41 C 1/2025-121 — Městský soud v Praze

1. Žalobce vlastní výhradní ekonomická práva k fotografiím vytvořeným panem , jméno FO, . Žalobce provádí prodej svých fotografií prostřednictvím , adresa, . Fotografie jsou prodávány žalobcem jako omezené tisky , podezřelý výraz, a jsou licencovány společnostem dle exkluzivních podmínek. Žalovaný spravuje webovou stránku , adresa, pro své podnikání. Na této platformě žalovaný neoprávněně zobrazil fotografii s názvem , podezřelý výraz, . K tomuto došlo bez získání souhlasu žalobce. Fotografie je dílem fotografa , jméno FO, původně zveřejněná na , adresa, . Žalobce se dozvěděl o porušení svého autorského práva, žalovaného kontaktoval, ale bezúspěšně. Cenový model žalobce nabízí licence výhradně pro jednotlivá odvětví. To znamená, že pouze jedna společnost – celosvětově – v rámci konkrétního odvětví může získat licenční práva k fotografii. Kvůli celosvětové exkluzivitě se cena nemění v závislosti na regionu klienta. Cena závisí na délce licencování a je veřejně dostupná na , adresa, Žalobce předpokládá, že žalovaný zveřejnil fotografii od , datum, (datum poslední úpravy na serveru) do , datum, . Poplatek za licenci je proto vykalkulován na částku , částka, ; k tomu je třeba přidat 100% příplatek za nezveřejnění jména fotografa; celková částka je tedy , částka, , nicméně žalobce snižuje svůj nárok na , částka, . Jelikož je licenční poplatek splatný před použitím fotografie, měl by žalovaný nést úroky od data prvního zveřejnění fotografie. Oprávněnost výše nároku žalobce dále dokládá i srovnáním s obdobnými licenčními modely jiných subjektů.2. Žalovaný nároky uplatněné žalobou neuznává a uvedl, že stránky, které provozuje, jsou dostupné na adrese, adresa, tedy jiné, než uvádí žalobce. Před přibližně deseti lety žalovaný pověřil vytvořením svých webových stránek společnost , právnická osoba, (, jméno FO, pak žalovaný předčasně ukončil, protože webové stránky nefungovaly, a v podobě připojené k žalobě tedy již dávno neexistují, žalovaný je k prezentaci nikdy nepoužil.3. O žalobě soud v souladu s čl. 5 odst. 1a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích (dále jen „nařízení o drobných nárocích“), rozhodl bez nařízení jednání, neboť ústní projednání věci nepovažoval za nutné (bylo závěry možno učinit na základě listinných důkazů; soud účastníky vyzval k doplnění relevantních tvrzení) a žádná ze stran o nařízení jednání nepožádala.4. Listinnými důkazy předloženými účastníky byly prokázány tyto skutečnosti:5. Smlouvami ze dne , datum, (prvá uzavřena mezi , jméno FO, a , právnická osoba, ; druhá uzavřena mezi , právnická osoba, a žalobcem) bylo prokázáno, že , jméno FO, poskytl společnosti , právnická osoba, výhradní licenci k užívání svých fotografií, včetně jejich uveřejňování, a že jmenovaná společnost poskytla podlicenci žalobci. Smluvně bylo ujednáno, že žalobce je oprávněn i vymáhat vůči třetím osobám nároky související s neoprávněným užitím fotografií, ať již existujících či budoucích (čl. 1 a 3 smluv).6. Z printscreenu z webu , adresa, soud zjistil pouze, že na tomto webu je umístěna fotografie , podezřelý výraz, .7. Z printscreenu webu , adresa, soud zjistil, že na tomto je rovněž umístěna fotografie , podezřelý výraz, , a to nad nápisem , podezřelý výraz, . Na stránce je uveden jako webdesigner , právnická osoba, . Na stránkách je odkaz na weby: , adresa8. Z přípisu společnosti , právnická osoba, z , datum, (zaslán k dotazu soudu) soud zjistil, že tato společnost v minulosti spolupracovala s panem, Anonymizováno, , jméno FO, , který používal rovněž obchodní označení , právnická osoba, a v roce , datum, vytvářel předmětné webové stránky: , adresa, pro žalovaného. Podle vyjádření této společnosti pocházely veškeré použité fotografie z předchozího webu objednatele. Takto vytvořené stránky byly reálně v provozu po dobu jednoho roku, a to do , datum, Poté žalovaný začal využívat jiné webové stránky.9. Ve smyslu § 121 o.s.ř. soud vyšel z obecně známé skutečnosti, že , adresa, je doména používaná platformou , adresa, , která umožňuje tvorbu webových stránek a za situace, kdy si uživatel nezakoupí vlastní doménu, jeho webová adresa bude ve formátu , adresa, . Doménu , adresa, drží a spravuje společnost , právnická osoba, , což je , adresa, technologická firma se sídlem v , právnická osoba, .10. Na základě zjištěných skutečností soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobce je právnickou osobou vykonávající majetková autorská práva k fotografiím vytvořeným , jméno FO, . Žalovaný není a nebyl držitelem domény , adresa, . Tím, kdo na předmětnou webovou stránku fotografie umístil byl pan , jméno FO, , a to v roce , datum, . Žalovaný web , adresa, v žalovaném období neužíval, stránky byly v provozu do , datum, (vzhledem k žalovanému období (, datum, a dále) nebylo relevantním zjišťovat, kdo tyto do této doby užíval).11. Soud nehodnotil listiny dokládající fakturaci licenčních poplatků žalobcem jiným subjektům ani listiny ke struktuře licenčních poplatků jiných subjektů (, podezřelý výraz, , neboť toto nebylo předmětem řízení, jedná se pouze o listiny dokládající, že takovéto částky s jinými subjekty žalobce smluvně ujednal, resp. že jiné částky jiný subjekt účtuje.12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.13. Vzhledem k tomu, že žalobce má sídlo v , adresa, a ve věci je přítomen mezinárodní prvek, soud se nejprve zabýval otázkou mezinárodní příslušnosti českých soudů. Podle čl. 4 odst. 1 ve spojení s čl. 63 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. nařízení Brusel I bis) se mezinárodní příslušnost určuje podle místa bydliště nebo sídla žalovaného. Jelikož žalovaný má sídlo na území České republiky, jsou k projednání a rozhodnutí této věci mezinárodně příslušné soudy České republiky. Co se týče rozhodného práva, podle čl. 8 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (nařízení Řím II) se použije české právo jako právo státu, pro jehož území je uplatňována ochrana dotčených práv duševního vlastnictví (tzv. lex loci protectionis).14. Podle § 12 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „aut. zák.“), autor má právo své dílo užít v původní nebo jiným zpracované či jinak změněné podobě, samostatně nebo v souboru anebo ve spojení s jiným dílem či prvky a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.15. Podle § 18 odst. 1 aut. zák. sdělováním díla veřejnosti se rozumí zpřístupňování díla v nehmotné podobě, živě nebo ze záznamu, po drátě nebo bezdrátově.16. Podle § 40 odst. 4 aut. zák. právo na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení podle zvláštních právních předpisů zůstává nedotčeno; místo skutečně ušlého zisku se autor může domáhat náhrady ušlého zisku ve výši odměny, která by byla obvyklá za získání takové licence v době neoprávněného nakládání s dílem. Výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s dílem, aniž by k tomu získal potřebnou licenci, činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem.17. Podle § 41 věty první aut. zák. domáhat se nároků podle § 40 odst. 1 písm. b) až d) a f) a § 40 odst. 3 a 4 je oprávněna namísto autora osoba, která smluvně nabyla výhradní oprávnění k výkonu práva dílo užít, nebo které je výkon tohoto oprávnění svěřen zákonem; nároku na přiměřené zadostiučinění k odčinění nemajetkové újmy se tato osoba může domáhat pouze za zásah do majetkových práv autorských.18. Pro posouzení nároku žalobce je klíčové, že autorské právo je právem absolutním, což znamená, že platí vůči všem (erga omnes), a každý je povinen se vyhnout jeho porušování nebo ohrožování. Autorské právo zahrnuje jak osobnostní výlučná práva (§ 11 autorského zákona), tak i majetková výlučná práva (§ 12 a násl. aut. zákona). K výlučným majetkovým právům autora patří zejména právo dílo užít. Ostatní osoby mohou toto právo vykonávat pouze tehdy, pokud jim autor prostřednictvím licenční smlouvy poskytne příslušná oprávnění. Autorský zákon ani jiné právní předpisy neposkytují žádnou definici, která by přesně vymezila, co vše spadá pod pojem užití autorského díla. Ustanovení § 12 odst. 4 autorského zákona však obsahuje demonstrativní výčet práv, jejichž vykonávání vede k užití autorského díla (tato práva jsou podrobněji specifikována v § 13 až § 23 autorského zákona). Mezi způsoby užití autorského díla patří i jeho sdělování veřejnosti podle § 18 odst. 1 a 2 autorského zákona, což zahrnuje zpřístupnění díla nebo jeho rozmnoženin v neh