35 Co 235/2025-105 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 450 000 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z této částky ode dne 23. 9. 2022 do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 88 451 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku2. Po skutkové stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že účastnice dne 1. 9. 2021 uzavřely kupní smlouvu, kterou se žalovaná zavázala převést vlastnické právo k vozidlu , podezřelý výraz, na žalobkyni za sjednanou kupní cenu 2 150 000 Kč. Žalovaná v kupní smlouvě ujistila žalobkyni, že vozidlo je bez vad, a to včetně vad skrytých. Žalobkyně svou povinnost zaplatit kupní cenu splnila a vozidlo převzala dne 2. 11. 2021 v servisní společnosti. Následně po ujetí cca 10 km zjistila chybné funkce převodovky motoru a prokluzování spojky. Žalobkyně zadala opravu vadné převodovky u servisní společnosti, za což zaplatila 166 890 Kč. Dne 5. 5. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 166 890 Kč jako nároku z odpovědnosti za vady vozidla slevou z kupní ceny. Následně žalobkyně opětovně předala vozidlo servisní společnosti k opravě za účelem výměny převodovky, a to za cenu opravy ve výši 302 427,32 Kč (tj. 12 448,13 EUR). Obě opravy předmětného vozidla hradila žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení i této částky z titulu odpovědnosti žalované za vady předmětného vozidla jako slevy z kupní ceny vozidla.3. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 2079 odst. 1, § 2084, § 2095, § 2099 odst. 1, § 2100, § 2106, § 2112, § 2121 odst. 1, § 2165, § 2167, § 2169, § 2170 a § 2172 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Uvedl, že žalobkyně vady řádně a včas nereklamovala, jelikož před podáním žaloby předžalobní výzvou jako nárok z této vady zvolila přiměřenou slevu z kupní ceny. Žalobkyně po převzetí vozidla zjistila vady, aniž by učinila zákonem předpokládané úkony k reklamaci. Soud prvního stupně konstatoval, že základní podmínkou řádného uplatnění reklamace vadné věci u prodávajícího je, aby ten, kdo reklamuje vadu věci, umožnil prodávajícímu si věc prohlédnout, aby mohl posoudit existenci vady, její vznik a možnost případné opravy. Přímo z dikce § 2172 o. z. vyplývá, že práva z vady se uplatňují u prodávajícího, u kterého byla věc koupena. Judikatura v této souvislosti dovodila, že k účinnému vytknutí vad není nutné v sídle či místě podnikání prodávajícího zároveň s uplatněním práv z odpovědnosti za vady předložit i předmět koupě, neboť to lze řešit až následnou komunikací stran. Nezbytné však je, aby kupující umožnil prodávajícímu o reklamaci rozhodnout, což se neobejde bez odborného posouzení, zda předmět koupě skutečně vykazuje vytčené vady.4. Soud prvního stupně dovodil, že má-li prodávající nést odpovědnost za vady prodané věci, musí mít možnost si předmětnou věc prohlédnout a posoudit. Tuto zákonnou povinnost žalobkyně nesplnila a namísto toho postupovala způsobem, který není zákonem aprobován, tedy nechala vozidlo opravit u třetí osoby, aniž by měla žalovaná možnost se se stavem vozidla seznámit a posoudit, zda je reklamace oprávněná či nikoli. Žalobkyně neprokázala tvrzení, že jí žalovaná navrhla, aby si nechala vadu opravit u třetí osoby a že žalobkyni opravu uhradí. Žalobkyně neprokázala, že by postupovala při uplatnění tvrzené vady věci v souladu s § 2172 o. z. a tvrzenou vadu věci řádně u prodávajícího uplatnila. Soud prvního stupně připustil, že k uplatnění vady mohlo dojít telefonátem žalobkyně žalované, čímž by došlo k oznámení vady na vozidle. Ze strany žalobkyně však už nenásledovaly další kroky, spočívající v předání vozidla prodávajícímu nebo v úschově vozidla, aby vada mohla být prodávajícím přezkoumána. Žalovaná proto nemohla bez prohlídky vozidla reklamaci jakkoli vyřídit. Soud prvního stupně shledal žalobu nedůvodnou a přiznal žalované náklady řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“).5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, ve kterém navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobě zcela vyhověl, za současného přiznání náhrady nákladů řízení. V odvolání uvedla, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalobkyně předně uvedla, že § 2172 o. z. se na předmětný vztah vůbec neuplatní, jelikož není spotřebitelem. Jednatel žalované , jméno FO, i jednatel žalobkyně , jméno FO, st. shodně vypověděli, že žalobkyně žalovanou o výskytu vady informovala telefonicky ihned po jejím zjištění a žalovaná výslovně určila, že vada má být odstraněna v jí určeném servisu. Je zjevné, že žalobkyně vadu předmětného vozidla řádně oznámila a řádně uplatnila i zvolený nárok. Pro oznámení vady ostatně není zákonem předepsána žádná forma a skutečnost, že vada byla oznámena, je mezi stranami zjevně nesporná. Popis vady je ostatně zřejmý i z následné korespondence mezi žalobkyní a žalovanou. Důsledkem případného včasného neoznámení vady by byla dle § 2172 o. z. pouze ztráta práva na odstoupení od kupní smlouvy, nikoli ztráta nároku na uplatněnou slevu z kupní ceny. Dle žalobkyně byla prokázána i existence vad vozidla v době jeho předání žalobkyni jako kupujícímu i porušení uzavřené kupní smlouvy. Bylo zejména prokázáno, že bezprostředně po převzetí vozidla se na něm přes ujištění žalované začala projevovat vada, jelikož jeho převodovka nefungovala řádně, v důsledku čehož vozidlo nebylo schopno plynulé jízdy. Výskyt vad byl prokázán výpovědí , jméno FO, ml., fakturami za opravu, ale i výpovědí svědka , jméno FO, . Přes ujištění o bezvadnosti vozidla, zejména převodovky a motoru, vozidlo při svém předání bezvadné nebylo, jelikož nebyly dokončeny jeho opravy a vozidlo pro svůj provoz vyžadovalo další práce. Tvrzení žalované, že na existující vady vozidla žalovanou upozornila bylo vyvráceno zejména výpovědí svědka , jméno FO, a ani jednatel žalované při své výpovědi neuvedl, že by to byl on, kdo by žalobkyni upozorňoval na existenci vad vozidla nebo nutnost provedení jakýchkoli dalších prací.6. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně s tím, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně. Dle žalované svědek , jméno FO, popsal nedodělávky a potřebu sladění vozu, nikdy však neřekl, že by šlo o reklamovatelnou vadu vzniklou při předání vozidla žalobkyni. Vady vznikly až po předání, neexistovaly v okamžiku převzetí. Faktury za opravy prokazují pouze pozdější práce na voze, ne původní závadu a nelze z nich usuzovat, že by žalovaná nesplnila svou zákonnou povinnost. Svědek , jméno FO, ml. spojil provozní závadu s momentem převzetí, což dle žalované nelze přijmout bez řádného prokázání. Bez prohlídky věci nemohla žalovaná vadu objektivně přezkoumat ani identifikovat její původ. Žalobkyně vadu žalované nevytkla a vozidlo neoprávněně nechala bez souhlasu žalované opravit. Opakovaní vady u vozu nelze považovat za sériové uplatnění původní vady, ale jedná se o nové technické nedodělky. Žalobkyně nesplnila základní procesní povinnost stanovenou § 1922 a 2172 o. z., nedoložila existenci vady v době předání vozidla, přičemž výpovědi svědků a faktury neprokazují vznik povinnosti k poskytnutí slevy.7. Při jednání odvolacího soudu účastnice nad rámec svých písemných podání ničeho dalšího neuvedly.8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř..), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.9. Dle odvolacího soudu si soud prvního stupně obstaral pro své rozhodnutí dostatek skutkových podkladů a vyšel ze správného právního předpisu, který však nesprávně aplikoval na konkrétní okolnosti posuzovaného případu.10. Podle § 1922 odst. 1 o. z. jakmile nabyvatel zjistí vadu, vytkne ji bez zbytečného odkladu zciziteli a předmět plnění zciziteli předá, nebo jej podle jeho pokynů uschová nebo s ním jinak vhodně naloží tak, aby vada mohla být přezkoumána. Jedná-li se o předmět podléhající rychlé zkáze, může jej nabyvatel po upozornění zcizitele bez prodlení prodat.11. Podle § 2095 o. z. prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.12. Podle § 2099 odst. 1 o. z. je věc vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.13. Podle § 2106 odst. 1 o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, b) na odstranění vady opravou věci, c) na přiměřenou slevu