36 Co 19/2025-475 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou žalobkyně požadovala, Anonymizováno, po žalované zaplacení částky 9 000 000 Kč s 10% úrokem z prodlení od 18. 6. 2020 do zaplacení (výrok I), zároveň žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 592 428,10 Kč (výrok II) a dále povinnost zaplatit náhradu nákladů státu ve výši 11 187,95 Kč (výrok III).2. Takto rozhodl o požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty z důvodu tvrzeného prodlení žalované při provádění díla, respektive údajné nedostatečné kvality a neodbornosti žalované při provádění díla. Účastníci uzavřeli dne 24. 10. 2016 smlouvu, podle které měla žalovaná realizovat dílo „, název, “, a to v termínu do 31. 10. 2017. Smlouva byla modifikována dodatkem, kterým došlo k částečné změně některých smluvních ujednání, nikoli však k posunutí termínu dokončení díla. Provádění díla bylo provázeno řadou problémů ležících na straně žalované, té byla opakovaně vytýkána zejména nedostatečná kvalita a odbornost, dále absence souhlasu s kácením dřevin mimo les, nevedení a nepředkládání stavebního deníku či svévolné „čištění ploch" v ochranném pásmu přírodní památky , název, . Na počátku roku 2020 došlo ze strany žalované ke svévolnému ukončení veškerých činností, žalovaná se pro žalobkyni stala nekontaktní, přičemž již od 1. 11. 2017 byla v prodlení s realizací díla podle smlouvy. Žalobkyně proto od smlouvy odstoupila, a to také z důvodu prodlení žalované se včasnou realizací díla. Zároveň vyzvala žalovanou k úhradě smluvní pokuty sjednané dle článku 4. odst. 4.2 smlouvy ve výši 10 000 Kč za den, přičemž předmětem žaloby se stal nárok žalobkyně na její zaplacení za období od 1. 12. 2017 do 31. 12. 2018 (396 dnů) v celkové výši 3 960 000 Kč.3. Soud prvního stupně však spojil do společného řízení i řízení o žalobě, vedené původně u téhož soudu pod sp. zn. , spisová značka, , kterou žalobkyně požadovala po žalované zaplacení smluvní pokuty v téže denní výši za období od 4. 1. 2020 do 2. 6. 2020. V průběhu řízení byla žaloba rozšířena o další částku 3 530 000 Kč ze stejného titulu, a to za období od 14. 1. 2019 do 31. 12. 2019.4. Žalovaná svůj nesouhlas se žalobou odůvodnila tím, že práce na díle vůbec nezačaly, nebylo též předáno staveniště, a to z toho důvodu, že žalobkyní předložená Ideová a realizační studie pro revitalizaci třešňového sadu u přírodní památky „, název, “, nebyla realizovatelná, chyběla k ní projektová dokumentace a bez ní nebylo možné dílo realizovat. Vyskytly se tak skryté překážky díla, které bránily jeho realizaci, a ještě před jeho započetím způsobily prodlení. To zároveň vylučuje možnost, aby se žalovaná dostala do prodlení s prováděním díla.5. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze shodných tvrzení účastníků, listinných důkazů, znaleckého posudku a dále z výpovědí účastníků, svědků a znalkyně, které byly zhodnoceny v bodech 6 až 24 odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž odvolací soud na tato skutková zjištění pro stručnost odkazuje. Svá skutková zjištění poté soud prvního stupně shrnul v závěru o skutkovém stavu v bodě 25 odůvodnění napadeného rozsudku, podle něhož na předmětném díle započaly pouze přípravné práce, které byly zahájeny z důvodu, aby občané byli ve vztahu k politické komunální reprezentaci přesvědčováni, že se práce na revitalizaci dějí. Nebylo přitom sporné, že se jedná o provádění přípravných prací, což plyne z vyjádření svědků a opakovaně bylo uváděno technickým dozorem žalobkyně v zápisech z kontrolních dnů, přičemž není sporu o tom, že dílo nebylo dokončeno.6. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 2586 odst. 1, § 2587 a § 2604 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a věc po vysvětlení postupu dle zásady volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. uzavřel tak, že žalobkyně podala 2 žaloby, které byly spojeny do společného řízení, přičemž obě se týkaly požadavku žalobkyně na přiznání smluvní pokuty z důvodu tvrzeného prodlení žalované při provádění díla, respektive údajné nedostatečné kvality a neodbornosti žalované při provádění díla. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalovaná měla dílo realizovat pouze na základě „Ideové a realizační studie pro revitalizaci třešňového sadu u přírodní památky , název, “, kterou si nechala vypracovat žalobkyně a předala jí žalované, přičemž na tento dokument odkazovala smlouva o dílo. Žalobkyně přitom ke svým tvrzením o údajné neodbornosti prováděných prací nepředložila žádné důkazy, znaleckým posudkem zpracovaným v závěru řízení bylo její tvrzení o neodbornosti prací a také o možnosti dílo realizovat zcela vyvráceno.7. Soud prvního stupně zároveň shledal případnou argumentaci žalované, že práce na díle vůbec nezačaly a nebylo jí předáno stanoviště z důvodu, že předložená „Ideová a realizační studie pro revitalizaci třešňového sadu u přírodní památky , název, “ nebyla realizovatelná a chyběla k ní projektová dokumentace, bez níž není možné dílo realizovat, a dále proto, že se vyskytly skryté překážky díla, které bránily započetí jeho provádění, a tedy ještě před započetím díla způsobily prodlení. Právě existence skrytých překážek a vad díla spočívajících v nerealizovatelné studii potom vedla k tomu, že práce na díle nebyly zahájeny, což současně vylučuje možnost, aby se žalovaná dostala do prodlení s jeho prováděním. Práce, které provedeny byly, byly pouze přípravné (mimo rozpočet ceny díla), žalované byly částečně uhrazeny, z čehož soud prvního stupně dovodil, že rovněž žalobkyně v té chvíli považovala provedené práce za pouze přípravné, neboť jinak by ani nemohla část díla před splatností a mimo podmínky smlouvy o dílo žalované uhradit. Splatnost ceny díla byla ve smlouvě sjednána až po jeho dokončení, proto tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná byla v prodlení s prováděním díla, a prováděla jej nekvalitně a neodborně, vyznívají nevěrohodně. Vyšel zároveň z toho, že znalecký posudek a výslech znalkyně potvrdil obranu žalované, že dílo nebylo splnitelné jen na základě Ideové a realizační studie, což ve spojení s dalšími důkazy, které vyplývají ze zápisů z kontrolních dnů, prokazuje, že ve věci nebylo předáno stanoviště a zahájen standardní stavební deník. Znalecký posudek také výslovně odmítl tvrzení žalobkyně, že by prodlení s realizací díla bylo způsobeno nedostatečnou kvalitou a neodborným prováděním práce ze strany žalované.8. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kdy jejich výši v bodě 38 odůvodnění napadeného rozsudku vyčíslil za použití vyhlášky č. 177/1996 Sb.9. O nákladech řízení státu poté rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. v samostatném usnesení, kterým za použití § 166 odst. 1 o. s. ř. původní výroky I a II napadeného rozsudku doplnil o výrok III. Vyšel přitom ze závěru, že náklady řízení státu jsou představovány vyplacenou odměnou svědka a dále náklady souvisejícími s vyhotovením znaleckého posudku a odměnou za účast znalkyně na jednání, přičemž od celkové výše přiznané odměny znalkyně odečetl zálohu uhrazenou každou ze stran ve výši 15 000 Kč.10. Proti všem výrokům tohoto rozsudku (ve znění doplňujícího usnesení) podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, ve kterém v převážné míře zopakovala či parafrázovala svá dosavadní tvrzení. Namítla zejména procesní pochybení soudu prvního stupně, spočívající v tom, že žaloba podaná dne 30. 11. 2020 se týkala částky 3 960 000 Kč s příslušenstvím a podáním ze dne 14. 1. 2022 žalobkyně nárok rozšířila na celkovou částku 7 490 000 Kč s příslušenstvím. První jednání ve věci proběhlo dne 26. 1. 2022, řízení bylo zkoncentrováno, poté proběhla další dvě jednání. S ohledem na koncentraci řízení žalobkyně ohledně zbývající části svého nároku nenavrhovala další rozšíření žaloby, ale podala žalobu novou, která byla Obvodním soudem pro Prahu 2 projednávána pod sp. zn. , spisová značka, . Následně došlo ke spojení věcí ke společnému řízení, byť řízení v projednávané věci již bylo zkoncentrováno a řízení vedené pod sp. zn. , spisová značka, nikoli. Tento postup je v rozporu s ústavně zaručeným právem účastníků na zákonného soudce. Další procesní vadou řízení bylo doplnění dokazování na základě návrhu žalované, kterým byla ustanovena znalkyně, byť v již zkoncentrovaném řízení takto postupovat nelze, neboť pro nové důkazní návrhy nesvědčí žádná z výjimek z koncentrace.11. Každá z těchto závažných procesních vad by sama o sobě měla být důvodem pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně.12. Žalobkyně poté poukázala na to, že soud prvního stupně věnoval velký prostor argumentaci ohledně nekvality díla prováděného žalovanou, přestože v žalobě neuplatnila žádné z práv z odpovědnosti za vady a nárok na úhradu smluvní pokuty je spojen s prodlením žalované s provedením (dokončením) díla. Otázka kvality provedení díla je proto pro souzenou věc irelevantní, pročež jsou úvahy soudu prvního stupně ohledně neprokázání neodborného postupu žalované ze strany žalobk