36 Co 197/2025-367 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) částku 196 963 Kč spolu s náklady na opatření znaleckého posudku ve výši 8 500 Kč a 15% úrokem z prodlení z částky 196 963 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení (výrok I); ve zbylém rozsahu jeho žalobní požadavek ve výši 16 534 Kč zamítl (výrok II). Ve vztahu k žalobkyni b) uložil žalované povinnost plnit částku 853 369 Kč spolu s náklady na opatření znaleckého posudku ve výši 8 500 Kč a 15% úrokem z prodlení z částky 853 369 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení (výrok III) a co do částky 21 927 Kč spolu s 15% úrokem z prodlení od 1. 10. 2022 do zaplacení žalobu zamítl (výrok IV). Žalovanou dále zavázal k povinnosti uhradit na nákladech řízení žalobci 95 612,62 Kč (výrok V), žalobkyni 118 980,14 Kč (výrok VI) a České republice částky 19 652 Kč (výrok VII) a 10 504 Kč (výrok VIII ve znění opravného usnesení ze dne 9. 4. 2025, č. j. 10 C 14/2023-340).2. Rozhodl tak o nárocích žalobců na doplatek plnění z garančního fondu z titulu náhrady za ztížení společenského uplatnění (dále rovněž jako ZSU), nastalého v důsledku dopravní nehody zaviněné neznámým pachatelem (nezjištěnou osobou, řidičem motorového vozidla), při které oba utrpěli zdravotní újmu s trvalými následky. Žalobce požadoval zaplacení náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 213 497 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 196 963 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení a žalobkyně nárokovala náhradu tohoto typu nemajetkové újmy ve výši 875 296 Kč s 15% úrokem z prodlení od 1. 10. 2022 do zaplacení. Každý z nich si rovněž nárokoval částku 8 500 Kč, kterou oba vynaložili na opatření znaleckého posudku. Součástí žalobního žádání byl rovněž jejich společný požadavek na zaplacení 220 914 Kč s příslušenstvím jako náhrady hmotné škody na jejich vozidle (tříkolce , podezřelý výraz, ), o kterém soud v tomto řízení nerozhodoval, když tento nárok usnesením ze dne 11. 3. 2025 vyloučil k samostatnému řízení.3. Mezi účastníky nepanovaly neshody o průběhu předmětné nehody (nesporné skutečnosti) ani o povinnosti žalované předmětnou újmu nahradit z titulu plnění z garančního fondu pro případ způsobení nehody z provozu nezjištěnou osobou. Důvodem jejich sporu byl nesoulad ohledně oprávněnosti nároku na ZSU, když žalovaná zejména namítala, že zdravotní potíže žalobců nejsou v plném rozsahu v příčinné souvislosti s dopravní nehodou z , datum, . U žalobce část obtíží vyplývá z , diagnóza, , především pak tvrdil, že žalobci vyčerpali všechny možnosti léčby: u žalobce bylo operační řešení problémů s ramenem zvažováno a nebylo provedeno s ohledem na nadváhu žalobce. U žalobkyně pak kvůli nesouhlasu žalobkyně, popř. z důvodu zanedbání péče ze strany ošetřujícího lékaře, nebyla provedena rekonstrukční operace , diagnóza, , a nebyly využity ani možnosti rehabilitace. Žalobkyně také neabsolvovala dlouhodobější psychologickou či psychiatrickou léčbu psychických obtíží. Žalovaná rovněž uplatnila námitku promlčení ohledně části žalobcova nároku, kterou poprvé uplatnil až rozšířením žaloby z 11. 3. 2025.4. Prvostupňový soud se proto při zjišťování rozhodného skutkového stavu zaměřil na zjištění rozsahu poškození zdraví žalobců, která utrpěli v důsledku dopravní nehody, o průběhu jejich léčby a zejména existenci zdravotních obtíží, které přerostly v trvalý následek, bránící jim v lepší budoucnosti.5. Vyšel ze zjištění popsaných v odstavcích 12 až 46 jeho odůvodnění, která není třeba z důvodu stručnosti opakovat a lze na ně plně odkázat, přičemž svůj závěr o skutkovém stavu shrnul v odstavci 50 odůvodnění tak, že žalobci byli zraněni při dopravní nehodě , datum, způsobené neznámým řidičem. U žalobce bylo po této nehodě diagnostikováno , diagnóza, , u žalobkyně , diagnóza, . U obou se posléze rozvinula , diagnóza, , u žalobkyně i , diagnóza, a , diagnóza, . I po proběhlém léčení a ustálení zdravotního stavu obou žalobců, ke kterému došlo v roce 2021, přetrvávají u nich trvalé zdravotní následky, když oba trpí omezením hybnosti a bolestivostí ramene, žalobkyni omezují rovněž projevy přetrvávající , diagnóza, . Uvedené trvalé zdravotní následky omezují žalobce v jednotlivých životních aktivitách v rozsahu 1,73 % oproti běžnému stavu, žalobkyně je pak omezena oproti stavu před nehodou o 5,99 %.6. Uvedená zjištění hodnotil dle § 6 odst. 2 písm. a), § 9, § 24 odst. 2 písm. a), odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do 31. 3. 2024, věty před středníkem, a § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.).7. Dospěl k závěru, že v důsledku dopravní nehody vznikla žalobcům újma v podobě ztížení společenského uplatnění, kterou je povinna podle § 24 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nahradit žalovaná. Tato újma ani zčásti nevznikla vlastním zaviněním žalobců, kteří v průběhu své léčby dodržovali veškerá lékařská doporučení. Výše popsaná omezení spočívající v omezení hybnosti a bolestivosti levého ramene v případě žalobce a v omezení hybnosti a bolestivostí pravého ramene a , diagnóza, v případě žalobkyně byla vyvolána dopravní nehodou z roku 2020, když s předchozími zdravotními obtížemi žalobců (jejich obezitou a u žalobce s poškozením páteře po pracovním úrazu roku 2003 a , diagnóza, ) nesouvisí.8. Nedůvodnou tak shledal námitku žalované, že její odpovědnost není dána za situace, kdy žalobci nevyčerpali všechny možnosti léčby, a neodpovídá tak za následky zapříčiněné jejich neochotou, nezájmem o řádnou péči, způsobující přetržení příčinné souvislosti, když vztah příčiny a následku byl přerušen vědomým odmítnutím léčby. Konstatoval, že tato výhrada není s ohledem na skutková zjištění učiněná v tomto řízení namístě, když žalobkyni rekonstrukční operaci , diagnóza, ošetřující ortoped nenabídl a v současné době ji již z důvodu , diagnóza, nelze úspěšně provést. Ze stejného důvodu, tedy pro absenci doporučení, pak nelze vinit ani žalobce z neabsolvování artroskopické operace ramene.9. Rovněž odmítl obranné tvrzení žalované, že žalobkyně neabsolvovala dlouhodobější psychologickou či psychiatrickou péči a tím si spoluzavinila své trvalé následky v psychické rovině (, diagnóza, ). Konstatoval, že za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně následovala veškerá psychologická doporučení a psychoterapii ukončila až v momentě, kdy nepřinášela žádný významný efekt (sama psycholožka neviděla důvod v sezeních pokračovat), nelze výplatu náhrady podmiňovat absolvováním léčby, která jí nebyla v době před ustálením zdravotního stavu nabídnuta.10. Dospěl k závěru, že znalecké hodnocení zcela přiléhavě vystihuje míru obtíží a omezení, jimž jsou žalobci v důsledku svého zdravotního stavu vystaveni, a nejsou dány důvody k modifikaci základní náhrady. Přiznal proto žalobcům odškodnění ZSU jako součin rámcové částky 14 244 400 Kč (400násobek hrubé měsíční nominální mzdy ve výši 35 611Kč) a procenta stanoveného znalcem. Žalobní požadavek žalobce zamítl jen co do částky 16 534 Kč s tím, že jeho nárok je v tomto rozsahu promlčen. Ve vztahu k žalobkyni pak neshledal důvodný nárok jen co do částky 21 927 Kč. Spolu s jistinou přiznal žalobcům i příslušenství od 1. 10. 2022 s tím, že splatnost nároků nastala nejpozději v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne 2. 9. 2022, a žalobcům tak náleží i právo na požadovaný zákonný úrok z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.). Žalobě proto vyhověl co do částky 196 963 Kč s příslušenstvím v případě žalobce a co do částky 853 369 Kč v případě žalobkyně, ve zbytku ji jako nedůvodnou zamítl.11. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř., o nákladech státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř. a o přenesené poplatkové povinnosti podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.12. Proti výroku III v rozsahu částky 387 447 Kč s 15% úrokem z prodlení od 1. 10. 2022 do zaplacení a akcesorických nákladových výroků tohoto rozhodnutí podala žalovaná včasné odvolání. Ohradila se výhradně proti části jistiny spolu s odpovídajícím příslušenstvím, která byla soudem prvního stupně žalobkyni přiznána z titulu ZSU v souvislosti s omezením funkčních schopností v důsledku jejího trvalého psychického postižení. Namítla zejména, že soud při stanovení výše finančního odškodnění nemajetkové újmy mechanicky převzal výpočet znalce, aniž by sám učinil přezkoumatelný závěr o výši náhrady tak, jak mu ukládá Metodika. Nezohlednil tak v řízení najevo vyšlou skutečnost, že žalobkyně bez vážných důvodů nevyužila vše, co jí moderní lékařská věda nabízí ke zmírnění či odstranění následků škodné události, když neabsolvovala doporučenou a vhodnou psychoterapii, resp. ji neabsolvovala v potřebném rozsahu, což mělo za následek, že se u ní naplno rozvinula , diagnóza, . Vědomé odmítnutí péče žalobkyní mělo být soudem zohledněno výraznou modifikací, adekvátním snížením jejího finančního odškodnění ZSU, když , diagnóza, žalobkyně je důsledkem liknavého a pasivního přístupu poškozené k léčbě, a není tak ani v příčinné souvislo