39 Co 483/2024-94 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z této částky od , datum, do zaplacení. Současně vyslovil, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce , částka, do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.).2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se žalobou ze dne , datum, domáhal poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky , podezřelý výraz, řízení vedeného u Okresního soudu v , město, pod sp. zn. , spisová značka, . Tvrdil, že , podezřelý výraz, řízení trvalo 8 let a 2 měsíce, a to od vydání usnesení o zahájení , podezřelý výraz, stíhání ze dne , datum, do právní moci konečného zprošťujícího rozhodnutí k , datum, , což považoval s ohledem na specifika případu za dobu zjevně nepřiměřenou. V žalobě pak rozvedl kalkulaci, ze které dovozoval, že přiměřenou částkou zadostiučinění je částka , částka, , avšak vzhledem k tomu že žalovaná mu již před podáním žaloby dobrovolně poskytla částku , částka, , domáhal se v rámci tohoto řízení zbylých , částka, se zákonným úrokem z prodlení od , datum, , tj. od marného uplynutí zákonné lhůty žalované pro plnění od předběžného uplatnění nároku žalobcem.3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že poskytnuté zadostiučinění ve výši , částka, , které vyplatila, je přiměřené, přičemž v nárokovaném (zbývajícím) rozsahu navrhla zamítnutí žaloby.4. Na základě provedeného dokazování (bod 5. odůvodnění napadeného rozhodnutí), s odkazem na příslušná zákonná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce svůj nárok uplatnil předběžně u žalované dne , datum, , která ve svém stanovisku ze dne , datum, uvedla, že délku řízení má rovněž za nepřiměřenou a jako odpovídající zadostiučinění poskytla žalobci , částka, .5. Soud prvního stupně dále uvedl, že vzal za prokázané, že předmětné trestní , Anonymizováno, vedené u Okresního soudu v , město, pod sp. zn. , spisová značka, trvalo 8 let a 2 měsíce s tím, že délku tohoto řízení zhodnotil jako zjevně nepřiměřenou, když tak odpovědnostní titul dle zákona č. 82/1998 Sb. je dán.6. Pro posuzované řízení soud prvního stupně dospěl k závěru o adekvátnosti základní částky finančního zadostiučinění ve výši , částka, za rok trvání daného řízení, za první dva roky v částce poloviční. Základní částku odškodnění vypočetl na , částka, , když tuto částku pak podrobil kritériím s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu.7. Soud prvního stupně přisvědčil obrannému tvrzení žalované, že základní částku je třeba snížit z důvodu skutkové i právní složitosti a počtu stupňů soudní soustavy, které věc projednávaly, a to celkem o 10 %. V řízení bylo provedeno rozsáhlé dokazování, byl vyslechnut velký počet svědků. Ve věci rozhodoval opakovaně soud prvního stupně i soud odvolací a jednou i Nejvyšší soud. Soud prvního stupně naopak základní částku zvýšil o 15 % z důvodu postupu příslušných orgánů státu, tedy soudů. Na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že pochybením soudu prvního i druhého stupně v posuzovaném případě, které konstatoval Nejvyšší soud ve svém zrušujícím rozsudku, došlo k výrazném prodloužení řízení a porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době. Navíc nekoncentrovaný postup soudu prvního stupně pak shledal i ve skutečnosti, že ačkoli Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu prvního a druhého stupně primárně pro právní posouzení věci, následně došlo ke zproštění žalobce z důvodu, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byli obžalovaní stíháni, což nebyla otázka právního posouzení, ale skutkového zjištění, ke kterému měl soud prvního stupně, případně odvolací soud dospět již v rámci prvního rozhodnutí ve věci. Dále pak soud prvního stupně zvýšil základní částku o 15 % z důvodu, že se jednalo o , podezřelý výraz, žalobce, u kterého se s ohledem na povahu řízení zvýšený význam presumuje.8. Soud prvního stupně neshledal další důvody pro navýšení či ponížení základní částky ve vztahu k posuzovaným kritériím. Žalobcem tvrzené dopady , podezřelý výraz, pak nezohledňoval, neboť dovodil, že tyto jsou odškodňovány v rámci „separátně“ uplatněném nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené , podezřelý výraz, , který je projednáván u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, .9. Soud prvního stupně shrnul, že základní částku , částka, je třeba zvýšit o 20 %, tedy na částku , částka, , která představuje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nesprávným úředním postupem v posuzovaném soudním řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci již částku , částka, dobrovolně plnila, soud prvního stupně přiznal žalobci rozdíl, tj. částku , částka, a ve zbylé části žalobu zamítl. Dále soud prvního stupně přiznal žalobci i nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení z přiznané částky za dobu po marném uplynutí zákonné lhůty 6 měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované do zaplacení.10. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, když se i dílčí úspěch žalobce pro účely náhrady nákladů bere jako úspěch plný.11. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, které směřovalo do výroku I. a III. Nesouhlasila předně se soudem prvního stupně v otázce výše odpovídajícího zadostiučinění. Za nesprávné považovala zvýšení základního odškodnění o 15 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobce. V tomto směru odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Za nedůvodné pak považovala i zvýšení základního odškodnění o 15 % z důvodu postupu soudu. Dovozovala, že zjištěná pochybení byla důvodem pro vyslovení závěru o nepřiměřenosti délky řízení, a není dán důvod pro další navyšování základní výše odškodnění. Navíc se soud prvního stupně dopustil zpětného hodnocení rozhodovací činnosti trestního soudu. Nezabýval se pouze plynulostí , podezřelý výraz, , ale také hodnocením postupu z hlediska rozhodování, což kompenzačnímu soudu nepřísluší. Soud prvního stupně při stanovení výše odpovídajícího odškodnění nedostatečně zohlednil složitost řízení, rozsah provedeného dokazování, množství vyslechnutých svědků, a skutečnost, že řízení probíhalo na všech třech stupních obecné soudní soustavy. Snížení základní výše zadostiučinění o 10 % je tak nedostatečné. Shrnula opětovně, že odškodnění ve výši , částka, , které bylo žalobci poskytnuto v rámci předběžného projednání, představuje odpovídající a dostatečné odškodnění vzniklé nemajetkové újmy. Navrhovala, aby odvolací soud napadený výrok I. změnil tak, že se žaloba o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím zamítá a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení v paušální výši.12. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil s tím, že předmětnou žalobou uplatnil nárok z titulu náhrady újmy z nesprávného úředního postupu – dlouhodobosti řízení, když jakékoli směšování s uplatněným nárokem na náhradu újmy za nesprávné úřední rozhodnutí nemá s projednávanou věcí ničeho společného, krom stran řízení. Zdůraznil, že reálně se posuzované řízení typově řadí mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, jelikož se jedná o , podezřelý výraz, . Zvýšený význam se proto presumuje. Žalovaná však naprosto sporně považuje zvýšení základního odškodnění o 15 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro jeho osobu za nesprávné, resp. prakticky snižuje částku finančního odškodnění nemajetkové újmy z důvodu, že má být rovněž odškodněn za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím, usnesením o zahájení , podezřelý výraz, stíhání. Takový postup však nemá oporu v zákoně ani v konstantní judikatuře. Jedná se o dva samostatné uplatněné nároky podle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a ust. § 8 odst. 1, kdy naopak shledání odpovědnostního titulu podle ust. § 13 odst. 1 zákona by mohlo vést ke zvýšení nemajetkové újmy podle ust. § 8 zákona. Ke kritériu významu předmětu řízení podtrhl, že předmětné , podezřelý výraz, je svým významem pro poškozeného, který celý svůj pracovní život byl příslušníkem Policie ČR a v předmětné věci byl , podezřelý výraz, v souvislosti s výkonem povolání dlouholetého příslušníka Policie ČR, charakterizováno nepopiratelně jako řízení se zjevně zvýšeným významem, s citelným až zničujícím dopadem na něj. S ohledem na uvedené skutečnosti, ve shodě se soudem prvního stupně, je jistě na místě dle tohoto kritéria navýšit základní částku odškodnění, když poškozený byl s ohledem na fakt, že s právní mocí rozhodnutí měl záznam v rejstříku trestů a přestal být osobou bezúhonnou, propuštěn s hanbou ze služebního poměru. Poté, a to až po více než osmiletém , podezřelý výraz, byl mimo jiné, i poškozený dle ust. § 226 pís