53 Co 113/2025-111 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, s návrhem na nahrazení projevu vůle žalované učinit potvrzení tohoto znění:„Já , Jméno žalované, , r. č. , RČ, , bytem , adresa, (dále jen převodkyně) tímto potvrzuji,že převod práva na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne 9. března 2017 uzavřené mezi převodci , Jméno žalované, , nar. , Datum narození žalované, , oba bytem , adresa, , 160/00, , adresa, a nabyvatelem , jméno FO, , r. č. , RČ, , bytem , adresa, , která byla projednána před Katastrálním úřadem , místo, , Katastrální pracoviště , adresa, , katastrálním území , adresa, pod vkladovým řízením č. , spisová značka, , jak vyplývá z LV č. , číslo, a týkající se níže uvedených nemovitostí:a) jednotky vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb. č. , číslo, – byt nacházející se ve 3. nadzemním podlaží budovy č.p. , číslo, , – bytový dům v části obce , adresa, , stojící na pozemku parc. č. , číslo, (zastavěná plocha nádvoří o výměře 449 m²) a s touto bytovou jednotkou související spoluvlastnický podíl o velikosti 251/25240 na společných částech výše uvedené budovy čp. , číslo, – bytový dům v části obce , adresa, a na pozemku parc. č. , číslo, (zastavěná plocha nádvoří o výměře 449 m²)b) jednotky vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb. č. , číslo, /17 – byt nacházející se ve 4. nadzemním podlaží budovy čp. , číslo, – bytový dům v části obce , adresa, stojící na pozemku parc. č. , číslo, , (zastavěná plocha a nádvoří o výměře 449 m²) a s touto bytovou jednotkou související spoluvlastnický podíl o velikosti 558/25240 na společných částech výše uvedené budovy čp. , číslo, - bytový dům v části obce , adresa, a na pozemku parc. č. , číslo, (zastavěná plocha a nádvoří o výměře 449 m²),vše v obci , adresa, a katastrální území , adresa, , zapsáno na LV 10869 (bytové jednotky a jiný nebytový prostor) a na LV , číslo, (budova a pozemek) vedených Katastrálním úřadem pro , místo, , Katastrální pracoviště , adresa, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, se stal dne 11. srpna 2017 nepodmíněným“ (výrok I.) a dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 8 712 Kč (výrok II.).2. Rozhodoval tak o žalobě, kterou se žalobce domáhá, aby žalovaná (původně společně s , tituly před jménem, , jméno FO, , který v průběhu řízení zemřel bez právního nástupce) vystavila potvrzení, že se převod vlastnického práva ke specifikovaným bytovým jednotkám učiněný na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, za situace, kdy žalovaná nezaplatila dluh ve výši 4 600 000 Kč ve lhůtě splatnosti podle smlouvy o zápůjčce, stal nepodmíněným. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, neboť žalobci byla dne 22. 6. 2017 uhrazena částka 500 000 Kč a dne 8. 9. 2017 částka 4 000 000 Kč, přičemž došlo k prodloužení splatnosti vrácení zápůjčky písemnou dohodou nejprve na den 10. 8. 2017 a ústní dohodou na den 9. 9. 2019.3. Soud prvního stupně na podkladě nesporných tvrzení a provedených listinných důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním, která popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 10. až 16.), přičemž se vypořádal i s tím, z jakého důvodu další důkazy neprováděl. Poté učinil závěr o skutkovém stavu, na nějž odvolací soud odkazuje, tedy že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejím základě žalobce žalovaným zapůjčil částku 4 600 000 Kč, přičemž vrácení zápůjčky bylo zajištěno zajišťovacím převodem vlastnického práva k bytovým jednotkám pro případ, že žalovaní zápůjčku nevrátí včas, tedy nejpozději do 9. 6. 2017, resp. do 10. 8. 2017, což neučinili, neboť nejpodstatnější část zápůjčky ve výši 4 000 000 Kč vrátili až v září 2017, pročež se zajišťovací převod vlastnického práva k bytovým jednotkám stal nejpozději dnem 11. 8. 2017 nepodmíněným, bez dalšího.4. Prvostupňový soud se po citaci § 2044 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále § 73 a § 66 odst. 1 písm. b) a odst. 3 vyhlášky č. 357/2013, o katastru nemovitostí, předně zabýval tím, zda je dána povinnost žalované takové potvrzení vystavit, přičemž vyšel z § 2044 o. z., podle kterého je dlužník povinen věřiteli předat vše, co je potřebné k plnému výkonu převedeného práva. I s přihlédnutím k závěrům komentáře k Občanskému zákoníku, C.H. Beck, 2. vydání (2. aktualizace, 2023) (Petrov, Výtisk, Beran a kol.), podle kterého toto ustanovení cílí na povinnost předat doklady, které se k věci vztahují (především ty, jež jsou nutné k užívání věci) uzavřel, že dopadá na ty existující doklady, které jsou potřebné k faktickému výkonu vlastnického práva. Za takový doklad nelze považovat potvrzení o tom, že se zajišťovací převod práva stal nepodmíněným, a to zejména vyplývá-li tato skutečnost přímo z citovaného ustanovení zákona. Nadto absence potvrzení o nepodmíněném převodu vlastnického práva žalobce nijak ve výkonu vlastnického práva neomezuje, tím spíše tehdy, stal-li se převod práva nepodmíněným ze zákona. Již z tohoto důvodu nemohla být žaloba úspěšná, jakkoliv se vystavení potvrzení nepochybně dotýká povahy vlastnického práva (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 23 Cdo 2939/2023).5. Soud prvního stupně se dále zabýval tím, zda přijatý výklad dotčeného ustanovení nevede v konečném důsledku k odmítnutí spravedlnosti, když nelze připustit, aby bez součinnosti žalované byla poznámka o zajišťovacím převodu vlastnického práva zapsána v katastru nemovitostí tzv. navěky. Dospěl však k závěru, že žalobce má jiné a vhodnější možnosti, jak výmaz poznámky o zajišťovacím převodu práva z katastru nemovitostí zajistit (srov. § 80 o. s. ř.), tím spíše za situace, kdy se převod práva stal nepodmíněným ze zákona. Za takových okolností nelze žalovanou autoritativně nutit k nahrazení projevu její vůle, tím spíše ne, není-li k takovému projevu vůle podle shora uvedených právních závěrů povinna.6. I kdyby však byl přijat výklad, že vystavení potvrzení, že se zajišťovací převod práva stal nepodmíněným, podléhá povinnostem dlužníka podle § 2044 o. z., nelze přehlédnout, že text navrhovaného potvrzení (jde o potvrzení ve smyslu § 73 katastrální vyhlášky) nevyhovuje požadavkům právního předpisu. Potvrzení o tom, že se převod práva stal nepodmíněným totiž musí mít náležitosti obdobné potvrzení o zániku práva ve smyslu § 66 odst. 1 písm. b) a § 66 odst. 3 katastrální vyhlášky. Za ty nejzásadnější náležitosti, které by potvrzení podle § 73 katastrální vyhlášky mělo obsahovat považoval odkaz na ustanovení jiného právního předpisu, podle kterého se stal zajišťovací převod práva nepodmíněným, a dále v potvrzení absentuje vylíčení právních skutečností, které vedly k tomu, že se převod práva stal nepodmíněným. Zejména (i) tyto skutečnosti pak nutně musely vést k zamítnutí žaloby, když na základě potvrzení formulovaného žalobcem (žalobou je navrhováno nahrazení projevu vůle s vystavením potvrzení, a potvrzení by tak mělo být právním podkladem pro výmaz poznámky o dočasnosti převodu) by katastrální úřad nemohl poznámku o zajišťovacím převodu práva vymazat pro jeho shora uvedené nedostatky, a to ani tehdy, kdyby soud rozhodnutím nahradil projev vůle žalované s takovým potvrzením. Nedostatky takového potvrzení přitom nemohl soud prvního stupně odstranit sám, jelikož byl podaným návrhem žalobce vázán (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 369/2024). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Nesouhlasil s tím, že by požadované potvrzení nemělo náležitosti vyplývající z katastrální vyhlášky. Požadavek, aby prohlášení obsahovalo odkaz na ustanovení jiného právního předpisu, podle kterého k zániku práva došlo, není v tomto případě aplikovatelný, protože převod práva se nestal nepodmíněným na základě zákona, ale na základě ujednání smlouvy o zajišťovacím převodu práva. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2778/2009 pak žalobce upravil žalobní petit v souladu s § 211 o. s. ř. a § 95 o. s. ř. doplněním slov na závěr nahrazovaného projevu vůle: „…, a to prodlením převodkyně a , jméno FO, s uhrazením zajišťovaných dluhů oproti konečnému termínu splatnosti na základě ujednání čl. II odst. 2. 5 a čl. VI odst. 6. 1 písm. b) této smlouvy.“ Žalobce podrobně argumentuje i proti závěru, že žalovaná nemá povinnost požadovaný projev vůle učinit, jelikož tato povinnost vychází ze smluvního ujednání čl. VI odst. 6.1 písm. b) smlouvy o zajišťovacím převodu práv, která má přednost před zákonnou úpravou, i když na § 2044 o. z. odkazuje. Soud prvního stupně nijak nevysvětlil, jak dovodil, že se musí jednat o již existující doklady. Potvrzení žalované, které povede k výmazu poznámky podmíněnosti převodu práva v katastru nemovitostí, je nepochybně potřebné k faktickému výkonu vlastnického práva. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2939/2023, z něhož plyne, že Nejvyšší soud uznává existenci povinnosti vystavit potvrzení podle § 73 odst. 1 katastrální vyhlášky a nahrazení projevu vůle považuje za způsob k jejímu vymožení. Jiné možnosti využít nemohl, neboť u určovací žaloby nelze shle