68 Co 307/2024-139 — Městský soud v Praze

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá náhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla v důsledku nepřiměřené délky řízení o vydání osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení „Důvěrné“ vedeného před Národním bezpečnostním úřadem a návazně před správními soudy. Řízení přesáhlo dobu 12 let a žalobce žádá, aby mu bylo poskytnuto peněžité zadostiučinění ve výši , částka, .2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodě 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím (výrok I) a současně i povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši , částka, (výrok II).4. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku příčinné souvislosti mezi nemajetkovou újmou žalobce a postupem žalované, neboť v té fázi řízení, která probíhala před správními orgány (Národním bezpečnostním úřadem a ředitelem Národního bezpečnostního úřadu coby odvolacím orgánem) byly dodrženy všechny zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí, a tedy k žádným průtahům nedošlo. V navazujícím soudním řízení žalovaná vystupovala již jen jako účastník a součinnost poskytovala vždy bez časových prodlev, v soudem určených lhůtách. Případná nepřiměřená délka řízení tedy vznikla při projednávání věci správními soudy. Žalovaná sice nezpochybňuje, že správní i soudní řízení je třeba v daném případě vnímat jako jeden celek, přesto odpovědnost za nemajetkovou újmu žalobce nenese, neboť mezi jejím postupem a vzniklou újmou není dána příčinná souvislost. Navrhla, aby byl napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Žalobce označil argumentaci žalované ve svém vyjádření k odvolání za lichou, neboť vzhledem k tomu, že řízení před správními orgány a soudy tvoří jeden celek, je nerozhodné, který z těchto orgánů průtahy způsobil. Navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako věcně správný potvrzen.6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.7. Odvolací soud konstatuje, že závěry, které uvedl ve svém předchozím usnesení vydaném v této věci dne , datum, , č. j. , spisová značka, , shledává i nadále správnými a v plném rozsahu na ně odkazuje. Odvolací soud vysvětlil, že na řízení, které probíhalo jak před správními orgány, tak před správními soudy, je třeba pohlížet jako na jeden celek a na uplatněný nárok jako na jediný nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu“). Příslušným úřadem, proti němuž se nárok uplatňuje, je ve smyslu § 6 zákona o odpovědnosti za škodu ten správní úřad, do jehož působnosti patří odvětví státní správy, v němž probíhalo správní řízení. V tomto případě je jím Národní bezpečnostní úřad. Nelze se tedy úspěšně bránit tím, že v samotném správním řízení k žádným průtahům ve smyslu překračování zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí nedocházelo a že délka řízení přičitatelná státu vznikla až v soudní fázi, neboť žalovaná je odpovědná za obě fáze řízení, které tvoří jeden celek.8. Soud prvního stupně si opatřil dostatečná skutková zjištění, která podřadil pod relevantní normy objektivního práva. Dospěl ke správnému právnímu závěru, že celkovou délku řízení, které bylo (dle učiněných zjištění, ale i nesporných tvrzení účastníků) zahájeno dne , datum, podáním žádosti o vydání osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení „Důvěrné“ a ukončeno dne , datum, , nelze ve světle kritérií dle § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu hodnotit jako přiměřenou. Je tomu tak zejména s ohledem na prodlevy, k nimž docházelo v soudní fázi řízení, jakož i s ohledem na význam, jenž dané řízení pro žalobce mělo, a které nemůže vyvážit ani složitost, kterou se tato věc vyznačovala. Vznik újmy na straně žalobce, která mu v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vznikla, se presumuje a vzhledem k okolnostem daného případu (žalobce se na délce řízení nijak nepodílel a nejednalo se ani o řízení, které by pro něj mělo jen nepatrný význam) nepřichází v úvahu jiná forma zadostiučinění než zadostiučinění v penězích.9. Třebaže celková délka řízení dosáhla 12 let a 4 měsíců, sám žalobce dobu řízení, za kterou požaduje zadostiučinění, v žalobě vymezil jen v délce 12 let a 3 měsíců (do , datum, ) a tímto jeho žádáním je soud vázán. Při stanovení výše zadostiučinění, jak odvolací soud vysvětlil již v usnesení ze dne , datum, , se vychází ze základní částky za rok řízení, kterou je třeba následně modifikovat v závislosti na působení jednotlivých kritérií uvedených v § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu. Stanovil-li soud prvního stupně základní částku za rok řízení ve výši , částka, , lze ji mít (zejména s ohledem na celkovou délku řízení) za adekvátní. Není ale již zřejmé, jak se ve výsledné částce, k níž soud prvního stupně dospěl součinem základní částky za rok řízení (správně krácené za první dva roky na polovinu) a celkové doby řízení, tj. do částky , částka, (= 2 x 8 500 + 10 x 17 000 + 4 250), následně promítly jeho úvahy o působení dalších významných faktorů. Soud prvního stupně sice výslovně upozornil na složitost věci danou tím, že věc byla projednávána na všech stupních soudní soustavy (a lze dodat, že rovněž i na dvou stupních soustavy správních orgánů), k žádné konkrétní úpravě základní částky však nepřistoupil. Odvolací soud má za to, že vzhledem k již zmíněné procesní složitosti věci, k níž je možno řadit i rozhodování o oddělení části spisu, kterou nebude prováděn důkaz, podle § 133 zákona č. 412/2005 Sb. (viz odst. 7 napadeného rozsudku), je namístě přistoupit ke krácení základní částky o 20 %, naopak vzhledem k postupu orgánů státu je třeba ji navýšit o 20 %. Výsledkem je tak opět částka , částka, . V úvahu by přicházelo ještě navýšení z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobce, který bezpečnostní prověrku potřeboval pro udržení své pracovní pozice. Soud je však vázán žalobním návrhem, který nelze překročit a v němž by se případné úvahy o zvýšení zadostiučinění pro kritérium významu řízení již nijak neprojevily.10. Lze uzavřít, že zadostiučinění ve výši , částka, bylo žalobci přisouzeno po právu a správně mu byl přiznán i zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ode dne, kdy marně uplynulo šest měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované (§ 15 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).11. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, včetně rovněž správného výroku o nákladech řízení.12. Procesně úspěšnému žalobci náleží i náhrada nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Ta sestává z odměny advokáta za dva úkony právní služby: 1) vyjádření k odvolání ze dne , datum, a 2) účast u jednání odvolacího soudu dne , datum, . Sazba odměny za první z úkonů činí , částka, (§ 7 a § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do , datum, ), za druhý z úkonů se jedná o částku , částka, (§ 7 a § 9a odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od , datum, ). Sazba režijního paušálu za úkon ze dne , datum, činí , částka, (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do , datum, ), za úkon ze dne , datum, je to částka , částka, (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od , datum, ). K nákladům se řadí i náhrada daně z přidané hodnoty, jejímž je advokát žalobce plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), ve výši , částka, .13. Náklady žalobce v odvolacím řízení tedy výsledně činí celkem , částka, .14. Lhůta k plnění a místo plnění jsou stanoveny postupem podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.