36 Co 83/2025-726 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl v celém rozsahu žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím (nezákonným mimořádným opatřením) zadostiučinění v penězích ve výši 14 208,90 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně ode dne 2. 7. 2021 do zaplacení (výrok I) a dále uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 1 840,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně (původně společně s dalšími žalobci, kteří v průběhu řízení buď vzali žalobu zpět nebo v řízení nepokračovali podáním ústavní stížnosti proti předchozímu rozsudku odvolacího soudu v této věci) domáhala náhrady nemajetkové újmy, která jí měla vzniknout v důsledku nezákonných mimořádných opatření, kterými byla v době od 17. 9. do 23. 11. 2020 omezena její svoboda pohybu a pobytu, když se nesměla pohybovat bez zahaleného obličeje. Konkrétně se jednalo o mimořádné opatření žalované ze dne 17. 9. 2020, č. j. , číslo, , mimořádné opatření žalované ze dne 12. 10. 2020, č. j. , číslo, a mimořádné opatření žalované ze dne 19. 10. 2020, č.j. , číslo, , které bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 13. 11. 2020, č. j. , spisová značka, , a to dnem 21. 11. 2020, kdy soud rozhodoval stále o tom samém návrhu a dle žalobkyně se proto závěr o nezákonnosti opatření ze dne 19. 10. 2020 vztahuje i na předchozí opatření. Po vydání rozsudku žalovaná vydala opatření s totožným odůvodněním, pro které soud předchozí opatření zrušil, a to mimořádné opatření žalované ze dne 16. 11. 2020, č. j. , číslo, a mimořádné opatření žalované ze dne 20. 11. 2020, č. j. , číslo, , které bylo s účinností ode dne 24. 11. 2020 zrušeno. Žalobkyně uplatnila svůj nárok na odškodnění za nemateriální újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon č. 82/1998 Sb. nebo „OdpŠk“). Měla za prokázané, že v důsledku nezákonných opatření , orgán, , která byla pro nezákonnost zrušena, jí vznikla podstatná újma na jejich lidské důstojnosti a právech tím, že byla omezena její možnost volného pohybu na území její vlasti. Vedle toho ale došlo k vážnému zásahu do jejího práva na ochranu soukromého a rodinného života, práva na ochranu zdraví i dalších práv. Pokud by nebyla předmětná opatření vydána, tak by k újmě žalobkyně nedošlo. Je tak dána příčinná souvislost mezi opatřeními , orgán, a způsobenou újmou. Opatření obecné povahy se podle soudní praxe považuje ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. za rozhodnutí. Pokud by se nejednalo o nezákonné rozhodnutí, jednalo by se o nesprávný úřední postup. Účinkům nezákonných opatření se nebylo možné vyhnout. Podle žalobkyně není zahalený obličej „v našich podmínkách ve veřejném prostoru normální“, zahalování má negativní dopady na bezpečnost, zdraví, bez zahaleného obličeje se děti nemohly účastnit výuky na školách. Nošení skutečně efektivních prostředků ochrany před viry je nákladné. Stát žalobkyni těmito prostředky nevybavil. Roušky jsou dle žalobkyně symbolem svévole, popření zdravého rozumu a porušování lidských práv. Z uvedených důvodů žalobkyně primárně požadovala, aby se jí žalovaná omluvila (tento žalobní požadavek byl v průběhu řízení vzat zpět a zůstal jen požadavek relutární satisfakci) a poskytla přiměřené zadostiučinění v penězích ve výši 500 Kč za každý den, kdy trvala nezákonná povinnost zahalování dýchacích cest a obličejů. Svůj nárok uplatnila u žalované dne 1. 1. 2021, přičemž žalovaná do dne podání žaloby nereagovala.3. Žalovaná se proti žalobě bránila tím, že předmětná mimořádná opatření přijala k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2. Městský soud v , adresa, rozsudkem ze dne 13. 11. 2020, č. j. , spisová značka, , odmítl návrh na zrušení mimořádného opatření žalované ze dne 17. 9. 2020, č. j. , číslo, , a zrušil mimořádné opatření žalované ze dne 19. 10. 2020, č. j. , číslo, . Nejvyšší správní soud posléze rozsudkem ze dne 8. 11. 2021, č. j. , spisová značka, , rozhodoval o kasační stížnosti tak, že řízení částečně zastavil a částečně kasační stížnost zamítl. I kdyby byly dle žalované splněny předpoklady pro uplatnění nároku dle zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnostní titul, který by přicházel v úvahu, je pouze nezákonné rozhodnutí, nikoliv nesprávný úřední postup. Dále žalovaná namítla absenci aktu individuální aplikace práva ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., jak plyne z ustanovení § 5 písm. a) OdpŠk. Odpovědnost za škodu by ve světle okolností posuzovaného případu přicházela v úvahu za předpokladu existence rozhodnutí vydaného ve správním řízení. Aby přicházela v úvahu aplikace ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., muselo by dle žalované v posuzovaném případě existovat individuální rozhodnutí, tj. rozhodnutí, kterým správní orgán v konkrétním případě autoritativně upravuje právní poměry individuálně určených účastníků správního řízení, stojících mimo organizační strukturu veřejné správy. Žalovaná byla přesvědčena, že mimořádné opatření nutno (posuzováno v režimu zákona č. 82/1998 Sb.) hodnotit jako (jiný) právní přepis, jak platí ostatně i u obsahově totožných opatření vydaných vládou dle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů. Náhradu škody způsobenou právním předpisem však dle ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. uplatňovat nelze. Dále žalovaná namítla absenci aktivní věcné legitimace žalobkyně, která nebyla účastníkem řízení, jež vedlo ke zrušení mimořádného opatření. Možnost domáhat se náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. je dle žalované vázána na podmínku účastenství dotčené osoby v řízení, musí se v řízení rozhodovat konkrétně o jejich právech a povinnostech. Významný je přitom procesní stav účastenství, který zde je v době vydání opatření obecné povahy, od nějž se odvíjí uplatňování nároku na náhradu škody. V případě mimořádných opatření žalované se však o tento případ nejednalo. Byla-li totiž mimořádná opatření vydána v beznávrhovém řízení, bez účastníků řízení, není a nemůže z povahy věci být ani osoba aktivně legitimovaná k náhradě škody způsobené dotčenými mimořádnými opatřeními dle zákona č. 82/1998 Sb. Touto osobou pak dle žalované není a nemůže být dokonce ani osoba, která by se správní žalobou domáhala zrušení mimořádných opatření.4. Soud prvního stupně ve věci rozhodl nejprve rozsudkem ze dne ze dne 26. 5. 2023, č. j. , spisová značka, , kterým žalobu v celém rozsahu zamítl, tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu ze dne 7. 12. 2023, č. j. , spisová značka, .5. Ústavní soud nálezem ze dne 10. 7. 2024, sp. zn. , spisová značka, , ve znění opravy provedené usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2024, téže spisové značky, rozhodl tak, že rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 7. 12. 2023, č. j. , spisová značka, , a rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, , ze dne 26. 5. 2023, č. j. , spisová značka, , bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a oba citované rozsudky se ve vztahu ke stěžovatelce ruší. Nosné důvody nálezu byly vyjádřeny v bodech 21. až 33. odůvodnění nálezu, a spočívají v tom, že odpovědnost státu za újmu způsobenou opatřeními obecné povahy v režimu zákona č. 82/1998 Sb. je nutno vykládat tak, aby v rámci ochrany veřejných subjektivních práv proti správním aktům nevznikla mezera mezi opatřeními obecné povahy a individuálními akty. Standard přezkumu se všemi následky z toho vyplývajícími (v tomto případě tedy vznikem odpovědnosti státu za škodu) nemůže být v případě opatření obecné povahy nižší než u individuálních správních aktů. Ani opatření obecné povahy nemůže pro veřejný zájem na jeho přijetí být bez dalšího vyloučeno z možnosti domáhat se náhrady za újmu, a to ani s odkazem na úpravu ve zvláštních zákonech (krizový zákon, pandemický zákon), které ostatně upravují odpovědnost i za zákonná opatření a bezezbytku se nekryjí s úpravou v zákoně č. 82/1998 Sb. Ústavní soud dále vyložil, že jednou z podmínek podle § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. je vyčerpání všech procesních prostředků, které k ochraně práva poškozenému právní řád nabízí, ledaže jde o případ zvláštního zřetele hodný. K podmínce vyčerpání opravných prostředků v souvislosti s opatřením obecné povahy se Ústavní soud vyjádřil v nálezu sp. zn. , spisová značka, . Její vyžadování vychází z obecné právní zásady prevence, neboť vylučuje odpovědnost státu v těch případech, kdy poškozený nevyužil dostupných právních prostředků k odvrácení hrozící škody. Vyčerpáním opravných prostředků dává aktivně legitimovaná osoba jasně najevo, že příslušné opatření obecné povahy vnímá jako škodlivé a natolik zasahující do jejích práv,