39 Co 73/2025-77 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 738 744 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,04 % denně z částky 1 980 000 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně vyslovil, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 121 196,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.).2. Takto soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 738 144 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,04 % denně z částky 1 980 000 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení. Tvrdil, že dne 11. 1. 2019 uzavřela původní věřitelka , tituly před jménem, , jméno FO, s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které mu poskytla zápůjčku ve výši 2 000 000 Kč, a to tak, že část zápůjčky ve výši 500 000 Kč byla poskytnuta před uzavřením smlouvy, bezhotovostní platbou dne 22. 11. 2018, což žalovaný podpisem smlouvy potvrdil a zbylá část zápůjčky byla poskytnuta bezhotovostní úhradou dne 11. 1. 2019. Dne 11. 1. 2019, Anonymizováno, odeslala původní věřitelka žalovanému částku celkem ve výši 1 700 000 Kč, z níž částka ve výši 1 500 000 Kč, Anonymizováno, představovala sjednanou zápůjčku, a částka ve výši 200 000 Kč představovala úhradu z jiného titulu. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit nejpozději ke dni 30. 6. 2019. Na závazky vyplývající ze smlouvy byly žalovaným učiněny pouze dvě úhrady, a to dne 4. 11. 2019 na účet původní věřitelky částka ve výši 10 000 Kč, a v měsíci prosinci 2019 částka 10 000 Kč (platba byla uskutečněna v hotovosti bez dokladu a původní věřitelka již nezná přesné datum úhrady), celkem tedy částka ve výši 20 000 Kč. Obě úhrady žalovaného byly započítány na jistinu zápůjčky. Jiné úhrady do dne podání této žaloby žalovaný neučinil. Dne 30. 12. 2020 uzavřel žalobce a původní věřitelka smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které nabyl žalobce do svého majetku pohledávky vyplývající ze smlouvy za žalovaným.3. V souvislosti s vyhovujícím výrokem I. soud prvního stupně rozhodoval o nákladech řízení tak, že zcela úspěšnému žalobci dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal jejich plnou náhradu ve výši 121 196,60 Kč. Konkretizoval, že tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 36 908 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. §§ 6 odst. 1, 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 738 144 Kč sestávající z částky 11 260 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 630 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle ust. § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 11 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 5 630 Kč za odvolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé, a vyjádření k takovému odvolání (odvolání do usnesení o zastavení řízení) dle ust. § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ze dne 11. 12. 2023, z částky 11 260 Kč za účast na jednání soudu dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 28. 5. 2024, z částky 11 260 Kč za účast na jednání soudu dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 9. 5. 2024 a z částky 11 260 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (závěrečný návrh) dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 10. 2024 včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 69 660 Kč ve výši 14 628,60 Kč.4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, které směřovalo do výroku II. o nákladech řízení. Nezpochybnil aplikaci ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., nicméně rozešel se se soudem prvního stupně ohledně výše přiznané částky, když mu nebyly přiznány cestovní náhrady a za výzvu k plnění ze dne 1. 8. 2023 mu byla přiznána pouze polovina odměny. Uvedl, že spolupracuje se svým právním zástupcem (, Jméno advokáta A, ) již téměř 20 let, což dokládal některými rozhodnutími, kterých má však desítky. Zdůraznil, že volbou právního zástupce realizoval základní právo garantované v čl. 37 odst. 2 Listiny. Argumentoval dále vztahem naprosté důvěry s tím, že tak po něm nelze požadovat, aby si volil právního zástupce podle sídla soudu, u kterého se řízení vede. Poukázal nadto, že na cestovních náhradách účtuje nejlevnější dopravu, a to vlakem. Vyzdvihl, že výzva ze dne 1. 8. 2023 obsahuje základní skutkový a právní rozbor uplatněného nároku, a proto mu náleží odměna podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t. V závěru navrhoval, aby odvolací soud napadený výrok II. změnil tak, že mu bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 132 197,90 Kč a dále náhrada nákladů odvolacího řízení.5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně z podnětu a v rozsahu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř.), aniž nařizoval jednání (ust. § 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.6. Odvolací soud rekapituluje, že žalobce se neztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně výpočtu jemu přiznaných nákladů řízení, když rozporoval nepřiznání cestovních náhrad (zřejmě i náhrad za ztrátu času), jakož i hodnocení předžalobní výzvy, která byla posouzena jako jednoduchá ve smyslu ust. § 11 odst. 2 písm. h) a. t.7. Odvolací soud se předně zabýval ztrátou času stráveného advokátem cestou k jednání spolu s náhradami cestovného, když však namítanou argumentaci žalobce v tomto směru shledal nedůvodnou. Odvolací soud s přihlédnutím k ust. § 13 o. z. v této souvislosti odkazuje na rozsudek odvolacího soudu ze dne 4. 12. 2024, č. j. , spisová značka, , ve skutkově obdobné věci týchž účastníků, když dovodil, že: „Žalobce dle výpisu z obchodního rejstříku má od 12. 9. 2013 zapsané sídlo na adrese , Adresa žalobce, , přesto svým právním zástupcem zvolil advokáta , Jméno advokáta A, , se sídlem pod adresou , adresa, . Oba účastníci v době zahájení řízení měli sídlo, resp. bydliště na území , adresa, , kde probíhala jednání před soudem prvního stupně i soudem odvolacím. V této souvislosti odvolací soud odkazuje na ustálenou judikaturu, konkrétně na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. II. ÚS 736/12, ze kterého se mimo jiné podává, že: „Volba advokáta z úplně opačného konce republiky je nepřiměřená“. Prostředky vynaložené na přesun advokáta na v posuzované věci velkou vzdálenost v situaci, kdy v , adresa, působí celá řada advokátů, které bylo lze oslovit, nebyly potřebnými k účelnému uplatňování práva tak, jak to má na mysli ust. § 142 odst. o. s. ř., a žalobce by tak měl nést tyto náklady ze svého“. Odvolací soud nezpochybňuje, že žalobce volbou právního zástupce realizoval základní právo garantované čl. 37 odst. 2 zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, podle kterého každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Současně však nelze dovodit, že by dlouholetá spolupráce, případně důvěra žalobce ve svého zástupce mohla jít k tíži žalovaného přiznáním zmiňovaných náhrad v rámci rozhodnutí o nákladech řízení, a to pouze s ohledem na sídlo jeho kanceláře. Lze tak shrnout, že daný spor nebyl nikterak mimořádně náročný či komplikovaný, což by mohlo volbu advokáta stavět do jiného světla. Odvolací soud tak uzavřel, že odvolací námitky žalobce v kontextu s uvedeným, jakož i s přihlédnutím k právnímu názoru formulovaném ve shora zmiňovanému nálezu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. II. ÚS 736/12, nemohly obstát.8. Naproti tomu odvolací soud přisvědčil žalobci, pokud se týká jeho závěrů ohledně předžalobní výzvy ze dne 1. 8. 2023. Odvolací soud pouze ve stručnosti v obecné rovině uvádí, že předžalobní výzva má být poslední výstrahou před podáním žaloby a zpravidla nevyhnutelným zvýšením nákladů spojených s úhradou dluhu, jejímž smyslem je, aby dlužníkovi ještě před navýšením nákladů byla jeho povinnost zaplatit připomenuta a byla mu dána možnost vyhnout se urychlenou úhradou zahájení soudního řízení, přičemž se rozlišuje mezi předžalobní tzv. kvalifikovanou výzvou, která vedle vymezení nesplněných povinností obsahuje i komplexní právní a skutkové vymezení a prostou výzvu, která komplexní právní vymezení neobsahuje (viz ust. § 142a o. s. ř.). V posuzované věci nelze než dospět k závěru, že předmětná výzva ze dne 1. 8. 2023, založená spolu s doručenkou dokládající její odeslání, je kvalifikovaná, když obsahovala základní a právní rozbor předcházející návrhu ve věci samé (srov. ust. § 11 odst. 1 písm. d/ a. t.).9. Z obsahu spisu se podává, že náklady žalobce ve výši 128 008,90 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 36 908 Kč a nákladů zastoupení advokátem ve výši 91 100,90 Kč, kterému náleží odměna ve smyslu ust. §§ 6, 7, 11 odst. 1 písm. a), d), g), 11 odst. 2 písm. c) a. t. z tarifní hodnoty v částce 738 144 Kč za šest úkonů právní služby v