35 Co 48/2025-942 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného zůstatek na účtu č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . (výrok I), uložil žalovanému na vypořádací podíl zaplatit žalobkyni částku 1 062 960,65 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok II), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Rozhodl tak o žalobě doručené soudu prvního stupně dne 2. 7. 2019 na vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“). Učinil tak opětovně poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 12. 3. 2024, č. j. , spisová značka, , odvolací soud zrušil usnesením ze dne 25. 6. 2024, č. j. , spisová značka, .2. Po skutkové stránce soud prvního stupně uzavřel, že účastníci uzavřeli manželství dne 31. 7. 2007. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 30. 5. 2016, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 8. 7. 2016. Za trvání manželství bylo z prostředků patřících do společného jmění manželů vneseno do domu ve výlučném vlastnictví žalovaného celkem 3 121 992 Kč, z toho částka ve výši 310 149 Kč byla splatná až dne 27. 8. 2010, zbytek byl splatný v roce 2007. Ke dni uzavření manželství činil zůstatek na účtu žalovaného částku 2 745 353,09 Kč. Do domu ve výlučném vlastnictví žalovaného byly pořízeny movité věci v celkové ceně 772 629 Kč v době jejich pořízení. Žalovaný za trvání manželství dostal úvěr ve výši 6 000 000 Kč, který byl použit na zaplacení plateb souvisejících s domem ve výlučném vlastnictví žalovaného. Žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, , ke dni 8. 7. 2016 byla na účtu částka 219 788,70 Kč. Majitelkou účtů č. , číslo, a č. , číslo, byla žalovaná, zůstatek na obou účtech ke dni 8. 7. 2016 činil částku 100 023,25 Kč.3. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 492 odst. 1, § 690, § 698 odst. 1, § 699 odst. 1, § 708 odst. 1, § 740, § 741 písm. a/, § 742 odst. 1 písm. a/, b/, f/, § 742 odst. 2 a § 3038 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, jakož i na četnou judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu k těmto ustanovením, zejména na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3428/2020, publikovaného pod č. 81/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Rc 81/2021“), podle kterého se prostředky vynaložené na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti nevypořádávají, vč. splátek hypotečního úvěru na nemovitost ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, ve které bydlí či kterou užívá rodina manželů, pokud tyto splátky nepřevyšují výši potenciálního nájemného na zajištění stejného či podobného bydlení na základě jiného právního důvodu, zejména nájmu. Jestliže by však např. měsíční splátky hypotéky byly vyšší než (potenciální) nájemné, bylo by třeba přistoupit k poměrné úhradě toho, co bylo na splátky hypotéky vynaloženo.4. K movitým věcem soud prvního stupně uvedl, že nejsou součástí SJM, jedná se o obvyklé vybavení rodinné domácnosti podle § 698 o. z., navíc ke dni zániku SJM měly s ohledem na jejich charakter nulovou hodnotu. Nevypořádával ani položky označené žalobkyní v podání ze dne 11. 1. 2021 (golfový vozík, domácí kino a sekačka , nazev, ), neboť tyto byly zmíněny po uplynutí tří let od právní moci rozvodu, a nejsou tak součástí vypořádání společného jmění manželů. Z obdobného důvodu nevypořádal ani zůstatek na účtech žalobkyně ve výši 100 023,25 Kč k návrhu žalovaného. Nevypořádal dále sekačku v hodnotě 31 340 Kč, protože na faktuře k ní není uveden odběratel, ani tiskárnu v hodnotě 6 485,50 Kč, neboť na faktuře k ní je jako odběratel uvedena společnost , právnická osoba, . Nepřihlížel též k částce 209 530 Kč, která byla vybrána před uzavřením manželství, protože vzhledem k platbám žalovaného měl soud prvního stupně za to, že tato částka byla ihned použita na platby související s domem ve výlučném vlastnictví žalovaného. Ke dni uzavření manželství činil zůstatek na účtu žalovaného částku 2 745 353,09 Kč a s touto částkou soud počítal jako s výlučnými prostředky žalovaného. Od této částky pro účely vypořádání dále odečetl cenu movitých věcí v době pořízení 758 336 Kč (šlo o rozdíl celkové ceny movitých věcí 772 629 Kč po odečtení částky 14 293 Kč za skříně od spol. , právnická osoba, ., která byla hrazena z poskytnutého úvěru), s výslednou částkou 1 987 017,09 Kč.5. Žalobkyni přiznal polovinu zůstatku na účtu žalovaného ve výši 109 894,35 Kč z celkové výše zůstatku 219 788,70 Kč.6. Dále soud prvního stupně považoval za nevěrohodné tvrzení žalovaného o tom, že si úvěr ve výši 6 000 000 Kč vzal pro účely udržení životní úrovně žalobkyně, neboť žalovaný neprokázal, jakým způsobem byly peníze použity. Vzhledem k vysoké částce je podle soudu prvního stupně zřejmé, že úvěr byl použit na investice do domu, který je ve výlučném vlastnictví žalovaného. Úvěr byl splácen z prostředků společného jmění manželů. Úvěr byl poskytnut žalovanému dne 29. 6. 2007 a byl splacen 8 měsíčními splátkami ve výši 35 281 Kč, 12 měsíčními splátkami ve výši 40 493 Kč ode dne 18. 7. 2008. Dne 20. 6. 2009 byla zaplacena částka 5 899 555,77 Kč. Částka 1 987 017,09 Kč byla hrazena z uspořených peněz žalobce. Při sečtení měsíčních částek a závěrečné platby soud prvního stupně došel k závěru, že na úhradu dluhu byla zaplacena částka 6 703 000,77 Kč [(35 281 Kč x 9) + (40 493 Kč x 12) + 5 899 555,77 Kč], a po odečtení výlučných prostředků žalovaného ve výši 1 987 017,09 Kč vyplývá, že ze společného jmění manželů byla placena částka 4 715 983,68 Kč. Soud prvního stupně však přihlédl k závěrům výše uvedeného rozhodnutí Rc 81/2021 a zkoumal obvyklou výši nájemného za tuto nemovitost o rozloze 315,50 m2, kterou za pomoci statistik , právnická osoba, , vyjádření , právnická osoba, a , právnická osoba, , , právnická osoba, ., a vyhledáváním na internetu, s přihlédnutím k umístění nemovitosti, její rozloze, skutečnosti, že se jednalo o novostavbu, a k ceně obvyklého nájemného v dané době s porovnáním současných nabídek nájmů, a stanovil obvyklou výši nájmu v částce 120 000 Kč. Po odečtení nákladů hypotetického nájemného (3 000 000 Kč za nájem 120 000 Kč měsíčně po dobu 25 měsíců) od částky 4 715 983,68 Kč (části úvěru hrazeného z prostředků v SJM) na toto vypořádání podle soudu prvního stupně zbývá částka 1 715 983,68 Kč, z toho polovinu tvoří částka 857 991,80 Kč.7. Při vypořádání vnosů do domu žalovaného soud prvního stupně vyšel ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1172/2022, publikovaného pod č. 64/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Rc 64/2023“). Z faktur měl za prokázané, že na technologii bazénu a údržbové a stavební práce domu ve výlučném vlastnictví žalovaného byla za trvání manželství investována částka 3 121 992 Kč, z toho částka 2 496 843 Kč (součet částek 615 963 Kč a 1 880 907 Kč) byla zaplacena z úvěru, do domu ve výlučném vlastnictví žalovaného byla tedy vnesena částka 625 149 Kč. Z toho částka 310 149 Kč za údržbu objektu byla zaplacena až v roce 2010, tj. z prostředků ve společném jmění manželů, a částka 315 000 Kč za technologii bazénu byla zaplacena v roce 2007, přičemž se dá předpokládat, že byla zaplacena z výlučných prostředků žalovaného. Soud prvního stupně měl přitom za to, že i když měl žalovaný na účtu v době uzavření manželství částku 2 745 353,09 Kč, tak tato částka byla v průběhu tří let spotřebována na nákup movitých věcí ve výši 758 336 Kč a na úhradu úvěru ve výši 1 987 017,09 Kč, protože úvěr byl zcela splacen ke dni 20. 6. 2009, avšak tato faktura byla vystavena za údržbu, nejedná se o stavební práce. Částku 310 149 Kč soud prvního stupně posoudil v souladu rozhodnutím Rc 81/2021 tak, že se jedná o prostředky vynaložené na potřeby rodinné domácnosti, které se nevypořádávají, a k této částce přihlédl jen v porovnání s nájemným ve stejné době, které se pro rok 2010 přiklání k částce 2 000 Kč/m2 podle společnosti , právnická osoba, , kdy se nájemné postupem let zvyšovalo. S ohledem na to, že by v takovém případě manželé platili nájemné ve výši 631 000 Kč měsíčně, i pro toto období se soud prvního stupně přiklonil k výši obvyklého nájemného v částce 120 000 Kč, což odpovídá odbornému posouzení zpracovanému realitní kanceláří , právnická osoba, , , právnická osoba, . Na vypořádání tak podle soudu prvního stupně zbývá částka 190 149 Kč (310 149 Kč minus 120 000 Kč), z toho polovinu představuje částka 95 074,50 Kč.8. Soud prvního stupně na základě výše uvedených výpočtů uzavřel, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu částku 1 062 960,65 Kč (857 991,80 Kč + 109 894,35 Kč + 95 074,50 Kč). S odkazem na citovanou judikaturu k § 160 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), stanovil delší pariční lhůty k plnění. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. a příslušnou judikaturu.9. Rozsudek soudu prvého stupně napadli oba účastníci v plném rozsahu včasným a přípustným odvoláním.10. Žalobky