35 Co 152/2025-112 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 118 147 Kč a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu s návrhem na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 95 269,57 Kč zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody vzniklé jí nesprávným úředním postupem Městského soudu v , adresa, v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, (dále také jen „posuzované řízení“), v důsledku kterého nebyla uspokojena přihlášená pohledávka žalobkyně ve výši 213 416,57 Kč za dlužníkem. Uvedla, že dne 29. 9. 2020 byl zjištěn úpadek dlužnice , jméno FO, a bylo povoleno její oddlužení. Věřitelé byli vyzváni, aby ve lhůtě 2 měsíců přihlásili své pohledávky. Žalobkyně pohledávku přihlásila dne 20. 11. 2020 na předepsaném formuláři a bylo jí přiděleno evidenční číslo (, číslo, . Dne 20. 11. 2020 v 11:27 byla žalobkyně informována o doručení elektronické přihlášky s uvedeným evidenčním číslem a běžným číslem , č. účtu, . Přes uvedené však k evidenci přihlášky do insolvenčního řízení nedošlo. Podle usnesení Městského soudu v , adresa, ze dne 9. 8. 2021 byli nezajištění věřitelé uspokojeni ve výši 100 %. K jejímu dotazu Městský soud v , adresa, sdělil, že podání učiněné dne 20. 11. 2020 byla přihláška jiného subjektu do odlišného insolvenčního řízení. Přílohou odpovědi byla listina, ze které vyplývá, že v evidenci soudu pod č. , číslo, je podání jiného subjektu v jiném insolvenčním řízení a s jiným ev. číslem, přičemž přihláška žalobkyně byla potvrzena rovněž s číslem , číslo, . Přihláška žalobkyně tak nebyla z důvodu pochybení na straně soudu zařazena do přezkumu a uhrazena. Pohledávka je po osvobození dlužníka dále již nevymahatelná. Nárok byl u žalované uplatněn dne 19. 8. 2022. Za situace, kdy bylo soudem potvrzeno přijetí přihlášky, nebylo její povinností kontrolovat, zda přihláška skutečně existuje. Svou povinnost dbát o svá práva splnila tím, že přihlášku podala, což jí bylo potvrzeno. Námitky proti konečné zprávě je oprávněn podat pouze přihlášený věřitel, kterým žalobkyně nebyla. K výzvě soudu ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. učiněné při jednání soudu vztahující se k výši škody uvedla, že její pohledávka byla nezajištěná ve výši 213 416,57 Kč. V insolvenčním řízení byly uspokojeny pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši 100 % tj. 393 922,95 Kč. Peněžní prostředky dlužnici poskytli rodinní příslušníci, přičemž žalobkyně je přesvědčena, že i v případě přihlášení její pohledávky by byly příslušníky rodiny prostředky dlužnici zapůjčeny, neboť smyslem bylo rychlé skončení insolvence a snaha o zabránění zpeněžení nemovitosti sepsané v majetkové podstatě dlužnice (částka 210 000 Kč). Žalobkyně považovala za nesporné, že by jí byla uhrazena pohledávka ve výši 138 436,34 Kč odpovídající potencionálnímu poměrnému uspokojení pohledávky žalobkyně z plnění poskytnutých rodinnými příslušníky, tj. 35,14 % z částky 393 922,95 Kč.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně předběžně uplatnila dne 19. 8. 2022 nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Stanoviskem ze dne 28. 2. 2024 žalobkyni sdělila, že nárok žalovaná neuznává zejména z důvodu, že není dán odpovědnostní titul. Pod evidenčním číslem , číslo, nebyla žádná přihláška v systému soudu. Pod číslem , č. účtu, je vedena jiná datová zpráva odlišného odesílatele týkající se jiného řízení. Žalobkyně navíc nekontrolovala insolvenční rejstřík, zda se zde její přihláška nachází. Lhůta k podání přihlášek v projednávané věci končila dne 30. 11. 2020, žalobkyně by v případě kontroly insolvenčního rejstříku a včasného zjištění, že její pohledávka není evidována, tuto skutečnost zjistila. Navíc dne 16. 2. 2021 byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna zpráva o přezkumu, ze které by žalobkyně zjistila, že její pohledávka přihlášena nebyla. Dne 18. 2. 2021 byla zveřejněna informace o možnosti podat proti zprávě o přezkumu námitky, ty ze strany žalobkyně podány nebyly. Základní zásadou právního řádu je, že každý má dbát o svá práva a řádně je hájit, a ne tuto povinnost přenášet na stát – soud. Dále uvedla, že i pokud by byl dán odpovědnostní titul, žalobkyně neprokázala, že by jí vznikla škoda právě v tvrzené výši. Navíc za okolnosti, kdy by v rámci insolvenčního řízení bylo proti pohledávce brojeno, jak uvedli svědci v rámci řízení.4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na § 1 až 3, § 5, § 13 až 15 a § 26 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen „OdpŠk“) uzavřel, že žalobkyně se po žalované domáhá náhrady škody vzniklé jí v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v tom, že její nezajištěná pohledávka nebyla zaregistrována v insolvenčním řízení, ač byla řádně přihlášena, a v důsledku toho nebyla v rámci insolvence uspokojena, přestože ostatní nezajištěné pohledávky byly v předmětném insolvenčním řízení plně uspokojeny. Žalobkyně svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.). Soud prvního stupně shledal, že ve věci byl dán odpovědnostní titul, a to níže uvedený nesprávný úřední postup. Uvedl, že dne 29. 9. 2020 bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice s tím, že věřitelé měli 2 měsíce ode dne tohoto rozhodnutí (jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku) na přihlášení svých pohledávek, tj. nejpozději dne 29. 11. 2020. Z provedeného dokazování měl soud prvního stupně za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím vyplněného formuláře doručila přihlášku své nezajištěné pohledávky v celkové výši 213 416,57 Kč vzniklé z titulu rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, , která byla vymáhána v rámci exekuce vedené pod sp. zn. , spisová značka, , s identifikátorem , číslo, , a to dne 20. 11. 2020. Přijetí přihlášky bylo žalobkyni potvrzeno emailem z centrální ePodatelny dne 20. 11. 2020 pod shodným identifikátorem (, číslo, , jako tomu bylo u vyplněného formuláře stran žalobkyně. Žalobkyně se řídila pokyny k vyplnění elektronického formuláře k podání své přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení a přijetí přihlášky jí bylo řádně potvrzeno. Přihláška pohledávky žalobkyně nebyla v insolvenčním řízení zohledněna.5. S ohledem na uvedené soud prvního stupně uzavřel, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v tom, že ač žalobkyně řádně a včas uplatnila svou pohledávku v rámci insolvenčního řízení, dostalo se jí řádného potvrzení stran insolvenčního soudu, nebyla její pohledávka v rámci insolvenčního řízení evidována. Skutečnost, že soud tvrzený nesprávný úřední postup negoval (přípis zaslaný žalobkyni i žalované), kdy uvedl, že pod uvedeným číslem evidoval jiné účastníky, resp. jiné insolvenční řízení, na tom nic nemění, neboť právě soud potvrdil žalobkyni přijetí přihlášky pod uvedeným číslem a žalobkyně nenese zavinění na tom, že vlivem pochybení interního systému soud pod identifikátorem a běžným číslem (, č. účtu, ) vedl zcela jinou pohledávku, přihlášenou do jiného insolvenčního řízení s jinými subjekty. Tyto nedostatky nemohla žalobkyně vědět ani předpokládat, když jí bylo potvrzeno přijetí přihlášky pohledávky pod shodným identifikátorem a evidenčním číslem, jako ji podala. Stát se nemůže své odpovědnosti zprostit ve chvíli, kdy žalobkyně pohledávku uplatnila přesně tak, jak jí ukládaly zveřejněné pokyny, a dostalo se jí potvrzení o přijetí přihlášky. Nelze jí tak klást k tíži, že si přihlášenou pohledávku nezkontrolovala ještě dodatečně v insolvenčním rejstříku, ale učinila tak až v době, kdy bylo insolvenční řízení skončeno (ani ne po roce). Žalobkyně žádnou takovou povinnost neměla.6. Soud prvního stupně při posouzení výše škody, která byla žalobkyni nesprávným úředním postupem způsobena, souhlasil s žalovanou, že nebylo prokázáno (ač žalobkyně byla vyzvána ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř.), že výše škody způsobené žalobkyni byla 100 % výše pohledávky, když neobstojí tvrzení, že v rámci insolvenčního řízení byla uhrazena 100 % výše přihlášených pohledávek. Z výpovědi svědků a z provedených listinných důkazů měl soud prvního stupně za prokázané, že v rámci insolvence byly přihlášené nezajištěné pohledávky ve výši necelých 400 000 Kč. Následně bylo povoleno oddlužení splněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Dlužnice však neprodleně po povolení oddlužení zaplatila přihlášené pohledávky ve 100 % výši, kdy jí částku 401 969,45 Kč půjčili rodinní příslušníci, kteří tuto poukázali na účet insolvenčního správce. Následně bylo rozhodnu