58 Co 534/2024-103 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne 8. 8. 2024 (dále též jen „napadený rozsudek“) soud I. stupně zamítl žalobu ohledně zaplacení částky 31 503 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 10. 2023 do zaplacení (výrok II.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované na náhradu nákladů řízení 14 774,10 Kč (výrok II.).2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě (datované dnem 31. 10 2023, doručené soudu I. stupně dne 1. 11. 2023), v níž se žalobce domáhá vůči žalované zaplacení částky 31 503 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi účastníky byla dne 25. 10. 2004 uzavřena smlouva o investičním životním pojištění , název, (tarif , číslo, ) č. , číslo, , kdy si smluvní strany sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití s pojistným ve výši 2 000 Kč měsíčně (dále také jen „pojistná smlouva“). Součástí pojistné smlouvy se staly Všeobecné pojistné podmínky pro investiční životní pojištění VPP IŽP 2001/03 (zkráceně jen „VPP“). Žalobce ukončil smlouvu výpovědí ke dne 1. 7. 2023. Za dobu trvání smluvního vztahu na pojistném uhradil částku 154 500 Kč a učinil mimořádné výběry ve výši 75 543 Kč, žalovaná žalobci vyplatila odkupné ve výši 47 454 Kč. Pojistnou smlouvu považuje žalobce za neplatnou pro rozpor se zákonem a evropským právem. Obsahuje zneužívající ujednání ve smyslu směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „Směrnice“), když neobsahuje (ani ve Všeobecných pojistných podmínkách – zkráceně jen „VPP“) údaje o výši rizikového pojistného, výši poplatků se správou smlouvy, dalších technických poplatků a nákladů s ní souvisejících, respektive obsahuje neurčitá a skrytá ujednání o poplatcích, která jsou nezbytná pro výpočet odměny, kterou má spotřebitel zaplatit, tedy pro pojistné. Žalobce se tak domáhá vrácení zbývající části uhrazeného pojistného, tj. částky odpovídající žalobcem uhrazenému pojistnému sníženému o plnění žalované, z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce žalovanou marně vyzval předžalobní výzvou ze dne 25. 9. 2023, doručenou žalované dne 2. 10. 2023, k vydání bezdůvodného obohacení ve stanovené lhůtě, žalovaná je proto od 18. 10. 2023 s úhradou požadované částky v prodlení.3. Žalovaná navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout. Potvrdila uzavření pojistné smlouvy, na rozdíl od žalobce ji považovala za platnou. Vznesla námitku promlčení uplatněného nároku s tím, že žalobce se na žalovanou opakovaně obracel se žádostmi o prověření smlouvy či se stížnostmi, kterými se domáhal zneplatnění smlouvy a vrácení veškerého plnění (např. ze dne 7. 8. 2014, která byla vyřešena uzavřením dodatku); následně požádal žalovanou o částečný odkup pojištění, čemuž žalovaná vyhověla a dne 6. 12. 2014 vyplatila žalobci částečný odkup, žalobce však nesouhlasil s výší odkupu a obrátil se na žalovanou s další stížností dne 14. 1. 2015. Subjektivní promlčecí lhůta tak již v případě většiny plateb pojistného uplynula, plnění učiněná přede dnem 31. 10. 2021 jsou tak promlčená. Žalovaná dále uplatnila námitku započtení na pohledávku ve výši 47 454 Kč, kterou žalobci poskytla jako odkud při předčasném ukončení životního pojištění.4. Soud I. stupně na základě skutkových zjištění uvedených pod bodem 4. a shrnutí skutkového stavu pod bodem 5. odůvodnění napadeného rozsudku (kdy odvolací soud v tomto směru na odůvodnění napadeného rozsudku v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje) shledal žalobu nedůvodnou. Po právní stránce posoudil věc ve smyslu § 3028 odst. 1 a § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (zkráceně jen „o. z.“) podle § 788 odst. 1, § 37 odst. 1 a § 41, dále § 451 odst. 1, § 457, a § 107 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (zkráceně jen „obč. zák.“).5. Soud I. stupně shledal předmětnou pojistnou smlouvu absolutně neplatnou dle § 37 odst. 1 obč. zák. s ohledem na neurčitost ujednání o rizikovém pojistném, neboť jde o podstatnou náležitost smlouvy, přičemž uvedené ujednání je neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy; nezabýval se proto již dalšími důvody neplatnosti (viz bod 7. odůvodnění napadeného rozsudku).6. S ohledem na závěr o neplatnosti pojistné smlouvy posuzoval (ve smyslu § 457 obč. zák.) vypořádání plnění, které si žalobce a žalovaná z předmětné smlouvy poskytli. Na základě vznesené námitky promlčení aplikoval tříletou objektivní promlčecí lhůtu (§ 107 odst. 2 obč. zák.) a s ohledem na datum podání žaloby (dne 1. 11. 2023) dospěl k závěru, že jsou promlčeny platby uskutečněné žalobcem přede dnem 1. 11. 2020, platby žalobce na pojistném uskutečněné od 1. 11. 2020 ve výši 15 500 Kč promlčeny nejsou (viz bod 8. a 9. odůvodnění napadeného rozsudku).7. Nepřisvědčil námitce žalobce o nemožnosti aplikace objektivní promlčecí doby s odkazem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie – dále též jen „SDEU“ (ve věcech C 485/19, C 80/21, C 81/21, C-82/21) s odůvodněním, že je třeba nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru (který byl v předmětných rozsudcích Soudního dvora EU řešen) a uzavřením životního pojištění jakožto investicí svého druhu. K tomu odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 2438/23, sp. zn. IV ÚS 1984/22, sp. zn. IV ÚS 2429/23 (viz bod 10. odůvodnění napadeného rozsudku).8. Nepřisvědčil ani námitce žalobce o uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům ve výjimečných případech, kdyby bylo výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči kterému by zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (k tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1839/2000). V projednávané věci z ničeho neplyne, že by uplatnění námitky mělo být zneužitím práva na úkor žalobce. Žalobce netvrdil, že by mu žalovaná v uplatnění práv jakkoli bránila nebo znemožňovala uplatnění jeho práva. Bylo na žalobci, kdy práva bude uplatňovat, a to se všemi důsledky z toho plynoucími. Žalovaná považovala smlouvu za platnou, byla připravena plnit pojistné plnění v případě pojistné události. Nelze žádným způsobem dovodit, že by bylo úmyslem žalované uzavřít neplatnou smlouvu (ani že by byla s takovým následkem srozuměna) a inkasovat na jejím základě neoprávněný prospěch od žalobce (viz bod 11. odůvodnění napadeného rozsudku).9. Při vypořádání vzájemného plnění účastníků provedl vypořádání nepromlčených částek. S ohledem na skutečnost, že plnění žalované, které poskytla žalobci na odkupném v roce 2023 ve výši 47 454 Kč, převyšuje nepromlčené plnění poskytnuté žalobcem, „nezbývá ničeho, čeho by byla žalovaná povinna žalobci plnit“. Se závěrem, že žalobce nemá pohledávku na vrácení bezdůvodného obohacení, která by nebyla postižena promlčením, žalobu v celém rozsahu zamítl (viz bod 12. odůvodnění napadeného rozsudku).10. Závěrem přisvědčil žalobci v jeho argumentaci, že nelze na počátek plynutí subjektivní promlčecí lhůty usoudit z toho, že žalobce podával stížnosti či jinak službu reklamoval, když žalobci bylo vyhověno, „což v něm nevyvolávalo přesvědčení, že na jeho úkor se žalovaná obohatila“. Na neplatnost pojistné smlouvy a vzniklé z bezdůvodného obohacení nebylo možné usoudit ani z doručovaných oznámení – výročních dopisů, které rekapitulují průběh pojištění. Posuzování subjektivní lhůty by však s ohledem na výši částky poskytnuté žalovanou žalobci na závěru soudu I. stupně ničeho nezměnilo (viz bod 14. odůvodnění napadeného rozsudku).11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (zkráceně „o. s. ř.“) úspěšné žalované přiznal plnou nákladů řízení sestávajících z nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (zkráceně jen „AT“), jak je specifikoval pod bodem 14. odůvodnění napadeného rozsudku.12. Proti rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Namítl, že napadený rozsudek jen zatížen závažnými pochybeními, za které označil nesprávné právní posouzení věci a nepřezkoumatelnost rozsudku. Jak žalobce shrnul v úvodu svého odvolání, soud I. stupně zcela opomenul zásadní námitky žalobce, včetně problematiky zneužívajících ujednání v pojistné smlouvě ze dne 25. 10. 2004 uzavřené mezi žalobcem a žalovanou a rozporu námitky promlčení s dobrými mravy. Soud I. stupně pochybil, když ignoroval aplikaci směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (Směrnice), která chrání spotřebitele před zneužívajícími smluvními ujednáními. Přestože je tato Směrnice součástí unijního práva, soud I. stupně ji nijak nezkoumal, ani neaplikoval, a tím jednal v rozporu s judikaturou Soudního dvora EU. Tento nedostatek zásadně ovlivňuje posouzení platnosti předmětné pojistné smlouvy i otázk