54 Co 231/2025-90 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 275 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 131 100 Kč od 12. 4. 2024 do 11. 6. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 275 Kč od 12. 6. 2024 do zaplacení do tří od právní moci napadeného rozsudku (výrok I.), žalobu co do částky 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 450 Kč od 12. 6. 2024 do zaplacení zamítl (výrok II.) a žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 653,10 Kč do tří dnů od právní moci napadeného rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.).2. Takto rozhodl o žalobě podané dne 21. 6. 2024, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 17 275 Kč s příslušenstvím coby bezdůvodného obohacení. Žaloba vycházela z tvrzení, že mezi účastníky byla dne 16. 7. 2012 uzavřená pojistná smlouva č. , číslo, o investičním životním pojištění (dále jen „pojistná smlouva“) pro případ smrti. Žalobkyně pojistnou smlouvu považovala za absolutně neplatnou pro rozpor s § 56 obč. zák., jímž byla implementována směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen "Směrnice"). Domáhala se proto vrácení části uhrazeného pojistného (nad rámec 113 825 Kč poskytnutých jí žalovanou před podáním žaloby na základě výpovědi pojistné smlouvy žalobkyní).3. Žalovaná nárok neuznala, potvrdila uzavření pojistné smlouvy, již však považovala za platnou. Vznesla námitku promlčení, neboť měla veškerá plnění učiněná přede dnem 21. 6. 2022 za promlčená. Oproti pohledávce žalobkyně na plnění nepromlčených plnění rovněž vznesla námitku započtení své pohledávky za žalobkyní ve výši 113 825 Kč, které jí v souvislosti s výpovědí pojistné smlouvy uhradila.4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění podrobně rozvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Na jejich základě vzal za prokázané, že mezi účastníky byla dne 16. 7. 2012 uzavřena pojistná smlouva, jejíž součástí byly i všeobecné pojistné podmínky a zvláštní pojistné podmínky pro soukromé pojištění osob. Mezi účastníky nebyla ujednána přesná výše rizikového pojistného ani dalších poplatků a nákladů. Na pojistném žalobkyně uhradila celkem částku ve výši 131 100 Kč. Žalobkyně byla od srpna 2013 v přibližně ročních intervalech žalovanou informována o průběhu pojištění. Protože žalobkyně považovala pojistnou smlouvu za neplatnou pro rozpor se zákonem a evropským právem, vyzvala dne 21. 3. 2024 žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení. Dne 27. 3. 2024 pak žalobkyně pojistnou smlouvu vypověděla, v návaznosti na to žalovaná žalobkyni v červnu 2024 uhradila ve výši 113 825 Kč.5. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce s poukazem na přechodná ustanovení § 3028 odst. 3 a § 3036 o. z. Aplikoval tudíž právní úpravu účinnou ke dni uzavření pojistné smlouvy obsaženou v zákoně č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (obč. zák.) a v zákoně č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě i ve Směrnici o zneužívajících ustanoveních. S odkazem na § 37 obč. zák. shledal předmětnou pojistnou smlouvu absolutně neplatnou jako celek, neboť neobsahovala dostatečně určitá ujednání o výši rizikového pojistného, dalších poplatků a nákladů, přičemž tato ujednání považoval za neoddělitelná od ostatního obsahu smlouvy. Konstatoval, že žalované plněním žalobkyně (placení pojistného) na základě absolutně neplatné pojistné smlouvy vzniklo bezdůvodné obohacení (§ 451 odst. 2 obč. zák.). Dále se zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou, přičemž nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ani zčásti promlčeným neshledal. Subjektivní promlčecí lhůta podle závěru soudu prvního stupně mohla začít plynout až ve chvíli, kdy žalobkyně udělila plnou moc svému právnímu zástupci dne 4. 3. 2024. Ve vztahu k běhu objektivní promlčecí lhůty pak uzavřel, že smluvní ujednání o rizikovém pojištění a nákladové struktuře jsou zneužívajícími ustanoveními ve smyslu Směrnice a uplatnění tříleté objektivní lhůty by v posuzovaném případě znamenalo porušení zásady efektivity v neprospěch spotřebitele v rozporu s odkazovanou směrnicí a pokyny pro její výklad. Námitku promlčení proto shledal nedůvodnou. Uzavřel, že žalobkyni náleží právo vydání bezdůvodného obohacení ve výši 17 275 Kč se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení, které představuje rozdíl mezi celkovou výší žalobkyní zaplaceného pojistného (131 000 Kč) a žalovanou žalobkyni již vyplacenou částkou (113 825 Kč). V tomto rozsahu proto žalobě vyhověl (výrok I.). Co do částky 450 Kč s příslušenstvím pak žalobu zamítl (výrok II.).6. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni, jež měla v řízení neúspěch jen v nepatrné části, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 15 653,10 Kč za zaplacený soudní poplatek, pět úkonů právní služby po 1 820 Kč a jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 a. t. po 910 Kč při tarifní hodnotě 17 275 Kč, čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024) a dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, a náhrady za 21% DPH.7. Proti výrokům I. a III. tohoto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), c), e) a g) o. s. ř. Nesouhlasila v prvé řadě s právními závěry soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti pojistné smlouvy. Trvala na tom, že pojistná smlouva byla sjednána platně, je určitá a transparentní, přesné vyčíslení částky rizikového pojištění není její podstatnou náležitostí, jde o oddělitelné ujednání a jeho případná neplatnost nemá vliv na platnost celé pojistné smlouvy (zájem na uzavření pojistné smlouvy i bez ujednání o rizikovém pojistném je podle ní nepochybný). K tomu odkázala na judikaturu Nejvyššího. Soudu prvního stupně rovněž s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, vytkla, že nesprávně směšuje vadu neurčitosti ujednání podle (obecných pravidel obsažených v) § 37 obč. zák. spočívající v nedostatku projevené vůle a vadu nepřiměřenosti ujednání podle § 56 obč. zák. spočívající v ujednáním založené značné nerovnováze v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele, které je transpozicí čl. 3 odst. 1 směrnice. Dále brojila proti závěru soudu prvního stupně o neaplikovatelnosti objektivní promlčecí lhůty z důvodu zásady efektivity soudní ochrany vyplývající z evropského práva namítaje, že aplikace zmíněné zásady je vázána na porušení unijního práva, k němuž v posuzované věci nedošlo. Odkázala mj. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a dále na závěry Ústavního soudu v rozhodnutích sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, a recentní rozhodovací praxi Městského soudu v , adresa, . Za nesprávný považovala i závěr soudu prvního stupně ohledně běhu subjektivní promlčecí lhůty. Měla za to, že v posuzované věci mohla nabýt žalobkyně vědomosti o neplatnosti závazku dříve, nejpozději ve chvíli, kdy se seznámila s výpisem z podílového účtu z 30. 8. 2019, jímž byla poprvé seznámena s výší odkupného. K tomu obsáhle poukázala i na rozhodovací praxi zdejšího soudu. Uvedené přitom žalovaná namítala již v řízení před soudem prvního stupně, který však její námitky nevypořádal. S ohledem na presumované promlčení valné části nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení pak žalovaná namítla, že vypořádání je třeba provést toliko v rámci dosud nepromlčených plnění. K tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 791/2005 a rozhodovací praxi zdejšího soudu.8. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne, případně aby napadené výroky zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.9. Žalobkyně se ve svém vyjádření ztotožnila se závěrem soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti pojistné smlouvy. Měla dále za to, že zneužívající povaha předmětných ustanovení není vyloučena právním závěrem jejich neplatnosti a poukázala v tomto směru na judikaturu SDEU i rozhodnutí Městského soudu v , adresa, (soudního oddělení , číslo, ). Namítla, že rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3113/2023 na věc nedopadá, neboť v tam posuzované věci smlouva předmětná ujednání (o určení výše a způsobu stanovení rizikového pojistného a nákladů) vůbec neobsahovala. K tomu odkázala na judikaturu SDEU a Ústavního soudu i judikaturu Městského soudu (soudního oddělení , číslo, ). K běhu subjektivní promlčecí doby uvedla, že vědomost o možné neplatnosti pojistné smlouvy nabyla až ve chvíli, kdy disponovala právním rozborem, tj. v době udělení právní moci svému zástupci. Zdůraznila, že doručení výročního dopisu je pouze objektivní skutečností, která nevypovídá nic o tom, zda si jeho příjemce z informací v něm obsažených učinil závěr o neplatnosti pojistné smlouvy. V této souvislosti dále poukázala na to, že hradila pojistné až do roku 2024. K tomu odkáz