnem 24. 4. 2024, žaloba byla podána k soudu dne 14. 10. 2024, lhůta k mimosoudnímu projednání nároku skončila svůj běh dne 24. 10. 2024 a až teprve poté došlo k plnění ze strany příslušné organizační složky státu.12. Podle žalobce v rámci uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu došlo k prosté početní chybě, když doba vedení trestního řízení precizně vymezená od doručení usnesení o zahájení trestního stíhání dnem 7. 1. 2019 do vyslovení pravomocného zproštění obžaloby dnem 18. 1. 2024, bylo chybně uvedeno časové období 4 let a 11 dní, když je však zřejmé, že se jedná o 5 let a 11 dní. Uvedená početní chyba ve stanovení doby vedení nezákonného trestního řízení pak byla přenesena do vzorce, když však nárok za dobu vymezenou datumově s odkazem na jednot