30 Co 90/2025-94 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 89.078 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 16. 11. 2022 do zaplacení a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 3.300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Stalo se tak v řízení o zaplacení žalované částky z titulu nároku na zaplacení pojistného plnění na základě smlouvy o pojištění odpovědnosti při výkonu povolání, která byla uzavřena pojistníkem , jméno FO, a žalovanou, a to ve prospěch tam uvedených zaměstnanců, mezi nimiž je uvedena i žalobkyně.2. Soud prvního stupně provedl dokazování, jehož dílčí skutková zjištění dopodrobna rozebral v písemném odůvodnění rozsudku, tak jak je uvedeno pod body 6.-24. odůvodnění. Soud prvního stupně vzal za zjištěné, že 5. 11. 2020 byla uzavřena smlouva o pojištění při výkonu povolání, která dopadala i na žalobkyni – zaměstnankyni pojistníka , jméno FO, . Ve vztahu k žalobkyni byl sjednán základní rozsah pojištění a pojištění řízení skupiny B. Součástí této smlouvy byly Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti při výkonu povolání VPP – OH-01/2020. Žalobkyně pracovala u , jméno FO, na základě dohody o pracovní činnosti ze dne 1. 9. 2019 jako administrativní pracovnice na dobu neurčitou. Zároveň byla zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako administrativní pracovnice u společnosti , právnická osoba, Dne 16. 12. 2020 žalobkyně žádala žalovanou o náhradu škody ve výši 107.976 Kč, kterou způsobila svému zaměstnavateli, tedy poškozené společnosti , právnická osoba, Jednalo se o poškození pravého předního disku a pneumatiky, pravého zadního disku a předního nárazníku. Žalobkyně tvrdila, že při vyjíždění najela na vyvýšení. Svému zaměstnavateli uhradila 98.976 Kč. Vozidlo bylo opraveno , jméno FO, , který vystavil za opravu poškozeného vozidla společnosti , právnická osoba, dne 16. 12. 2020 na částku 31.475,88 Kč, tedy 38.085,81 Kč včetně DPH. Za pronájem náhradního vozidla od společnosti , p.o.2, v období od 13. 11. 2020 do 18. 11. 2020 bylo fakturováno 67.500 Kč, tedy 81.675 Kč s DPH. Žalovaná však žalobkyni pojistné plnění neposkytla. Při šetření pojistné události postupovala v součinnosti s orgány činnými v trestním řízení. Dne 22. 3. 2021 žalovaná podala u , orgán, oznámení o podezření ze spáchání trestného činu poté, co bylo technickým specialistou žalované dne 3. 2. 2021 při neohlášeném šetření na místě vzniku pojistné události zjištěno, že poškozené vozidlo nemá přelakování přední nárazník, ačkoliv takové práce byly účtovány. Byly vyměněny pouze disky. Nárokované poškození není řádně zdokumentované a prokázané. Pouze na jedné fotce pořízené technikem , jméno FO, bylo nalezeno i při prohlídce vozidla po opravě poškození na levém rohu předního nárazníku a PBC čidla. Byly doloženy doklady o zapůjčení náhradního vozidla. To však nebylo shledáno jako účelné, jelikož poškozené vozidlo nebylo ještě dne 9. 12. 2020 opraveno. Likvidátorka žalované , jméno FO, shledala nesrovnalosti v rozsahu poškození. Žalované bylo hlášeno poškození pravé strany vozidla, předkládaná dokumentace se týkala levé strany vozidla. Mobilní technik pak zjistil při zaměření, že se jednalo o poškození na nárazníku ve výšce 60-65 cm, přičemž obrubník, který měl toto poškození způsobit, byl v nejvyšším bodě vysoký jen 45 cm. Ve vztahu k nárazníku byly provedeny 2 prohlídky, druhá po opravě. Porovnáním fotodokumentace a prohlídkou technika, nebylo zjištěno, že by fakturované práce byly provedeny. Ke dni 9. 12. 2020 bylo vozidlo stále neopraveno.3. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle ustanovení §§ 2758, 2766, 2770, 2811 a 2861 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), a uzavřel, že žaloba není důvodná. Soud prvního stupně přihlédl k tomu, že podle čl. 17 odst. 1 bod a/ a b/ Všeobecných pojistných podmínek škoda na pneumatikách a discích kol se nehradí, nevznikla-li škoda při události na místě šetřené místně příslušným policejním orgánem. V dané věci nebyla k dopravní nehodě policie přivolána, proto je třeba aplikovat výluku z pojištění podle Všeobecných pojistných podmínek a žalobkyně nárok na pojistné plnění za poškození pravého předního disku a pneumatiky a pravého zadního disku nemá. Pokud jde o přední nárazník, šetřením mobilního technika a zaměřením na místě nehody bylo zjištěno, že je vyloučené, aby k poškození nárazníku došlo, tak jak žalobkyně tvrdila. Z uvedených důvodů tak podle soudu prvního stupně nárok na úhradu pojistného plnění za opravu vozidla není dán. Nebylo-li prokázáno, že došlo k pojistné události, jak tvrdila žalobkyně, a neměla-li žalobkyně nárok na zaplacení pojistného plnění za opravu poškození, pak nemůže být důvodná ani žaloba na proplacení nájemného za pronájem náhradního vozidla. Soud prvního stupně tedy žalobu jako celek zamítl a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované vyčíslené náklady řízení.4. Rozsudek byl napaden včasným odvoláním žalobkyně, která soudu prvního stupně vytýkala nesprávnost skutkových zjištění a v důsledku toho též nesprávné právní posouzení věci. Podle odvolatelky soud prvního stupně pochybil, pokud učinil měl z výslechu svědkyně , jméno FO, za zjištěné, že k předmětné nehodě nedošlo, tak jak tvrdí žalobkyně. Soud prvního stupně tento závěr učinil, aniž vyslechl mobilního technika, který prováděl zaměření na místě. Naopak vyšel z tvrzení nepřímé svědkyně, která měla informace jen z doslechu, věc nevnímala vlastními smysly. Přitom zde nebyla dána objektivní nemožnost vyslechnout přímého svědka. Jediné, co je z výslechu svědkyně , jméno FO, zjistitelné, je to, že jí tato zjištění mobilní technik předal. Uvedeným postupem bylo žalobkyni odepřeno právo na spravedlivý proces zaručený v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyni tak nebylo umožněno podrobit přímého svědka otázkám, např. ohledně toho, zda mobilní technik při měření přihlédl k zatížení vozidla při nehodě, zda přihlédl k tomu, že při brzdění může vozidlo krátkodobě snížit svou výšku, zda zjišťoval, jestli v místě nehody nedošlo v mezičase ke změně výšky obrubníků a podobně. Takové otázky mohl zodpovědět pouze přímý svědek měření. Soud prvního stupně však zjištění objektivního skutkového stavu zabránil. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.5. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrdit rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. Uvedla, že mobilní technik u žalované již nepracuje. Zaměstnankyně, která má agendu na starosti, se tehdy podívala do databáze k dané pojistné události a z této databáze zjistila informace, které pak před soudem prvního stupně vypověděla. Není tak pravda, že by nebylo možné svědkyně podrobit otázkám ke zjištěni skutkového stavu. Stejně by postupoval i mobilní technik, který by rovněž nahlížel do databáze, což lze předpokládat s ohledem na delší časový odstup od pojistné události a na množství jím šetřených případů. Lze tak uzavřít, že i přímý svědek by uvedl informace shodně jako svědkyně , jméno FO, . Navíc na jednání, na němž byla tato svědkyně slyšena, žalobkyně ani její právní zástupce nepřišli, svoji nepřítomnost omluvili, o odročení nežádali. Tímto postupem se připravili o možnost klást svědkyni otázky. Soud prvního stupně tak nepochybil, pokud další dokazování neprováděl a o věci rozhodl.6. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud tak učinil v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce, kteří, ač byli řádně a včas předvoláni, se k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavili, o odročení jednání nežádali. Odvolací soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř.7. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně provedl veškeré účastníky řízení označené důkazy. Účastníky řádně poučil podle § 119a o. s. ř., a to na jednání konaném dne , datum, . Toto jednání se konalo v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce, kteří se omluvili a s jednáním v jejich nepřítomnosti souhlasili. Na tomto jednání byla slyšena zmíněná svědkyně , jméno FO, . Výslech mobilního technika před soudem prvního stupně nikdo nenavrhoval. S ohledem na nepřítomnost žalobkyně a jejího právního zástupce nemohl soud prvního stupně přistoupit k poučení žalobkyně ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že žalobkyní označenými důkazy nebylo prokázáno, že k nehodě došlo, tak jak žalobkyně tvrdila.8. S ohledem na shora uvedené není opodstatněná odvolací námitka žalobkyně ohledně nedostatečně, nesprávně provedeného dokazování. Soud prvního stupně vyšel správně z provedených důkazů; tyto hodnotil každý jednotlivě a ve vzájemných souvislostech postupem podle § 132 o. s. ř. Na základě těchto důkazů pak soud prvního stupně dovodil výše uvedený závěr o skutkovém stavu. Soud prvního stupně nezanedbal žádno