62 Co 85/2025-81 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 31 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 31 150 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu zamítl co do částky 41 103 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 41 103 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 17 097,75 Kč k rukám právního zástupce žalobce rovněž do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou žalobce požadoval zaplatit částku 72 253 Kč s úrokem z prodlení z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“). Žalobce tvrdil, že se v posuzovaném řízení domáhal žalobou ze dne 7. 1. 2025 určení, že je výlučným vlastníkem konkrétních nemovitých věcí (konkrétních pozemků) v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , z důvodu duplicitního zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí. Žalobce byl zapsán jako jejich výlučný vlastník, který je nabyl na základě darování od své matky , jméno FO, , současně však byla jako jejich spoluvlastník s podílem o velikosti 1/4 zapsána , jméno FO, , která uvedený podíl měla nabýt děděním po , jméno FO, (své matce a zároveň matce , jméno FO, ). Okresní soud v , adresa, svým rozsudkem ze dne 17. 1. 2020, č. j. , spisová značka, , žalobě částečně vyhověl, přičemž určil žalobce jako výlučného vlastníka části pozemků (soudem I. stupně v napadeném rozsudku označených jako „polní pozemky“); ohledně dalších (obdobně označených jako „lesní pozemky“) rozhodl, že , jméno FO, je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/4, v dalších výrocích zamítl další uplatněné nároky a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Zmíněný rozsudek byl následně doplněn rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 17. 2. 2020, č. j. , spisová značka, , a doplňujícím usnesením ze dne 22. 7. 2020, č. j. , spisová značka, . K odvolání žalobce v posuzovaném řízení Krajský soud v , adresa, rozsudkem ze dne 15. 10. 2020, č. j. , spisová značka, , prvostupňový rozsudek částečně potvrdil, částečně změnil. K dovolání , jméno FO, v posuzovaném řízení Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 31. 8. 2021, č. j. , spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, zrušil. Následně Krajský soud v , adresa, rozsudkem ze dne 14. 4. 2022, č. j. , spisová značka, , prvostupňový rozsudek potvrdil s upřesněním jeho výroku. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 7. 2023, č. j. , spisová značka, , druhý rozsudek Krajského soudu v , adresa, částečně zrušil. Ústavní stížnost , jméno FO, proti druhému rozsudku Nejvyššího soudu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2023, sp. zn. , spisová značka, Podle žalobce je výsledkem popsaného, že řízení týkající se polních pozemků již bylo ukončeno, zatímco řízení týkající se lesních pozemků stále probíhá. Posuzované řízení trvalo ve vztahu k polním pozemkům téměř 9 let od podání žaloby dne 7. 1. 2015 do vydání usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2023, což je nepřiměřeně dlouhá a nezákonná doba, neodpovídající složitosti a náročnosti věci. Prvostupňový rozsudek byl vydán až dne 17. 1. 2020, ačkoli žaloba byla podána již dne 7. 1. 2025. Délka soudního řízení nebyla zapříčiněna chováním žalobce. Průtahy vzniklé v důsledku nesprávnosti právních závěrů Krajského soudu v , adresa, , kterou opakovaně shledal Nejvyšší soud, nemohou jít k tíži žalobce. Újma žalobce je dána již samotnou neúměrnou délkou řízení. Význam řízení byl dán i naléhavým právním zájmem žalobce na určení vlastnického práva s ohledem na duplicitní zápis v katastru nemovitostí. Žalobce byl po celou dobu řízení ve výrazné nejistotě, což představovalo tlak na jeho psychiku, vyvolávalo starosti a omezovalo žalobce v rozvíjení jiných aktivit a naplňování jeho osobnosti. Za to požadoval zadostiučinění v penězích ve výši 157 503 Kč. Tuto částku si vypočetl jako 20 000 Kč za rok řízení (tedy 1 667 Kč za měsíc řízení), sníženo na polovinu za první dva roky trvání posuzovaného řízení. Vyšel ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. S ohledem na inflační znehodnocení peněz, které za dobu od vydání stanoviska přesáhlo 40 %, je namístě s ohledem na princip rovného zacházení a zásady spravedlnosti zvýšit rozpětí uvedené ve zmíněném stanovisko nejméně o 1/3. V tomto směru uplatnil žalobce svůj nárok u žalované dne 19. 1. 2024. Žalovaná mu sdělila stanoviskem ze dne 18. 7. 2024, že podle ní činí odpovídající výše zadostiučinění částku 82 250 Kč. Vypočetla ji tak, že vyšla ze základní částky 15 000 Kč za rok (s výjimkou prvních dvou let) a snížila ji s ohledem na složitost věci a stupně soudní soustavy o 30 %. Vypočtenou částku žalobci zaplatila.3. Žalovaná se žalobou uplatněným nárokem nesouhlasila. Potvrdila, že žalobce uplatnil dne 19. 1. 2024 nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 157 503 Kč za nesprávný úřední postup v posuzovaném řízení. Žalovaná dne 18. 7. 2024 konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 82 250 Kč. Posuzované řízení probíhalo po dobu 8 let a 10 měsíců opakovaně na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. Soud prvního stupně rozhodl jednou, odvolací soud třikrát, dovolací soud dvakrát a Ústavní soud jednou. V řízení nedocházelo k výrazným průtahům mezi jednotlivými úkony soudů. Negativní vliv na délku řízení mělo rušení rozhodnutí odvolacího soudu soudem dovolacím. Délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou, došlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná přihlédla ke všem okolnostem případu ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce 117 500 Kč, když v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok (1 250 Kč za měsíc) trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, neboť každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Žalovaná neshledala důvody pro navýšení základní částky nad 15 000 Kč za jeden rok řízení. Ohledně požadavku žalobce na navýšení z důvodu inflace odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, z níž plyne, že to není důvodné. Ani Evropský soud pro lidská práva, přes nárůst inflace, který je obecně známý a týká se celé Evropské unie, zatím nedospěl k navyšování částek přiznávaných v průběhu let jako odškodnění za nepřiměřené délky řízení. Rozsah, který stanovil Nejvyšší soud v rámci sjednocujícího stanoviska v roce 2011, je i nadále plně použitelný. Vypočtená základní částka byla žalovanou snížena s ohledem na složitost projednávané věci a stupně soudní soustavy o 30 %. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba o určení vlastnického práva k nemovitostem. Soudy v něm posuzovaly existenci naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví, vydržení vlastnictví matkou žalobce, která mu měla nemovitosti darovat, a držbu u pozemků, k nimž svědčilo právo užívání tzv. socialistickým organizacím. Bylo provedeno poměrně rozsáhlé dokazování. Po procesní stránce bylo rozhodnuto o přerušení řízení, o částečném zastavení řízení a o návrhu žalobce na vydání předběžného opatření. Snížení základní částky zadostiučinění s ohledem na kritérium počtu stupňů soudní soustavy je důvodné. Nejvyšší soud sice zrušil rozsudek odvolacího soudu, nicméně poprvé k tomu došlo z důvodu zaujetí jiného právního názoru na otázku, která v jeho judikatuře nebyla vyřešena. To nelze hodnotit jako nesprávný úřední postup. Mimo to v řízení rozhodoval i Ústavní soud. Žalobce ani ostatní účastníci se na délce řízení výrazně nepodíleli. Význam řízení zhodnotila žalovaná jako standardní. Podle ní žalobce netvrdil žádné konkrétní zásahy, které měla způsobit nepřiměřená délka posuzovaného řízení, mimo nejistoty ohledně výsledku řízení.4. Soud I. stupně ve svém rozsudku po skutkové stránce zjistil a detailně popsal, jak probíhalo posuzované řízení. Odvolací soud v podrobnostech odkazuje na odstavec 9 napadeného rozsudku, z něhož lze zejména zmínit následující skutečnosti. Žaloba žalobce v posuzovaném řízení byla podána dne 7. 1. 2015 proti , jméno FO, a , jméno FO, . Jeho argumentace se opírala o to, že , jméno FO, zčásti děděním, zčásti vydržením nabyla vlastnické právo v souhrnu k celku předmětných nemovitých věcí a ty posléze darovala žalobci. Žalobce navrhl přerušení posuzovaného řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , kde se řešily obdobné otázky ohledně dalších nemovitostí. , jméno FO, v posuzovaném řízení vznesla v březnu 2015 vzájemný návrh na určení svého vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu