58 Co 137/2025-75 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 67 648 Kč se 12 % ročně z částky 67 648 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu se žádostí o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 67 648 Kč za den 10. 1. 2025 (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 19 509 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok III.).2. Takto rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně domáhala odškodnění nemajetkové újmy ve výši 67 648 Kč způsobenou jí dle jejího tvrzení nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. 9 C 117/2013 (dále jen „posuzované řízení“), které trvalo více jak 11 let. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky 492 874 Kč s příslušenstvím, resp. 700 425 Kč s příslušenstvím, kdy žalobkyně vystupovala v procesním postavení žalované a byla v, Anonymizováno, nejistotě, zda bude schopna zaplatit žalovanou pohledávku z vlastních prostředků, případně zda bude nucena přistoupit k prodeji svého majetku. Celkově požadovala odškodnění ve výši 225 810 Kč, kdy vyšla ze základní částky 17 000 Kč za rok trvání řízení, kterou s ohledem na předmět sporu navýšila pro význam posuzovaného řízení o 10 %, dále o dalších 10 %, neboť se na celkové délce řízení nepodílela a konečně o dalších 10 % pro postup orgánu veřejné moci, neboť řízení bylo stiženo průtahy. Dne 10. 7. 2024 žalobkyně uplatnila u žalované požadavek na odškodnění. Následně obdržela stanovisko žalované ze dne 23. 9. 2024, kterým jí byla přiznána jen částka 113 000 Kč, s čím žalobkyně nesouhlasila.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobkyně předběžně uplatnila nárok dne 10. 7. 2024. Žalovaná nároku žalobkyně částečně vyhověla, konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobkyni odškodnění ve výši 113 000 Kč. Řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni 10 let a 5 měsíců. Řízení probíhalo ve dvou stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. V řízení byl shledán nekoncentrovaný postup soudu I. stupně, řízení bylo po skutkové a právní stránce složité, význam řízení pro žalobkyni byl shledán běžným. Řízení skončilo schválením smíru, který tamního žalobce zavázal zaplatit žalovanému č. 1 částku 85 000 Kč, dále společně a nerozdílně žalovaným č. 2 a č. 3 částku 196 000 Kč s tím, že žádnému z účastníků nebude nenáležet náhrada nákladů řízení. Za přiměřenou výši zadostiučinění pak žalovaná považovala částku 113 000 Kč, při jejímž určení vyšla ze základní částky 15 000 Kč za jeden trvání rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení částkou o 15 000 Kč nižší), kterou snížila o 10 % z důvodu složitostí řízení a o 10 % z důvodu sdílení újmy na straně žalovaných v posuzovaném řízení.4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně předběžně uplatnila nárok u žalované dne 10. 7. 2024, žalovaná stanoviskem ze dne 23. 9. 2024 přiznala žalobkyni odškodnění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení ve výši 113 000 Kč.5. Soud I. stupně zjistil velmi podrobně průběh posuzovaného řízení ze spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, (viz odst. 10 odůvodnění napadeného rozsudku, kdy odvolací soud na tato zjištění ohledně průběhu posuzovaného řízení plně odkazuje), za nejpodstatnější lze zrekapitulovat, že řízení bylo zahájeno dne 29. 3. 2013, žalobkyně vystupovala v procesním postavení žalované a předmětem řízení bylo zaplacení žalované částky z titulu podílového spoluvlastnictví k šesti nebytovým jednotkám v k. ú. , adresa, (nájemné inkasované v rozhodném období z pronájmu šesti nebytových jednotek). Žaloba byla žalobkyni (v posuzovaném řízení v procesním postavení žalované) doručena dne 17. 1. 2014. Posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni tak trvalo od 17. 1. 2014 do pravomocného skončení řízení dne 17. 6. 2024, tedy 10 let a 5 měsíců.6. Soud I. stupně po citaci ust. § 1, § 2, § 13 odst. 1, § 31a odst. 1, 2, 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen ,,OdpŠk“ a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu shledal žalobu důvodnou. Uzavřel, že délka posuzované řízení (10 let a 5 měsíců) není s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci přiměřená. Za přiměřenou základní sazbu v tomto případě považoval částku 25 500 Kč za rok trvání řízení, sníženou na ½ za první dva roky trvání řízení (kdy vycházel z cenového rozpětí 22 500 Kč až 30 000 Kč, neboť částky uvedené Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 206/2010, dále jen ,,Stanovisko“ tj. 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení jsou již neodpovídající ekonomické realitě v České republice, kdy došlo ke snížení hodnoty peněz).7. Dále hodnotil jednotlivá kritéria zakotvená v ust. § 31a OdpŠk. Pokud jde o kritérium složitosti, pak věc po procesní a skutkové stránce byla složitá. V řízení bylo nutno rozklíčovat netypické nastavení vztahů a platebních toků mezi spoluvlastníky budovy, resp. (spolu)vlastníky jednotek a spoluvlastníky budovy, kdy tyto fungovaly částečně na základě ústních dohod či byly nastaveny konkludentně. Tato skutková složitost se pak promítla do složitosti procesní, kdy bylo provedeno velké množství listinných důkazů, byl zpracován znalecký posudek a jeho doplněk, znalec byl vyslýchán. K procesní složitosti je pak nutno přičíst též enormní procesní aktivitu účastníků. Žalovaný č. 1 v průběhu řízení zemřel, bylo tak rozhodováno procesním nástupnictví, což řízení o několik měsíců prodloužilo. K procesní složitosti je dále nutno přičíst též některá odročení nařízených ústních jednání, k nimž došlo nikoliv z důvodů na straně soudu. Soud I. stupně v posuzovaném řízení rozhodoval 2x o věci samé, dále rozhodoval o celé řadě procesních otázek (3x o částečném zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby, o procesním nástupnictví, o změně žaloby, opakovaně o ustanovení znalce, opakovaně o znalečném). Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodoval 1x o věci samé a opakovaně o odvoláních proti rozhodnutím procesní povahy (usnesení o znalečném, usnesení o částečném zastavení řízení, usnesení o procesním nástupnictví). V rámci tohoto kritéria nebylo možno zohlednit počet stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána, a to pro řadu závažných pochybení na straně soudu, pro která byla rozhodnutí zrušena a věc vrácena prvostupňovému soudu k dalšímu řízení (viz kritérium postup orgánu veřejné moci). Ve věci též jedenkrát rozhodoval Ústavní soud, kdy řízení o ústavní stížnosti však nemělo na délku řízení žádný vliv, neboť proběhlo velmi rychle. Po právní stránce nebylo řízení složité. Prvostupňový soud tak pro složitost věci celkově ponížil odškodnění o 10 %.8. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, pak v řízení před soudem prvního stupně byly úkony většinou činěny ve lhůtách na hraně přiměřenosti (2 až 3 měsíce), kdy je ještě nelze označit za průtah, v důsledku takového postupu se však celková délka řízení neúměrně protahovala. Rovněž tak celkový postup prvostupňového soudu v posuzovaném řízení lze označit za nekoncentrovaný. K tomu lze uvést zejména následující. Již na počátku řízení soud nesprávně stanovil soudní poplatek za žalobu, který byl zaplacen dne 7. 5. 2013, až dne 19. 8. 2013, tj. za více než 3 měsíce, aniž by se v řízení v mezidobí byly činěny úkony, vyzval žalobce k doplacení soudního poplatku. Dne 13. 3. 2014 došlo soudu upřesnění vyjádření žalovaných k žalobě, které bylo až dne 23. 6. 2014, tj. za více než 3 měsíce zasláno žalobcům. Dne 10. 7. 2014 došlo soudu vyjádření žalobců a následně až do 31. 3. 2015, kdy bylo rozesláno rozšíření žaloby došlé soudu dne 27. 3. 2015, tj. po dobu 8,5 měsíců bylo prováděno připojování různých spisů, aniž by úkony směřovaly k vyřízení věci, v čemž lze spatřovat průtah min. 6 měsíců. Následně až dne 7. 7. 2015 bylo nařízeno jednání na , datum, , tj. za více než 3 měsíce. V mezidobí sice došlo ke změně soudce, který věc vyřizoval, což je nutno přičíst k tíži státu. Dne 6. 4. 2016 došlo soudu vyjádření žalovaných, až dne 8. 8. 2016, tj. za 4 měsíce, byla žalovaným zaslána výzva k doplnění jejich stanoviska. Dne 20. 7. 2018 nabylo právní moci usnesení o znalečném, až dne 4. 12. 2018, tj. za více než 4 měsíce, byly účastníkům zaslány výzvy k vyjádření ke znaleckému posudku, který byl účastníkům doručován již v prosinci 2017. Dne 11. 12. 2018 došlo soudu vyjádření žalovaných, dne 15. 2. 2019, tj. za 2 měsíce, bylo nařízeno ústní jednání až na den 14. 5. 2019. S dokazováním bylo započato až při ústním jednání konaném dne 12. 5. 2020, tj. po více než 7 letech vedení řízení. Ústní jednání nařízené na den 11. 2. 2021 bylo odročeno pro onemocnění soudce na neurčito a následně nařízené ústní jednání na den , datum, pak bylo pro pracovní neschopnost soudc