35 Co 168/2025-65 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 2 782,50 EUR s 15 % ročním úrokem z prodlení z této částky od 20. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 29 014 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 2 782,50 EUR s příslušenstvím z titulu nezaplacení ceny za zhotovení díla dle smlouvy o dílo uzavřené účastníky dne 2. 6. 2023 (dále i jen „smlouva“), dle níž měl žalobce coby zhotovitel provádět sjednané montážní práce a žalovaná se coby objednatel zavázala, že dílo sama nebo prostřednictvím pověřené osoby převezeme a zaplatí cenu ve výši 17,5 EUR za každou odpracovanou hodinu pro každého ze tří řemeslníků, kteří se na zhotovení díla podíleli, přičemž tato cena byla sjednána v elektronické komunikaci účastníků, celkový počet odpracovaných hodin (159 hodin) byl potvrzen zodpovědnou osobou dne 13. 6. 2023, při dohodnuté ceně 17,5 EUR za hodinu se tak jedná právě o částku 2 782,50 EUR, potvrzení o počtu odpracovaných hodin bylo téhož dne elektronicky předáno žalované a na jeho základě byla vystavena faktura.3. Žalovaná s žalobním požadavkem vyslovila nesouhlas, když rozporovala množství odpracovaných hodin, namítla, že žalobce provedl práci nesprávně, že byl povinen vést montážní deník a denní fotodokumentaci, tyto však žalované nepředložil, přičemž podkladem pro fakturaci měl být potvrzený výkaz prací podložený záznamy v montážním deníku, dále namítla absolutní neplatnost smlouvy o dílo, neboť v ní chybí přesné vymezení předmětu díla, poukázala na to, že ve smlouvě byla odměna sjednána ve výši 16 EUR za hodinu na jednoho řemeslníka, nikoliv 17,5 EUR, rozporovala pravost výkazu odpracovaných hodin, vznesla námitku započtení svého nároku na náhradu škody do výše žalované částky, když škoda žalované vznikla z důvodu, že žalobce bez vážného důvodu nenastoupil na dohodnutý výkon práce (žalobce a s ním pracující řemeslníci se nedostavili na pracoviště, na dokončení prací se proto musela domluvit s jinými pracovníky a zajistit jim dopravu a ubytování).4. Soud prvního stupně vycházeje z nesporných tvrzení (blíže bod 3 odůvodnění), po provedeném dokazování (stran skutkových zjištění z provedených důkazů blíže body 4 až 11 odůvodnění) a poté, co uvedl, že neprováděl dokazování k otázce pravosti výkazu odpracovaných hodin, neboť námitka žalované byla vznesena zcela obecně, přičemž jen skutkově vymezená námitka nepravosti soukromé listiny může vést k přenesení důkazního břemene na jejího předkladatele, nikoliv jen námitka obecná a odporující dalším důkazům a zjištěním (bod 12 odůvodnění), uzavřel, že účastníci řízení uzavřeli rámcovou smlouvu o dílo podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jenž citoval (bod 21 odůvodnění), ve smlouvě nebyl uveden konkrétní předmět plnění ani místo plnění, k vymezení předmětu a místa díla došlo určením konkrétní zakázky žalovanou (pročež smlouva není neplatná), když tato byla smlouvou rámcovou (blíže bod 18, 19 a 22 odůvodnění), smlouvou se žalobce zavázal provést na svůj náklad a nebezpečí pro žalovanou dílo spočívající ve vykonání stavebních pracích ve smyslu § 2587 o. z., jenž citoval (bod 21 odůvodnění), a žalovaná se zavázala dílo převzít a zaplatit cenu, která byla sjednána jako hodinová sazba, a to souhrnně pro tři řemeslníky ve výši 48 EUR za každou odpracovanou hodinu, nikoliv jako cena za výsledek práce, žalobce se s žalovanou (následně) dohodli na ceně ve výši 17,5 EUR za hodinu za jednoho řemeslníka (blíže bod 18, 19 a 23 odůvodnění).5. Soud prvního stupně se zabýval (dalšími) námitkami žalované, když stran výkazu odpracovaných hodin uvedl, že bylo účastníky sjednáno, že tento je podkladem pro fakturaci ceny díla, přičemž výkaz má odsouhlasit zástupce žalované, ve smlouvě však nebylo uvedeno, kdo tímto zástupcem je, za žalovanou výkaz potvrzoval její klient v rámci obchodního závodu žalované, u tohoto klienta žalobce dílo vykonával. Soud prvního stupně se neztotožnil s argumentací žalované, že výkaz odpracovaných hodin neodpovídá skutečnosti, protože jí žalobce nepředložil fotodokumentaci ani montážní deník, který má být podkladem pro fakturaci, neboť jakkoliv podle smlouvy byl žalobce povinen vést denní fotodokumentaci a montážní deník, nebylo však stanoveno, komu má dokumentaci předkládat. Stejně tak smlouva nepočítala s tím, že by jejich předložení žalované mělo být předpokladem pro vznik práva na zaplacení ceny. Předložení montážního deníku bylo pouze předpokladem pro vyhotovení výkazu odpracovaných prací zástupcem žalované, jemuž měl žalobce montážní deník předložit, odsouhlasil-li zástupce žalované počet hodin, nutně musel shlédnout i montážní deník, jak smlouva předpokládá (body 13 až 16 odůvodnění). Žalobce dodržel smlouvou sjednaný proces, který směřoval k vystavení výkazu, jehož smyslem bylo verifikovat počet odpracovaných hodin, a to i na základě předložení montážního deníku. Řemeslníci tak odvedli práci v rozsahu výkazu odpracovaných hodin, tedy žalobce se svými řemeslníky odpracovali celkem 159 hodin (body 17, 19 a 23 odůvodnění).6. Co se týče písemné komunikace účastníků, soud prvního stupně uvedl, že žalobce měl zasílat výkazy odpracovaných hodin potvrzené zástupcem žalované na email , e-mail, , což neučinil, žalobce však zaslal dne 13. 6. 2024 sms zprávou , tituly před jménem, , jméno FO, (jednateli žalované – poznámka odvolacího soudu) fotografii výkazu odpracovaných hodin, přičemž sms zprávy byly běžnou formou komunikace účastníků, což je patrné již z toho, že takto bylo určeno konkrétní místo výkonu práce či ujednána výše ceny díla. Ani z následného jednání žalované nebylo možné dovodit, že by trvala na zaslání výkazu na ve smlouvě uvedenou e-mailovou adresu, , tituly před jménem, , jméno FO, zaslání výkazu prostřednictvím sms zprávy sám akceptoval, když žalobci přislíbil, že cenu za dílo žalovaná uhradí poté, co jí její klient zaplatí. Za provedené práce (odpracované hodiny) pak žalobce vystavil dne 14. 6. 2023 žalované fakturu znějící na částku 2 782,50 EUR, kterou zaslal následující den na e-mail , tituly před jménem, , jméno FO, (bod 20 a 25 odůvodnění).7. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalobci vzniklo právo na zaplacení ceny za vykonanou práci podle § 2610 odst. 1 o. z., jenž citoval (bod 21 odůvodnění – právo na zaplacení ceny díla vzniká jeho provedením), když sjednanou činnost vykonal a žalovaná dílo převzala (bod 26 odůvodnění). K mezi účastníky sporné otázce výše ceny za dílo, když žalobce tvrdil, že byla ujednána cena 17,5 EUR za odpracovanou hodinu jednoho pracovníka, žalovaná tvrdila, že se jednalo o 16 EUR, soud prvního stupně uvedl, že cena stanovená ve smlouvě byla znovu ujednána prostřednictvím sms komunikace na 17,5 EUR/ hodinu/ pracovníka. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci tedy náleží cena za 159 hodin vykonané práce s hodinovou sazbou 17,5 EUR, což odpovídá žalované částce 2 782,50 EUR, kterou žalovaná ani zčásti nezaplatila, přičemž její námitkou započtení se nezabýval, neboť žalovaná ani přes jeho výzvu neunesla břemeno tvrzení (bod 27 odůvodnění).8. K prodlení žalované soud prvního stupně uvedl, že účastníci si sjednali, že splatnost faktury nastane tři pracovní dny po jejím vystavení, žalobce fakturu vystavil 14. 6. 2023, její splatnost tak nastala 19. 6. 2023, pročež je žalovaná v prodlení od 20. 6. 2023 ((soud prvního stupně zjevně oprávněnost příslušenství shledal pohledem § 1970 o. z. – poznámka odvolacího soudu), od kdy soud prvního stupně přiznal zákonný úrok z prodlení z žalované částky, tedy ve výši 15 % ročně, když odkázal na § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích – poznámka odvolacího soudu; blíže bod 28 odůvodnění).9. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal v řízení zcela úspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 29 014 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 834 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jež tvoří odměna 19 580 Kč za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, další písemné podání, účast u soudního jednání), pět paušálních náhrad po 300 Kč, cestovné ve výši 3 660 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 1 300 Kč a stravné ve výši 140 Kč (blíže bod 29 až 31 odůvodnění).10. Lhůtu k plnění soud prvního stupně stanovil podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., platební místo ve výrok