30 Co 531/2024-131 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 14.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 5. 9. 2023 do zaplacení (výrok I.) a současně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 14.291,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky z titulu postižního (regresního) práva ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „OdpVoz“). Žalovaná částka představuje pojistné plnění, které žalobkyně vyplatila coby pojistitel vozidla zn. , název, , RZ , SPZ, (dále jen „, název, “), jehož provozovatelem je žalovaný, v souvislosti se škodnou událostí ze dne 16. 12. 2022, kterou způsobila nezjištěná řidička vozidla , název, na vozidle zn. , název 2, , RZ , SPZ, (dále jen „, název 2, “), které řídil poškozený , jméno FO, (dále jen „poškozený“). Žalobkyně po žalovaném požaduje náhradu toho, co za něho poškozenému z titulu povinného ručení plnila v souladu s § 10 odst. 1 písm. e) OdpVoz, neboť žalovaný nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 OdpVoz, tedy bez zbytečného odkladu neoznámil žalobkyni, že došlo ke škodní události, a nesdělil skutkový stav události, zejména kdo vozidlo řídil, čímž ztížil možnost řádného šetření žalobkyně coby pojistitele dle § 9 odst. 3 OdpVoz.3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Učinil nesporným, že se dne 16. 12. 2022 stala dopravní nehoda, které se účastnila řidička vozu žalovaného. Namítal však, že nehoda byla minimálně z části způsobena poškozeným, že řidička vozidla , název, volala na , správní orgán, , avšak z důvodu vytíženosti , funkce, , správní orgán, a absence viditelného poškození vozidel a zranění osob se oba řidiči nakonec dohodli, že , správní orgán, volat nebudou. Žádná škodní událost nevznikla, a proto nevznikla ani povinnost sepsat záznam o dopravní nehodě, ani povinnost nahlásit škodu žalobkyni. Skutečnost, že by byl žalovaný odpovědný za dopravní nehodu či povinný k náhradě škody, pak nevyplývá ani z šetření , správní orgán, , kdy nebylo nijak prokázáno, že by žalovaný způsobil škodu poškozenému a nedošlo ani ke spáchání přestupku žalovaným. Dle žalovaného měla být škoda na vozidle , název 2, hrazena v rámci pojištění odpovědnosti poškozeného.4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 16. 12. 2022 v 18:40 hod se stala dopravní nehoda, které se účastnilo vozidlo , název, , které řídila , jméno FO, (dále jen „řidička“), a vozidlo , název 2, , řízené poškozeným. Střet vozidel způsobila řidička vozidla , název, , neboť s ohledem na povětrnostní podmínky neubrzdila své vozidlo a zezadu narazila do stojícího vozidla , název 2, , jehož kryt zadního nárazníku tím byl poškozen. V 18:42 hod řidička telefonovala na linku , správní orgán, , kdy uvedla, že jela na , adresa, ulici a brzdila a ťukla do pána před ní, pročež byla odkázána na linku , správní orgán, . Následně po laickém ohledání vozidel a kratší výměně názorů s poškozeným – poškozený trval na tom, že by hlídka měla být přivolána, a to jak z důvodu poškození jeho vozidla, tak proto, že si stěžoval na bolesti v oblasti krku a zad – řidička z místa odjela. Dopravní nehodu , správní orgán, nahlásil dodatečně dne 16. 12. 2022 ve 23:15 hod poškozený, poté co vyhledal lékařskou pomoc a nechal se ošetřit. Na místě nehody bylo provedeno ohledání se zjištěním, že na vozovce se nenacházely žádné stopy od účastníků nehody, vozidlo se nenacházelo v konečném stavu a ani v něm nebylo označeno. Dne 21. 12. 2022 poškozený nahlásil žalobkyni škodní událost, k níž mělo dojít dne 16. 12. 2022 s poškozením zadní části vozidla , název 2, , kdy uvedl, že nehodu způsobila řidička vozidla , název, , a to tak, že narazila do zadní části jeho vozu, když stál před přechodem pro chodce. Téhož dne byla provedena prohlídka poškozeného vozidla , název 2, , kdy technik shledal, že je nutno vyměnit zadní kryt nárazníku a ozdobnou lištu na pravém zadním nárazníku, a dále nalakovat zadní kryt nárazníku. Škoda na vozidle , název 2, byla kalkulována na částku 14.299,86 Kč (náklady na opravu poškozeného zadního nárazníku). Dne 24. 1. 2023 žalobkyně coby pojistitel vozidla , název, , jehož provozovatelem je žalovaný, poskytla poškozenému z titulu pojistného plnění, na základě pojistné smlouvy č. , číslo, uzavřené s žalovaným dne 8. 10. 2021, částku ve výši 14.300 Kč. Výzvou ze dne 17. 4. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě regresního nároku ve výši 14.300 Kč s tím, že jí nebylo známo jméno řidičky a v důsledku neohlášení pojistné události nemohla provést šetření ve smyslu § 9 odst. 3 OdpVoz. V přestupkovém řízení byla věc usnesením ze dne 27. 7. 2023 odložena s odůvodněním, že existují dvě verze vzniku dopravní nehody, které jsou z technického hlediska přijatelné, jsou však rozdílné a chybějí k nim důkazy jako řidiči sepsaný protokol o dopravní nehodě či videozáznam o nehodě, nejsou tedy prokázány skutečnosti, které by vedly k odůvodněnému podezření, že přestupek spáchala určitá osoba.5. Po právní stránce soud prvního stupně takto zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2927 a § 2923 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 10 odst. 1 písm. e) OdpVoz. Uvedl, že podmínkou vzniku regresního nároku žalobkyně je jednak prokázání skutečnosti, že žalovaný odpovídá za vzniklou škodu, již žalobkyně kryla z titulu pojištění, jednak naplnění podmínek § 10 odst. 1 písm. e) OdpVoz, tedy že žalovaný jako pojištěný nesplnil bez zřetele hodného důvodu povinnost oznámit pojistiteli, že došlo ke škodní události a poskytnout nezbytnou součinnost k šetření o ní, a to kromě jiného i sdělením identifikace řidiče.6. Pokud jde o první podmínku, pak soud prvního stupně konstatoval, že příčinou dopravní nehody bylo, že řidička vozidla , název, s ohledem na povětrnostní podmínky neubrzdila své vozidlo a zezadu narazila do stojícího vozidla poškozeného , název 2, . Škoda na vozidle , název 2, byla způsobena zvláštní povahou provozu vozidel a okolnostmi, které v provozu mají původ – střet vozidel při brždění, kinetická energie po zastavení vozidla – pročež žalovaný coby provozovatel vozidla , název, nese odpovědnost z provozu dopravního prostředku dle § 2927 odst. 1 o. z. (možné liberační důvody v řízení nebyly ani tvrzeny, natož prokázány), a to vedle řidičky vozidla, která odpovídá dle § 2910 o. z. V řízení nebylo prokázáno, že by nehoda byla, byť jen z části, způsobena jednáním poškozeného (viz audiozáznam zachycující autentický rozhovor řidičky a poškozeného, při němž řidička přišustila, že své vozidlo přes brzdění včas nezastavila a narazila do již stojícího vozidla poškozeného). Škodu na vozidle , název 2, v podobě poškození zadního krytu nárazníku měl soud prvního stupně za prokázanou z provedeného audiozáznamu a fotodokumentace, kdy v tomto směru zdůraznil, že vzniklá škoda plně odpovídá charakteru nehody, tedy poškození zadního nárazníku při nárazu vozidlem zezadu, přičemž oprava si vyžádala výměnu a lakování této části vozidla. Výši škody pak měl za dostatečně prokázanou kalkulací nákladů na opravu i samotným pojistným plněním, jež bylo poškozenému pojišťovnou vyplaceno.7. Stran druhé podmínky soud prvního stupně dospěl k závěru, že tato byla splněna, když řidička vozu , název, svým bezdůvodným odjezdem z místa nehody, a to i přes prokázaný zjevný nesouhlas řidiče poškozeného vozu , název 2, , znemožnila prošetření možného přestupku (nemohla se podrobit dechové zkoušce a řádnému vyšetření nehody a jejích příčin) a dále, žalovaný jako pojištěný nesplnil svou oznamovací povinnost (v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by škodní událost žalobkyni hlásil nebo že by na jeho straně existoval důvod zřetele hodný, pro který svou ohlašovací povinnost nemohl či nebyl povinen splnit), čímž znemožnil šetření pojistné události žalobkyní.8. S ohledem na uvedené soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně má nárok na úhradu jí poskytnutého pojistného plnění v doložené výši 14.300 Kč, která odpovídá rozsahu opravy poškozeného vozu, pročež žalobě v plném rozsahu vyhověl a o nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).9. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný velmi rozsáhlé odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Namítal, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když při posouzení regresního nároku aplikoval normy občanského práva, a nikoli výlučně normy zákona o pojištění odpovědnosti. Rozhodnutí o samotném vzniku škody poškozeného navíc založil na nepřípustném důkazu v podobě audiovizuálního záznamu z dopravní nehody ze dne 16. 12. 2022, který upřednostnil před výslechem řidičky, jejíž důvěryhodnost zpochybnil jen proto, že je osobou blízkou žalovaného, aniž by se však v odůvodnění rozsudku otá