51 Co 91/2025-481 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v celém rozsahu zamítl žalobu o zaplacení částky 25 156 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 6.10.2023 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 21 329,80 Kč (výrok II).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 25 156 Kč s příslušenstvím z titulu tvrzeného bezdůvodného obohacení, které žalované vzniklo coby plnění, poskytnuté žalobcem na základě neplatné smlouvy o životním pojištění. Soud prvního stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, shrnutého v bodě 11 napadeného rozsudku, tedy že žalobce uzavřel dne 30.4.2013 pojistnou smlouvu č. , číslo, - Investiční životní pojištění , název, se žalovanou za pomoci nezávislého zprostředkovatele, společnosti , právnická osoba, . s počátkem pojištění 1.5.2013 do věku 60 let. Platby pojistného byly ze 100 % umísťovány do inteligentního portfolia. Žalobce prohlásil, že byl před uzavřením pojistné smlouvy seznámen s přehledem poplatků, který sice nebyl vytištěn a předložen žalobci přímo s pojistnou smlouvu, nacházel se ovšem na CD, které dostal žalobce přiložené k pojistné smlouvě. Nadto pojistné podmínky obsahovaly odkaz na webovou stránku, na níž se žalobce mohl s poplatky seznámit. Soud vyšel především z výpovědi svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , kterou považoval za zcela věrohodnou; svědkyně se žalobcem uzavírala pojistnou smlouvu v rámci společnosti , právnická osoba, . Z této výpovědi soud prvního stupně zjistil, že žalobce s manželkou se zúčastnili celkem tří schůzek se svědkyní, na druhé schůzce jim byl představen finanční plán, včetně nakonec zvoleného produktu, přičemž ve vztahu k tomuto produktu byli informováni o jeho dlouhodobosti (žalobce byl svědkyní informován o tom, že pojistný produkt se začíná zhodnocovat až po pěti letech od jeho uzavření, nicméně je u něj možnost daňových výhod) a naopak nevýhodnosti v krátkém čase s ohledem na vyšší počáteční poplatky. Žalobce spolu s manželkou zvolili uvedený produkt jako formu investice peněz a pro jeho daňovou výhodnost a výhodnost ve vztahu k zároveň sjednávané hypoteční smlouvě. Žalobce měl dostatek času seznámit se s kalkulacemi a fungováním nabízeného produktu. O nákladech pojištění dále žalovaná žalobce pravidelně informovala prostřednictvím rekapitulací stavu pojistné smlouvy. Žalobce uhradil žalované za dobu trvání pojištění pojistné dohromady ve výši 55 880 Kč. Po výpovědi pojistné smlouvy uhradila žalovaná žalobci na odkupném částku 30 724 Kč.3. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) podle předpisů.účinných v době uzavření smlouvy, tj. 30.4.2013, tedy dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a změně dalších zákonů (zákon o pojistné smlouvě) a též s přihlédnutím ke směrnici Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“). Soud prvního stupně připomněl, že pojistná smlouva je tzv. smlouvou odvážnou, přičemž mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalovaná byla po celou dobu trvání smlouvy připravena plnit v případě nahodilé události. Soud prvního stupně hodnotil obsah samotné smlouvy jako zcela jasný a přehledný. Obsah pojistných podmínek, na nějž je ve smlouvě odkazováno a žalobce prohlásil, že se s ním seznámil, sice soud prvního stupně považoval za nikoliv snadno uživatelsky přívětivý, avšak zcela určitě definující vnitřní fungování pojistného produktu i práva a povinnosti stran smlouvy, včetně poplatků, plateb pojistného a výpočtu pojistného plnění. Následné roční kalkulace pak jasně žalobce informovaly o vývoji investičního portfolia. Soud prvního stupně tak i s přihlédnutím k nadstandardní finanční znalosti žalobce a jeho manželky (soud zjistil, že pracovala jako , funkce, ), kteří požadovali od produktu též daňové zvýhodnění, hodnotil, že konkrétní smlouva obsahuje odpovídající povinnosti i pro žalovanou. Zároveň vyzdvihnul, že žalobce měl k dispozici veškeré informace od zprostředkovatelky a též dostatečný časový prostor si vše promyslet a případně si vyžádat doplňující informace a vysvětlení (žalobce s manželkou se účastnili celkem 3 schůzek, trvajících vždy alespoň hodinu a s odstupy mezi schůzkami přinejmenším 2 týdny). Přehled poplatků pak byl žalobci poskytnut na CD při uzavření pojistné smlouvy. Soud prvního stupně tak uzavřel, že smlouva je dostatečně určitá ve vymezení vzájemných práv a povinností, žádné z ujednání nenaplňuje definici zneužívajícího ujednání (viz bod 22 odůvodnění); tedy uzavřenou smlouvu hodnotil jako na platně sjednanou. V takovém případě je nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení nedůvodný.4. Soud prvního stupně taktéž hodnotil námitku promlčení vznesenou žalovanou. Dospěl k závěru, že – i pokud by byla smlouva snad neplatná – tak by byl žalobní nárok z velké části promlčen. Žalobce totiž mohl dle soudu prvního stupně s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. , spisová značka, , rozpoznat důvody neplatnosti smlouvy ihned po jejím uzavření a tedy se mohl dovolávat její neplatnosti již dříve, v čemž mu žalovaná nijak nebránila. Soud prvního stupně tak měl za to, že nárok není promlčen do období 3 let před podáním žaloby, přičemž za tuto dobu žalobce uhradil žalované částku 9 610 Kč, zatímco žalovaná žalobci uhradila 30 724 Kč. Na straně žalované by tudíž žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo a soud by i v tomto případě žalobu zamítl. Námitku promlčení by pak soud prvního stupně nemohl považovat za rozpornou s dobrými mravy, neboť žalobce žalované plnil po dobu 10 let, pročež ji po této době vypověděl v okamžiku, kdy se měla smlouva – dle rady finanční zprostředkovatelky – začít zhodnocovat.5. O nákladech řízení pak soud prvního stupně rozhodl dle zásad úspěchu ve věci tak, že jejich plnou náhradu přiznal žalované. Tu určil jako součet náhrady nákladů nezastoupeného účastníka za jeden úkon a dále odměnu zastoupení žalované advokátem za 7 úkonů právní služby po 2 140 Kč a dále paušální náhrady výdajů po 300 Kč, resp. 450 Kč za 2 úkony právní služby, poskytnuté po 1.1.2025. Dále přiznal též náhradu za DPH ve výši 3 649,80 Kč. Celkem tak soud prvního stupně přiznal náhradu ve výši 21 329,80 Kč, které uložil plnit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalované dle § 149 odst. 1 o.s.ř.6. Proti tomuto rozsudku se v celém jeho rozsahu odvolal žalobce, který měl za to, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým i právním závěrům. Namítal, že soud nesprávně vyhodnotil důkazy, týkající se jeho seznámení s Přehledem poplatků a parametrů pojištění pro Investiční životní pojištění , název, , když bez dostatečného skutkového základu uzavřel, že žalobce byl s tímto dokumentem řádně obeznámen. Žalobce poukázal na to, že žalovaná neprokázala, že by mu tento dokument před uzavřením pojistné smlouvy předložila, jak vyžaduje konstatní judikatura Nejvyššího soudu (23 Cdo 2856/2016 či 31 Cdo 1566/2017). Soud nesprávně interpretoval výpověď svědkyně , jméno FO, , z níž podle něj vyplynulo, že žalobce s přehledem poplatků před podpisem smlouvy seznámen nebyl. Dále pak měl žalobce za to, že možnost žalované měnit jednostranně v době trvání smlouvy výši poplatků (část II., čl. 11 písm. c/ DPP), představuje zneužívající ujednání ve smyslu § 56 odst. 3 písm. h) obč. zák. I z tohoto důvodu je třeba na smlouvu hledět jako na neplatnou.7. Dále žalobce vytýkal soudu nesprávné právní posouzení platnosti pojistné smlouvy, která podle něj – oproti hodnocení soudem prvního stupně – obsahuje neurčitá a nepřiměřená ujednání ve smyslu § 55 odst. 2 obč. zák. a čl. 3 odst. 1 směrnice. Sporná smluvní ujednání žalobce zavazovala k úhradě poplatků, avšak s výší těchto poplatků žalobce nebyl seznámen před podpisem smlouvy; jedná se tak o ujednání zneužívající a jako taková jsou neplatná. Upozornil, že v projednávané věci nejsou aplikovatelná ta rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle nichž nemohou mít ve smlouvě absentující ujednání povahu ujednání zneužívajících (33 Cdo 499/2023). Ujednání o výši poplatků ve smlouvě nechybí, ani nejsou neurčitá, žalobce zavazují k plnění, avšak za podmínek uvedených v přehledu poplatků, nímž se nemohl před uzavřením smlouvy seznámit; v této souvislosti poukázal na rozsudek Městského soudu v , adresa, z 5.12.2024, č.j. , spisová značka, . Sporná ujednání o poplatcích tak žalobce považuje za nepochybně zneužívající a tudíž neplatná.8. Žalobce rovněž nesouhlasil se závěrem soudu, že jeho nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 25 156 Kč s příslušenstvím by byl promlčen, neboť vyjádřil přesvědčení, že promlčecí doba nezačala běžet dříve, než se dozvěděl o neplatnosti smlouvy, což se stalo dne 3.9.2023, kdy mu jeho právní zástupce sdělil výsledky předběžného vyhodnocení podkladů. Nárok nemůže být promlčen v objektivní promlčecí lhůtě, neboť