53 Co 2/2025-77 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení celkem částky 194 036 Kč, představující majetkovou újmu žalobce ve výši 144 036 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč. Nárok na náhradu majetkové újmy byl uplatněn jako náhrada za cestovní výdaje v období od 26. 11. 2020 do 27. 4. 2022, jež byly vynaloženy v souvislosti s převozem společného nezletilého syna žalobce a žalované, , jméno FO, , když žalobce musel cestovat z místa svého bydliště v , místo, do bydliště svých rodičů v , místo, a následně zpět do , místo, , neboť soud umožnil styk otce se synem pouze za přítomnosti prarodičů ze strany otce, a dále za cesty rodičů žalobce z , místo, do bydliště syna v , místo, , když jim bylo uloženo soudem na daném místě nezletilého vyzvedávat. Jednalo se o celkem o 36 styků s nezletilým synem žalobce. Pohledávka rodičů žalobce vůči žalované byla žalobci postoupena. Nemajetková újma ve výši 50 000 Kč byla žalobci způsobena křivým obviněním ze strany žalované u Obvodního soudu pro , adresa, , kde probíhalo proti žalobci trestní řízení pod spisovou značku , spisová značka, a dále lživými tvrzeními žalované, učiněnými u opatrovnického soudu, v důsledku čehož bylo zdejším soudem vydáno předběžné opatření dne 26. 11. 2020, č. j. , spisová značka, , které zapříčinilo, že žalobce dle svých tvrzení od 1. 7. do 26. 11. 2020 nemohl svého ročního syna vídat vůbec.2. Soud prvního stupně posoudil žalobní nárok dle §§ 2910 a 2913 občanského zákoníku (dále jen o. z.) a shledal, že v řízení nebyly tvrzeny žádné skutečnosti, jejichž prokázání by znamenalo porušení právní povinnosti žalovanou, ať už zákonné či smluvní, jako jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu. Dále shledal ohledně dalšího předpokladu vzniku nároku na náhradu škody, týkající se příčinné souvislosti, že jednání žalované není v příčinné souvislosti s tvrzeným vznikem újmy, neboť vynakládání finančních částek na cestování při předávání a přebírání dítěte se dělo na základě soudního rozhodnutí. Za situace, kdy žalobce netvrdil skutečnosti, které by vedly k závěru o vzniku odpovědnosti za škodu na straně žalované, se pro nadbytečnost nezabýval výší jednotlivých nákladů, jejich existencí i postoupením tvrzené pohledávky prarodičů nezletilého na žalobce. Ohledně žalobcova nároku na odškodnění imateriální újmy soud uvedl, že nárok nepředstavuje samostatnou skutkovou podstatu pro náhradu a musí navazovat na skutkové podstaty jiné (obecné i zvláštní), které nebyly tvrzeny.3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž namítal, že soud prvního stupně věc nesprávně posoudil, neboť je zřejmé, že na základě lživých tvrzení žalované mu vznikla nemajetková újma, v jejímž důsledku se nemohl nejprve se synem stýkat vůbec a následně majetková újma, kdy se žalobce mohl stýkat se synem pouze v místě bydliště rodičů, kteří museli nezletilého , jméno FO, vyzvedávat v místě bydliště matky a následně ho na tomtéž místě odevzdávat. Lživé nařčení se prokázalo v trestním řízení, iniciovaného žalovanou (č.j. , spisová značka, ), které již pravomocně skončilo, a to usnesením Městského soudu v , místo, ze dne 23. 9. 2024, č. j. , spisová značka, tak, že byla zamítnuta stížnost státního zástupce proti usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 3. 6. 2024, č.j. , spisová značka, , kterým bylo trestní stíhání žalobce postoupeno , orgán, , samosprávný celek, , neboť skutek není trestným činem. Soudem tím bylo rozhodnuto, že žalobce se vůči žalované žádného , podezřelý výraz, ani , podezřelý výraz, svého syna nikdy nedopustil a nedopustil se ani žádného jiného trestného činu. Kromě trestního spisu navrhl provést jako důkaz i opatrovnickým spisem Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, a dále výslech pracovnice , ústav, , , jméno FO, jako svědka, což soud prvního stupně neprovedl.4. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce navrhla rozsudek soudu prvního stupně potvrdit, neboť žalovaná žádnou právní povinnost vůči žalobci ani jeho rodičům neporušila, mezi jejím jednáním a vznikem tvrzené škody není příčinná souvislost. Styk žalobce se synem byl realizován na základě rozhodnutí soudu.5. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení, a dospěl poté k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.6. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která jsou úplná a poskytují dostatečný základ pro právní posouzení věci, neshledal důvody pro opakování či doplnění dokazování.7. Odvolací soud posuzoval žalobní nárok dle § 2894 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.).8. Obecnými předpoklady vzniku nároku na náhradu újmy (§ 2894 o. z.), ať už újmy na majetku (škody), tak nemajetkové újmy, je protiprávní jednání, tj. porušení zákonné či smluvní povinnosti, vznik újmy a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem újmy (kausální nexus). Právní teorie i soudní praxe pak první z označených předpokladů, tedy protiprávní úkon, standardně vykládá jako projev lidské vůle (úkon), ať již komisivní nebo omisivní, který je v rozporu s objektivním právem (někdy se též hovoří o úkonu, který zasahuje do subjektivních práv jiné osoby). Přitom není rozhodné, vyplývá-li porušená právní povinnost ze smlouvy, nebo jde-li o povinnost mimosmluvní – zákonnou (např. rozs. NS ČR sp. zn. 29 Odo 379/2001). Tyto tři předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy musí platit současně.9. Obvodní soud pro , adresa, v opatrovnické věci syna účastníků usnesením ze dne 22. 7. 2020, pod č. j. , spisová značka, , rozhodl o návrhu na nařízení předběžné opatření tak, že nařídil předběžné opatření, jímž nezletilého , jméno FO, svěřil do péče matky, stanovil žalobci výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně a jmenoval nezletilému opatrníka , samosprávný celek, (usnesení ze dne 22. 7. 2020, č. j. , spisová značka, ). Dne 26. 11. 2020 opatrovnický soud usnesením pod č. j. , spisová značka, , jímž rozhodoval o návrhu žalobce na vydání předběžného opatření, nařídil další předběžné opatření, jímž upravil styk s nezletilým synem, a to tak, že každou sudou neděli v kalendářním roce od 09:00 do 18:00 je otec oprávněn se stýkat s nezletilým v místě bydliště rodičů otce , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , bytem v , místo, , s tím, že rodiče žalobce nezletilého ke styku převezmou v místě bydliště matky a po skončení styku nezletilého zde matce opět navrátí.10. Z uvedeného rozhodnutí soudu ze dne 26. 11. 2020, na jehož základě byly uskutečňované předmětné cesty rodičů i žalobce, dále vyplývá, že bylo navrženo žalobcem a jeho rodiče, resp. prarodiče nezletilého k takovému způsobu styku s nezletilým dali souhlas. Stejně tak se na základě předběžného opatření soudu ze dne 22. 7. 2020 realizovala výlučná péče matky.11. Odvolací soud tedy uzavírá, že bylo prokázáno, že náklady na cesty rodičů žalobce i přímo žalobce v souvislosti s přebíráním a odevzdáváním nezletilého se uskutečňovaly v souladu s nařízeným předběžným opatřením k návrhu žalobce a se souhlasem jeho rodičů. Nemůže se tedy jednat o protiprávní jednání žalované, jako jednoho z předpokladů vzniku nároku na náhradu újmy.12. Proto ani odvolací soud neshledal nutnost doplnit řízení o důkazy, které navrhoval žalobce, a to pro nadbytečnost.13. Z judikatury Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 2324/17) vyplývá, že opatrovnické soudy rozhodující ve věcech péče o nezletilé se musí zabývat komplexní majetkovou situací rodičů a v případě nárůstu nákladů spojených s návštěvami dětí tuto skutečnost zohledňují při stanovení výše výživného.14. Pokud tedy žalobce má či měl zvýšené náklady na styk s nezl. synem v důsledku rozhodnutí opatrovnického soudu, lze to jistě zohlednit úpravou výživného. Domáhat se náhrady jinak by byl dle názoru odvolacího soudu s odkazem na zmíněnou judikaturu Ústavního soudu nepřípustným zásahem do jurisdikce ve věcech péče o nezletilé.15. Ani tvrzená nemajetková újma způsobená „lživým obviněním žalované“, které dle tvrzení žalobce vyústilo v omezený styk s nezletilým na základě zmíněného předběžného opatření ze dne 26. 11. 2020, není důvodná, neboť se týká téhož rozhodnutí opatrovnického soudu. Ani skončení trestního řízení sp. zn. , spisová značka, usnesením Městského soudu v , místo, , č.j. , spisová značka, ze dne 23. září 2024, na nějž odkazoval žalobce a v jehož rámci ho žalovaná taktéž „lživě obvinila“, jak tvrdil, neprokazuje protiprávní jednání žalované, neboť skončilo tak, že popsaný skutek žalobce sice není trestným činem, avšak věc se postupuje , orgán, , samosprávný celek, , neboť by toto jednání mohlo být posouzeno jako přestupek. A zároveň v odůvodnění tohoto usnesení je uvedeno, že obžalovaný se jednání popsaného ve skutkové větě do značné míry skutečně dopustil. I žalobcem zdůrazňovaná zamítnutá stížnost státní zástupce je nepřiléhavá, neboť se týkala závěru soudu, že nejde o trestný čin.16. S ohledem na výše uvedené p