62 Co 437/2024-82 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že zůstavitel , Jméno žalobce, , narozený , datum, , zemřelý dne , datum, (dále také jen „zůstavitel“), byl v okamžiku svého úmrtí vlastníkem ideální ½ pozemku parc. č. , číslo, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , číslo, , rodinný dům, a ideální ½ pozemku parc. č. , číslo, , zahrada, vše nacházející se v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaných u , správní orgán, (výrok I/). Dále rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 16 800 Kč, k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II/).2. Takto rozhodl soud I. stupně o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení, že zůstavitel , jméno FO, byl v době svého úmrtí vlastníkem ideální poloviny pozemků parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, (dále také jen „ideální ½ nemovitosti“ nebo „předmětná nemovitost“). Podle tvrzení žalobce zůstavitel dne 18. 5. 2023 podal návrh na vklad vlastnického práva k těmto nemovitostem ve prospěch žalované. Tento návrh však nebyl úplný a byl v rozporu se zákazem zcizení, jenž byl součástí zástavní smlouvy uzavřené v roce 2014 mezi žalobcem a jeho manželkou na jedné straně a společností , právnická osoba, jako zástavním věřitelem na straně druhé. Žalobce tvrdil, že darovací smlouva mezi zůstavitelem a žalovanou byla uzavřena dne 15. 2. 2023, přičemž souhlas zástavního věřitele byl doložen až po zůstavitelově smrti, konkrétně dne 30. 6. 2023. Žalobce se proto domáhal opravy údajů v katastru nemovitostí, aby odpovídaly skutečnému stavu, když vlastníkem ideální ½ nemovitosti v době úmrtí zůstavitele byl on sám.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že tvrzení žalobce jsou nepravdivá a nedostatečně podložená důkazy. Žalovaná byla manželkou zůstavitele a dne 15. 2. 2023 uzavřela darovací smlouvu (dále jen „darovací smlouva“), na jejímž základě zůstavitel převedl na žalovanou předmětné nemovitosti. Smlouva zároveň obsahovala ustanovení, že obě strany jsou si vědomy existence zástavního práva k těmto nemovitostem. Dne 27. 2. 2023 zůstavitel požádal zástavního věřitele o souhlas se změnou zástavce, který byl poskytnut již dne 6. 3. 2023. Žalovaná a zůstavitel podali návrh na vklad vlastnického práva dne 18. 5. 2023, přičemž katastrální úřad je vyzval k doložení souhlasu zástavního věřitele. Žalovaná odmítla tvrzení žalobce, že souhlas byl požadován až po zůstavitelově úmrtí a vysvětlila, že souhlas byl vydán již v březnu 2023, ačkoliv jej od zástavního věřitele obdržela až po několika urgencích a stížnostech. Nadto je přesvědčena, že pouze zástavní věřitel má právo uplatnit námitku porušení zákazu zcizení.4. Soud I. stupně po posouzení všech důkazů a jejich vzájemných souvislostí dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Přihlédl k tomu, že zákaz zcizení nemovitostí, o který žalobce usiluje, byl stanoven ve prospěch zástavního věřitele, jímž je , právnická osoba, , nikoliv žalobce. V tomto kontextu rovněž odkázal na odbornou literaturu a judikaturu, která se vztahuje k otázkám relativní či absolutní neplatnosti právního jednání a účinků porušení věcněprávního zákazu, přičemž porušení takového zákazu nezpůsobuje samo o sobě neplatnost právního jednání mezi stranami, pokud není k tomu specificky uvedený důvod. V této souvislosti rovněž zdůraznil, že námitku neplatnosti může vznést pouze ta osoba, jejíž právní zájmy jsou porušením zákazu dotčeny. V tomto případě to není žalobce, protože zákaz zcizení byl sjednán ve prospěch zástavního věřitele. I pokud by byla námitka neplatnosti vznesena řádně, měla být učiněna vůči všem účastníkům relativně neplatného právního jednání, včetně zástavního věřitele, což se však v projednávaném případě nestalo, a proto je dán rovněž nedostatek pasivní věcné legitimace. Vzhledem k těmto skutečnostem soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.5. Náhrada nákladů řízení byla žalované přiznána ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. za právní zastoupení advokátem v celkové výši 16 800 Kč (vč. DPH).6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., neboť právní posouzení soudu I. stupně považuje za nesprávné. Blanketní odvolání doplnil podáním ze dne 7. 10. 2024. Uvedl, že závazek mezi zůstavitelem (dárcem) a žalovanou (obdarovanou) vyplývající z darovací smlouvy zanikl z důvodu nemožnosti plnění, avšak tento právní názor soud I. stupně ignoroval a v rozporu s judikaturou Ústavního soudu ČR ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 968/18, se s tímto argumentem nijak nevypořádal. Rozsudek označil za vadný také pro jeho rozpor se zásadou předvídatelnosti soudních rozhodnutí.7. Soud I. stupně se zaměřil na otázku neplatnosti právního jednání, což však nebylo zásadním argumentem žalobce. Ten se zaměřil na zánik závazku z důvodu následné nemožnosti plnění, konkrétně nemožnosti vydání souhlasu zástavního věřitele, který byl podmínkou platnosti převodu vlastnického práva k nemovitosti. Podle § 2006 odst. 1 občanského zákoníku totiž zaniká závazek, pokud se dluh stane nesplnitelným. V této věci došlo k nemožnosti plnění závazku z Darovací smlouvy uzavřené mezi zůstavitelem a žalovanou dne 15. 2. 2023, ve které se zůstavitel zavázal převést vlastnické právo k nemovitostem na žalovanou. Tento závazek měl být splněn vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí, což však mělo nastat až k okamžiku podání návrhu na vklad, tedy k , datum, . K tomu však nedošlo, protože do dne úmrtí zůstavitele, tj. , datum, , nebyl vydán souhlas zástavního věřitele se zcizením nemovitostí, což bylo podmínkou pro převod vlastnického práva. Soud I. stupně vycházel z toho, že souhlas zástavního věřitele byl údajně vydán 6. 3. 2023. Tento závěr je však nesprávný, neboť souhlas nebyl nikdy doručen zůstaviteli, ale pouze žalobci, a tudíž nemohl mít právní účinky vůči zůstaviteli. Dalším klíčovým faktorem bylo, že vystavení souhlasu bylo podmíněno podpisem Dohody o správě zástavy a nakládání s ní, který proběhl až 29. 6. 2023, tedy po smrti zůstavitele.8. Soud I. stupně také nesprávně posoudil věcnou legitimaci žalobce z pohledu neplatnosti právního jednání, přičemž žalobce se nedomáhá neplatnosti smlouvy, ale určení vlastnického práva na základě zániku závazku z důvodu nemožnosti plnění, tedy jiného hmotněprávního institutu. Rozsudek podle názoru žalobce je vadný, protože je v rozporu se zásadou předvídatelnosti, rozhodnutí je překvapivé, k čemuž žalobce odkázala na judikaturu, kterou označil. I když žalobce není účastníkem darovací smlouvy, jeho aktivní legitimaci potvrzuje judikatura Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1897/98, které jasně stanoví, že v řízení o určení právního vztahu může mít žalobce aktivní legitimaci, pokud se daný právní vztah dotýká jeho právní sféry. V tomto případě by určení vlastnického práva mohlo mít vliv na právní vztah žalobce v řízení o dědictví po zůstaviteli a aktivní věcná legitimace žalobce je tak dána. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.9. Žalovaná v reakci na podané odvolání uvedla, že je přesvědčena o správnosti napadeného rozsudku, kdy soud I. stupně správně zjistil skutkový stav věci a správně jej i právně posoudil. Podle žalované nebyl žalobce oprávněn vznášet námitku porušení zákazu zcizení nemovitosti, protože tento zákaz je sjednán ve prospěch zástavního věřitele. Žalobce není osobou oprávněnou chránit práva zástavního věřitele, jak vyplývá z ustanovení § 586 občanského zákoníku. Zástavní věřitel udělil souhlas s převodem nemovitosti mezi zůstavitelem a žalovanou v souladu se Zástavní smlouvou, což dokládá jeho souhlas ze dne 6. 3. 2023 a Dohoda o správě zástavy a nakládání s ní ze dne 29. 6. 2023. Žalobce v žalobě původně argumentoval porušením zákazu zcizení, a až později zmiňoval nárok na zánik závazku z darovací smlouvy kvůli úmrtí zůstavitele.10. Dále žalovaná odmítá názor žalobce, že soud I. stupně posuzoval pouze neplatnost darovací smlouvy. Soud se soustředil na otázku, zda měl žalobce právo domáhat se porušení zákazu zcizení, a správně dospěl k závěru, že neměl. I kdyby došlo k porušení zákazu zcizení, jak tvrdí žalobce, žalovaná odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1813/2021, který vyjadřuje, že porušení tohoto zákazu nevede k neplatnosti právního jednání. Co se týče námitky žalobce o zániku závazku z darovací smlouvy kvůli nemožnosti plnění (úmrtí zůstavitele), žalovaná tento argument považuje za nepodložený. Soud I. stupně správně konstatoval, že souhlas zástavního věřitele s převodem nemovitosti byl udělen za života zůstavitele. Předmětná darovací smlouva byla platně uzavřena, a návrh na vklad vlastnického práva byl podán katastrálnímu úřadu ještě za života zůstavitele, což bylo v souladu se zákonem a dohodou mezi zúčastněnými stranami. Souhlas zástavního věřitele, ať už písemný nebo ústní, j