58 Co 6/2025-64 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci , částka, s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši od , datum, do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím, zamítl (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení , částka, , a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok III.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím jako odškodnění nemajetkové újmy, která mu vznikla nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH , spisová značka, .3. Žalovaná potvrdila, že žalobce u ní tento nárok předběžně uplatnil dne , datum, , nesporovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), spočívajícímu v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, za dostačující formu odškodnění však považovala konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.4. Soud I. stupně na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování zjistil, že žalobce přihlásil dne , datum, svou pohledávku ve výši , částka, v posuzovaném insolvenčním řízení a na základě rozvrhového usnesení mu byla dne , datum, vyplacena částka , částka, . Průběh insolvenčního řízení i podstatné okolnosti tohoto řízení popsal v odst. 6 až 8 odůvodnění napadeného rozsudku. Na tomto základě uzavřel s odkazem na judikaturu ESLP a Nejvyššího soudu, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od , datum, do , datum, , tedy 14 let a 1 měsíc, probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, při posuzování významu řízení vycházel ze zvláštní povahy insolvenčního řízení, přihlížel rovněž k tomu, že účastníkem řízení v postavení dalšího věřitele byl i syn žalobce, jednalo se tak o sdílenou újmu, a zohlednil zejména složitost řízení. V této souvislosti poukázal na to, že bylo přihlášeno 163 přihlášek 168 věřitelů, v průběhu řízení musel soud rozhodovat o změně věřitelů v důsledku úmrtí i dalších důvodů, o odmítnutí řady přihlášek, proběhlo celkem , hodnota, incidenčních sporů. Činnost orgánů státu byla standardní, bylo postupováno v přiměřených lhůtách, dohled nad činností insolvenčního správce byl řádný.5. Na tomto základě shledal, že byly naplněny předpoklady odpovědnosti státu za vznik nemajetkové újmy dle § 13 odst. 1 OdpŠk, konstatování porušení práva žalobce nepovažoval za dostačující formu odškodnění, vycházel přitom z toho, že taková forma odškodnění je dle konstantní judikatury na místě výjimečně pouze tam, kde význam předmětu řízení byl nepatrný nebo se poškozený sám významně podílel na jeho délce. S ohledem na částku, kterou žalobce do insolvenčního řízení přihlásil a která mu byla na základě rozvrhového usnesení vyplacena, neshledal význam řízení pro žalobce nepatrný, přistoupil tedy k úvaze o výši relutárního odškodnění.6. Základní částku odškodnění stanovil dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 ve výši , částka, (, částka, za každý rok řízení, za prvé dva roky v poloviční výši), tuto částku dále modifikoval dle kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk, a to tak, že přistoupil ke snížení o 50 % z důvodu složitosti řízení, o 30 % z důvodu sníženého významu řízení a o 10 % (správně 5 % - pozn. odvolacího soudu) z důvodu sdílené újmy, celkem o 85 % na výslednou částku , částka, .7. Pokud žalovaná namítala, že insolvenční řízení bylo veřejné, nahlédnutím do insolvenčního rejstříku tak mohl i žalobce zjistit již v raném stádiu řízení, jakou hodnotu má majetek sepsaný do majetkové podstaty a jaká je výše přihlášených pohledávek, tedy odhadnout, jakou míru uspokojení lze očekávat, vycházel soud I. stupně z toho, že tyto okolnosti samy o sobě nemohou vést k závěru o zcela bagatelním významu řízení pro žalobce, poukázal přitom na to, že výše uvedené okolnosti byly nicméně důvodem pro modifikaci výše odškodnění.8. Žalobě tak vyhověl ohledně částky , částka, včetně úroků z prodlení, vycházel přitom z toho, že žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šestiměsíční lhůty od doby předběžného uplatnění nároku, v daném případě , datum, .9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen ,,o. s. ř.“, s tím, že výše plnění závisela na úvaze soudu, žalobci tak byla přiznána náhrada nákladů řízení v plném rozsahu, a to za soudní poplatek , částka, a náklady právního zastoupení za 3 úkony po , částka, , paušální náhradu hotových výdajů 3 x po , částka, , cestovné a náhradu za ztrátu času, celkem , částka, .10. Proti tomuto rozsudku (výrokům I. a III.) podala žalovaná včasné odvolání, uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř. Vytýkala soudu I. stupně, že nevzal plně v úvahu specifika posuzovaného řízení, insolvenční řízení probíhá víceméně online, insolvenční řízení představuje kolektivní uspokojování přihlášených věřitelů, u kterého je na první pohled zřejmé, že toto uspokojení je založeno na poměrném principu, tedy není podstatné, kolik věřitel přihlásil, nýbrž kolik se mu dostane na základě rozvrhového usnesení. Namítala, že to byl žalobce, kdo se rozhodl podstoupit investiční riziko, důsledky tohoto rizika nemůže přenášet na stát. Pokud žalobce poukazoval na jiné případy konkursního řízení, jednalo se o konkursní řízení společnosti , právnická osoba, , a.s., které však bylo delší a nebylo tzv. „on-line řízením“. Poukázala na to, že insolvenční řízení bylo ovlivněno počtem věřitelů, s čímž souvisela řada procesních rozhodnutí, proběhlo 9 incidenčních sporů, které měly vliv na celkovou délku řízení, řízení se vedlo též před dovolacím soudem. Poukázala dále na rozhodnutí odvolacího soudu sp. zn. , spisová značka, , v němž odvolací soud v obdobné věci shledal dostačujícím odškodněním konstatování porušení práva poškozeného s odkazem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . Žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.11. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované vyslovil nesouhlas s jejími názory, namítal, že není podstatné, že rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, nebylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, namítal, že oproti rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, je zcela aktuální a plně aplikovatelné. Poukázal na další četná rozhodnutí odvolacího soudu, v nichž byly závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, plně akceptovány. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.12. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích, žalovaná zopakovala svou námitku, že rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, se týkalo konkursního řízení dle předchozí právní úpravy, nyní je insolvenční řízení zcela transparentní, informace o něm jsou veřejně přístupné. Žalobce poukázal na rozhodnutí odvolacího soudu sp. zn. , spisová značka, , jímž bylo rozhodnuto o odškodnění jeho syna za újmu vzniklou v totožném řízení.13. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a odvolání žalované důvodným neshledal.14. Soud I. stupně se správně zabýval průběhem posuzovaného řízení, učinil správný závěr o tom, že délka řízení ve vztahu k žalobci činila 14 let a 1 měsíc, přičemž tuto dobu shledal nepřiměřenou, shledal tak základní předpoklad odpovědnosti státu za škodu spočívající v nesprávném úředním postupu dle § 13 OdpŠk, to ostatně ani žalovaná nezpochybňovala.15. Rovněž správně se následně zabýval při určení formy a výše odškodnění jednotlivými kritérii dle § 31a odst. 3 OdpŠk. Odvolací soud shodně s ním zastává názor, že charakter posuzovaného řízení sice podstatně snižuje význam daného řízení pro žalobce coby jednoho z kritérií hodnocení délky řízení i formy a výše odškodnění, nelze však učinit závěr o zcela nepatrném významu, pro který by odpovídajícím odškodněním bylo pouze konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, jak požadovala žalovaná.16. Pokud žalovaná argumentovala rozhodnutím zdejšího soudu v obdobné věci sp. zn. , spisová značka, , odvolací soud se se závěry zde uvedenými neztotožnil, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, považoval v dané věci za plně aplikovatelné, jeho závěry nepovažoval za rozporné se závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , na které poukazovala žalovaná. Již v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud dovodil, že z hlediska významu předmětu řízení pro účastníka v postavení přihlášeného věřitele je co do výše peněžitého nároku určující částka, jaká se mu v konkursu dostala na uspokojení jeho pohledávky.17. Specifický charakter daného říze