55 Co 75/2025-128 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. určil, že na základě návrhu smlouvy žalobce a jeho akceptací žalovanou vznikl závazkový právní vztah, podle něhož žalovaná je zavázána převést bezúplatně na žalobce vlastnické právo k bytové jednotce číslo , číslo, , způsob využití – jiný nebytový prostor na pozemku parc. č. , číslo, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, , , číslo, spolu s podílem na společných částech o celkové velikosti 253/42963 a dále podíl o velikosti 253/42963 na pozemcích parc. č. , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , vše v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, zapsaných u Katastrálního úřadu pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, na listu vlastnictví č. , číslo, a č. , číslo, s tím, že žalobce je zavázán přijmout vlastnické právo k této nemovitosti, založené darovací smlouvou, jejíž text tvořil součást výroku I. Žalované bylo výrokem II. uloženo nahradit žalobci náklady řízení ve výši 38 880 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že účastníci jsou bývalými manžely a zúžili si společné jmění manželů notářským zápisem z 9. 8. 2010, tak že nemovitost nabytá do společného jmění manželů (SJM) budova č. p. , číslo, na stavební parcele v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, se stala výlučným vlastnictvím žalované, dále, že veškeré nemovité věci, bytové jednotky a nebytové prostory nabyté od uzavření smlouvy kterýmkoliv z manželů nebudou tvořit předmět SJM a stanou se výlučným vlastnictvím toho z manželů, který majetkové hodnoty nabude. Žalovaná za trvání manželství nabyla tři další bytové jednotky hrazené z prostředků společného jmění. Součástí rozvodu účastníků (právní moc rozvodu manželství nastala dne 11. 12. 2020) byla dohoda o vypořádání majetkových vztahů, kde si účastníci dohodli vyživovací povinnost žalobce k žalované a dále si sjednali, že žalovaná daruje žalobci bytovou jednotku číslo , číslo, v , adresa, . Zatím účelem žalovaná poslala žalobci dne 16. 9. 2020 návrh darovací smlouvy k této jednotce, přičemž finální návrh dokumentu sama připravovala. Žalobce návrhy opatřil svým úředně ověřeným podpisem 24. 9. 2020 a dne 29. 9. 2020 je zaslal žalované poštou. Žalovaná darovací smlouvu s návrhem na rozvod manželství a dohodou o vypořádání majetkových vztahů opatřila úředně ověřeným podpisem 5. 10. 2020. Následně žalovaná podala návrh na rozvod manželství u Okresního soudu , adresa, . Poté žalovaná zkonzultovala darovací smlouvu s advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, a originál darovací smlouvy skartovala.3. Po právní stránce soud vycházel z toho, že ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. a dle zde citované judikatury požadavek na určení existence či neexistence práva je splněn určením, že kupní smlouvou uzavřenou mezi účastníky je založen právní vztah prodávajícího a kupujícího. Žalobce se v žalobě domáhal určení právního vztahu, který byl mezi účastníky založen jejich písemnými projevy pojatými do smlouvy, přičemž následně nedošlo k zápisu vkladu do katastru nemovitostí. Žalobce tak má naléhavý právní zájem na určení existence závazkového vztahu založeného darovací smlouvou.4. Žalovaná se bránila tím, že po poradě se svým advokátem dospěla k závěru, že bytovou jednotku darovat nemusí a smlouvu skartovala, přičemž ani nesporovala, že by darovací smlouvu podepsala. Na základě shora uvedených skutkových zjištění obvodní soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena darovací smlouva k předmětné bytové jednotce. V průběhu řízení žalovaná tvrdila, že pokud zaslala žalobci mail s návrhem darovací smlouvy, učinila toto omylem a následně si uvědomila, že žádnou podobnou darovací smlouvu uzavírat nechtěla. Soud se následně zabýval pojmem omylu v právních vztazích ve smyslu ustanovení § 583 občanského zákoníku. Tvrdila-li žalovaná, že až poté co podepsala darovací smlouvu věc konzultovala se svým zástupcem a získala informaci, že nebyla povinna tuto smlouvu uzavřít, tak jde tato skutečnost k její tíži. Žalovaná není omezena ve svéprávnosti, je vysokoškolsky vzdělanou osobou a lze předpokládat, že má rozum průměrného člověka a schopnost užívat jej s běžnou péči a opatrností dle § 4 občanského zákoníku. Pokud zanedbala požadavek informace pro posouzení existence předpokladů, které jsou pro ni z hlediska uvažovaného právního jednání významné, je toto způsobilé zpochybnit možnost účinně se ve smyslu § 586 občanského zákoníku dovolat tím, že její jednání bylo ovlivněno omylem. Žalovaná navíc netvrdila, že by byla v omyl uvedena žalobcem. Soud proto žalobě vyhověl a dle zásady úspěchu ve věci rozhodl o nákladech řízení.5. Proti tomto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž tvrdila, že soud nesprávně posoudil skutkový stav věci, když se dostatečně nevypořádal s tím, že žalovaná neměla v úmyslu předmětnou bytovou jednotku žalobci darovat ani k tomu neměla vůli. V řízení dle jejího názoru bylo prokázáno, že jednala v omylu, proto by darovací smlouva, pokud by byla uzavřena nebyla platná. Tyto skutečnosti měly vyplývat i z výpovědi dcery , jméno FO, . Smlouvu, kterou jsou smluvní strany povinny dodržovat mohou uzavřít pouze na základě svobodné vůle stran, a ta v daném případě ze strany žalované dána nebyla. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek zrušen, případně změněn a žaloba zamítnuta.6. Proti výroku o nákladech řízení podal rovněž odvolání žalobce, které bylo včasné. Napadl výpočet výše odměny advokáta, který měl být stanoven dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, neboť v dané věci jde o právní vztah k nemovité věci. V tomto smyslu navrhl, aby byl rozsudek ve výroku o nákladech řízení odvolacím soudem změněn.7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je nedůvodné, oproti tomu odvolání žalobce proti výroku o nákladech řízení je zčásti důvodné.8. Odvolací soud ve svém rozhodnutí vycházel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která považuje za úplná a tvořící základ pro posouzení po stránce právní. Neshledal důvody pro opakování či doplnění dokazování.9. Rozhodnutí soudu záviselo na závěru o tom, zda žalobce s žalovanou uzavřel darovací smlouvu na základě níž, se žalovaná zavázala bezúplatně převést na žalobce vlastnické právo k bytové jednotce č. , číslo, vymezené ve výroku I. rozsudku. Soud k těmto skutečnostem provedl účastníky navržené důkazy, které hodnotil v souladu se zásadami vyjádřenými v § 132 o. s. ř. a skutková zjištění z nich učiněná přezkoumatelně vyjádřil v odůvodnění svého rozsudku. Jeho závěr o tom, že došlo na základě e-mailové komunikace účastníků, která byla v souladu s jejich dříve uzavřenou dohodou o vypořádání majetkových vztahů po rozvodu, odpovídá zásadám logického myšlení, kdy soud hodnotí každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti dle svého vnitřního přesvědčení. Okolnost, že žalovaná nabízela nabízí jinou verzi zhodnocení uvedených skutečností, pak nevede ke zpochybnění správnosti napadeného rozhodnutí. Její tvrzení, že se soud dostatečně nevypořádal s výpovědí svědkyně , jméno FO, není důvodné, neboť otázkou vůle účastníků uzavřít darovací smlouvu se soud v odůvodnění rozhodnutí podrobně vypořádal a výpověď svědkyně , jméno FO, zcela konkrétně vyhodnotil v bodech 27. a 28. písemného odůvodnění rozhodnutí. Tato skutečnost proto nemůže vést ke zpochybnění správnosti napadeného rozsudku. Odvolání žalované vyjádřené v odvolání je tak pouze polemikou se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně, kterou však odvolací soud nepovažuje za důvodnou, neboť skutková zjištění soudu se opírají o provedené důkazy, jejichž procesní korektnost nebyla zpochybněna, opak neplyne z obsahu spisu. Do takto provedeného hodnocení důkazů nemůže odvolací soud bez opakování, případně doplnění dokazování zasáhnout, přičemž v daném případě neměl pro takový postup důvody, když dokazování považuje za korektně provedené a pro posouzení věci postačující. Z uvedených důvodů proto odvolací soud ze skutkových závěrů, jak bylo shora uvedeno, provedených soudem I. stupně vycházel a věc shodně posoudil i z hlediska právního (odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e/, g/o. s. ř.).10. Otázce jednání v omylu ve smyslu § 583 občanského zákoníku ze strany žalované se již obvodní soud dostatečně zabýval a odvolací soud se s jeho právním posouzením ztotožňuje. Ze strany odvolacího soudu lze doplnit, že zásadně platí, že mýlící se osoba si není vědoma toho, že se mýlí, jinak řečeno, omyl je skrytý a jednající o něm při svém právním jednání neví. Musí jít o skutečný omyl ve vůli jednajícího, a proto nestačí, aby jednající se mýlil v pohnutce, tedy v tom, co vytvoření určité vůle předcházelo. Navíc se na tomto omylu musí podílet druhá strana, v daném případě žalobce. K tomu, jak soud I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, žalovaná žádné tvrzení neměla.11. Vzhledem k t