55 Co 99/2025-356 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném povinnosti hradit žalobkyni na výživném částku 12 000 Kč měsíčně od 1. 3. 2021 a výrokem II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení 120 552,30 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.2. Rozhodl tak o žalobě, kterou žalobkyně požadovala na žalovaném hrazení výživného před a po rozvodu manželství ve výši 12 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 3. 2021, s tím, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, a žalovaný dne 7. 11. 2014 opustil společnou domácnost. Žalobkyně od 1. 9. 2018 nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti. Přestože se snažila najít zaměstnání, tak se jí to nezdařilo. Žalobkyně nemá finanční prostředky na zajišťování svých osobních a finančních potřeb, když její životní minimum je 3 860 Kč a hradí náklady na bydlení, které tuto částku převyšují.3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a poukázal na skutečnost, že již v minulosti se žalobkyně vůči němu domáhala výživného pro nerozvedenou manželku. Této žalobě bylo vyhověno, avšak od roku 2016 byl návrh soudy zamítnut, neboť dospěly k závěru, že přiznání takovéhoto příspěvku od uvedeného data by bylo v rozporu s dobrými mravy vzhledem k chování žalobkyně vůči žalovanému. Žalobkyně také nepřispívá žalovanému, který má ve výlučné péči jejich syna na jeho výchovu a výživu, a to více jak dva roky a veškeré náklady hradí žalovaný. Žalobkyně v závadovém chování nadále pokračuje, když proti němu podala řadu žalob, které jsou řešeny v působnosti obvodních soudů na území hl. m. , adresa, , přičemž se jedná o žaloby šikanózní v jejichž souvislosti musí žalovaný vynakládat finanční prostředky na své zastupování.4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli manželství dne , datum, a toto bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, . Manželství účastníků bylo trvale a hluboce rozvráceno, když k ukončení společného soužití došlo na podzim roku 2014. Ze strany žalobkyně, jak bylo v řízení o rozvod manželství zjištěno, docházelo vůči manželovi k nepřátelskému až šikanóznímu jednání. V rámci opatrovnického řízení nebylo zjištěno závadové jednání otce vůči nezletilému, a naopak bylo prokázáno, že žalobkyně ukryla nezletilého syna před žalovaným v zahraniční a tento o něm neměl po značně dlouhou dobu žádné informace. Pro toto jednání bylo vůči žalobkyni zahájeno trestní stíhání, konkrétně pro podezření ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. V rámci trestního řízení byl zpracován znalecký posudek na žalobkyni z oboru psychiatrie a adiktologie a bylo zjištěno, že žalobkyně v době spáchání trestného činu trpěla závažnou duševní poruchou z psychotického spektra – trvalou poruchou s paranoidními a kverulačními bludy s tím, že žalobkyně jednala pod vlivem bludných fantazií a konstrukcí zaměřených především vůči osobě svého manžela, tedy žalovaného.5. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 20. 11. 2019, č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 25. 9. 2019, č. j. , spisová značka, bylo mj. rozhodnuto o tom, že nezletilý , jméno FO, byl svěřen pro dobu do a po rozvodu manželství do péče otce a matce nebylo na nezletilého stanoveno výživné. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 23. 11. 2016, č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 13. 6. 2019, č. j. , spisová značka, bylo žalovanému uloženo hradit výživné pro manželku od 1. 1. 2015 do 30. 9. 2016 ve výši 5 000 Kč měsíčně, neboť to odůvodňovaly její majetkové a osobní poměry, avšak přiznání výživného od 1. 10. 2016 shledal Městský soud v , adresa, jako soud odvolací v rozporu s dobrými mravy pro chování žalobkyně k žalovanému. V rámci zahájeného řízení o svéprávnosti žalobkyně na podnět Obvodního státního zastupitelství pro , adresa, byl zpracován znalecký posudek dne 6. 2. 2023 z nějž vyplývá, že žalobkyně trpí duševní paranoidní poruchou osobnosti, kdy tato je obecně částečně kompenzovatelná ve svých projevech dlouhodobou intenzivní psychoterapeutickou péčí, avšak ne v případě žalobkyně, a to z důvodu nedostatku jejího aktivního zájmu a silné vnitřní motivace. Tato porucha žalobkyni ovlivňuje ve vztahu k rodinným záležitostem, avšak ne v právních a běžných záležitostech každodenního života. Žalobkyni s ohledem na její nepříznivý zdravotní stav, který jí neumožňuje, aby byla zaměstnána, byl přiznán invalidní důchod prvého stupně. Žalobkyně byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od 29. 3. 2018 do 28. 8. 2018.6. Právně věc soud I. stupně posoudil s odkazem na § 2 odst. 1 o.z. a § 760 odst. 1 o.z. Stran období výživného pro nerozvedenou manželku poukázal soud I. stupně na skutečnost, že žalobkyně v rámci řízení, ani po poučení podle § 118b odst. 1 o. s. ř. netvrdila a zejména neprokázala svou osobní, majetkovou a finanční situaci, když toliko v žalobním návrhu uvedla, že od září 2018 nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti a nedaří se jí sehnat práci. Žalobkyně však nedoložila svou aktuální finanční situaci, ani to, že si aktivně hledá zaměstnání, event. že jí její zdravotní stav fakticky brání v získání zaměstnání. Soud I. stupně rovněž nárok žalobkyně za uvedené období (do rozvodu manželství) neshledal jako opodstatněný z důvodu rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně má i nadále vůči žalovanému dlouhodobý negativní postoj, což brání tomu, aby byl žalovaný povinen její výživnou.7. Za období od rozvodu manželství dospěl soud I. stupně k závěru, že nebyly naplněny kumulativně podmínky stanovené v § 760 odst. 1 o. z. že žalobkyně není schopna se sama živit a že tato její neschopnost má svůj původ v manželství, což žalobkyně ani netvrdila a ani neprokazovala. Soud prvního stupně také poukázal na to, že jí nemohl poskytnout v tomto směru poučení podle § 118a o. s. ř., když žalobkyně se k poslednímu nařízenému jednání nedostavila, opětovně žádala o odročení jednání těsně před nařízeným jednáním s odkazem na svůj nepříznivý zdravotní stav, ačkoli tuto skutečnost nedoložila aktuálními a relevantními lékařskými zprávami. Soud I. stupně proto jednal v nepřítomnosti žalobkyně. Ostatně tato snaha žalobkyně, o prodloužení řízení, jak doplnil soud I. stupně, se podává z jejího procesního chování v rámci celého řízení, když opakovaně žádala o osvobození od soudních poplatků, ačkoli o dané žádosti bylo již negativně rozhodnuto a žalobkyně v každé další žádosti netvrdila žádné nové skutečnosti. Opakovaně žádala i o odročení nařízených jednání.8. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém namítala procesní pochybení soudu I. stupně, který, ač o to žádala, neodročil nařízené jednání na den 17. 4. 2024, neboť nebyla schopna se v řízení sama ze zdravotních důvodů zastupovat, naopak jednal v její nepřítomnosti a při tomto jednání rozhodl ve věci samé v její neprospěch. Dále soudu I. stupně vytýkala, že nesdělil účastníkům svůj právní názor a neposkytl lhůtu k reakci, nepřihlédl k důkazům, které soudu I. stupně zaslala před jednáním (např. ústavní stížnost ze dne 1. 6. 2020) a naposledy, že neposkytl lhůtu k doplnění tvrzení a důkazů. Zbytek odvolání žalobkyně je již nesourodé, žalobkyně netvrdí žádné konkrétní skutečnosti, pro které nesouhlasí s rozsudkem soudu prvního stupně. Žalobkyně také v rámci svého odvolání, které čítá 20 stran, polemizuje s rozhodnutími a důkazy (znalecké posudky) provedenými v rámci dalších řízení, týkající se opatrovnické věci, řízení o svéprávnosti žalobkyně a trestního řízení vedeného proti žalobkyni. V podaném odvolání se naopak žalobkyně nadále negativně vyjadřuje k osobě žalovaného, když např. žádá provést k důkazu videonahrávku nezletilého , jméno FO, s jeho stížností na užití sexuálního obtěžování ze strany žalovaného a jeho partnerky, poukazuje na to, že se nezletilý žalovaného bojí a že je nezletilý žalovaným obelháván.9. Žalovaný k odvolání žalobkyně uvedl, že žalobkyně opakovaně poukazuje na jiná řízení a tvrdí skutečnosti, které nemají jakoukoliv spojitost s předmětem tohoto řízení. Její odvolání naopak podporuje závěry soudu I. stupně o tom, že žalobkyně má k žalovanému dlouhodobý negativní postoj, tudíž, nejsou dány podmínky pro přiznání výživného pro nerozvedenou ani rozvedenou manželku. V řízení bylo prokázáno, že na nezletilém spáchala trestnou činnost, i když bylo trestní stíhání zastaveno pouze z důvodu její nepříčetnosti. Jednala tak proti zájmům nezletilého, neboť mařila jeho kontakt s žalovaným, jakožto otcem po dlouhou dobu; zavlekla jej do Indonésie, kde jej nechala bez přímé rodičovské péče. V rámci řízení žalobkyně jednala obstrukčně, uplatňuje i řadu šikanózních návrhů proti žalovanému. Ostatně to bylo důvodem, proč soud v předchozím,