51 Co 76/2025-253 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem žalobu na zaplacení částky 8 823 262,33 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I/), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované částku 900 Kč jako náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II/).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí byla přiznána náhrada škody z titulu nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu, a to ve dvou samostatných nárocích. Prvním nárokem požadovala částku 8 426 237,13 Kč jako kompenzaci za znehodnocení zajištěných finančních prostředků v důsledku inflace v období od prosince 2017 do března 2021. Druhým nárokem požadovala částku 397 025,20 Kč jako náhradu nákladů právního zastoupení v řízeních směřujících ke zrušení zajištění. Tvrdila, že dne 20. 12. 2017 byly , orgán, vydány tři usnesení o zajištění peněžních prostředků: č. j. , číslo, (zajištění 3 607 015,36 EUR), č. j. , číslo, (zajištění 497 473,28 Kč) a č. j. , číslo, (zajištění 694,03 EUR). Dne 11. 4. 2018 bylo rozhodnuto o odložení věci a dne 26. 4. 2018 o vrácení prostředků, avšak usnesením , orgán, pro , adresa, (dále jen , orgán, ) ze dne 4. 6. 2018, sp. zn. , spisová značka, , bylo toto rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k dalšímu šetření. Dne 12. 9. 2019 bylo opět rozhodnuto o odložení věci a dne 4. 10. 2019 o vrácení prostředků, avšak i tato rozhodnutí byla zrušena usnesením , orgán, ze dne 8. 11. 2019. Teprve dne 24. 3. 2021 bylo rozhodnuto o definitivním zrušení všech zajištění. Tvrdila, že zajištění trvalo nepřiměřeně dlouho – celkem 3 roky, 3 měsíce a 5 dnů – a že jí tím vznikla škoda jak z důvodu inflace, tak z důvodu nákladů na právní zastoupení.3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že nebyly splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu, neboť žádné z rozhodnutí označených žalobkyní nebylo zrušeno pro nezákonnost a že postup orgánů činných v trestním řízení byl přiměřený složitosti věci. Dále uvedla, že pokles hodnoty peněz vlivem inflace nelze považovat za škodu ve smyslu zákona.4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů a obsahu trestního spisu , orgán, , , adresa, , , název, sp. zn. , číslo, v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zrekapituloval jednotlivá stanoviska účastníků v průběhu řízení a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Tento uvedl pod body 4 až 7 odůvodnění rozsudku. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 1, § 5, § 7, § 8, § 14, § 15 a § 31 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“.5. Dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky odpovědnosti státu, neboť žádné z výše citovaných rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků nebylo zrušeno pro nezákonnost, kdy nelze uplatnit odpovědnostní titul podle § 8 odst. 1 OdpŠk. Žalobkyni byly finanční prostředky zajištěny na základě usnesení , orgán, ze dne 20. 12. 2017, proti kterým žalobkyně nepodala stížnosti. Teprve následně po dalším prověřování byla trestní věc finálně odložena s právní mocí ke dni 14. 6. 2021, čemuž předcházelo ke dni 24. 3. 2021 vydání usnesení o zrušení zajištění, ale nikoliv však proto, že by toto předchozí zajištění bylo nezákonným či nedůvodným, ale proto, že nebylo zjištěno, že by finanční prostředky pocházely z trestné činnosti - tedy již toto zajištění nemůže nadále, dle nově nastalých okolností, plnit svůj účel. Ve věci tak nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, neboť usnesení o zajištění finančních prostředků nebylo nikdy pro nezákonnost změněno či zrušeno. Ani v průběhu prověřování nebylo vydáno žádné jiné nezákonné rozhodnutí, které by formulovalo závěr o tom, že zajištění v případě žalobkyně bylo nezákonné. Žalobkyně v pozdější fázi řízení žádala o zrušení zajištění, čemuž nebylo vyhověno. Proti rozhodnutí žalobkyně rovněž podala stížnost, která byla vyhodnocena jako nedůvodná. K zajištění se vyjadřoval i Ústavní soud, kdy odmítl ústavní stížnost žalobkyně. Ze všech vydaných rozhodnutí plyne závěr, že je třeba dalšího prověřování pro závěr, že je možné věc odložit. I po odložení věci státní zástupce uložil , orgán, ve zrušujícím rozhodnutí, aby věc nadále šetřil a činil další úkony v trestním řízení, resp. že jeho odložení věci je předčasné. , orgán, tak nadále žádal o součinnost a skutkové okolnosti se průběžně vyvíjely a byly doplňovány až do konečného zrušení zajištění a odložení věci.6. Soud I. stupně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména rozhodnutí pod sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, 25 Cdo 479/2007 a 28 Cdo 96/2012, podle níž samotné zrušení zajištění peněžních prostředků z důvodu pominutí důvodů neznamená, že původní rozhodnutí bylo nezákonné, a pokles hodnoty peněz vlivem inflace není škodou ve smyslu zákona. Dále prvostupňový soud uvedl, že ani nesprávný úřední postup nebyl prokázán, neboť nebylo zjištěno žádné porušení zákonných pravidel při postupu orgánů činných v trestním řízení. V průběhu trestního řízení nedošlo k žádnému excesu ze strany orgánů činných v trestním řízení a délka zajištění byla přiměřená složitosti případu, který měl mezinárodní prvek a vyžadoval součinnost zahraničních orgánů. Uzavřel, že žalobkyně neprokázala existenci odpovědnostního titulu, proto žalobu na zaplacení škody ve výši 8 426 237,13 Kč zamítl.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci plně úspěšná.8. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká nesprávné právní posouzení věci a předčasné skutkové závěry. Namítá, že soud I. stupně nesprávně uzavřel, že v dané věci nebyl dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí ani nesprávného úředního postupu. Vytýká soudu, že se nevypořádal s námitkami ohledně nepřiměřené délky zajištění finančních prostředků, které trvalo od 20.12.2017, Anonymizováno, do 25.3.2021, tedy tři roky, tři měsíce a pět dnů, a že nezkoumal, zda rozhodnutí o zrušení zajištění ze dne 24.3.2021 mohlo být vydáno dříve. Podle žalobkyně měl soud I. stupně zkoumat konkrétní postup orgánů činných v trestním řízení, včetně toho, kdy a jaké poznatky měly k dispozici, a zda tyto poznatky neumožňovaly zrušení zajištění již v dřívější fázi řízení.9. Žalobkyně dále namítá, že soud I. stupně hodnotil zákonnost rozhodnutí o zajištění pouze formálně, aniž by přihlédl k materiálním okolnostem věci. Tvrdí, že zajištění bylo nedůvodné již od počátku, neboť neexistovalo konkrétní podezření ze spáchání zdrojového trestného činu, což je nezbytný předpoklad pro legalizaci výnosů z trestné činnosti. Orgány činné v trestním řízení zahájily řízení bez dostatečných podkladů a následně pouze hledaly důvody pro potvrzení původního podezření. Žalobkyně rovněž poukazuje na to, že , orgán, opakovaně odkládal věc a rušil zajištění, zatímco , orgán, věc vracelo k dalšímu šetření, čímž došlo k neodůvodněnému prodloužení řízení. Soud I. stupně se těmito skutečnostmi vůbec nezabýval, a jeho rozhodnutí je proto nesprávné a předčasné.10. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhuje odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.11. Žalovaná se ztotožnila se závěry prvostupňového soudu, kdy akcentovala nedostatek odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí. Sdílí rovněž závěr o tom, že faktor inflace nelze považovat za majetkovou újmu. Navrhla z důvodu věcné správnosti potvrzení rozsudku prvostupňového soudu a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.12. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), kdy po zopakování důkazu usnesením Ústavního soudu ze dne 16.2.2021, sp.zn. , spisová značka, , postupem dle § 213 odst. 2 o.s.ř. dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.13. Odvolací soud v prvé řadě uvádí, že soud I. stupně se s danou materií vypořádal způsobem, jemuž nelze nic vytknout, vydané rozhodnutí odůvodnil logicky a srozumitelně, jeho skutkové závěry mají v obsahu spisu bezvýhradní opory a prosty pochybení jsou i jeho navazující závěry právní. Na jeho zcela pregnantní odůvodnění může odvolací soud bez jediné výhrady odkázat a nemělo by významu, aby jen jinými slovy opisoval to, což již přesvědčivě vyložil soud I. stupně. Jím nastíněné závěry mají plné zastání i v recentní judikatuře, kterou soud I. stupně do jím zjištěných poměrů také zcela přiléhavě aplikoval.14. Odvolání žalobkyně, pokud bylo odůvodněno jen strohým odkazem na nesprávné, resp. předčasné skutkové závěry (ustanovení § 205 odst. 2 písm. d/ o. s