36 Co 99/2025-112 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že výpověď z nájmu bytové jednotky , číslo, nacházející se v domě na adrese , adresa, , kterou dala žalovaná žalobkyni dne 19. 6. 2024, je neplatná (výrok I) a dále uložil žalované zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 15 552 Kč do rukou advokáta žalobkyně (výrok II).2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění podrobně popsaných v bodech 7. až 13. odůvodnění napadeného rozsudku, kdy vzal za prokázané, že žalovaná je vlastníkem bytové jednotky č. , číslo, nacházející se v domě č. p. , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, v katastrálním území , adresa, . Mezi žalovanou jako pronajímatelem a žalobkyní jako nájemcem byla uzavřena nájemní smlouva, v níž se dohodly, že žalovaná přenechá žalobkyni k užívání byt s tím, že nájem měl trvat od 23. 9. 2019 po dobu života nájemce. V článku II bod 3 nájemní smlouvy bylo konstatováno, že pronajímatelem bytu je dcera zesnulého vlastníka nemovitosti a nájemcem je jeho dlouholetá družka, a dále zde bylo uvedeno, že nájemce byt užíval spolu s otcem pronajímatele až do jeho smrti a pronajímatel respektuje přání svého zemřelého otce, aby jeho družka v předmětu nájmu podle této smlouvy žila až do své smrti. Žalovaná dala žalobkyni z předmětného bytu výpověď dne 22. 2. 2023 podle § 2288 odst. 2 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) s odůvodněním, že nadále bude byt užívat sama. Žalobkyně se následně u soudu domáhala určení neplatnosti výpovědi, přičemž rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 31. 10. 2023, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2024, č. j. , spisová značka, , bylo rozhodnuto o tom, že tato výpověď je neplatná. Žalovaná dala žalované znovu výpověď dne 19. 6. 2024 podle § 2288 odst. 1 písm. d) o. z. s odůvodněním, že byt potřebuje užívat sama se svým nezletilým synem, protože již nadále vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemůže dojíždět z Poděbrad a ani bydlet u matky, která ale bydlí nedaleko bytu žalované a jejíž pomoc se synem žalovaná potřebuje. Výpovědní lhůta byla tříměsíční a žalobkyně byla poučena o možnosti podat proti výpovědi námitky a o možnosti navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení této výpovědi. Výpověď ze dne 19. 6. 2024 byla žalobkyni doručena dne 27. 6. 2024. Soud prvního stupně rovněž zjistil, že v domě se nenachází bytová jednotka č. , číslo, , žalovaná je vlastníkem pouze jednotky č. , číslo, – byt a č. , číslo, – garáž.3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 2201 odst. 1, § 2204 odst. 2, § 2288 odst. 1 písm. d), § 2286 odst. 1 a 2 a § 2290 o. z. a uzavřel, že mezi účastnicemi byla dne 23. 9. 2019 uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl nájem shora uvedené bytové jednotky. Žalovaná dne 19. 6. 2024 nájemní smlouvu vypověděla s odůvodněním, že nutně potřebuje byt pro sebe a svého nezletilého syna. Výpověď byla žalobkyni doručena dne 27. 6. 2024, žaloba na určení neplatnosti výpovědi byla u soudu podána v zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě dne 26. 8. 2024.4. Nejprve se zabýval námitkou žalované, že předmětná bytová jednotka je v žalobě chybně označena číslem , číslo, . Žalobkyně v reakci na tuto námitku uvedla, že se jedná o chybu v psaní a soud prvního stupně z provedeného dokazování dovodil, že jednotka č. , číslo, v daném domě neexistuje, nemohlo proto dojít k záměně s jinou jednotkou. Žalobkyně současně k žalobě přiložila správnou výpověď ze dne 19. 6. 2024, z té citovala a správně ji uvedla i v žalobním petitu, soud prvního stupně proto vyslovil, že ze strany žalobkyně došlo skutečně k písařské chybě, která nezpůsobuje vadnost žalobního návrhu.5. Následně zkoumal, zda žalované jako pronajímatelce a vlastnici bytu svědčí výpovědní důvod uvedený v § 2288 odst. 1 písm. d) o. z. a uzavřel, že žalovaná uzavřela s žalobkyní nájemní smlouvu na dobu života nájemce, tedy na dobu určitou, proto není možné uplatnit důvody pro vypovězení nájmu bytu zakotvené v § 2288 odst. 2 o. z., kam spadá i důvod spočívající v uspokojení bytové potřeby vlastníka bytu či jeho rodinného příslušníka. Za možné důvody výpovědi považoval pouze ty, které jsou uvedeny v prvním odstavci ustanovení § 2288 o. z., tedy výpovědní důvody na straně nájemce (porušení jeho povinnosti) a důvody veřejného zájmu. Výpovědním důvodem dle § 2288 odst. 1 písm. d) o. z. může být i jiný případ, který je svojí intenzitou obdobně závažný jako důvody uvedené pod písmeny a) až c). S ohledem na ochranu nájemce jako slabší smluvní strany je však nutné tento důvod vykládat restriktivně. Takovým jiným obdobně závažným důvodem je jednání vykazující znaky úmyslného trestného činu podle odstavce 1 písm. b), jestliže je skutek dostatečně prokázán či jednání vykazující znaky úmyslného trestného činu proti majetku, který se sice nenachází v domě, ale patří pronajímateli nebo některému z obyvatelů domu, jestliže takové jednání má vliv na klidné soužití v domě a skutek je dostatečně prokázán.6. Soud prvního stupně měl za to, že pokud se žalovaná pod citované ustanovení zákona snaží podřadit důvod výpovědi, že byt potřebuje pro sebe a svého nezletilého syna, nelze jí přisvědčit. Tento výpovědní důvod je výslovně zakotven v § 2288 odst. 2 o. z., nejedná se však o důvod na straně nájemce, ale výlučně pronajímatele. Soud prvního stupně proto uzavřel, že nemůže v rozporu se systematickým výkladem právní normy rozšiřovat paletu důvodů pro výpověď nájmu na dobu určitou o důvod, který zákon připouští pouze u nájemních smluv na dobu neurčitou. Ze strany žalované se jedná o snahu o obcházení zákona, a byť vnímal zásadní změnu v jejích poměrech, která zahrnuje potřebu bydlení, takto stanovenému výpovědnímu důvodu nevyhověl a výpověď ze dne 19. 6. 2024, kterou dala žalovaná žalobkyni, shledal neplatnou, neboť výpovědní důvod v ní uvedený není v souladu se zákonem.7. Současně konstatoval, že žalobkyně své povinnosti nájemce neporušuje, žalovaná to ostatně ani netvrdí. K tvrzení žalované, že žalobkyně předmětný byt užívá minimálně s ohledem na nízkou spotřebu vody, s odkazem na v napadeném rozsudku citovanou judikaturu zaujal stanovisko, že ani neužívání bytu nájemcem nelze zpravidla považovat za jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. d) o. z.8. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kdy úspěšné žalobkyni přiznal náklady související se zaplacením soudního poplatku a náklady spojené s právním zastoupením, přičemž jejich výši stanovil s odkazem na příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif – dále jen „a. t.“).9. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, ve kterém sice nesporovala, že je výlučným vlastníkem bytové jednotky č. , číslo, na adrese , adresa, , ale žádala, aby v této souvislosti odvolací soud přezkoumal formální postup žalobkyně, která svou žalobu směřovala vůči bytové jednotce č. , číslo, . Toto označení se objevilo nejen v textu žaloby, ale také v navrhovaném rozsudečném výroku, což nelze hodnotit jako chybu v psaní, neboť lhůta pro podání žaloby je popěrná a k opravě v označení bytové jednotky z č. , číslo, na č. , číslo, žalobkyně přistoupila až dne 8. 12. 2024 na základě upozornění žalované.10. Žalovaná se v odvolání ztotožnila se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná uzavřela dne 23. 9. 2019 s žalobkyní nájemní smlouvu týkající se bytu č. , číslo, , a to na dobu života žalobkyně. Jedná se o nájem na dobu určitou, což vyplynulo rovněž z řízení vedeného pod sp. zn. , spisová značka, . Toto řízení se týkalo tehdejší výpovědi z nájmu bytu podané žalovanou podle § 2288 odst. 2 o. z., které dospělo až do stadia řízení dovolacího, přičemž Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, konstatoval, že jiný závažný důvod pro vypovězení nájmu ve smyslu § 2288 odst. l písm. d) o. z. ve výpovědi skutkově vymezen nebyl. Nájemní smlouva podepsaná žalovanou dne 23. 9. 2019 potom neobsahovala žádné ujednání o nemožnosti výpovědi, což by bylo i proti smyslu nájemního práva.11. Žalovaná poukázala rovněž na to, že žalobkyně neprokázala žádné důvody zvláštního zřetele hodné, které by jí bránily uzavřít si nájemní smlouvu na jiný byt, kterých je na trhu poměrně velké množství, a nezpochybnila ani obranná tvrzení žalované jako vlastníka jednotky. Zabývala se okolnostmi uzavření nájemní smlouvy, kterou sjednala pod určitým tlakem ze strany žalobkyně. Samotnou výpověď ze dne 19. 6. 2024 považovala po formální stránce za správnou, neboť obsahovala všechny zákonem požadované náležitosti. Výpovědní důvod odkazoval na ustanovení § 2288 odst. l písm. d) o. z., přičemž žalovaná za jiný obdobně závažný důvod pro výpověď nájmu považovala soustavu důvodů, tedy nezbytnou a urgentní potřebu předmětnou bytovou jednotku užívat pro sebe a svého nezletilého syna s využitím přípomoci matky,