39 Co 20/2025-450 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 1 880 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z této částky od 6. 10. 2018 do zaplacení (výrok I.). Současně vyslovil, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 250 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobou ze dne 5. 10. 2018 se žalobce domáhal odškodnění za nezákonné trestní stíhání a jeho nepřiměřenou délku spolu s náhradou škody spočívající v tzv. obhajném. Tvrdil, že usnesením , orgán, ze dne 6. 12. 2012, č. j. , číslo, , bylo zahájeno trestní stíhání, které skončilo pravomocným zproštěním obžaloby dne 6. 4. 2018 (ust. § 226 písm. b/ tr. ř.). Trestně stíhán byl pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu dle ust. § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. z. ve stádiu pokusu, spáchaného organizovanou skupinou. Trestní stíhání bylo vedeno po dobu více než 5 let.3. Žalobce nárokoval (původně mimo jiné) zaplacení částky 2 000 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla v důsledku nezákonného trestního stíhání. V této souvislosti tvrdil, že zásah do osobnostních práv spočíval zejména v omezení základního práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti i práva na soukromí. Hrozil mu trest odnětí svobody až 10 let, což je pro člověka, který nebyl nikdy trestně stíhán, požívá dobré pověsti a vykonává povolání, kde je bezúhonnost základním předpokladem, výrazným zásahem do osobnostních práv. Zdůraznil, že je občanem , stát, republiky, kde žije a pracuje. Kromě aktivit v oblasti managementu firem působících ve finančním sektoru, poradenské a zprostředkovatelské činnosti, je jedním z jeho hlavních zdrojů příjmů rovněž výkon správcovské činnosti dle zákona o konkurze a reštrukturalizácii. Do seznamu insolvenčních správců byl zapsán dne 5. 12. 2006, činnost vykonává bez přerušení. Z důvodu trestního stíhání však bylo , orgán, rozhodováno o možnosti vykonávat tuto činnost i nadále, přičemž až rozhodnutím ze dne 21. 9. 2018 bylo správní řízení v dané věci zastaveno. Hrozba, že ztratí možnost realizovat se v této oblasti, byla velmi reálná a představovala další stresující faktor působící na jeho zdraví a duševní pohodu. Po dobu trestního stíhání byl dále vystaven negativním reakcím okolí. Hrozba vysokého trestu působila negativně na jeho psychiku, stejně jako nejistota ohledně dalšího profesního uplatnění, i morálního odsouzení okolím, což se odrazilo i v kolegiálních i v rodinných vztazích. Již v průběhu trestního řízení měl zdravotní problémy, pro které se nemohl účastnit hlavního líčení dne 22. 6. 2015, jeho zdravotní problémy se ještě prohloubily. Za zvláštní okolnost případu považoval, že trestní řízení bylo vedeno proti cizímu státnímu příslušníkovi bez jakékoli trestní minulosti.4. Žalovaná se vyjádřila dne 27. 5. 2019 předně tak, že nezpochybnila, že žalobce u ní uplatnil předběžně svůj nárok dne 5. 10. 2018. Konstatovala, že v dané věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, tedy zahájení trestního stíhání. Ve vztahu k nemajetkové újmě uvedla, že poskytla odškodnění v podobě omluvy za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a poskytla finanční kompenzaci za nezákonné trestní stíhání ve výši 65 000 Kč.5. Žalobce k výzvě soudu prvního stupně dne 10. 9. 2020 doplnil, že trestní stíhání mělo výrazné dopady na jeho osobní i pracovní život i zdravotní stav. Ke spáchání trestného činu mělo dojít v rámci jeho působení v obchodní společnosti, jejímž předmětem byla především poradenská a zprostředkovatelská činnost, související s obchodováním na finančních trzích. Podezření, že se měl dopustit trestné činnosti, poškodilo jeho pověst a mělo za následek ztrátu důvěry obchodních partnerů. Jeho kariéra, vybudovaná v oblasti investování, velice utrpěla, což vnímal velmi útrapně. Ponižujícími a nespravedlivými rovněž vnímal negativní reakce, se kterými se setkával při navazování obchodní spolupráce či se stávajícími obchodními partnery. Druhou významnou okolností a zásahem do pracovní sféry bylo to, že bylo proti jeho osobě coby insolvenčnímu správci vedeno správní řízení o pozastavení výkonu dané činnosti. Pro ztrátu důvěry a pochybnosti o kvalitách a odborných dovednostech se nemohl dále snažit o rozvíjení kanceláře a nabízených služeb v rámci vedení konkurzu či restrukturalizačních řízeních. Kromě profesního života zasáhlo trestní stíhání rovněž jeho rodinný život a došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu.6. Soud prvního stupně dále konstatoval, že ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 16. 5. 2022, č. j. , spisová značka, , který byl revidován rozsudkem Městského soudu v , adresa, dne 30. 1. 2023, č. j. , spisová značka, , když žalobce se původně domáhal mimo jiné odškodnění v řízení vedeného u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Požadoval zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním, jež nevyústilo v jeho odsouzení i náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení. Nejvyšší soud k podanému dovolání rozhodnutím ze dne 2. 7. 2024, č. j. , spisová značka, , zrušil rozsudek Městského soudu v , adresa, a rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, co do částky 1 880 000 Kč s příslušenstvím, věc vrátil Obvodnímu soudu pro , adresa, k dalšímu řízení. Dovolací soud se zabýval požadavkem žalobce na náhradu majetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí, když z původního nároku 2 000 000 Kč, již žalobci částka 120 000 Kč byla fakticky přiznána. Ve zbývajícím rozsahu 1 880 000 Kč s příslušenstvím uložil dovolací soud soudu prvního stupně, aby se zabýval zejména srovnávací judikaturou a od toho odvodil případně možnost odškodnění, která již byla přiznána v obdobném řízení, jež mělo shodné parametry jako trestní stíhání žalobce.7. Mezi účastníky bylo v řízení nesporným uplatnění nároku žalobce u žalované, částečné plnění žalované za nezákonné trestní stíhání v částce 65 000 Kč dne 22. 5. 2019, jakož i průběh posuzovaného řízení včetně skutečnosti, že trestní stíhání žalobce bylo nezákonné.8. Na základě provedeného dokazování, poté, co podrobně popsal průběh posuzovaného řízení vedeného u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (bod 7. – 11. odůvodnění napadeného rozhodnutí), s odkazem na ust. §§ 1, 2, 3, 5, 7, 8, 13, 14, 15, 26, 31 a 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), soud prvního stupně nejprve konstatoval, že zákon č. 82/1998 Sb. v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Stát přitom za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: I. příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; II. poškozenému vznikla škoda (či jiná újma); a III. újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím (či nesprávným úředním postupem), jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011). Soud prvního stupně konstatoval, že nárok na náhradu škody (či poskytnutí zadostiučinění) způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se posuzuje podle ust. § 5 písm. a), § 7 a § 8 zákona č. 82/1998 Sb. jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. , spisová značka, , a ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003).9. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení soud prvního stupně dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání), neboť žalobce byl obžaloby zproštěn dle ust. § 226 písm. b) tr. ř.10. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání soud prvního stupně uvedl, že v daném případě byl žalobce trestně stíhán pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu dle ust. § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. z., za což mu hrozil trest odnětí svobody na 5 až 10 let, a to v souvislosti s poradenskou a zprostředkovatelskou činností v oblasti obchodování na finančních trzích. Povahu věci soud prvního stupně hodnotil jako spíše méně závažnou, neboť ve společnosti je hospodářská trestná činnost zpravidla vnímána méně negativně, než např. násilná trestná činnost proti životu či zdraví. Nicméně nelze pominout skutečnost, že žalobce byl ohrožen relativně vysokou trestní sazbou a nadto až do pravomocného skončení stíhání jeho osoby byl v nejistotě ohledně výsledku řízení. Rovněž není bez významu, že trestní stíhání probíhalo v ČR, tj. mimo stát jeho bydliště, což mohlo zesilovat j