55 Co 23/2025-98 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně podala včasné a přípustné odvolání proti rozsudku, kterým soud žalobu zamítl a uložil jí zaplatit žalovanému i vedlejší účastnici náklady řízení.2. Namítala, že bylo na posouzení a doporučení žalovaného, jaký nárok bude žalován. Uplatnila nárok na smluvní pokutu právě na doporučení žalovaného (namísto nároku na provizi), přičemž soudy shledaly, že na smluvní pokutu nebyl nárok. Žalovaný neprokázal, že by žalobkyni sdělil rizika žaloby ani to, že by žalobkyně dala přednost uplatnění nároku na smluvní pokutu před nárokem na provizi. Náklady vedlejší účastnice na zastoupení nepovažuje žalobkyně za účelné, tím spíše, že šlo o advokáta z , adresa, . Navrhla proto rozsudek změnit tak, že soud žalobě vyhoví a podle toho rozhodnout též o nákladech řízení.3. Žalovaný považuje rozsudek za správný. Žalobkyně netvrdila a neprokázala porušení povinností žalovaného jako advokáta, ani existenci škody a její výši (žalovaná částka neodpovídá nákladům řízení ve věci , spisová značka, ), tudíž ani příčinnou souvislost. Žalobkyně byla předem poučena o možných rizicích sporu vzhledem k širším souvislostem řešení o čemž svědčí i obsah plné moci. Dále se vyjádřil k přípisu zpracovanému pro žalobkyni z 13. září 2016 na základě jejího pokynu a zaslanému tehdejší žalované. Nárok byl uplatněn u soudu podle pokynu žalobkyně, která se rozhodla nejprve uplatnit nárok na smluvní pokutu. V případě, že soud shledá smlouvu platnou, bylo navrženo rozšířit žalobu o nárok na provizi. Takový návrh žalovaný zpracoval, ale žalobkyně jej neodsouhlasila. Vyplývá to z emailové komunikace a výpovědi svědka , jméno FO, i obsahu spisu o tehdejším řízení. Rozvedla dále důvody tohoto postupu a vyjádřila se k závěrům soudů v uvedené věci s tím, že žalobkyně nevyužila možnosti zvrátit nepříznivé rozhodnutí ústavní stížností. Žalovaný neporušil žádnou právní povinnost a nemůže nést následky z rozhodnutí klienta o tom, jak žalovat, když byl upozorněn na rizika. V odvolacím řízení již žalobkyni nezastupoval. Proto navrhl rozhodnutí potvrdit.4. Vedlejší účastnice na straně žalovaného rovněž považuje rozsudek za správný. Žalobkyně neprokázala žádné pochybení žalovaného, přičemž zjevně neměla jasno ani v tom, jaké tvrzené pochybení žalovaného bylo příčinou škody, když – mimo jiné- se domnívala, že příčinou byla nesprávná výzva tehdejší žalované. Má právo být zastoupena advokátem a takové náklady nejsou neúčelné. Navrhla potvrzení rozsudku a přiznání náhrady nákladů řízení.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek včetně řízení předcházejícího jeho vyhlášení dle §§ 212, 212a odst. 1, 5 o. s. ř., avšak odvolání převážně neshledal důvodným.6. Vyšel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která odpovídají náležitému zhodnocení provedeného dokazování a obsahu spisu, přičemž odvolatelka v tomto směru námitky nevznesla.7. Z těchto skutkových zjištění vyplývá, že žalovaný poučil žalobkyni o rizicích žaloby o smluvní pokutu vzhledem k nejasnosti o tom, jak nalézací soud posoudí smlouvu na jejímž základě měly nároky vzniknout (kterou však žalovaný nekoncipoval), jakož i o tom, že v úvahu připadalo žalovat o zaplacení provize a žalobu podal podle pokynů žalobkyně.8. Nalézací soud shledal, že nárok na smluví pokutu dán nebyl, protože nedošlo k porušení smluvní povinnosti žalovanou, jelikož ta kupní smlouvu uzavřela s vědomím žalobkyně. Odvolací soud rozsudek potvrdil (s tím, že žalobkyni mohl vzniknout nárok na provizi).9. Soud I. stupně (v této věci) také nárok správně právně posoudil. Škoda měla žalobkyni vzniknout tím, že v důsledku neúspěchu ve sporu byla nucena nahradit úspěšné protistraně náklady řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně by tedy mohla být v tomto řízení úspěšná, pokud by tento následek vznikl v důsledku pochybení žalovaného jako advokáta. Neboli, pokud by jinak (nebýt pochybení) bylo možno očekávat, že bude ve sporu úspěšná.10. Z rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu vyplývá, že s žalobou na zaplacení smluvní pokuty žalobkyně nemohla být úspěšná, přičemž nebylo zjištěno žádné pochybení žalovaného při koncipování žaloby, když žalobkyni o riziku poučil a ta na takto postavené žalobě trvala.11. Kromě toho, zaplacené náklady odvolacího řízení vznikly žalobkyni proto, že se nesmířila s rozhodnutím soudu I. stupně a rozhodla se podal odvolání, přičemž na tomto se již žalovaný nijak nepodílel vzhledem ke změně právního zastoupení. Otázka toho, jak byla koncipována předžalobní výzva, nemá z hlediska požadované náhrady škody význam, neboť škoda vznikla až v samotném soudním řízení.12. Soud I. stupně tedy správně shledal, že ze strany žalovaného nedošlo k žádnému porušení právní povinnosti advokáta a správně žalobu zamítl. V podrobnostech lze jinak odkázat na přiléhavé odůvodnění jeho rozsudku. V zásadě správně také rozhodl o nákladech řízení (s výjimkou dále uvedenou), tudíž odvolací soud rozsudek v převážné míře dle § 219 o. s. ř. potvrdil.13. Ona výjimka se týká vyčíslení nákladů vedlejší účastnice. Odvolací soud neshledal účelnými náklady advokáta spojené s cestami z , adresa, do , adresa, a zpět a to proto, že spor se odehrává v , adresa, a zastupovaná vedlejší účastnice rovněž sídlí v , adresa, . Angažování advokáta z , adresa, , (jež je samo o sobě samozřejmě legitimní) přináší navýšení nákladů v důsledku cestování, ačkoli bylo dobře možné angažování advokáta v místě soudu či poblíž, tudíž tato vzniklé náklady neshledal účelnými. Jinak ovšem zastoupení obchodní společnosti, pojišťovny, advokátem, shledává judikatura plně oprávněným, jelikož taková korporace má stejná práva jako jiní účastníci řízení (s výjimku některých případů veřejnoprávních organizací). Účelné náklady na zastoupení vedlejší účastnice tak sestávají z 4 odměn advokáta po 8 620 Kč a 4 paušálních náhradách po 300 Kč, tudíž činí 35 680 Kč.14. Jelikož žalovaný i vedlejší účastnice na jeho straně byli úspěšní i v odvolacím řízení, mají vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů v něm vzniklých. Jde o odměnu advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání) po 8 620 Kč a 2 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč.