68 Co 284/2024-529 — Městský soud v Praze

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaslat žalobci písemnou omluvu v navrženém znění, dále zaslat , právnická osoba, doporučený dopis obsahující sdělení v navrženém znění a zaplatit žalobci na odčinění nemajetkové újmy částku , částka, . V podrobnostech jsou tvrzení a argumenty žalobce předestřeny v bodě 1 a 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.2. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodě 4 a 5 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil žalovanému povinnost zaslat žalobci prostřednictvím , právnická osoba, doporučený dopis obsahující písemnou, vlastnoručně podepsanou omluvu tohoto znění: „Vážený pane , tituly před jménem, , jméno FO, , omlouvám se Vám, že jsem o Vás ve své knize , jméno FO, - Třicet let pod přísahou uvedl následující nepravdivá tvrzení: že jste poskytoval informace z obsahu trestních spisů neoprávněným osobám, že Vám tyto osoby za to poskytovaly protislužby, že jste tuto nezákonnou činnost vykonával ve spolupráci se státní zástupkyní Městského státního zastupitelství v Praze , tituly před jménem, , jméno FO, , že Vás vlastnictví bytu v pražské galerii , název, spojuje s některými lobbisty, že jste poskytnul informace ze spisu v kauze nákupu , Anonymizováno, paní , jméno FO, (dříve , jméno, ), že jsme v trezoru ve Vaší kanceláři našli během domovní prohlídky složky s nápisem , název, a , jméno FO, , v nichž byly všechny moje přešlapy, co se nastřádaly za celá léta, co kdo Vám právě řekl, že jste si schoval v trezoru spis , tituly před jménem, , jméno FO, a nesdělil , název, orgánům, že je proti němu vedeno přes dvacet šetření a prověřování, že jste se jako člen organizované skupiny podílel na úmyslném poškozování ústavního zřízení, a to s cílem působit na moc výkonnou, , Jméno žalovaného, “ (výrok I). Soud prvního stupně dále zamítl žalobu v části, v níž se žalobce na žalovaném domáhal zaslání písemného sdělení , právnická osoba, (výrok II), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nemajetkové újmy částku , částka, (výrok III), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení , částka, (výrok IV), a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši , částka, (výrok V). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.4. Žalovaný napadl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, III a V včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že výroky ve své knize „, Jméno žalovaného, , Třicet let pod přísahou“ nemohl zasáhnout do cti žalobce, neboť žalobce vlastním přičiněním o svou čest přišel. To, že jeho , podezřelý výraz, bylo zastaveno, ještě neznamená, že žalobce byl „očištěn“. Všechny sporné výroky se týkají profesní oblasti, v níž žalobce nepožívá dobré pověsti. V tomto směru žalovaný poukázal především na závěry usnesení Městského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dle něhož byl žalobce napojen na kontroverzní postavy pražského podnikatelského prostředí způsobem, který byl neslučitelný s výkonem funkce státního zástupce. , podezřelý výraz, soud uvedl, že žalobce byl těmito osobami vnímám jako člověk, který dovede věci zařídit, a je pravděpodobné, že si za poskytované služby nechával platit. Jeho , podezřelý výraz, pak nebylo zastaveno proto, že by se skutek nestal, ale proto, že není , podezřelý výraz, . Vedle citovaného usnesení žalovaný označil k důkazu i analytickou zprávu k osobě žalobce a rovněž jeho profil na internetové encyklopedii Wikipedia, které svědčí o tom, že žalobce je kontroverzní osobou. Soud prvního stupně, ač tyto důkazy provedl, je nesprávně zhodnotil, když nezohlednil vliv skutečností, které z nich vyplývají, na žalobcovu profesní pověst. Pouze zkratkovitě uzavřel, že nebyl-li žalobce odsouzen, je „čistý jako lilie“. Žalovaný nesouhlasí ani s tím, že by sporné výroky bylo možno posuzovat jako skutková tvrzení. Zdůraznil, že se jedná o jeho vzpomínky na průběh vyšetřování některých známých kauz, a pokud by žalovaný měl prokazovat jejich pravdivost, musel by v zásadě prokázat , podezřelý výraz, žalobce, jako by se jednalo o , podezřelý výraz, . To z povahy věci nedává smysl. Nepřiměřená přísnost standardu nastaveného soudem prvního stupně je patrná především u výroků č. , hodnota, , 5 a 7. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný si e-mailovou komunikaci mezi žalobcem a , tituly před jménem, , jméno FO, pamatoval poměrně přesně, pouze ji parafrázoval a zhodnotil. Jedná se tudíž o hodnotící soud s pravdivým základem. Rovněž pokud jde o složky s označením „Bradáčová“ a „, jméno FO, “, tyto se při prohlídce na Vrchním státním zastupitelství v Praze skutečně našly, nikoliv ale u žalobce, nýbrž u jeho nadřízeného , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalovaný nebyl prohlídce osobně přítomen a informaci o ní získal na poradě. Také tento výrok tak má pravdivý základ, a žalovaný neměl důvod se domnívat, že se událost odehrála jinak. Jedná se tedy o ospravedlnitelnou nepřesnost. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že policejní orgán dne , datum, rozšířil úkony , podezřelý výraz, ohledně , podezřelý výraz, mimo jiné i na osobu žalobce. Žalovaný ve své knize pouze popisoval úvahy, které policii k tomuto kroku vedly, výrok je však pravdivý. Ani u ostatních výroků nelze mít jejich hodnocení ze strany soudu prvního stupně za přiměřené a jejich nepravdivost, resp. nepřípustnost kritiky nelze dovozovat jen z toho, že žalobce nebyl , podezřelý výraz, odsouzen. V neposlední řadě žalovaný namítá, že omluva, která mu byla soudem prvního stupně uložena, je nepřiměřená obsahu sporných výroků, neboť žalobce líčí příliš „bíle“. Navrhl, aby odvolací soud zopakoval dokazování předmluvou knihy „, Jméno žalovaného, , Třicet let pod přísahou“, str. 6, ohledně motivace žalovaného k napsání knihy, dále usnesením Městského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a článkem k heslu „, Jméno žalobce, “ na internetové encyklopedii Wikipedia, a to ohledně žalobcovy profesní pověsti, a poté aby změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba se zamítá, a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů.5. Žalobce navrhuje potvrzení odvoláním napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Ohrazuje se proti tvrzení, že by jeho profesní pověst byla v době vydání knihy již poškozena, naopak se těšil a těší dobré profesní pověsti. Nadto by ani tato okolnost žalovaného nezbavovala odpovědnosti za jeho nepravdivé výroky. Žalobce zdůraznil, že v době vydání knihy bylo , podezřelý výraz, vedené proti němu pravomocně skončeno, aniž by byl uznán vinným a odsouzen. Žalovaný to dobře věděl a byl povinen ctít presumpci neviny. Pokud jde o charakter sporných výroků, soud prvního stupně správně rozpoznal, že se jedná o skutková tvrzení, a takto s nimi zacházel. Soud prvního stupně nezpochybnil motivaci žalovaného zachytit ve své knize vzpomínky na to, jak probíhaly významné , podezřelý výraz, , na jejichž vyšetřování se podílel. Žalovaný však podává sporné výroky jako fakta, aniž by bylo současně uvedeno, že by se mělo jednat jen o nepotvrzené vyšetřovací verze. Všechny výroky jsou podávány v oznamovacích větách a je jimi sdělováno, co žalovaný či jeho kolegové zjistili, bez uvedení jakékoliv podmínky či zpochybnění a především bez jakéhokoliv zohlednění, že žalobce – až na jeden skutek – nebyl nikdy ani obviněn, natož odsouzen. Žalované výroky tedy nejsou žádným hodnotícím soudem, nýbrž popisem jednání, které je veřejnosti předkládáno tak, jako by se skutečně stalo. Přitom pravdivost žádného z těchto výroků nebyla prokázána. Za nedůvodnou žalobce označil i odvolací námitku stran údajné nepřiměřenosti omluvy, neboť její formulace koreluje s napadenými výroky a jejich význam nijak neposouvá. Představuje pouze kratší formulaci vlastních slov žalovaného. Žalobce navrhuje, aby rozsudek soudu prvního stupně byl v napadeném rozsahu potvrzen a byla mu přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.6. Odvolací soud při jednání konaném dne , datum, v souladu s § 213 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), zopakoval dokazování některými listinnými důkazy, v prvé řadě usnesením Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které bylo ke stížnosti státního zástupce přezkoumáno Vrchním soudem v Praze, jenž stížnost státního zástupce usnesením ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , zamítl (dovolání proti tomuto usnesení Nejvyšší soud dne , datum, odmítl).7. Odvolací soud z uvedeného rozhodnutí zjistil, že žalobce byl stíhán pro , podezřelý výraz, odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. a) , podezřelý výraz, zákoníku, jehož se měl dopustit tím, že jako státní zástupce Vrchn