39 Co 154/2025-84 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení 1 618,52 EUR a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 11 035 Kč.2. Žalobkyně požadovala žalovanou částku jako regres z povinného ručení za pojistné plnění, které poskytla pojištěné , právnická osoba, z havarijního pojištění za škodu vzniklou z dopravní nehody ze dne 7. 4. 2022, při které kámen odražený vozidlem , nazev, pojištěným žalovanou v rámci povinného ručení rozbil čelní sklo vozidla , nazev, společnosti , právnická osoba, . Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť nebylo prokázáno, že nehoda má původ v provozu vozidla pojištěného u žalované a není zřejmé, z čeho vyplývá přechod práva na náhradu škody na žalobkyni.3. Soud prvního stupně konstatoval, že je v souladu s čl. 4 odst. 1 ve spojení s čl. 63 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, mezinárodně příslušným k projednání věci, která se podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 25 Cdo 589/2020, řídí , stát, právem.4. Soud prvního stupně učinil zjištění, popsaná v odstavci 6 – 8 napadeného rozsudku, zejména zjistil, že dne 17. 5. 2021 uzavřela žalobkyně jako pojistitelka se společností , právnická osoba, . jako pojistníkem a pojištěnou pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo havarijní pojištění vozidla , nazev, na dobu neurčitou. Žalovaná byla ke dni 7. 4. 2022 pojistitelem vozidla , nazev, pro případ vzniku odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Soud prvního stupně neměl za prokázáno tvrzení žalobkyně, že na dálnici , číslo, při předjíždění od vozidla , nazev, odletěl kámen a rozbil čelní sklo , nazev, . Protože se žalobkyně z účasti na jednání omluvila, zbavila se možnosti poskytnutí poučení o neunesení důkazního břemene k průběhu nehody a soud prvního stupně s odkazem na § 813 odst. 1 zákona č. 40/1964 Zb., občianského zákonníku, žalobu zamítl a žalobkyni dle § 142 o. s. ř. uložil zaplatit žalované náklady řízení ve specifikaci podle odstavce 15 rozsudku.5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Shrnula, že mezi stranami nebylo sporným, že vozidlo škůdce bylo pojištěno v rámci povinného ručení u žalované, sporná nebyla ani výše škody ani to, že věc se řídí , stát, právem. Konstatovala, že vymrštění kamene od kol vozidla je okolností mající původ v provozu vozidla dle § 428 občanského zákoníku a dovozovala, že příčinná souvislost mezi provozem vozidla a vymrštěním kamene je prokázána shodným popisem škodné události obou účastníků nehody, které žalovaná relevantně neznevěrohodnila. Paušální zpochybňování shodného prohlášení o průběhu nehody jejích účastníků by vedlo k nemožnosti unesení důkazního břemene ze strany žalobkyně. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví anebo jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Akcentovala, že listinný důkaz, pokud byl zpochybněn, není způsobilý prokázat nehodový děj, proto je závěr soudu prvního stupně o neunesení důkazního břemene správný.7. Z obsahu odvolání žalované lze dovodit odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně a řízení, jež jeho rozhodnutí předcházelo, v intencích §§ 212 a 212a o. s. ř., a odvolání neshledal opodstatněným.8. V intencích konstantní judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3070/2021) bylo na žalobkyni, aby v soudním řízení tvrdila a prokazovala průběh nehodového děje jako skutečnosti, která odpovídá skutkovým znakům právní normy, na níž žalobkyně zakládala svůj nárok. Žalobkyně k prokázání průběhu nehodového děje označila k důkazu soukromou listinu, Správu o nehodě ze dne 7. 4. 2022, podepsanou řidiči obou vozidel, kterou soudu předložila. Žalovaná zpochybnila správnost této listiny a v důsledku toho nastoupila důkazní povinnost a důkazní břemeno žalobkyně. Žalobkyně se nezúčastnila jednání před soudem prvního stupně, proto jí soud prvního stupně nemohl poučit podle § 118a o. s. ř. o rozložení důkazního břemene. Soud prvního stupně nebyl povinen jí sdělovat potřebná poučení jinak ani odročovat jen z tohoto důvodu nařízené jednání (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Nebylo ani na místě, aby soud prvního stupně doplňoval dokazování ex officio, neboť možnost soudu doplnit dokazování i bez návrhu podle § 120 o. s. ř. nemá nahrazovat nedostatek procesní aktivity účastníků řízení. Řízení je zásadně ústní a je na jeho účastnících, nikoli na soudu, aby se o svá práva starali (vigilantibus iura). Odvolací soud proto uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně žalovaného nároku a odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.9. Procesně úspěšné žalované náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů odvolacího řízení, kterou představuje odměna advokáta za 2 úkony právní služby (podání vyjádření k odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem) po 2 740 Kč podle ustanovení § 7 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, včetně dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady za DPH ve výši 669,90 Kč.