54 Co 404/2024-375 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím (výrok I), druhým výrokem zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala vydání kožené sedací soupravy (dle specifikace uvedené v tomto výroku), výrokem III byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný in eventum ve vztahu ke kožené sedací soupravě žalobkyni zaplatil , částka, s příslušenstvím. Výrokem IV soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaný in eventum ve vztahu ke kuchyňské lince zaplatil žalobkyni , částka, s příslušenstvím. Výrokem V uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši , částka, (výrok VI).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, z titulu smlouvy o zápůjčce, resp. z titulu bezdůvodného obohacení a vydání sedací soupravy a kuchyňské linky. Pro případ nemožnosti vydání movitých věcí se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2x , částka, , přičemž po částečném zpětvzetí žaloby se již nedomáhala vydání kuchyňské linky, ale pouze zaplacení částky , částka, . Žalovaný s žalobou nesouhlasil, když namítal, že částka , částka, byla určena na náklady společné domácnosti a také tak byla využita. Ohledně movitých věcí popřel, že by byly ve vlastnictví žalobkyně.3. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tak, že po skutkové stránce vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaný jsou bývalí partneři, kteří vedli společnou domácnost od roku 2010 do června 2020, společně vychovávají tři nezletilé děti. Žalobkyně zakoupila v roce 2010 kuchyňskou linku IKEA v celkové ceně , částka, , kde většina kupní ceny byla uhrazena z úvěru, který splácela žalobkyně. , právnická osoba, se nacházela v bytě ve , adresa, , který byl ve vlastnictví žalovaného a tato bytová jednotka byla prodána v roce 2022. Dne , datum, žalobkyně vypověděla stavební spoření a zůstatek ve výši , částka, nechala zaslat přímo na účet žalovaného, přijetí finanční částky žalovaný potvrdil. Na nákup sedací soupravy žalobkyně uhradila dne , datum, částku , částka, , žalovaný uhradil dne , datum, částku , částka, . Zákazníkem a označeným vlastníkem sedací soupravy byl žalovaný. Sedací souprava se nachází v nemovitosti žalovaného a je nadále užívána i nezletilými dětmi účastníků.4. Po právní stránce soud prvního stupně vyšel z ustanovení § 2390 o. z., a to ve vztahu k částce , částka, , tedy jako ústně uzavřené smlouvy o zápůjčce. V této části považoval žalobu za nedůvodnou, když se žalobkyni nepodařilo prokázat, že k uzavření takové smlouvy v září 2014 došlo. Žalobkyně své tvrzení o tom, že má dojít k vrácení zapůjčené částky v návaznosti na prodej bytu ve , adresa, , ničím neprokázala. Soud prvního stupně se zabýval i tím, zda na straně žalovaného přijetím předmětné finanční částky nedošlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně. V tomto směru nalézací soud vznik bezdůvodného obohacení neshledal. Předně žalobkyně nejednala v omylu, neboť finanční částku zasílala na účet žalovaného, se kterým vedla společnou domácnost a bylo mezi nimi zvykem si mezi sebou vzájemně finanční částky zasílat. Nemohlo tak dojít k plnění bez právního důvodu. Nebylo prokázáno, že by žalovaný peníze užil výlučně pro sebe a tím by došlo ke zvětšení jeho majetkové sféry. Zároveň žalobkyně neprokázala, že by došlo ke zmenšení její majetkové sféry, když žalovaný na její účet zasílal opakovaně finanční částky na výdaje domácnosti. Z těchto důvodů soud prvního stupně žalobu ohledně zaplacení částky , částka, zamítl.5. Vydání movitých věcí posuzoval soud prvního stupně podle § 1040 o. z., a bylo tak na žalobkyni, aby prokázala vlastnictví sedací soupravy a kuchyňské linky. Pokud jde o sedací soupravu, soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně své vlastnické právo neprokázala. Faktura byla vystavena na žalovaného, žalobkyně uhradila část kupní ceny. Naopak bylo prokázáno, že mezi účastníky docházelo k přeposílání finančních částek na výdaje společné domácnosti a není jednoznačné, zda uhrazená částka , částka, byla ve vlastnictví pouze žalobkyně, a to i ohledem na to, že v době koupě byla na mateřské dovolené se 2 dětmi. Vzhledem k neprokázání vlastnictví sedací soupravy nebylo možné žalobě na vydání vyhovět, stejně jako případné náhrady , částka, , a to ani z titulu bezdůvodného obohacení.6. Po částečném zpětvzetí žaloby se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, jako eventuálního plnění v případě nemožnosti vydat kuchyňskou linku. Soud prvního stupně ohledně této movité věci uzavřel, že žalobkyně prokázala své vlastnictví, neboť uhradila její kupní cenu, po většinou z úvěru, který sama čerpala a splácela ze svého účtu. Tato kuchyňská linka se stala součástí nemovité věci, kterou vlastnil žalovaný. K posouzení hodnoty kuchyňské linky, kdy její stav v době ukončení společné domácnosti žalobkyně ničím neprokazovala, nalézací soud užil úvahu a hodnotu stanovil ve výši 5 % z pořizovací ceny, tedy částkou , částka, a ve zbytku tento žalobní nárok zamítl. Žalobkyni zároveň přiznal úrok z prodlení z částky , částka, v zákonné výši, kdy počátek prodlení se odvíjel od zaslané předžalobní výzvy.7. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 3 o. s. ř. s použitím vyhlášky č. 254/2015 Sb., a žalobkyni, která byla úspěšná jen v nepatrné části, uložil zaplatit žalovanému celkem pět paušálních náhrad po , částka, .8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to proti výrokům I, III, IV, V a VI. Soudu prvního stupně vytkla nedostatečně zjištěný skutkový stav i nesprávné právní hodnocení, zejména pokud jde bezdůvodné obohacení. Žalobkyně připomenula, že účastníci spolu vedli společnou domácnost, kde žalobkyně měla na starosti zajištění jejího chodu včetně plateb za nákupy potravin, drogerie, oděvů, stravování dětí ve školním a předškolním zařízení a rovněž hradila od roku 2015 energie a vodné a stočné. Žalovaný přispíval nepravidelně, což v průměru činilo částku , částka, měsíčně za dobu od narození nejstaršího syna do ukončení soužití. Žalobkyně na úhradu domácnosti užívala nejen sociální dávky a posléze příjem ze zaměstnání, ale i úspory. Vše žalobkyně doložila. Podstatnou část jejích úspor tvořilo stavební spoření. Naspořené finanční prostředky na základě ústní smlouvy o zápůjčce poskytla žalovanému na úhradu zálohy na kupní cenu nemovitosti v , název, . Žalovaný emailem potvrdil, že částka , částka, mu byla zaslána na jeho účet. Domluva účastníků byla taková, že žalovaný finanční prostředky vrátí po prodeji bytu v , adresa, ulici, který spolu obývali. Žalobkyně doložila výpověď smlouvy o stavebním spoření i zaslání finanční částky přímo na účet žalovaného, což sám potvrdil. Pro případ, že by soud nepovažoval právní jednání jako zápůjčku, navrhla žalobkyně, aby jej posoudil jako bezdůvodné obohacení. Jelikož se jednalo o jediné úspory žalobkyně, které měly sloužit k rekonstrukci jejího domu v Drahotěšicích, za nějž veškeré platby hradila žalobkyně, ztráta finančních prostředků z účtu stavebního spoření se tak projevila ve zmenšení majetkové sféry žalobkyně. Žalobkyně tak má za to, že žalovaný se bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, pokud přijal finanční prostředky, využil je a následně nevrátil. Soudu prvního stupně žalobkyně vytkla, že důkazní břemeno přenesl výhradně na žalobkyni, aniž by sporné otázky měl prokazovat i žalovaný. Závěr soudu, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, tak není správný.9. Žalobkyně dále nesouhlasí s tím, že neprokázala vlastnictví sedací soupravy , název, , na kterou uhradila doplatek kupní ceny , částka, . Ač souprava zůstala u žalovaného, on kupní cenu nevrátil. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že si fakticky zaplacením části kupní ceny své finance „odbydlela“, takový zápočet žalovaný nikdy nepožadoval. Žalobkyně finanční prostředky poskytla, ty jí však nebyly vráceny. Pokud jde o kuchyňskou linku IKEA, zde je skutkový závěr soudu o vlastnictví linky správný, žalobkyně však nesouhlasí s výší náhrady, když není patrné, jak soud dospěl k 5 % pořizovací ceny, jako náhrady za kuchyňskou linku. Žalobkyně stěží mohla prokazovat stav linky v době rozpadu společné domácnosti, když byt užívala 3. osoba, a navíc žalovaný profitoval z pronájmu i této linky. Rozsudek soudu prvního stupně žalobkyně považuje za nepřezkoumatelný, kdy navíc soud žalobkyni zatížil povinnostmi, které nemohla v řízení splnit a které měl převést na žalovaného. Závěrem žalobkyně nesouhlasí s nákladovým výrokem, když žalovaný se svého práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Odvolacímu soudu navrhla, aby žalobě zcela vyhověl a žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení.10. Žalovaný se k odvolání žalobkyně písemně vyjádřil, s rozhodnutím soudu prvního stupně souhlasí. Soud nepřipustil důkaz listinou o vyrovnání mezi účastníky v podobě tabulky o převzetí movitých věcí, resp. doplatku žalovaného ze dne , datum, . Strany se na vypořádání dohodli a nynější jednání žalobkyně je v rozpo