68 Co 273/2024-95 — Městský soud v Praze

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá náhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v , město, pod sp. zn. , spisová značka, (dále též jen „, podezřelý výraz, “). Žalobce a další dva obvinění byli stíháni pro , podezřelý výraz, úřední osoby a nadržování podle § 329 odst. 1 písm. c) a § 366 odst. 1 , podezřelý výraz, . , podezřelý výraz, bylo zahájeno usnesením , právnická osoba, ze dne , datum, a pravomocně bylo skončeno rozsudkem Okresního soudu v , město, ze dne , datum, , jímž byl žalobce zproštěn obžaloby dle § , podezřelý výraz, . V řízení, které trvalo 8 let a 2 měsíce, docházelo k neodůvodněným průtahům, a jeho celková délka byla nepřiměřená. Žalobci tím vznikla újma, kterou je namístě odškodnit v penězích. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne , datum, a ta mu poskytla zadostiučinění ve výši , částka, . Plnění v této výši má žalobce za nedostačující a požaduje jeho navýšení o dalších , částka, .2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodě 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobě vyhověl co do částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení (z této částky) ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu ohledně částky , částka, s příslušenstvím (výrok II) a žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši , částka, (výrok III). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.4. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním, které směřuje do vyhovujícího výroku o věci samé (výrok I) a do výroku o nákladech řízení (výrok III). Namítá, že soud prvního stupně nezohlednil, že žalobce uplatnil rovněž nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným , podezřelý výraz, a že byl ze strany žalované samostatně odškodněn. Žalovaná na tuto skutečnost v řízení před soudem prvního stupně upozornila. Ve vyjádření k žalobě uvedla, že význam řízení pro žalobce nehodnotila jako zvýšený, a to v souladu s ustálenou judikaturou, dle níž domáhá-li se poškozený nároku na náhradu nemajetkové újmy jak z titulu nezákonného , podezřelý výraz, , tak z titulu nepřiměřené délky řízení, není u druhého z nich namístě vycházet z předpokladu vyššího významu řízení pro poškozeného. Pokud by došlo k procentuálnímu navýšení zadostiučinění poskytovaného za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, jak to učinil soud prvního stupně, dostalo by se žalobci duplicitního odškodnění. Žalovaná nesouhlasí s navýšením základní částky odškodnění ani z důvodu postupu soudu, neboť zjištěná pochybení se promítla již do závěru o nepřiměřené délce řízení, a není tak dán důvod pro další modifikaci základní částky na základě tohoto kritéria. Soud prvního stupně naopak vůbec nezohlednil, že řízení bylo složité, neboť probíhalo na třech stupních soudní soustavy a bylo v něm prováděno rozsáhlé dokazování. Zadostiučinění, které žalobci již poskytla (ve výši , částka, ), má žalovaná za dostačující. Navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku I změněn tak, že žaloba bude zamítnuta i ohledně částky , částka, s příslušenstvím, a žalované bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.5. Žalobce navrhuje potvrzení odvoláním napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Poukazuje na to, že , podezřelý výraz, se typově řadí mezi ta řízení, která mají pro poškozené zvýšený význam. V daném případě byl žalobce, který byl celý svůj pracovní život příslušníkem , právnická osoba, , trestně stíhán v souvislosti s výkonem svého povolání a řízení pro něj mělo velmi citelný až zničující dopad. Je proto namístě základní částku odškodnění z důvodu významu řízení navýšit. Nadto, jak je v napadeném rozsudku uvedeno, se žalovaná z jednání před soudem prvního stupně omluvila, a ten ji tak nemohl ve smyslu § 118a o. s. ř. poučit, aby svá tvrzení stran sníženého významu řízení doplnila a označila k nim důkazy. Soud prvního stupně správně navýšil základní částku odškodnění též z důvodu postupu orgánů státu, jenž byl poznamenán průtahy, a správně ji naopak neponížil z důvodu složitosti věci, neboť se jednalo o standardně složitou kauzu, která – pokud by žalobci bylo dopřáno sluchu – mohla skončit již v přípravném řízení. Při jednání odvolacího soudu žalobce své vyjádření doplnil tím, že je třeba vzít v úvahu, že částka základního odškodnění ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) již neodpovídá současné ekonomické situaci, přičemž dle povědomí žalobce jsou obecné soudy, včetně Nejvyššího soudu, nakloněny tomu, aby byly přiznávány částky zohledňující aktuální ekonomický vývoj, zejména rostoucí inflaci. Ani se zřetelem k této skutečnosti proto není důvod přiznané zadostiučinění jakkoliv snižovat.6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, v němž byl napaden (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. K projednání odvolání došlo v nepřítomnosti žalované, která se z jednání odvolacího soudu včas omluvila a s jednáním bez své účasti souhlasila (§ 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.).7. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně v napadeném rozsudku citoval relevantní normy objektivního práva (které tedy již odvolací soud znovu neopakuje) a učinil správný závěr o skutkovém stavu; s jeho právním posouzením však již zcela souhlasit nelze.8. Spornou otázkou v odvolacím řízení zůstala pouze výše přiměřeného zadostiučinění, kterého by se žalobci mělo dostat, když žalovaná (a to ani v řízení před soudem prvního stupně) existenci odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu představovaného nepřiměřenou délkou řízení nezpochybnila a srozuměna byla též s formou zadostiučinění. Rovněž odvolací soud na podkladě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně shledává jeho závěr o nepřiměřené délce řízení, které ve vztahu k žalobci trvalo 8 let a 2 měsíce, správným. Jak vyplývá z judikatury, při posuzování přiměřenosti délky řízení se vychází z kritérií, která jsou pak hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (viz § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupme, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu“). Soud prvního stupně se jednotlivými kritérii a jejich vzájemným spolupůsobením zabýval a dovodil-li, že dobu posuzovaného řízení nelze ospravedlnit, je třeba s ním souhlasit. Stejně tak lze souhlasit s tím, že újmu, která žalobci (presumovaně) vznikla, je třeba odškodnit v penězích. Při stanovení výše peněžitého zadostiučinění vyšel soud prvního stupně správně ze základní částky ve výši , částka, za rok řízení (za první dva roky z částky poloviční). Výchozí částka odškodnění však činí nikoliv , částka, , nýbrž , částka, (= 2 x 7 500 + 6 x 15 000 + 2 x 1 250).9. Poukazoval-li žalobce (v reakci na odvolací námitky žalované) na změnu ekonomické situace, k níž od doby přijetí Stanoviska došlo, s tím, že je namístě uvažovat o vyšší základní částce odškodnění za rok řízení, než je částka , částka, , odvolací soud se s touto argumentací neztotožňuje. K otázce potřeby valorizace základní částky se již opakovaně ve své rozhodovací praxi vyjadřoval Nejvyšší soud a neshledal důvod se od ustálené rozhodovací praxe vycházející ze Stanoviska odchýlit. Nejvyšší soud (např. v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ) uvedl, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku, a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny či životní úrovně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, či sp. zn. , spisová značka, ). Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala dosud změn (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).10. Co se týče modifikace základní částky odškodnění z pohledu kritérií uvedených v § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu, soud prvního stupně ji zcela odpovídajícím způsobem (o 15 %) navýšil z důvodu postupu orgánů státu, jenž výslednou délku řízení významně poznamenal. Pochybil však, pokud nezohlednil i jistou procesní složitost věci. Tou se obecně rozumí jak procesní nesnáze, tak i skutkové či hmotně právní složi