55 Co 453/2024-158 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně podala včasné odvolání proti rozsudku, kterým soud I. stupně zamítl žalobu o 660 043,77 Kč s příslušenstvím a uložil jí zaplatit žalované náklady řízení. Navrhla rozsudek zrušit a vrátit věc k novému projednání a rozhodnutí.2. Namítala, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, soud I. stupně je dostatečně nezdůvodnil, neprovedl některé navržené důkazy (výslech svědka , jméno FO, , spis z daňových kontrol DPH za období červen 2014 a leden 2015), což řádně neodůvodnil, provedení důkazu daňovým spisem bylo nedostatečné, protože soud I. stupně přečetl jen názvy listin, nemohl jejich obsah důkladně znát.3. Soud nezkoumal dostatečně účel jednotlivých provedených úkonů, když úkony daňového poradce, právního zástupce a zaměstnanců byly činěny výhradně za účelem odstranění průtahů v řízení a ochrany žalobkyně před nesprávným úředním postupem. Poukazovala na to, že nelze objektivně odlišit, jaká škoda byla způsobena průtahy a jaká nepřiměřenou délkou řízení.4. Žalovaná se ztotožnila s názorem soudu I. stupně, že žalobkyni mohl vzniknout nárok na náhradu škody (majetkové újmy) v případě jejího vzniku v důsledku nepřiměřené délky řízení. Bylo ovšem třeba odlišit škodu z titulu průtahů a z titulu nepřiměřené dílky řízení. Žalobkyně by ovšem musela tvrdit a prokázat, které její konkrétní činnosti byly činěny výlučně v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení. To se nestalo, když žalobkyně toliko popsala všechny úkony uskutečněné v řízení, aniž by tvrdila jejich souvislosti s délkou řízení. Provádění daňových kontrol u žalobkyně shledal Nejvyšší správní soud v souladu se zákonem.5. Dále poukázala na § 107 odst. 1 daňového řádu, podle něhož náklady řízení vzniklo daňovému subjektu nese tento subjekt sám, včetně nákladů zastoupení a nákladů režijních. Náhradu nákladů zastoupení v soudním řízení mohla uplatnit právě v soudním řízení. Návrh na výslech svědka , tituly před jménem, . , jméno FO, byl správně zamítnut, když tu nebyl zjištěna žádná příčinná souvislost mezi úkony a délkou řízení.6. Kromě toho byly žalobkyni vyplaceny v souvislosti s daňovým řízením za období červen 2014 a leden 2015 úroky v celkové výši 3 481 400 Kč, což pokrývá požadovanou škodu, neboť jde o specifickou formu zadostiučinění za újmu způsobenou v důsledku daňového řízení. Navrhla proto rozsudek jako správný potvrdit.7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek včetně řízení předcházejícího jeho vyhlášení (§ 205, § 205a, § 212 o. s. ř.), a neshledal odvolání důvodným.8. Neztotožnil se s námitkami odvolatelky o nepřezkoumatelnosti rozsudku. Jeho odůvodnění plně odpovídá požadavkům ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., je srozumitelné, závěry soudu jsou logicky řazeny včetně vypořádání se s tím, proč soud neprovedl navržené důkazy, resp. z některých důkazů žádná pro věc významná zjištění neučinil.9. Skutková zjištění soudu I. stupně odpovídají provedenému dokazování i jeho náležitému zhodnocení. Neprovedení dalších důkazů koresponduje s tím, jak věc soud I. stupně právně posuzoval a ani k tomu nemá odvolací osud výhrad. Námitka příliš rychlého provádění důkazu daňovým spisem (elektronickým) rovněž není důvodná. Je namístě předpokládat, že soud se s tímto důkazem seznámil již v rámci přípravy k jednání, což je postup žádoucí vzhledem k požadavkům § 6 o. s. ř. na rychlost a hospodárnost řízení a žalobkyně ani nenamítá, že by tímto došlo ke zkrácení jejích procesních práv. Námitky k tomu nevznesla ani při jednání a je zřejmé, že jí průběh daňového řízení byl znám. Takto zjištěný skutkový stav byl dostačující pro právní posouzení věci a vychází z něj i soud odvolací.10. Co se týče právního posouzení věci, soud I. stupně vyšel z toho, že celková délka řízení nebyla přiměřená, tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Náklady vzniklé žalobkyni však byly činěny v rámci plnění procesních povinností v daňovém řízení, aniž by jejich příčinou byla právě nepřiměřená délka řízení. To platí i pro úkony externího spolupracovníka. Nejde tedy o škodu vzniklou v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení. Nárok na náhradu nákladů zastoupení v soudních řízeních by mohla žalobkyně požadovat jen jestliže tak nemohla učinit v uvedeném řízení na základě procesních předpisů, anebo jí náhrada takto nebyla přiznána. Ani ty však nemají příčinu v nepřiměřené délce řízení, nýbrž byly činěny v rámci plnění procesních povinností v soudním řízení.11. Odvolací soud především považuje za nutné zmínit závěr, který již uvedl soud I. stupně, že žalobkyně svůj nárok uplatnila jako důsledek nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, tedy nikoli v souvislosti s konkrétními průtahy. A to přesto, že v tomto směru byla soudem I. stupně poučena (uvedla, že nemůže oddělit průtahy a nepřiměřenou délku řízení). Lze souhlasit s tím, že nebyla prokázána (ani konkrétně tvrzena) příčinná souvislost mezi konkrétními náklady žalobkyně a nepřiměřenou délkou řízení. Kromě toho, žalovaná správně uvádí, že náklady řízení vzniklé daňovému subjektu nese tento subjekt sám, včetně nákladů zastoupení a nákladů režijních (§ 107 odst. 1 daňového řádu). K tomu je namístě doplnit, že zákonodárce zde nepochybně zamýšlel ty náklady, které vzniknou účastníku při standardní činnosti daňového orgánu, nikoli tedy případné náklady vzniklé v důsledku excesivního postupu orgánu. Takto také soud I. stupně věc posuzoval. Co se týče nákladů právního zastoupení v řízení před soudem, žalobkyně netvrdila nic o tom, že by je nemohla uplatnit v uvedeném řízení ani že by jí nebyly přiznány.12. V první řadě však odvolací soud poukazuje na závěr ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (rozsudek velkého senátu sp. zn. 31 Cdo 1791/2011) podle něhož k založení odpovědnosti státu za škodu (majetkovou újmu) může dojít v případě existence průtahů (období nečinnosti), nikoli z důvodu nepřiměřené délky řízení.13. Rozsudek soudu I. stupně je tedy věcně správný, což platí i o nákladech řízení. Proto jej odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.14. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, má proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů v něm vzniklých podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jde o náklady nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 3 úkony (vyjádření k odvolání, příprava a účast u jednání) po 300 Kč.