39 Co 400/2024-358 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 150 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 136 000 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení a z částky 14 000 Kč od 10. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu částečně zamítl co do částky 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 16. 4. 2021 do zaplacení (výrok II.). Žalovanou zavázal k povinnosti zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 81 921 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.). Dále rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit částku 12 797 Kč a o povinnosti žalované zaplatit částku 14 071 Kč na náhradě nákladů řízení České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro , adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV. a V.). Současně vyslovil, že žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek ve výši 3 750 Kč České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro , adresa, do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.).2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se žalobou ze dne 8. 6. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky 190 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Tvrdil, že je insolvenčním správcem dlužníka , právnická osoba, , s tím, že žalovaná přijala na svůj bankovní účet č. , č. účtu, od společnosti , právnická osoba, ., celkem 6 plateb v úhrnné výši 190 000 Kč. Jednalo se o nájemné a zálohy na úhradu služeb spojených s nájmem nebytových prostor v objektu č. p. , číslo, v k. ú. , adresa, , patřících dlužníkovi, a to za období od 12. 1. 2017 do 27. 2. 2017. Žalovaná se tak bezdůvodně obohatila, neboť přijala bez právního důvodu nájemné určené dlužníkovi.3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že uzavřela dne 1. 12. 2015 s dlužníkem smlouvu o zřízení a vedení depozitního účtu. Za dlužníka jednal , funkce, a současně , funkce, , jméno FO, . Jednalo se o žalobcem uváděný účet č.: , č. účtu, . Na tento účet byly přijímány finanční prostředky, které byly ve výlučném vlastnictví dlužníka. S finančními prostředky bylo nakládáno v souladu se smlouvou, tedy pouze na výlučné pokyny , funkce, dlužníka , jméno FO, . Předmětnou smlouvu ze dne 1. 12. 2015 následně dne 31. 1. 2017 vypověděla a téhož dne si výpověď převzal , jméno FO, . Následně byl počátkem dubna 2017 účet zrušen. Jelikož byla smlouva ze dne 1. 12. 2015 ukončena výpovědí, byly veškeré finanční prostředky vypořádány dle pokynů , funkce, dlužníka , jméno FO, . V souladu s výše uvedeným byla ze strany dlužníka (, jméno FO, ) vystavena kvitance dne 17. 3. 2017 s tím, že veškeré finanční prostředky z předmětného účtu byly zcela vypořádány a společnost , právnická osoba, , a. s, výslovně písemně prohlásila, že po vypořádání celé částky ke dni 10. 3. 2017 již po ní nebude požadovat ničeho. Nepřijala tedy žádné plnění bez právního důvodu ani nezadržuje jakékoli finanční prostředky náležející dlužníku.4. Žalovaná v průběhu řízení vznesla námitku promlčení s tím, že odkázala na rozhodnutí Okresního soudu , adresa, ze dne 1. 2. 2022, č. j. , číslo, , a rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, ze dne 27. 7. 2022, č. j. , spisová značka, . Uvedla, že platby byly připsány na její účet v roce 2017 s tím, že obě citovaná rozhodnutí odvozují počátek průběhu promlčecí lhůty právě od data připsání plateb na účet. Kvitance pak byla sepsána 17. 3. 2017 a žaloba byla podána až v červnu roku 2021, přičemž promlčecí lhůta v délce tří let dle ust. § 629 odst. 1 o. z. skončila v únoru 2021.5. Žalobce důvodnost námitky promlčení odmítl. Konkrétně uvedl, že je v rámci insolvenčního řízení správcem cizího majetku (dlužníka), ohledně kterého na něj přešlo dispoziční oprávnění. Do funkce předběžného insolvenčního správce byl ustanoven až usnesením insolvenčního soudu ze dne 25. 4. 2019, č. j. , spisová značka, , a nejdříve od tohoto dne mohla jeho subjektivní promlčecí lhůta začít běžet. Subjektivní promlčecí lhůta mohla tedy skončit nejdříve dne 25. 4. 2022. Tvrzení žalované o okamžiku vědomosti dlužníka o vzniku bezdůvodného obohacení neměl za prokázaná. Předně uvedl, že nelze okamžik vědomosti vázat na okamžik podpisu smlouvy o depozitním účtu a ani na pokyn , jméno FO, k provedení platby na účet žalované, neboť se jedná o okamžiky předcházející samotné platbě, tj. vzniku samotného bezdůvodného obohacení. Stejně tak nelze vycházet z okamžiku údajného vzniku kvitance ze dne 17. 3. 2017, neboť doba jejího vzniku nebyla v řízení prokázána a důkazní břemeno v této věci leží na straně žalované. Že by žalovaná s přijatými částkami následně nakládala dle pokynů , jméno FO, jako , funkce, insolvenčního dlužníka, čímž by byla vědomost insolvenčního dlužníka dovozena, nebylo v řízení rovněž prokázáno.6. Soud prvního stupně dále konstatoval, že ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 16. 11. 2023, č. j. , spisová značka, , když shledal vznesenou námitku promlčení za důvodně uplatněnou. K odvolání žalobce byl rozsudek zrušen usnesením Městského soudu v , adresa, ze dne 3. 4. 2024, č. j. , spisová značka, . Odvolací soud uložil soudu prvního stupně dle ust. § 226 odst. 1 o. s. ř., aby se ve vztahu k námitce promlčení zabýval zjištěním, kdy se dlužník dozvěděl, že k obohacení došlo a kdo se na jeho úkor obohatil a v kontextu s uvedeným případně provedl navrhovaný účastnický výslech , jméno FO, .7. Při dalším projednávání věci soud prvního stupně vyzval žalovanou postupem dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení z její obrany a označení důkazů, kdy se měl dlužník dozvědět o tom, že došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení a že je to žalovaná, kdo se na jeho úkor obohatila. Žalovaná po poskytnutém poučení zopakovala, že je přesvědčena, že na její straně žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo, neboť peníze na její účet chodily na základě uzavřené smlouvy o depozitním účtu. Doplnila pak, že dlužník věděl, že peníze na její účet přišly od okamžiku jejich připsání na tento účet, neboť dlužník své nájemce instruoval, aby plnili právě na tento účet. Zároveň pak dlužník žalovanou instruoval i k tomu, jak má s prostředky na účtu naložit, a to vždy ve prospěch dlužníka, např. že má zaplatit fakturu za elektřinu apod. K prokázání svého tvrzení označila pak listinné důkazy, které již v řízení provedeny byly, a účastnický výslech , jméno FO, .8. Na základě doplněného dokazování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že společnost , právnická osoba, , uzavřela se společností , právnická osoba, ., dne 1. 3. 2017 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem konkretizovaného nebytového prostoru. Nájemné bylo sjednáno ve výši 1 056 000 Kč ročně, splatné v dílčích měsíčních splátkách ve výši 88 000 Kč + 21 % DPH na účet pronajímatele č. , č. účtu, , vedený u , právnická osoba, ., vždy 10. den kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, za který bylo nájemné hrazeno. Z bankovního účtu vedeného na jméno , jméno FO, u , právnická osoba, (jednatel společnosti , právnická osoba, .) odcházely v lednu a únoru 2017 platby na účet žalované č. , č. účtu, . Konkrétně z tohoto účtu odešla dne 12. 1. 2017 částka 40 000 Kč označená jako nájem , adresa, , dne 16. 1. 2017 částka ve výši 48 000 Kč označená jako nájem , adresa, a téhož dne částka ve výši 7 000 Kč označená jako služby , adresa, , dne 3. 2. 2017 částka ve výši 40 000 Kč označená jako nájem , adresa, , dne 3. 2. 2017 částka ve výši 7 000 Kč, označená jako služby , adresa, a dne 27. 2. 2017 částka ve výši 48 000 Kč označená jako nájem , adresa, . Dne 13. 1. 2017 z účtu žalované odešla částka 40 000 Kč, a to na účet č. , č. účtu, s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Majitelem tohoto účtu byla , právnická osoba, ., která dne 6. 12. 2016 vystavila dlužníku fakturu na nedoplatek ve výši 91 124,13 Kč za období od 1. 11. 2016 do 30. 11. 2016 za odběrné místo , adresa, se splatností 21. 12. 2016, přičemž variabilní symbol pro platbu byl , číslo, . Z účtu žalované dále odešla dne 26. 1. 2017 částka 12 000 Kč, dne 6. 2. 2017 částka 47 000 Kč, dne 21. 2. 2017 částka 16 500 Kč, dne 2. 3. 2017 částka 43 000 Kč a dne 3. 3. 2017 částka 40 000 Kč. Všechny tyto částky byly zaslány na účet č. , č. účtu, , jehož majitelem byl , jméno FO, .9. Z výslechu svědka , jméno FO, soud prvního stupně zjistil, že prostory k podnikání využívá cca 20 let, pronajímal si je nejprve jako podnikající fyzická osoba a od března 2017 byla nájemcem společnost , právnická osoba, . Nevyloučil, že by se v průběhu nájemního vztahu měnil účet, na který platil nájemné. Podstatné pro něj bylo, že vlastníkem společnosti , právnická osoba, byl pan , jméno FO, , tomu platil na účet uvedený v té smlouvě, kterou měli spolu zrovna uzavřenou. Nevzpomněl si, že by dostal pokyn, aby platil nájemné na jiný účet než uvedený ve smlouvě.10. Co se týká výslechu , jméno FO, , , nazev, v rozhodném období roku 2017, soud prvního stupně uvedl, že žalobce poukázal na jeho nevěrohodnost s tím, že se jedná o osobu, která dlouhodobě pošk