35 Co 203/2025-121 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 22 486 Kč s příslušenstvím (s úrokem z prodlení v zákonné výši ze žalobkyní specifikovaných částek – poznámka odvolacího soudu; výrok I.) a o náhradě nákladů řízení účastníků rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 14 305,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 22 486 Kč s příslušenstvím z titulu: 1) smlouvy o dodávce vody a odvádění a čištění odpadních vod ze dne 16. 6. 2014, na jejímž základě dodávala žalovanému vodu a odváděla odpadní vody z nemovitosti žalovaného v odběrném místě , adresa, , , adresa, , přičemž za tyto služby poskytované od 1. 6. 2021 do 30. 11. 2021 vyúčtovala žalovanému vodné a stočné fakturou splatnou 29. 9. 2021 znějící na 5 854 Kč a fakturou splatnou 29. 12. 2021 znějící na 5 854 Kč; 2) smlouvy o dodávce vody a odvádění a čištění odpadních vod ze dne 13. 7. 2015, na jejímž základě dodávala žalovanému vodu a odváděla odpadní vody z nemovitosti žalovaného v odběrném místě , adresa, , , adresa, , přičemž za tyto služby poskytované od 1. 6. 2021 do 30. 11. 2021 vyúčtovala žalovanému vodné a stočné fakturou splatnou 29. 9. 2021 znějící na 1 756 Kč a fakturou splatnou 29. 12. 2021 znějící na 1 756 Kč; 3) smlouvy o dodávce vody a odvádění a čištění odpadních vod ze dne 19. 7. 2019, na jejímž základě dodávala žalovanému vodu a odváděla odpadní vody z nemovitosti žalovaného v odběrném místě , adresa, , přičemž za tyto služby poskytované od 1. 6. 2021 do 25. 3. 2022 vyúčtovala žalovanému vodné a stočné fakturou splatnou 29. 9. 2021 znějící na 1 951 Kč, fakturou splatnou 29. 12. 2021 znějící na 1 463 Kč a fakturou splatnou 28. 4. 2022 znějící na 3 852 Kč. Odečty vody byly provedeny technickým výpočtem, neboť žalovaný neumožnil provedení odečtu stavu na vodoměru. Žalobkyně popírala, že by byla zhoršena kvalita dodávané vody, neboť rozbory vody nic takového neodhalily. Na uvedené faktury neuhradil žalovaný navzdory předžalobní upomínce ničeho, naopak požadoval slevu 30 % z vyúčtované částky s tím, že kvalita vody byla údajně zhoršená (blíže bod 1 odůvodnění).3. Žalovaný s žalobním požadavkem vyslovil nesouhlas, neboť žalobkyně opírá své nároky na úhradu za vodné a stočné o technické výpočty, namísto údajů zjištěných ze skutečných stavů měřidel, přičemž popřel, že by žalobkyni neumožnil provést odečet vody. Nadto voda dodávaná žalobkyní neměla dostatečnou kvalitu, čímž žalobkyně porušila smlouvu, neboť nedodávala vodu náležité jakosti. Žalovaný opakovaně upozorňoval žalobkyni na špatnou kvalitu vody a marně žádal nápravu, situace se změnila k lepšímu až v době, kdy vodu začala dodávat jiná společnost. Jakkoliv žalobkyně předkládala žalovanému výsledky testu kvality vody, tak voda byla odebrána v době, kdy tekla nezakalená voda, pročež je předkládaná analýza nevypovídající. Žalovaný navrhl žalobkyni, že uhradí dlužnou částku se 30 % slevou za to, že žalobkyně nezjednala nápravu, nicméně žalobkyně na tento návrh nepřistoupila. Žalovaný vznesl námitku promlčení k nárokům datovaným před 1. 6. 2021. Žalovaný nepopřel, že něco spotřeboval, nicméně je třeba doložit, jak byl odečet vody proveden (blíže body 2 odůvodnění).4. Soud prvního stupně po rozsáhlém provedeném dokazování množstvím listin (skutková zjištění z důkazů – body 4 až 22 odůvodnění), poté, kdy rozvedl důvody, pro něž neprovedl další dokazování výslechem žalobkyní navrhovaného svědka, když kvalitou vody se s ohledem na zjištění týkající se absence odečtu vodoměrů žalobkyní nezabýval na straně jedné a na straně druhé odečtové karty k odběrným místům , adresa, a , adresa, byly žalobkyní předloženy po koncentrační lhůtě, nadto provedení těchto důkazů by bylo nadbytečné za situace, kdy způsob stanovení vyúčtování (technickým výpočtem) na těchto odběrných místech je uveden na příslušných fakturách (blíže bod 23 odůvodnění), po citaci ustanovení zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích (dále jen „ZVK“; blíže body 26 až 30 odůvodnění), učinil závěr o skutkovém stavu věci s tím, že žalobkyně poskytovala žalovanému služby spočívající v dodávkách vody a odvádění odpadní vody z nemovitostí na adresách , adresa, , , adresa, a , adresa, , které jsou ve vlastnictví žalovaného, žalovaný neuhradil žalobkyni vyúčtování znějící celkem na částku 22 486 Kč, neboť nebyl spokojen s kvalitou dodávané vody a následně nesouhlasil s množstvím odebrané a odvedené vody uvedeném ve vyúčtování, neboť množství bylo stanoveno technickým odečtem, nikoliv odečtem vodoměrů (blíže bod 24 odůvodnění), a dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby.5. Soud prvního stupně věc právně hodnotil ve světle uvedeného ZVK a smluv uzavřených účastníky. Uvedl, že žalobkyně byla v období od 1. 6. 2021 do 25. 3. 2022 provozovatelem vodovodu a kanalizace ve smyslu § 2 odst. 5 ZVK na odběrných místech na adresách , adresa, , , adresa, a , adresa, , žalovaný jakožto vlastník předmětných nemovitostí byl na těchto adresách připojený na vodovod a kanalizaci a byl tak odběratelem ve smyslu § 2 odst. 6 ZVK, stíhala ho tak povinnost uhradit vodné a stočné za období od 1. 6. 2021 do 25. 3. 2022, žalovaný nepopíral, že nějaké množství dodávané vody spotřeboval a že nějaké množství bylo odvedeno v rámci odpadních vod, nicméně rozporoval vyúčtování znějící na celkovou částku 22 486 Kč, neboť žalobkyně dodávala nekvalitní a zakalenou vodu a zároveň nesplnila podmínky pro to, aby mohl být proveden technický výpočet spotřebovaného a odvedeného množství vody, neboť v čl. 3 každé ze smluv bylo ujednáno, že měření odebrané vody bude probíhat vodoměrem, což je v souladu s § 16 odst. 1 ZVK, totéž bylo ujednáno i pro měření odváděné vody, a to v čl. 4 každé ze smluv. Dle čl. 3 odst. 1 každé z uzavřených smluv o dodávkách vody a odvádění a čištění odpadních vod je odběratel, tj. žalovaný, povinen umožnit provozovateli, tj. žalobkyni, přístup k vodoměru, kdy tuto povinnost mu ukládá i § 17 odst. 2 ZVK, žalobkyně, byť byla k doložení důkazů ke svým tvrzením vyzvána soudem při jednání dne 14. 1. 2025, neunesla břemeno důkazní k prokázání tvrzení, že se pokoušela fyzicky odečíst stav vodoměrů na odběrných místech žalovaného, či že by požádala žalovaného o umožnění přístupu k nim (blíže bod 31 odůvodnění). V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že důkazní břemeno tíží žalobkyni, bylo tedy na ní, aby prokázala, že učinila vše potřebné k tomu, aby jí bylo umožněno odečíst stavy měřidel za přítomnosti pracovníka žalobkyně, což z provedených důkazů přes poučení soudem prokázáno nebylo. Argumentace žalobkyně, že byly splněny podmínky pro odečet odebraného a odvedeného množství vody pomocí technického výpočtu, tak není podložená. Z daňových dokladů, kterými žalobkyně vyúčtovala spotřebované množství, je až na dvě výjimky (uvedeno dále – poznámka odvolacího soudu) patrné, že odečet spotřebovaného množství vody byl proveden technickým výpočtem. Ani z odečtové karty, kterou žalobkyně po výzvě doložila, není patrné, že by se žalobkyně pokoušela žalovaného na odběrném místě , adresa, zastihnout, aby mohl být proveden odečet, ba naopak, z odečtové karty vyplývá, že nebyl učiněn ani pokus žalovaného telefonicky kontaktovat (blíže bod 32 odůvodnění). Co se týče dvou daňových dokladů týkajících se odběrného místa na adrese , adresa, , u kterých žalobkyně trvala na tom, že byl proveden odečet měřidla na daném místě, žalobkyně ani přes výzvu soudu učiněnou při jednání dne 18. 2. 2025, neusnesla v tomto ohledu břemeno důkazní, když žádným způsobem nedoložila, že by odpočet provedl fyzicky její pracovník přítomný na odběrném místě (blíže bod 34 odůvodnění). Žalobkyně tak porušila svou povinnost plynoucí ze smlouvy, když neprováděla odpočty stavu měřidel vodoměrů jako v předchozích obdobích, nýbrž svévolně provedla technický výpočet spočívající v odhadu z průměrné spotřeby za minulé období, a to i přes to, že neprokázala, že by žalovaný odepřel přístup k vodoměrům, případně že by nebyl k zastižení (blíže bod 33 odůvodnění). Jakkoliv žalovaný nepopíral, že k určitému plnění ze strany žalobkyně docházelo, tak se žalobkyni nepodařilo prokázat konkrétní poskytnuté množství plnění, tedy množství dodané vody a množství odvedené odpadní vody z nemovitostí žalovaného, přičemž žalovaný množství odebrané a dodané vody sporoval. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ve vztahu ke splnění podmínek pro možnost provedení technického výpočtu, na jehož základě bylo určeno průměrné množství vodného a stočného a následně za takto provedený výpočet bylo vystaveno vyúčtování poskytnutých služeb. Ač byla žalobkyně vyzvána, nebyla schopna prokázat, že byl učiněn pokus o provedení odečtu nebo že byl žalovaný kontaktován s tím, že došlo k neúspěšnému pokusu o zjištění stavů měřidel či že došlo k zabránění vstupu k vodoměrům, a to i přesto, že žalobkyně měla k dispozici veškeré kontaktní údaje na žalovaného (blíže bod 36 odůvodnění).