53 Co 157/2025-79 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 593 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 19. 10. 2024 do zaplacení ve lhůtě 15 dnů (výrok I.), žalobu o zaplacení částky 107 750 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 226 Kč ve lhůtě 15 dnů k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.).2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 118 343 Kč s příslušenstvím jako odškodnění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení u Okresního soudu ve , místo, pod sp. zn. , spisová značka, (posuzované řízení), přičemž toto řízení bylo od 3. 1. 2020 (správně od 31. 8. 2019 – poznámka odvolacího soudu) do skončení řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. , spisová značka, (vedlejší řízení).3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalobkyně byla za nepřiměřeně dlouze vedené posuzované řízení odškodněna částkou 11 282 Kč a za vedlejší řízení částkou 42 750 Kč. Posuzované řízení bylo přerušeno z důvodu vedení vedlejšího řízení, jehož účelem bylo určení vlastnického práva k nemovitostem, v posuzovaném řízení šlo o vyklizení těchto nemovitostí. Šlo o tzv. sbíhající se řízení, z nichž vzniká jediná újma, a proto poskytla za posuzované řízení odškodnění za dobu celkem 9 měsíců a 18 dní, vycházela z částky 15 000 Kč za 1 rok trvání řízení a základní částku odškodnění snížila o 5 % z důvodu složitosti řízení.4. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku popsal průběh posuzovaného řízení (bod 6.), které dosud není skončeno, i vedlejšího řízení (bod 7.), které skončilo odmítnutím odvolání tamní žalobkyně usnesením Krajského soudu v , místo, ze dne 14. 12. 2023. Vycházel dále z nesporné skutečnosti, že žalobkyně byla za vedlejší řízení odškodněna částkou 42 750 Kč, a to za celou dobu trvání tohoto řízení, tedy včetně období, po které bylo posuzované řízení přerušeno.5. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc podle vyjmenovaných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen „zákon“) a vyšel z následujících závěrů. Posuzované řízení (o vyklizení nemovitých věcí) trvá ve vztahu k žalobkyni od podání žaloby, tj. 13. 6. 2019, dosud (do rozhodnutí soudu prvního stupně – poznámka odvolacího soudu), tedy 5 let a 7 měsíců, soud však při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vycházel z délky řízení 14 měsíců, neboť posuzované řízení bylo přerušeno do pravomocného skončení vedlejšího řízení o určení vlastnického práva usnesením, které nabylo právní moci dne 31. 8. 2019, o pokračování posuzovaného řízení bylo rozhodnuto usnesením z 24. 1. 2024, které nabylo právní moci dne 14. 2. 2024. Posuzované řízení tedy bylo přerušeno od 31. 8. 2019 do 14. 2. 2024, žalobkyně však již byla za újmu v důsledku nepřiměřené délky vedlejšího řízení odškodněna. V opačném případě by došlo k duplicitnímu odškodnění žalobkyně i za dobu, po kterou bylo posuzované řízení přerušeno, proto prvostupňový soud uzavřel, že se jedná ve smyslu judikatury dovolacího soudu o dvě souběžně probíhající řízení, jejichž předmět spolu natolik úzce souvisí, že rozhodnutí v jednom z nich, konkrétně v řízení vedlejším, je určující i pro rozhodnutí v řízení posuzovaném. Po dobu, po kterou bylo posuzované řízení přerušeno pro řízení vedlejší, pak újma, kterou žalobkyně vytrpěla délkou trvání obou těchto řízení, je proto újmou jedinou a náleží jí odškodnění jediné. Naopak jí tedy nenáleží odškodnění za období vedení řízení, kdy paralelně probíhala souběžná řízení (zde soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 846/2021).6. Nalézací soud tedy shrnul, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobkyni vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku tohoto řízení. Řízení bylo standardní složitosti, jednalo se o řízení na vyklizení nemovitostí, žalobkyně se na délce řízení nepodílela, v postupu orgánů veřejné moci byly shledány průtahy a do určité míry nekoncentrovaný postup a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobkyni. Délku řízení není možné ve smyslu § 13 odst. 1 zákona považovat za přiměřeně dlouhou, nešlo o řízení s nepatrným významem pro žalobkyni, a proto se uplatní domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, přičemž k totožnému závěru dospěla i sama žalovaná.7. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění soud prvního stupně posuzoval kritéria uvedená v § 31a odst. 3 zákona. Výši základní částky odškodnění stanovil ve výši 15 000 Kč za 1 rok trvání řízení, přičemž neshledal (i s konkrétními odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu) důvodu pro to, aby stanovil základní částku vyšší. Svými odkazy na judikaturu se rovněž vypořádal s argumentací žalobkyně směřující ke zvýšení základní částky odškodnění s ohledem na ekonomický růst, znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změnu kursu měny, případně v důsledku změny životní úrovně. Základní částku odškodnění však snížil o 5 % z důvodu skutkové složitosti řízení, neboť na tom se projevilo širší dokazování, konkrétně „četné“ svědecké výslechy. Základní částku snížil rovněž o 5 % z důvodu procesní složitosti, kterou spatřoval v rozhodnutí o přerušení řízení vedlejšího.8. Jde-li o kritérium postupu orgánů veřejné moci, ty v podstatě postupovaly plynule a bez průtahů, avšak posuzované řízení bylo přerušeno do skončení řízení vedlejšího o určení vlastnického práva; i když přerušení řízení soud shledal účelným, měl za to, že v posuzovaném řízení mělo být pokračováno již 19. 11. 2022, kdy rozsudek ve vedlejším řízení nabyl právní moci s ohledem na to, že žalobkyně se ve vedlejším řízení vzdala práva odvolání proti rozsudku. Z toho důvodu hodnotil soud prvního stupně nečinnost soudu v období od listopadu 2022 do února 2024 jako průtah a z tohoto důvodu přistoupil ke zvýšení základní částky odškodnění o 35 %. Jinak soud prvního stupně neshledal důvody pro zvýšení či snížení základní částky odškodnění a uzavřel, že základní částku celkem zvýšil o 10 % (správně 25 % – poznámka odvolacího soudu), přičemž od základní částky odškodnění zvýšené o 25 % (21 875 Kč) odečetl žalovanou poskytnuté plnění (11 282 Kč). Takto tedy odškodnil délku řízení 14 měsíců, a to od podání žaloby 13. 6. 2019 do pravomocného přerušení řízení dne 31. 8. 2019, a dále období od 14. 2. 2024 (pokračování v řízení) do vyhlášení rozhodnutí (6. 2. 2025). Žalobkyni proto přiznal částku 10 593 Kč, v ostatním žalobu zamítl. Dále žalobkyni přiznal úrok z prodlení od 19. 10. 2024, když nárok byl u žalované předběžně uplatněn dne 18. 4. 2024, a žalobkyni rovněž přiznal náhradu nákladů řízení, jejichž výši vyčíslil (bod 31.).9. Proti tomuto rozsudku podaly obě účastnice odvolání.10. Žalovaná směřovala své odvolání proti vyhovujícímu výroku I. a závislému výroku III. o nákladech řízení. Vytkla soudu, že chybně přistoupil ke zvýšení základní částky zadostiučinění o 35 % a uvedla, že ve vedlejším řízení byl dne 3. 8. 2022 vyhlášen rozsudek a dne 18. 8. 2022 (ještě před vypravením písemného vyhotovení rozsudku) bylo soudu osobně do podatelny doručeno ze strany tamní žalobkyně vzdání se práva odvolání proti rozsudku. Dne 25. 8. 2022 bylo soudu doručeno podání právní zástupkyně žalobkyně, jímž žádala, aby soud nepřihlížel k případným podáním žalobkyně samotné, neboť dne 17. 8. 2022 žalobkyni doma navštívily dvě neznámé osoby a za nestandardních podmínek jí předložily k podpisu listiny, jejichž obsah si žalobkyně nepamatuje, ale z obav je podepsala. Po rozeslání rozsudku podala právní zástupkyně žalobkyně proti rozsudku odvolání, v němž mimo jiné namítala, že ke vzdání se práva odvolání nelze přihlížet, neboť jde o vadný procesní úkon z důvodu tísně a nedostatku vůle. Odvolací soud následně řešil, zda odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, k tomu nařídil na den 16. 11. 2023 jednání, při kterém vyslýchal žalobkyni a poté usnesením ze dne 14. 12. 2023 odvolání žalobkyně odmítl, když dospěl k závěru, že ke vzdání se práva odvolání je nutno přihlížet. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 15. 1. 2024 a na rozsudku soudu prvního stupně byla poté vyznačena doložka právní moci dnem 3. 8. 2022. V posuzovaném řízení bylo potom pokračováno jen několik dní poté, co šlo k vyznačení doložek právní moci. Soud tedy rozhodl o pokračování v řízení ihned poté, co byla vyznačena doložka právní moci na rozsudku dnem 3. 8. 2022 a nelze tedy učinit závěr, že od listopadu 2022 do února 2024 bylo posuzované řízení zatíženo průtahem. Dále nesouhlasila s tím, aby žalobkyni byl přiznán úrok z prodlení a náhrada nákladů řízení. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku stejně jako soud prvního stupně vyšla ze základní částky odškodnění za 1 rok trvání řízení ve výši 15 000 Kč, žalovaná snížila základní částku odškodnění o 5 % pro slo